Všimněme si, že nikdo přesně neví, jaké jsou skutečné důvody pro porážku vlády Petra Nečase při hlasování o tzv. stabilizačním balíčku. Podle jedněch je rebelie šesti poslanců za Občanskou demokratickou stranu jen bojem o moc uvnitř ODS před nadcházejícím sjezdem. Jiní se domnívají, že za revoltou může být prezident Klaus.
Další tvrdí, že jde o útok kmotrovských struktur v ODS, které se obávají, že premiér Nečas není dost silný na to, aby zabrzdil rostoucí snahy státních zastupitelství vyšetřovat velké korupční kauzy, což by mohlo těžce dopadnout právě na lidi spojené s ODS. Poukazuje se na skutečnost, že hned několik rebelů je spojeno s kauzou IZIP, tedy potažmo s VZP, která bude zřejmě po podání trestního oznámení ministrem zdravotnictví Hegerem předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení.
Skoro nikdo si vážně nemyslí, že důvodem pro revoltu je skutečná starost o podobu daňového balíčku a státní rozpočet, což je oficiálně uváděný důvod. Co nám to říká o české politice?
Především to, že v české politice nevládne téměř žádná srozumitelná racionalita, ani transparentnost. Politické strany byly hned na počátku české transformace, kdy řídily proces privatizace státního majetku, samy zprivatizovány do rukou neprůhledných zájmů. Postihlo to všechny strany, které o něčem rozhodovaly, ale nejvíce ODS, která hrála v privatizaci hlavní roli.
Když vyschly zdroje z privatizace, přeorientovali se „podnikatelé“ s politickými konexemi a kmotři na manipulování státních zakázek. Část politické třídy a vysokých státních úředníků v tom jela s nimi.
Jak upozornila i nedávná zpráva BIS, toto v podstatě kriminální propojení vytvořilo jistý typ politického zákulisí, které má zásadní vliv nejen na podobu nových zákonů a reforem, ale i na to, jak se (ne)vyšetřují nejrůznější podvody. I většina společnosti si začíná uvědomovat, jak patologický vliv má „mafiánský kapitalismus“ na politiku, takže jen málokdo už věří, že skutečným hnacím motorem reforem nebo církevních restitucí je bytostná starost vlády o blaho veřejnosti. Za každou větší vládní iniciativou, v níž jde o miliardy, občané logicky tuší možnost nějakého dalšího tunelu.
Zdá se, že i rozpad původně zdánlivě solidní koalice, opírající se o nevídaných 118 hlasů, měl hodně co do činění s bojem o moc a vliv mezi různými zákulisními bratrstvy, které byly znervózněny možným přerýsováním klientelských vazeb po nástupu nových vládních stran. Koalice byla postupně rozvrácena, nyní se boj přesunul do nitra ODS.
Někteří političtí analytici se sice pokoušejí dál nabízet pokud možno racionální výklady toho, co se v české politice děje, což by byl například souboj o ideje. Jenže se zdá, že skutečné odpovědi leží za politikou. Pravdu se možná dozvíme až za čas z různých vyšetřovacích spisů, nepodaří-li se kriminálnímu zákulisí české politiky včas zastavit pokračující emancipaci justice. O což koneckonců možná jde v současné vládní krizi v prvé řadě.
Napsáno pro Právo, 7. 9. 2012
Převzato z blogu autora na Aktuálně
