Protokoly Fox News

Prosinec 20, 2010

NEW YORK – Kdykoliv slyším, jak se příslušníci americké republikánské pravice označují za „konzervativní“, zažívám duševní ekvivalent lehkého elektrického šoku.

Konzervativec je člověk, který dle tradice anglického poslance z osmnáctého století Edmunda Burkeho věří, že zavedený řád si zaslouží úctu, ba dokonce posvátnou. Liberál je naproti tomu člověk ochotný měnit zavedený řád při prosazování vize lepšího světa.

Whigovský historik z devatenáctého století Thomas Macaulay popsal tento rozdíl dobře. V Anglii existují „dvě velké strany“, napsal, které projevují „odlišnost, jež vždy existovala a vždy musí existovat“.

Na jedné straně stojí liberálové, „třída mužů dychtivých v naději, smělých ve spekulaci, neustále se prosazujících vpřed… a nakloněných připsat každé změně k dobru, že je zlepšením“. Na straně druhé jsou konzervativci, „třída mužů, kteří s láskyplností lpějí na čemkoliv, co je starobylé, a kteří, ač přesvědčeni nezvratnými důvody, že novátorství by bylo přínosné, uvolí se k němu jen s mnoha pochybnostmi a zlými předtuchami“.

Podle tohoto měřítka už pravice ve Spojených státech – lidé kolem stanice Fox News, hnutí Čajový dýchánek a ve stále větší míře i Republikánská strana samotná – nepatří ke konzervativcům. Patří k radikálům.

Jsou to radikálové ekologičtí, kteří popírají vědecký konsensus v otázce globálního oteplování; jsou připraveni nechat zeměkouli uvařit. (Co může být méně konzervativní než toto?)

Jsou to radikálové právní, kteří podporují formu mučení zvanou „waterboarding“ a také rozsáhlé tajné odposlechy. A kteří by na základě překroucených „originalistických“ výkladů americké ústavy odepřeli federální vládě i pravomoc uskutečňovat téměř jakoukoliv formu ekonomické regulace nebo podporovat všeobecnou sociální péči včetně veřejného zdravotnictví.

Dokonce jsou to radikálové jaderní, neboť mnozí z nich se snaží zablokovat novou smlouvu START s Ruskem, která by mírně posunula kupředu agendu kontroly zbraní, již prosazovali všichni republikánští prezidenti od dob Richarda Nixona. Kandidáti Čajového dýchánku dokonce naznačili, že ozbrojený odpor vůči americké vládě možná bude již brzy ospravedlnitelný.

Nic však radikalismus nové pravice neilustruje lépe než nedávný útok komentátora stanice Fox News Glenna Becka na finančníka a filantropa George Sorose. Soros je maďarsko-židovského původu a Beckův útok s názvem „Loutkář?“ recykluje téměř jako přes kopírák slovní obraty nejškodlivějších antisemitských ideologií totalitních hnutí první poloviny dvacátého století.

Beck, který své antisemitství popírá, je spikleneckým teoretikem klasického střihu, ačkoliv obsah jím hlásaných spiknutí je bez obalu řečeno prapodivný. Jistě, zčásti jde o klasické mccarthyovské nálepkování levičáků. O Obamově Bílém domě Beck tvrdí: „Všude kolem tohoto prezidenta jsou komunisti, marxisti a revolucionáři“.

Ještě zvláštnější je jeho útok na – světe, div se – amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Ten je označován za původce „progresivismu“, který je posléze, věřte nevěřte, označen za zárodek nacismu a bolševismu. Beck pravidelně přirovnává Obamovu politiku k Hitlerově. (Roger Ailes, zakladatel a prezident Fox News, nedávno řekl o managementu umírněného a střízlivého Národního veřejného rozhlasu: „Samozřejmě jsou to nacisté.“)

Wilsona, Hitlera a Obamu spojuje řetězec nesmírně volných asociací, který je veskrze typický pro spiklenecké teoretizování obecně a pro jeho antisemitskou odnož zvlášť: Wilson byl „pokrokový“, někteří pokrokoví lidé fušovali do eugeniky (nevadí, že to dělali i někteří konzervativci) a eugenické hnutí ovlivnilo Hitlera; Obama je také pokrokový. Proto jsou pokrokoví lidé, Hitler a Obama jedno a totéž!

O tom všem můžeme prohlásit totéž, co politická myslitelka Hannah Arendtová prohlásila o antisemitském padělku Protokoly sionských mudrců. Jejich smyslem je „odhalovat oficiální dějiny jako vtip a ukazovat, že existuje sféra tajného vlivu, přičemž viditelná, vystopovatelná a známá historická realita byla pouze její vnějškovou fasádou…“

Nyní bylo nové epicentrum této wilsonovsko-hitlerovsko-obamovské osy nalezeno v osobě George Sorose. Zatímco v pořadu hraje hudba jako vystřižená z hororů a střídají se záběry na dějinné katastrofy, hlas komentátora říká: „Před osmdesáti lety se narodil George Soros. Jak málo tehdy svět tušil, že se ekonomiky budou hroutit, měny se stanou bezcennými, volby se budou uzurpovat, režimy padat. A že se v centru toho všeho vždy náhodou ocitne jeden miliardář.“

Následuje obvinění Sorose, že v USA vytvořil stínovou vládu, a konstatování, že tato vláda „nesmírně připomíná“ podobné organizace, které Soros „vytvořil v jiných zemích“, údajně „před vyprovokováním převratu“. Beck z toho falešně vyvozuje, že Soros v minulosti vyvolával v zahraničí převraty, z čehož má vyplývat, že finančník má v plánu uskutečnit podobný převrat i v USA.

Beck to samozřejmě neřekne, ale Soros ve skutečnosti poskytoval prostřednictvím svých nadací Open Society podporu prodemokratickým hnutím v mnoha zemích. V řadě z nich, například v Československu, Maďarsku a Polsku, vládly v té době komunistické režimy. Člověk by si myslel, že osobnost jako Beck, která se sama označuje za konzervativce, bude tento druh činnosti podporovat.

Odkdy se však obchodníci se spikleneckými teoriemi nechávají odradit nesrovnalostmi? Řešení nesrovnalostí je v minulosti trápilo stejně málo jako ignorování faktů. Nacisté koneckonců obviňovali Židy, že představují tajnou sílu v pozadí kapitalismu a současně i komunismu – také tato nesrovnalost a lež je v pořadu „Loutkář?“ opětovně vzkříšena.

Zhruba od roku 1994, kdy Newt Gingrich zrežíroval republikánské převzetí americké Sněmovny reprezentantů, se republikáni začali označovat za „revolucionáře“ – kterýžto výraz nebývá z úst konzervativců příliš často slyšet. Přišel snad čas vzít je za slovo? Útok Glenna Becka na Sorose – a nezaměnitelný puch jeho brutálních předchůdců – naznačují, jaký typ revoluce mají možná na mysli.


Jonathan Schell je členem Institutu národa a vyučuje kurz jaderného dilematu na Yaleově univerzitě. Je autorem knihy The Seventh Decade: The New Shape of Nuclear Danger (Sedmé desetiletí: nová podoba jaderného nebezpečí).

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments