Radovan Karadžić vs. korunní svědek (8.díl)

Březen  26, 2012


Soud s Radovanem Karadžićem měl dne 27. a 28. 2. 2012 na programu výpověď tzv. korunního svědka pana Dražena Erdemoviće. Tento muž je nazýván klíčovým svědkem obžaloby a jeho svědectví mělo přinést důkazy o systematickém zabíjení ve Srebrenici, konkrétně o zločinu v Pilici, v době těsně po pádu enklávy.


Než se dostaneme k oněm inkriminovaným červencovým dnům, kdy byla Srebrenica obsazena armádou bosenských Srbů, řekněme si pár slov o minulosti tohoto svědka.


V roce 1992 působil v Jugoslávské armádě a na začátku války, kdy tuto armádu začali opouštět muslimové a Chorvati, přeběhl na stranu muslimů do nově vznikající armády BH. Nutno poznamenat, že nebyl Srb, ale Chorvat! Přišel s tvrzením, že za války pomáhal Srbům přeběhnout z oblasti Tuzly, která byla pod kontrolou muslimů, do oblasti ovládané Srby. Prohlásil, že tuto činnost prováděl nezištně, i když za odměnu získával benzín, kterého bylo v tuto dobu všude nedostatek (ten prý použil k převážení dalších lidí). Když mu začala na muslimské straně „hořet půda pod nohama“, přeběhl nejprve k Chorvatům a nakonec se po zmizení na srbskou stranu rozhodl, že vstoupí do 10.sabotážní jednotky armády bosenských Srbů. Tuto jednotku si vybral pro její etnicky různorodé složení. Bylo v ní hodně Chorvatů, několik muslimů a Slovinců. Jednalo se o elitní jednotku, která pracovala především za nepřátelskou linií.


 

i.JPG

V křížovém výslechu Erdemović potvrdil, že do osudného dne 16. července 1995 nebyl vydán žádný příkaz, který by byl namířen proti bezpečnosti civilistů nebo proti mezinárodnímu válečnému právu. O připravovaném útoku na Srebrenici se dozvěděl 10. července na své základně Vlasenica. Ve dnech 10. a 11.července byl se svoji jednotkou v oblasti Srebrenice, ale ta neprováděla žádnou bojovou činnost, pouze zabezpečení tras a průzkum oblasti. V kopii rozkazu, která byla u soudu předložena, bylo uvedeno, že neměli přijít do styku s civilisty! Dne 12. července se jednotka vrací na svoji vojenskou základnu. V tomto okamžiku se dostáváme do zajímavého období, kdy se ve dvou následujících dnech zúčastní pohřbu člena jednotky, zemřelého při autonehodě a opouští základnu. Zároveň prý navštívil kamaráda v Pale, aby si trochu odpočinul. Ráno 16. července mu bylo řečeno, že si má vzít zbraň a zúčastnit se vojenské mise spolu s dalšími osmi vojáky. Radovan Karadžić (dále R. K.) se zeptal svědka, jestli v tuto chvíli měli nějaké záměry, jako je zabíjení, či něco podobného a ten odpověděl, že ne! V další části výpovědi se Erdemović snažil snížit svoji odpovědnost za zabíjení tím, že byl údajně do akce vmanipulován svým nadřízeným panem Pelemišem a že byl často ve střetu se svými nadřízenými již zmíněným Pelemišem a Salapurou ohledně bezpečnosti jejich misí. Výsledkem měla být jeho snížená vojenská hodnost. R. K. však usvědčuje svědka ze lži a předkládá dokument, který hovoří o tom, že byl v té době naopak povýšen na hodnost seržanta (podepsán Pelemiš a Kos).


R.K.: "Kdy jste poprvé slyšel o tom, že byl u farmy Branjevo někdo zabit?"


Erdemović: "Do této doby jsem neslyšel nic o zabíjení! Pouze jsem zaslechl, že tam přijížděly autobusy s civilisty. Nakonec jsme se na místo jako první dostavili my a to přibližně v 11 h. Neviděl jsem tam však žádného ze zajatců. Pak začaly přijíždět autobusy!" Dále popisuje, jak byli tito lidé vyváděni z autobusů ve skupinkách po 10 lidech a ve vzdálenosti 100-200 metrů od parkoviště popravováni.


Jeho výpověď byla napadena obžalovaným slovy: "Jsou zde dva problémy, jeden co se vlastně stalo, a druhý problém čísel!" Během 4-5 hodin mělo být popraveno tímto způsobem 1000-1200 lidí, což bylo z časového hlediska velmi nepravděpodobné. Odpovědí svědka na detaily bylo nevím, nepamatuji se, bylo to už dávno atd. Tvrdil, že byl první řidič autobusu ohromen tím, co se děje a že myslel, že jsou lidé sváženi na výměnu zajatců! Pokud bychom měli charakterizovat povahu těchto obětí, zda-li šlo o vojáky nebo civilisty, bylo by to velmi složité. Svědek hovořil o tom, že na začátku války viděl hodně lidí (muslimů) s uniformami, ale v roce 1994-95 již jich bylo málo ze strachu z dopadení. Když šli do akce a byl problém, uniforem se zbavovali. R. K. položil svědkovi otázku týkající se dřívějších poprav na tomto místě, jak on sám tvrdil. Na místě však nebyly zaznamenány žádné charakteristické stopy a obžalovaný poučil svědka, že právě na tomto místě je hrob z 2. světové války! Je dost pravděpodobné, že právě tyto oběti byly započítány do srebrenického masakru! R. K. však tuto možnost k jeho škodě více nerozvinul!


Křížový výslech se přenesl na nejzáhadnější událost následujících dnů a to přestřelku v kavárně v Bijeljině. R. K.: "Řekněte, proč vypukla hádka a následující přestřelka v kavárně?"


Erdemović: "Bylo kolem půlnoci a někteří z nás už byli ovlivněni alkoholem. Stanko Savanović se hádal se Zijadem Zigićem (muslim), když vytáhl zbraň a začal střílet na něj a kolem sebe!" Erdemović nejprve naznačoval, že téma sporu se týkalo jejich nadřízeného Pelemiše a jeho zneužívání jednotky při plnění bojových akcí.


R. K. oponoval: "Je pravda, že hádka byla o rozdělení finančního profitu z akce, že to byl ten pravý důvod hádky?"


Erdemović: "Bohužel tohle nemohu potvrdit! Víte, byl jsem vážně zraněn, měsíc jsem byl v bělehradské nemocnici a mnoho si z této události nepamatuji!"


R. K.: "Je pravdou, že člen vaší jednotky Franc Kos byl Slovinec?"


Erdemović: "Ano a byl velitelem čety."


R.K.: "Jak si vysvětlujete, že pan Pelemiš tak záhadně zbohatnul?"


Erdemović: "Opravdu nevím, nezajímalo mě to, měl jsem s tímto člověkem spory již od samého počátku mého vstupu do jednotky!" Svědek posléze připouští jako důvod zbohatnutí nalezení velkého množství zlata ve Srebrenici a následně několikrát zmiňovaný Pelemiš posílá jednotku, aby tyto civilisty, jímž zlato patřilo, postříleli! Dražen Erdemović se snažil sebe vykreslit jako oběť, jemuž se tento osudný den 16. července roku 1995 změnil život. Jeho zapojení do události však nebylo nedobrovolné. Obžalovaný předkládá dokument, ve kterém bylo uvedeno, že se "10.sabotážní jednotka spolu s jednotkou Vlků zúčastní útoku na Srebrenici" a dne 16. července dostala telefonickým rozkazem od majora Dragomíra Pecanaće úkol zabezpečit dopravu v oblasti kolem opuštěné farmy v oblasti Zvornik. Ke skupině vedené panem Kosem se dobrovolně připojuje pan Erdemović (ten v zápětí prohlašuje, že je to lež!). Tuto verzi však potvrzují i další svědectví!


Podezření o původu zlata však nabralo zajímavý směr. R.K.: "Řekněte mi, kdo z vás šel bojovat jako žoldák do Zaire?"


Erdemović: "Nemohu odpovědět, byl jsem v té době ve vazební věznici v Haagu, a o tom, že někteří členové jednotky šli bojovat do Zaire, jsem se dočetl v novinách!"


R.K.: "Víte, přes kterou zpravodajskou službu šli do Zaire?"


Erdemović: "Nevzpomínám si, jenom vím, že to snad mělo být přes člověka z francouzské armády!"


Po událostech a měsíci pobytu v Srbsku byl na Erdemoviće vydán zatykač a posléze byl převezen do Bělehradu resp. později do města Novi Sad. Trpěl však před soudem „ztrátou paměti“ a nemohl si vzpomenout, z čeho byl obviněn až mu R.K.připomněl, že byl v Srbsku obviněn z válečného zločinu! Po měsíci putoval do vazební věznice v Haagu. Dále byly směřovány otázky ohledně jeho obvinění mezinárodním tribunálem, jestli byl obviněn z genocidy, nebo jestli si připouští, že „spáchal genocidu“. Nakonec přece jenom došlo k upřesnění jeho obvinění – "porušení zákonů války a válečných zvyklostí" (odsouzen k odnění svobody na 5 let v roce 1998). Dokonce měl údajně pro francouzský deník La Figaro uvést, že očekává, že nebude vůbec potrestán! Před soudem však podíl na genocidě popřel. Jedna z posledních otázek směrem ke svědkovi byla, na co mysleli, když stříleli, jestli chtěli zabít všechny muslimy jako etnikum takové, jestli mysleli právě na tohle! Svědek, jak už bylo zvykem, odpověděl za sebe záporně, za ostatní nevěděl!


Poslední otázka se týkala opět zlata a zpravodajských služeb, "myslíte si, že v době velké chudoby mohl mít někdo v Srebrenici 12kg zlata? A nebyl jste v roce 1995 svědkem nebo slyšel jste, že měla jednotka nebo někdo z její členů styky s tajnými službami cizích zemí? A právě tyto služby byly zdrojem zlata? Ale slyšel jste, že vaše skupina měla kontakt z francouzskými tajnými službami delší dobu a ty potom vzaly kolegy do Zaire?" Svědek ukončil své svědectví výpovědí, že o ničeho takovém nic neví!


Závěrem: Co však nevyplynulo na povrch, je existence spojení mezi obžalovaným a individuálními kriminálními činy, které se v těch osudných dnech udály. Než se stala Srebrenica „chráněnou zónou“ měli ji Srbové již tehdy na dosah. Paradoxně to byl právě Radovan Karadžić, který zabránil obsazení města armádou bosenských Srbů, k nelibosti jejich velitelů a vojáků. Následně se Srebrenica stala chráněnou zónou. Co tím R. K. myslel, když hovořil o „problému v číslech“? Má pravdu, když hovoří o manupulaci s celkovým počtem obětí? Mezinárodní organizace při zkoumání tehdejších událostí vycházely z rozdílu v počtu obyvatel při sčítání v roce 1994 a počtu obyvatel po dobytí tohoto města. V dokumentu 031-01/93 ze dne 7. ledna, vydaném muslimskými orgány Srebrenice, je uvedeno tohle: "Počet místních obyvatel je 20 547, počet lidí vyhnaných z jiných obcí je 16 708." (pozn. dohromady 37 255!) Poznámka: Informace, které jsou předávány, mají sloužit jen pro vaši potřebu, neměly by být použity v komunikaci s mezinárodními organizacemi, jelikož jsme v komunikaci s nimi použili číslo 45 000“. To znamená, že tu máme problém v rozdílu 8 000 lidí mezi oficiálním a dle interní dokumentace patrně pravým počtem místních obyvatel. Jaké byly opravdové ztráty na lidských životech, by nám mohl ukázat pouze seznam lidí, kteří pobývali ve městě načerno a nebyli zahrnuti ve sčítání.


Závěr křížového výslechu však vypovídá o jedné věci a intuice něco naznačuje, že je patrně něco “shnilého ve státě francouzském“! Zapletení francouzských tajných služeb nám dnes, kdy pozorujeme události v Libyi či Sýrii, nemusí připadat až tak nerealistické. Nechci tím však jakkoliv snižovat odpovědnost Srbů za to, co se ve Srebrenici událo! Ale existence dalších podobných "Erdemovićů“, kteří za podivných okolností stojí u zločinů, které mají za úkol démonizovat nepohodlný režim, je v budoucnosti velmi pravděpodobná. Vždyť útoky pod falešnou vlajkou jsou možná tak staré jak válčení samo!


c.JPG

 

VIDEO BONUS!!!: Madlenka v Srbsku v roce 1939

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments