Dne 21. září 2011 jsme odeslaly českým a moravským biskupům naši výzvu, aby se zamysleli nad likvidací sociálního státu a příčinami narůstající chudoby v Čechách a na Moravě a nad tím, jak je u nás prosazováno sociální učení církve, text najdete zde. Že nejsme jediné, kterým leží v žaludku nekonání představitelů české a moravské církve katolické, dosvědčují podpisy pod výzvou. Jde často o členy z akademické obce, lidí vzdělaných, kteří mají odvahu podepsat se plným jménem a tím dokazují, že ne všichni lidé této země jsou „ovčany“. Všem, kteří VÝZVU podpořili a dále svým podpisem podpoří, protože akce probíhá dále, děkujeme.
Na výzvu reagoval pouze biskup ostravsko-slezský, Msgr. František Václav Lobkowicz, OPraem, text dopisu najdete zde. Arcibiskupství pražské příjem výzvy potvrdilo s tím, že bude projednána na nejbližší biskupské konferenci. Podle zpráv v tisku jsme se dozvěděli, že zasedání proběhlo a že biskupové pokračují v pilném svatořečení nového patrona země české, knížete Václava Klause, jak usuzujeme z nerozlučného přátelství arcibiskupa Duky s geniálním privatizátorem a panem „Rozumím všemu“. Otázka ovšem zní: Proč zvát Benedikta XVI. na návštěvu k někomu, kdo považuje církev za instituci podobnou spolku zahrádkářů? Oceňujeme tedy zdvořilost pana biskupa Lobkowicze, který nečekal na zasedání biskupské konference a napsal nám, českým ženským, svůj názor. Msgr. František Václav Lobkowitz jistě ví, že v zahraničí, zejména v zemích původní evropské patnáctky, není sociální učení církve jenom souborem proklamací na papíře a že existuje mnoho katolických aktivistů a sdružení, kteří jsou součástí hnutí za odstranění zlodějen, neřádů, ničení planety a angažují se v boji proti chudobě. Ať už jsou to ATTAC, Globální Marshallův plán, nebo Social watch. A že tyto mají požehnání z nejvyšších církevních kruhů. Zúčastnila jsem se nedávno konference Global Marshall Plan v Linci, které se zúčastnili i jezuité z Innsbrucku. Hovořilo se o etickém bankovnictví, potřebě reformovat současný finanční systém, o etické odpovědnosti politiků a podnikatelského sektoru, řešení chudoby, která prorůstá i do západních zemí a postkomunistického bloku, dále o otázkách ochrany životního prostředí a země pro další generace a dalších důležitých problémech týkajících se lidstva. Vzhledem k poměrům v Česku jsem si tam připadala jako na jiné planetě, alespoň co se týká úrovně diskusí, argumentů a návrhů na řešení. Ta nejsou vzhledem k tomu, co nás čeká, nijak jednoduchá.
Z Říma se k sociálním otázkám a morálce ozývá stále častěji kardinál Bagnasco, německá biskupská konference zase vydala k 10. výročí událostí 11. 9.2001 v New Yorku varovné prohlášení, týkající se tzv. „boje proti terorismu“. V ní naši západní civilizaci varuje, a to bez obezliček a taktizování, jak jsme zvyklí od našich křesťansko-demokratických politiků. Říká se jasně, že pokud se západní země pod záminkou boje s terorismem vzdá svých historicky dlouho prosazovaných hodnot a bude používat praktiky, které vidíme dnes a denně, pak se stává sama teroristickou a barbarskou, protože pak bude používat mučení a pošlapávat lidská práva. Viz ostudná a mezinárodnímu právu odporující agrese do Libye. Blíže rozvádí toto téma Petr Schnur, historik a religionista ve vynikajícím článku „Proč už nevadí zabíjení lidí“ v Literárních novinách č. 42.
Dne 24. října 2011 vydala Papežská rada pro spravedlnost a mír 41stránkový dokument s konkrétními návrhy a požadavky na řešení finanční krize, o čemž si přečtete zde. Přála bych si vidět reakci Václava Klause na tento dokument. A ještě více mne zajímá vysvětlení našeho pražského primase, arcibiskupa Duky. Tento dokument totiž nezapadá do národovecké noty předváděné při příležitosti svátku sv. Václava. V našem malém českém rybníčku máme evidentně důležitější problémy. Veselo už ale bylo.
Převzato z Umlaufovin
