Srpen 20, 2011
Carl Philipp Gottfried von Clausewitz (1780-1831), německý vojenský stratég jednou řekl, že „Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.“ Vzhledem k tomu, v jaké politické slepé uličce se nachází Západ, může se jeho výrok ukázat jako nadmíru pravdivý.
Vlády Západu se zdají být neschopné čelit současným krizím a hrozícímu nebezpečí hospodářské deprese, se všemi vážnými důsledky, které z toho vyplývají. Kolosální státní dluhy a chmurné vyhlídky na růst vytvářejí paniku na finančních trzích po celém světě. Krach není výplodem něčí fantazie. Jeden takový vydláždil cestu pro růst fašismu a 2. světovou válku.
Je marné očekávat změnu paradigmatu od zavedeného řádu. Od počátku hypotéční krize v roce 2008 bylo proneseno mnoho řečí o tržní regulaci. Tyto vznešené myšlenky, které provázely nedávné společné dohody o financích, byly rychle opuštěny. Vedoucí představitelé zemí Západu, počínaje presidentem USA, nedokázali vytvořit jasný a přesvědčivý způsob, jak vést diskusi o možnostech hospodářské politiky, natož přijmout nějaká účinná opatření. Trhy jsou silnější než státy. Ony jsou tím, co v konečném důsledku vládne – a ony si vynucují svoji vlastní logiku.
Trhy v souvislosti s hypotéční krizi roku 2008 přinutily daňové poplatníky, aby zaplatili účet. Banksteři (ó, jak příléhavý neologismus vznikne kombinací slov bankéř a gangster!) nám opakovaně připomínají, kde je skutečná moc. Dnes pokračují v demonstraci tohoto faktu tím, že útočí na veřejný dluh, který částečně zapřičinili, aby si vyřešili svůj problém. Velkým bankám nikdy nehrozil bankrot, ale státům ano!
Není v rozporu s tím, co se nám předkládá k uvěření, ekonomika něco více než jenom sada matematických vzorců a teorií? Ano, je to politika. A politika je nyní v rukou lidí, kteří nemají žádnou skutečnou odpovědnost. Stav politické elity je takový, že se zdá nemyslitelné, že by se vlády mohly angažovat v takovém způsobu přestavby hospodářské politiky, která byla charakteristická pro New Deal.
Měli bychom se však obávat, že se poslední možností kapitalismu v krizi – jak nás učí historie – stane válka. „Zdravý rozum“ by mohl volat po významném snížení vojenského rozpočtu Spoojených států jako cestě k účinné léčbě gigantického amerického dluhu. Cynismus krátkodobých zájmů si však jen málokdy dělá starosti se zdravým rozumem.
Jak může impérium v úpadku prosadit své úmysly? Spojené státy ukazují nejenom obvyklé symptomy hospodářského zhroucení, ale také skutečné regrese – americký sen už přestal existovat. Americký establishment, ať už demokratický nebo republikánský, není připraven zaplatit za svoji poslední komparativní výhodu – vojenskou nadřazenost.
Vzhledem ke slepé uličce mezi ultraliberály (tj. prokapitalisty) a krizí, jež nadále rozšiřuje již tak neúnosné sociální rozdíly, bude válce umožněno, aby oživila celou tu mašinerii. Musela by to však být „prvotřídní“ válka, protože války o nízké intenzitě v Iráku a Afghánistánu slouží pouze k tomu, že prohlubují deficity, a neměly žádný dopad na odvětví průmyslové produkce, která je zcela nevhodná pro asymetrický konflikt. Krize kapitalismu, které jsou placeny těmi nejzranitelnějšími, má kapitalismus pevně zakódovány v genech. Rozhodně to není naší solidaritou se spekulanty, že tak pečlivě sledujeme to napětí na burzách, které může být celkem snadno převedeno do jiných divadel.
Clausewith, vojenský teoretik 19. století, řekl: „Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.“ Ultraliberalismus banksterů a neokonzervativců dělá z války běžný nástroj hospodářské politiky. Dluhové krize a hospodářská recese jsou pak pouhou předehrou.
Napsáno pro Le Quotidien d’Oran
Převzato z Global Research
Překlad: Stan
