Poslance, který pracuje ve Sněmovně již druhé období, jsme oslovili s následující otázkou: Jak se změnil výkon politické moci v průběhu let 2002-2010? Ukázalo se, že odpověď není tak jednoduchá…

         Začněme u českého zdravotnictví. Jak to bylo se zákony o zdravotní péči?

• Bez jakékoliv veřejné a odborné diskuse chtěla ODS za pomoci Miroslava Kalouska prosadit zcela nový systém zdravotní péče, zprivatizovat všechny zdravotní pojišťovny a fakultní nemocnice a vůbec všechny organizace přímo řízené ministerstvem zdravotnictví. Do budoucna měla být hrazena jenom nejlevnější péče, a to ještě bez jasných pravidel. Vše ostatní měli pacienti doplácet.
• Určité náznaky se objevily již ve vládním prohlášení, a ještě před tím, v tzv. Reformě zdravotnictví podle Julínka, Hroboně a Zámečníka. To, co ve finále přinesl Julínek do sněmovny, bylo výrazně odlišné od původních záměrů a programových dokumentů. Například ODS slibovala voličům ve smlouvě s občany, že nebude zvyšovat spoluúčast pacientů. Potom prosadila zdravotnické poplatky a prosazovala výše uvedené záměry. Dnes si to již nepamatuje.
• Pár lidí – Topolánek, Julínek, Kalousek a Šnajdr bez jakékoliv diskuse prosadili záměry výše uvedené skupiny. Aniž by tento materiál prošel jakoukoliv oponenturou, začaly se na základě jakéhosi vládou schváleného plánu legislativních prací v resortu zdravotnictví připravovat utajeně věcné záměry návrhů zákonů s tím, že využijí převahy jednoho až dvou hlasů a násilím tyto špatné zákony proválcují sněmovnou a senátem přes hlavy opozice.
• To je naprosto nepřijatelný příklad špatné legislativní praxe, kdy se předem vylučuje, aby se na vznikajícím záměru podíleli vážní zájemci o předmětnou problematiku a odborná veřejnost. Navíc takový způsob prosazování zákonů nemá obdobu v demokratickém světě. Kromě výše uvedených jmen prosazovali tuto reformu také poslanci Tluchoř a Šťastný a také dětský lékař MUDr. Pavel Neugebauer, předseda sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a dětská lékařka Hana Cabrnochová, MUDr. Šmatlák, předseda sdružení praktických lékařů, dále parta tzv. Lékařů pro reformu zastupovaná MUDr. Romanem Flašarem a jeho občanským sdružením. K prosazování svých záměrů si také pan Julínek vytvořil tzv. Radu poskytovatelů z řad lékařů, kteří měli záměry prosazovat v odborné veřejnosti.




Ale tento svérázný postup ODS přece vyřadil ostatní strany vládnoucí koalice z faktického rozhodování o reformě. K čemu jste v té vládě vlastně byli dobří?




• Záměry se dopracovávaly do konce roku 2007, pak k nim bylo velmi krátké připomínkové řízení a v březnu 2008 po několika expertních koaličních jednáních vláda tyto návrhy schválila přes veškeré výhrady a nesouhlasy našich a zelených expertů. Dokonce si na mimořádném koaličním jednání ministr a poslanci z ODS vyrobili virtuální zápis o vypořádání připomínek koaličních partnerů.
• Tento způsob prosazování reformy jsem veřejně napadl na sjezdu KDU-ČSL v dubnu 2008 a prosadil jsem některá usnesení, zejména o odmítnutí transformace fakultních nemocnic na univerzitní akciové společnosti a jejich privatizaci a odmítnutí privatizace zdravotních pojišťoven.
• Dále jsem usiloval o odmítnutí transformace zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a privatizace systému veřejného zdravotního pojištění. Přestože všech 6 zákonů reformy bylo připraveno již v květnu 2008, nakonec díky mému odporu a odporu mého kolegy Jiřího Carbola a díky odporu akademické obce Julínek tyto zákony nepředložil do připomínkového řízení, protože hejtmani za ODS se začali obávat masového nesouhlasu veřejnosti a propadu ODS v krajských a senátních volbách. Nakonec byly do připomínkového řízení počátkem července 2008 předloženy pouze zákon o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a o záchranné službě, které byly potom v říjnu doplněny novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění.
• Tyto čtyři zákony přinášely především ukončení svobodné volby lékaře, vytvoření skvělých podmínek pro zdravotnické řetězce, sbírání a shromažďování velmi citlivých dat o pacientech a lékařích bez jejich souhlasu a konec záruky poskytování lékařské péče podle posledních poznatků vědy. Nadále již neměla být hrazena veškerá péče jako dosud, ale pouze zdravotní péče přiměřená zdravotnímu stavu pacienta, přiměřeně bezpečná a poskytovaná ekonomicky nejméně náročným způsobem, tj. nejlevnější, navíc bez jakéhokoliv vymezení, co je přiměřená a nejlevnější péče. Zdravotní pojišťovny měly samy rozhodovat o tom, co svým pojištěncům uhradí a co si budou muset doplácet sami pojištěnci




Takový rozsah změn přece nelze před sněmovnou zatajit. Jak chtěla ODS dosáhnout schválení takových zákonů bez veřejné, a dokonce i bez parlamentní debaty?




• Taktika Julínka a Topolánka byla jasná. Co nejdříve prosadit tyto 4 zákony a podle výsledku voleb do krajů a do senátu rozhodnout o předložení těch zbývajících o privatizaci zdravotních pojišťoven, zdravotního pojištění a fakultních nemocnic.
• Vše se dělo v příkrém rozporu ve srovnání s přípravou důchodové reformy v podobě tzv. Bezděkovy komise, která bývá často dávána za vzor správné praxe při prosazování záměrů zákonů.
• Průvodním jevem celé Julínkovy reformy byl záměrně vyvolávaný pocit nedostatku času, mediální útoky na odpůrce reformy, mediální výstupy pozitivního hodnocení záměrů, apod. Původně bylo záměrem schvalovat všechny zákony najednou a opět spojit hlasování o balíku s hlasováním o důvěře vládě. ODS ale nakonec couvla, protože jejich sebevědomí po reformním balíku 2007 značně pokleslo. Nechtěli riskovat vyslovení nedůvěry a konec vlády.
• Na projednávání a připomínkové řízení bylo dáváno extrémně málo času, například 3 týdny u zákona o zdravotních službách a 14 dnů u novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, což vzhledem k rozsahu bylo naprosto nedostatečné. Mělo se tím minimalizovat předložení písemných připomínek.
• Přesto jsem s ostatními vytvořil přes 320 připomínek a ministerstvo je nebylo schopno vypořádat. Nakonec vypořádalo sotva polovinu, ale Topolánek s Julínkem byli velmi nervózní a obrovsky spěchali na projednání zákonů ve vládě. Proto nás v listopadu 2008 tlačili do expertních jednání o sobotách a nedělích. Výsledkem byla samozřejmě nedohoda, kterou opět prezentovali jako dohodu, a zákony nakonec prosadili koncem listopadu ve vládě. Potom se snažili zákony co nejrychleji prohnat sněmovnou. Zákony do sněmovny dorazily koncem roku 2008. Na začátku roku 2009 ale vládu musel opustit Julínek, který ODS prohrál volby, a z našeho vedení odešel také Jiří Čunek. Nová ministryně zdravotnictví Fillipiová zákony po dohodě odložila nejdříve o měsíc, potom se nám podařilo prosadit odložení o další měsíc. V březnu 2009 před hlasováním o nedůvěře vládě nakonec Mirek Topolánek stáhl ze sněmovny všechny zákony, protože mu to poradil Miroslav Kalousek. Báli se totiž, že by můj hlas při hlasování mohl chybět, kvůli odporu k prosazování škodlivých zdravotnických zákonů.
• Zbývá ještě dodat, že podobný scénář nebyl ojedinělý. Stejná skupina poradců, která působila na ministerstvu zdravotnictví jako např. Lucie Magyarová, Tomáš Pažitný a další, prosazovala stejný scénář také na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku. Kromě Slovenska, kde se jim podařilo realizovat část záměrů, všude jinde jejich záměry ztroskotaly, v Polsku ale čtyři obdobné zákony zastavil až prezident Kaczynski.




Jak snadno se u nás vládne jménem lidu a dokonce i vládní koalice… Ale pojďme k další ničivé praxi. Jak se díváte na přílepky k zákonům? Často se dokonce objeví ve Sněmovně i celý pozměňovací návrh v hotovém paragrafovém znění. Kdo u nás dělá zákony?




• Řada zákonů bývá často velmi pozměňována různými pozměňovacími návrhy, které jsou napsány na objednávku určitých finančních skupin a mají prosazovat především zájmy ekonomické. Příkladem může být tzv. zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů ze srpna 2007, nazývaný Topolánkův baťoh, ke kterému bylo přijato 52 stran pozměňovacích návrhů, mimo jiné kompletní změna stanovování cen a úhrad léčiv.
• Celý zákon v rozsahu 18 stran byl vytržen z legislativní rady vlády a předložen jako pozměňovací návrh, a protože jsme v něm objevili řadu chyb a zjistili jsme, že jde o původní text, který neprošel připomínkami, tak byl tento pozměňovací návrh následně změněn dalším pozměňovacím návrhem.
• Bez širší odborné diskuze tak byla předložena celá řada už dopředu promyšlených změn ušitá na míru určitým farmaceutickým skupinám, se kterou se potýkáme dodnes. Tato změna měla přinést transparentní systém stanovování cen a úhrad léčiv a snížení cen léčiv a jejich úhrad ze zdravotního pojištění, ale místo toho přinesla obrovsky komplikovaný systém, jehož důsledky se obtížně odhadují, protože do dnešního dne nebyly dokončeny ani z části revize úhrad léčivých přípravků. S jistotou však můžeme říci, že místo očekávaného snížení cen a úhrad léčiv došlo k nárůstu úhrad ze zdravotního pojištění a k výraznému zvýšení doplatků pacientů oproti dosavadnímu systému kategorizace léčivých přípravků.




To si u nás opravdu může nechat schválit jako zákon to, co se mu právě hodí do kšeftu? Vždyť to musí být dlouhodobě sebevražda i pro každou politickou stranu…




• Problém je v tom, že vždy po volbách vznikají koalice, které se musí dohodnout na společném vládním programovém prohlášení. Toto programové prohlášení, založené na souhlasu všech koaličních partnerů, není celým skutečným programem ani jedné ze zúčastněných stran. V tomto volebním období se ale podařilo ODS jako většinovému dominantnímu partnerovi koalice prosadit do programového prohlášení vlády takové reformní kroky, které ani sama ODS neměla v původní podobě ve svém volebním programu. Mám tady na mysli především "takzvanou" reformu zdravotnictví.
• Ostatní koaliční strany dostaly do programového prohlášení ze svých politických programů velmi málo. Bylo to dokonce tak, že se volební programy stran ohnuly tak, aby zapadly do plánované strategie prosazení revoluce ve zdravotnictví, jeho změny z veřejného systému na finančně velmi lukrativní soukromý obchod s "poskytováním péče".




Tento vnitřní rozpor nakonec vedl až k rozpadu vlády…




• Nejenom vnitřní rozpor s programovým prohlášením. Především vláda padla kvůli řadě korupčních afér. Koaliční poslanci, kteří hlasovali proti vládě, měli už dost podivných poměrů, které panovaly na některých ministerstvech. Silná zájmová uskupení natolik ovlivňovala rozhodování ministrů, že to překročilo únosnou mez.
• Už samo přijetí programového prohlášení na začátku funkčního období této poslanecké sněmovny nebylo projednáno tak, jak bylo dosud pravidlem. Vládní prohlášení vzniklo velmi narychlo. Poslanci ho záměrně nedostali dopředu, aby ho mohli prostudovat, a tak neměli možnost se k němu vyjádřit. Text nebyl projednán ani v příslušných odborných komisích koaličních stran. Koalice získala převahu o 2 hlasy na úkor ČSSD, protože ke koalici přeběhli pánové Melčák a Pohanka. Proto se první schůze sněmovny k vyslovení důvěry vládě nakonec uskutečnila ještě o 3 týdny dříve, než bylo původně plánováno, a k žádné diskusi o programovém prohlášení nedošlo.
• Toto funkční období poslanecké sněmovny bylo v mnohém výjimečné. Zejména proto, že v něm byla přijata řada opatření, které byly připraveny skupinou kolem Miroslava Kalouska a Mirka Topolánka a bývalého ministra zdravotnictví pana doktora Julínka a náměstka Šnajdra. Vláda předkládala obrovský balík změn ve velmi krátkém čase. Toto vůbec nešlo dosud běžně používanými parlamentními postupy projednat. Cílem zřejmě bylo "zprivatizovat" zdravotnictví v ČR a část penzijního pojištění.




Poslanci a senátoři tomuto "reformnímu" tlaku podlehli natolik, že Senát dokonce rezignoval a odhlasoval, že vůbec nebude projednávat "reformní zákony" a že nechá všechno hladce projít…




• To je ve skutečnosti jinak. Když se bavíme o prvním "reformním balíčku" veřejných financí Mirka Topolánka, který byl přijat těsnou většinou 101 hlasů v srpnu 2007, tak to nebyla soustava promyšlených návrhů na změnu. Jednalo se o tři skupiny změn – snížení sociálních dávek, změny v daňové oblasti a změny v oblasti zdravotní – zavedení regulačních poplatků a změnu ve stanovování cen a úhrad léčiv. Tyto připravované změny byly drženy v tajnosti. Nebyli jsme o nich předem informováni, až těsně před tiskovou konferencí, kde tyto záměry byly zveřejněny. Tím se autoři vyhnuli rozsáhlé a řádné diskusi, která se běžně při projednávání zákonů vede. Aby se zajistilo bezproblémové přijetí těchto záměrů, byly propojeny do jednoho nesourodého balíku a vláda prohlásila, že s nimi spojuje otázku důvěry.
• Zároveň se obrovsky zvýšil tlak na poslance, aby si rozmysleli, jak budou hlasovat, přestože mají spoustu výhrad. Pokud by vláda padla, pak by padli i všichni ministři za konkrétní stranu. Proto byl vyvinut mimořádný tlak na všechny "protestanty" – tedy na protestující poslance. V balíku například šlo o zavedení jedné sazby daně z příjmu fyzických osob, zavedení stropů pro odvádění sociálního a zdravotního pojištění na maximálně 4 násobek průměrné mzdy, snížení rodičovského příspěvku ve 4. roku pobírání a o zavedení regulačních poplatků a naprosto zásadní změnu ve formě stanovení cen a úhrad léčivých přípravků ze zdravotního pojištění. Toto nikdy nebylo řádně projednáno.




Takže my všichni bychom prodělali… Kdo by na tom vydělal?




• Řada těchto změn prospěla jen těm nejvyšším příjmovým skupinám obyvatelstva a navíc přinesla pokles příjmů státního rozpočtu. Současně má trvalý vliv na prohlubování státního dluhu, stropy na sociální a zdravotní pojištění přinesly pokles prostředků důchodového systému a systému veřejného zdravotního pojištění.
• V souvislosti se snahou přilepit k Topolánkovu baťohu nečekaně i změnu systému stanovování cen a úhrad léčiv jsem měl v týdnu před druhým čtením návštěvu dvou lobbistů z jisté lobbistické firmy ODS a z Mezinárodní asociace farmaceutických firem. Přišli mi oznámit, že samostatný zákon o stanovování cen a úhrad léčiv, který se dosud projednával v legislativní radě vlády, se stane součástí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Když jsem jim řekl, že to není možné, tvrdili, že se tak stane. A opravdu v úterý večer před druhým čtením zákona navštívil náš klub ministr Julínek a přinesl oněch 18 stran textu zákona a řekl, že chce ještě tento "malý" pozměňovací návrh. Protestoval jsem a kolega Kvapil na protest proti takovému postupu opustil jednání poslaneckého klubu. Vedení klubu nakonec souhlasilo, aby se tímto návrhem zabývala odborná komise pro zdravotnictví, a aby text posoudil specialista z legislativní rady vlády. Protože jsme zjistili velmi závažná pochybení: v textu se totiž objevily části, které jsme vůbec nepřipomínkovali. Jenže tento nový pozměňovací návrh byl již dán do tisku. Tak na základě našich připomínek poslanec Tluchoř (ODS) přečetl ještě dalších 13 stran pozměňovacího návrhu k původnímu pozměňovacímu návrhu k textu původního zákona.
• V průběhu hlasování o pozměňovacích návrzích opustila ČSSD jednací sál a tím umožnila hladké přijetí pozměňovacích návrhů podle požadavku ODS, což bylo velmi nestandardní. Zajímavý byl i vývoj v Senátu. Senát se rozhodl, že se nebude těmito zákony zabývat z toho důvodu, že nechtěl riskovat další projednávání tohoto balíku ve sněmovně. ODS měla v Senátu jasnou většinu, v poslanecké sněmovně to ale bylo jen o 1 hlas. Báli se, že celá reforma padne, nebo bude výrazným způsobem korigována.




To už byla čistá manipulace s demokratickými pravidly. Jaký byl váš osobní postoj v této věci?




• Já jsem nemohl pro takovou reformu hlasovat. Nesouhlasil jsem se zavedením jedné sazby daně z příjmu fyzických osob, protože všude na západ od našich hranic (s jedinou výjimkou Švýcarska), dokonce i ve Spojených státech, platí princip rovné oběti, tj. že všude v těchto zemích mají progresivní daň a lidé s vyššími příjmy se podílejí také vyšším procentem daní na veřejných výdajích. Nesouhlasil jsem také s nepřiměřeně rychlým snižováním daně z příjmu právnických osob, které znamenalo výpadek příjmů obcí a měst o 7 mld. Kč.. Dále jsem nesouhlasil se zaváděním stropů na sociální a zdravotní pojištění a současně se zaváděním regulačních poplatků i pro kojence a staré lidi; a zejména jsem byl proti lobbistickému prosazování přílepku o stanovování cen a úhrad léčiv. Proto jsem nakonec hlasoval proti tomuto zákonu. Nesouhlasil jsem se způsobem, jakým se o věci jednalo, ani s obsahem celého balíku, přestože nutnost snížit zadlužení jsem uznával. Ale snížení zadlužení se dalo dosáhnout i jinou, efektivnější cestou, než byla zvolena a násilím prosazována.
• Senát odmítl projednávat obrovský balík změn zákonů. Jen pozměňovacích návrhů k projednávanému balíku bylo 52 stran textu. Tady vítězilo politické hledisko nad věcným obsahem. Je to popření principu zastupitelské demokracie a správné legislativní praxe. Zavedla se do politiky velmi nebezpečná praktika. Senát je tady od toho, aby korigoval případné pochybení poslanecké sněmovny. ODS měla v Senátu jasnou většinu a nechtěla riskovat vrácení tohoto tzv. "reformního balíku" znovu do Sněmovny. Zajistili si tak hladkou cestu k prosazení svých záměrů a svou arogancí při jejich prosazování; a také budoucí totální porážku v krajských volbách.




Ale pokud vím, tak zdravotnickým balíčkem to vůbec neskončilo. Lobbisté byli při chuti a jejich kamarádi v partajích jakbysmet…




• Ano, stejná situace se potom opakovala ještě v případě tzv. Janotova balíčku. To už byla u moci vláda Jana Fischera, která rovněž pohrozila svou rezignací, pokud balíček nebude přijat v podobě, v jaké byl předložen.
• A ČSSD nakonec hlasovala pro pozměňovací návrhy podle přání ODS, protože se obávala opakované blamáže po odmítnutí předčasných voleb do sněmovny. Nechtěli připustit, že kvůli nim by nakonec Janotův balíček nebyl přijat.
• V Janotově balíčku ale ani zdaleka nešlo o tak zásadní změny zákonů. A navíc řada opatření byla skutečně velmi potřebných ke snížení schodku. Snížení mateřského příspěvku tak prošlo hladce, současně s výrazným snížením nemocenského. Ale například logický původní návrh pana ministra financí Janoty, aby občané vydělávající nad 120 tisíc platili daň ve výši 24%, byl při projednávání balíku ve sněmovně vyřazen.
• Opakovaně se v balíčku objevily naprosto nesouvisející návrhy opatření, například zásahy do stanovování cen a úhrad léčiv, změny v očkování apod. Přitom řada těchto změn šla proti trendu úspor. Z důvodu vyhlášení tzv. legislativní nouze nebyl zákon projednáván ani příslušnými výbory a neprošel řádnou diskuzí. Opakovaně Senát ze stejných důvodů zákon nevrátil zpět. Je potřeba zdůraznit, že legislativní nouze byla vyhlášena z důvodu nutnosti snížit obrovský schodek státního rozpočtu, který byl způsoben zčásti krizí, ale z velké části také nadhodnocením rozpočtu bývalým ministrem financí Kalouskem, který byl v roce 2008 opakovaně upozorňován na nereálnost navrhovaného státního rozpočtu.




Jde o stejný model prosazování naprosto nesouvisejících opatření v jednom balíku, navíc spojený s vyhrožováním demisí či s nepřímým vydíráním neochotných poslanců. Je to vůbec slučitelné s etikou poslance v demokratické společnosti ?




• Žádnému poslanci podle Ústavy ČR nemůže být bráněno v předkládání zákonů nebo pozměňovacích návrhů. Ale podle mého názoru by mělo být jasně sděleno a vysvětleno, proč tento poslanec takto jedná, jaký je hlavní cíl navrhované úpravy. Zkrátka, mělo by to být vždy řádně vysvětleno.
• Je smutnou pravdou, že u řady pozměňovacích návrhů bylo a je na první pohled vidět, že přesahují legislativní možnosti poslance, který je podává. Někteří dokázali nahradit i práci celého ministerstva případně vlády, protože v řadě případů obsah rozsáhlého pozměňovacího návrhu stěží může připravit poslanec jenom s přispěním nějakého právníka.




V čím zájmu tedy poslanci pracují? Platíme je my sami z našich daní a jsou zvoleni, aby hájili náš zájem jako voličů…




• Je pravda, že řada poslanců je značně loajálních především ke svým ministrům a snaží se prosazovat zájmy příslušného ministerstva. Pokud ministr připravuje například zákon ve prospěch nějaké zájmové skupiny, stačí někdy navrhnout jen správnou omezující podmínku. Někdy jsou poslanci upozorněni na nutnost korekce původního návrhu a někdo navrhne pozměňovacím návrhem nápravu. Ale často se stává, že je pro dobrou věc hlasuje jenom malý počet poslanců souhlasících s touto změnou. To způsobí, že dobrý návrh padne pod stůl a platí to, co bylo původně navrženo ve prospěch lobbistického zájmu.




Okamžitě se mi vybaví zákon o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů. Původně dobrý vládní návrh se v případě solárních elektráren se zvrhl do absurdní podoby. Jak funguje takový lobbing ?




• Na počátku, před několika lety, kdy se připravoval legislativní návrh o podpoře obnovitelných zdrojů. V tom jsem nespatřoval nic nekalého. Žádný lobbing za tím nebyl vidět. Investice do solárních panelů se v letech 2004 a 2005, kdy byl návrh schvalován, jevila jako nejvíce nákladná. A z tohoto důvodu se volila výše podpory (výše výkupní ceny), která zaručovala přiměřenou míru návratnosti investice. V průběhu let se ale ukázalo, že masivní investice do solárních panelů stlačily jejich výrobní cenu na takovou úroveň, že návratnost celé investice se dostala pod 6 let. Tedy asi na polovinu oproti původnímu záměru. Okamžitě se z výstavby solárních elektráren stal velmi výhodný obor podnikání. Tady ale selhala vláda a příslušné ministerstvo i příslušný regulační úřad. Ti měli pružně reagovat a sledovat situaci na trhu, měli navrhnout včas změnu výše veřejné podpory. To by samozřejmě zabránilo tomu, čeho jsme dnes svědky, že spousta kvalitní zemědělské půdy byla zabrána na výstavbu solárních elektráren, protože se z podpory sluneční energie stal díky nastavení výkupních cen velmi výnosný byznys.




Nakonec se objevil návrh na legislativní změnu pravidel při poskytování veřejné podpory. Veřejnost byla pobouřena tímto stavem, a přesto se objevily poslanecké návrhy, které změnu blokovaly…




• Ano, byl to zejména pan poslanec Oldřich Vojíř (ODS), někdejší člen dozorčí rady ČEZ, který je předsedou hospodářského výboru. Ten navrhl pozměňovací návrh, který by ponechával původní podporu určitým výrobcům, zejména těm větším. Navrhl změkčit původní vládní návrh, aby snižování výkupních cen bylo nejvýše o 25 %, čímž by výkupní cena klesala daleko pomaleji.
• Pan poslanec Vojíř (ODS) a pan poslanec Urban (ČSSD) také podali návrh naprosto nesouvisejícího přílepku k zákonu o spotřebních daních v červnu 2009, kterým nakonec prosadili, že v letech 2013 až 2020 stát přijde o 68 miliard korun z emisních povolenek, které by jinak musely energetické společnosti zaplatit do státního rozpočtu. Sněmovna tento návrh schválila a rozhodla tak ještě před tím, než se předmětná problematika upravila nařízením Evropské komise a Evropského Parlamentu. V roce 2013 tak budou muset české elektrárny nakoupit 46 % povolenek v aukci a 54 % povolenek dostanou zdarma. Sněmovna tento návrh průřezově hlasy ODS i ČSSD schválila a Senát potvrdil. Nelze se pak divit, že v létě 2009 byli na pozvání Martina Romana jak pan Topolánek, tak poslanec Urban na dovolené v Toskánsku na jeho jachtách.
• Podobně byl prosazen také pozměňovací návrh pana poslance Bendy, který zakazoval zveřejňování odposlechů, proslulý jako tzv. náhubkový zákon. Pikantní je, že prosazení tohoto návrhu se dlouhodobě připravovalo.
• V minulém volebním období – tuším v roce 2006 – podobným způsobem prošel také pozměňovací návrh poslance Doležala. Ten byl později zbaven imunity a stíhán, ale z jiného důvodu. Tímto návrhem došlo k tzv. vyvlastnění minoritních akcionářů. Majoritním vlastníkům akciových společností se umožnilo na valných hromadách rozhodnutí o vykoupení akcií od malých akcionářů, přičemž o cenách akcií tehdy rozhodovali samotní majoritní akcionáři. To byl skutečný zločin, tehdy iniciovaný americkou obchodní komorou. Stalo se to v době, kdy řada obchodních společností vzešlých z kuponové privatizace začala prosperovat a vyplácet dividendy. Proto se s odůvodněním, že někteří minoritní akcionáři vydírají na valných hromadách, rozhodli učinit s drobnými akcionáři rázný proces, aby se s nimi nemuseli dělit o svůj zisk. Lví podíl na prosazení tohoto návrhu napříč ODS i ČSSD měl zejména tehdejší předseda rozpočtového výboru Miroslav Kalousek.




Právě jste bohužel uvedl důvody o důležitosti parlamentní práce. Práce poslance je veřejností hrubě podceňována. Dá se vůbec dělat pořádně?




• Není to vůbec jednoduché. Řada lidí si myslí, že poslanci jsou pouze od toho, aby seděli ve sněmovně a hlasovali. Ve skutečnosti na každou schůzi bývá připravováno 150 – 220 zákonů, mezinárodních smluv a zpráv. Během tohoto volebního období jsme projednávali téměř 1100 sněmovních tisků. To znamená, že na jeden tisk máte o něco málo více než jeden den.
• Přitom některé zákony, zejména daňové, z oblasti zdravotnictví, sociální oblasti, energetiky mají hrubě přes 100 stran. A to se nedá dobře zvládnout, pokud chcete dobře porozumět smyslu zákona, ani za 14 dnů. Navíc to musíte posuzovat v souvislostech s již stávající legislativou. Těch šest zákonů, které měly úplně převrátit stávající systém zdravotní péče, jsem studoval několik měsíců. Argumenty jsem dával dohromady téměř dva měsíce.
• Kromě toho je poslanec členem jednoho nebo dvou výborů a dále podvýborů, kde jsou zákony probírány daleko podrobněji než ve sněmovně, a členem různých pracovních komisí nebo odborných komisí politické strany. Pokud chcete proniknout do problematiky více, musíte opakovaně studovat záznamy ze schůzí, připravovat interpelace na ministry a dopisy se dotazovat na záležitosti, které vám pomohou dotvořit si obraz o skutečné práci ministerstva a vlády. Kromě toho během víkendu musíte absolvovat řadu společenských akcí a odborných konferencí, protože jinak byste byli považováni za nespolečenské a neochotné. Od poslance se také očekává, že bude publikovat články v odborném a denním tisku a občas vycestuje do zahraničí s výborem, aby mohl porovnat zahraniční systémy zdravotnictví a sociálních věcí. To se mi bohužel v tomto volebním období nepodařilo a kromě vycestování na Slovensko jsem vzhledem ke svému pracovnímu vytížení veškeré zahraniční cesty vytrvale odmítal.
• Já osobně jsem byl po celé 4 roky na dovolené nejdál ve Vysokých Tatrách, každý rok jenom na pár dnů. Ale nelituji toho, protože veškerý čas, který jsem věnoval odhalení skutečných záměrů reformátorů, se zúročil a pomohl našim spoluobčanům.




Co vás do toho kolotoče dostalo?




• Do komunální politiky jsem vstupoval na začátku roku 1989 s tím, že se musí změnit řada věcí ve společnosti a že těmto změnám musím napomoci. Byl jsem 12 let starostou v Šumicích na Uherskobrodsku, a to pro mě byla obrovská škola. Současně jsem byl jedno volební období členem zastupitelstva Zlínského kraje. Tím jsem získal regionální přehled. Poprvé jsem byl zvolen do sněmovny v roce 2002 a mým heslem byla úcta k pravdě a spravedlnosti. Byl jsem přesvědčen, že mohu řadu věcí změnit. V prvním volebním období jsem pracoval v hospodářském výboru a podvýboru pro dopravu, současně jsem byl také 1,5 roku členem dozorčí rady akciové společnosti České dráhy. Protože jsem však byl pro management nepohodlný (mj. jsem prosadil daleko přísnější kritéria pro odměňování managementu a nesouhlasil jsem s drobením společnosti na dceřiné společnosti), byl jsem nucen odejít.
• V tomto volebním období jsem se do hospodářského výboru nedostal, protože místo bylo již obsazeno. Dostal jsem nabídku pracovat ve výboru pro sociální politiku, abych si rozšířil obzory. Když se uvolnilo místo ve výboru pro zdravotnictví, neváhal jsem přihlásit se, protože jsem věděl o tom, co se připravuje. Přestože jsem inženýr statik, rozšířil jsem si své obzory až tak, že mnozí "reformátoři" skřípali zuby. Nakonec se ukázalo, že profesní smysl pro analytickou práci a systémový technický pohled na věc může přinést své ovoce.




Máte technické vzdělání, a přitom jste dnes nejlepší odborník na zdravotnickou legislativu ze všech poslanců.




• Obrovské množství času jsem věnoval studiu klíčových zákonných předloh, které měly změnit naše zdravotnictví k soukromému systému, zprivatizovat zdravotní pojišťovny, fakultní nemocnice a všechny přímo řízené organizace ministerstva zdravotnictví a lidem poskytovat jenom minimum hrazené péče, aby si za většinu a větší část zdravotních výkonů museli platit sami.
• Sám jsem pochopitelně neměl příliš mnoho šancí, ale postupně jsem získal řadu spolupracovníků – dobrovolných poradců. Někteří se mi ozvali sami, když poznali, že mi skutečně jde o věc zachování solidárního zdravotnictví, byli to lidé, kterým nebylo jedno, co se ve zdravotnictví chystá. Byli to lidé z řad praktických lékařů, ambulantních specialistů, nemocničních lékařů, farmaceutů, univerzitních profesorů i právníků. A navíc jsem měl obrovské štěstí, že jsem měl skvělé asistenty. Jednoho, který vystudoval vysokou školu ekonomickou a právnickou fakultu Univerzity Karlovy, s obrovským přehledem a zahraničními zkušenostmi, dalšího s obrovskými zkušenostmi z komerčního pojišťovnictví, dalšího se zkušeností z chodu parlamentu a s ekonomickým rozhledem. Řada dalších lidí mi velmi pomohla. Našel jsem mezi nimi mnoho přátel, kteří se nemohli smířit s tím, kam se ubírá politika a správa věcí veřejných. V neposlední řadě to byli lidé z Parlamentního institutu, kteří pro nás získali řadu zahraničních zkušeností a přehled. Reformátoři také pozapomněli, že řada lékařů má také zahraniční zkušenosti a že se nenechají opít rohlíkem, který nám servírovali pánové Julínek, Macháček, Zámečník, Hroboň a Šnajdr.
• Moje odborné zázemí tvořili členové naší odborné komise pro zdravotnictví, kteří mi pomáhali formulovat protiargumenty pro zastavení největšího tunelu tisíciletí. Na půdě stranické komise to bylo zpočátku velmi těžké, protože jsme tam měli trojského koně, nejdříve ředitele legislativního odboru ministerstva, později současného náměstka ministryně ing. Martina Plíška, který byl od počátku nasazen na ministerstvo i do komise, aby vynášel informace reformátorům. Usilovali jsme o jeho výměnu v době, kdy došlo k pohybu na ministerstvu zdravotnictví. Měli jsme na náměstka svého kandidáta, ale Marek Šnajdr byl rychlejší a prosadil jeho povýšení , aby KDU-ČSL už neměla na ministerstvu další místo. Věděli jsme, že je na druhé straně a proto nás nepřekvapilo, že přestoupil do TOP 09, protože za své místo na ministerstvu byl vděčný Miroslavu Kalouskovi, ostatně jako všichni náměstci, kteří do TOP 09 přestoupili. Ale to byl skutečně ojedinělý případ. Martin Plíšek měl za úkol prosadit reformu na půdě KDU-ČSL, ostatně jeho chabé legislativní schopnosti velmi napomohly neúspěchu reformy.




Takže jeden krok správným směrem pomohl k tomu, aby tu správnou cestu našli i další. Vždyť vy jste vlastně vytvořil paralelní tým ke zdravotní reformě. A na rozdíl od vlády a pana bakaláře Šnajdra jste to dělal mimo svou vlastní práci. Slušné návrhy přece měli předkládat oni, a ne vy.




• Jak jsem již uvedl, člověk se učí celý život, a pokud se ponoříte do problému a hledáte systematicky souvislosti, pak pochopíte systém a časem zjišťujete, že jednotlivé informace do sebe zapadají. Chce to ale číst, číst, hledat na internetu, studovat odborný tisk a konzultovat s odborníky a využívat práce parlamentního institutu i prostředků, které má poslanec k dispozici na různé expertní studie. Nakonec jsem získal i spojence ve vlastní straně.




Zmínil jste práci Parlamentního institutu poslanecké sněmovny. Tiskem proběhla zpráva, že poslanci tuto možnost získat ke své práci podklady z kvalifikované a nezávislé expertizy téměř nevyužívají




• Proč to tak málo využívají ostatní poslanci nevím, asi to nepotřebují, protože se ve všem spoléhají na stanoviska svých ministrů a svých stranických týmů. Ostatně 4 leté volební období se dá prožít i podstatně příjemnějším způsobem, než jsem ho prožil já. Možná jsem mohl získat řadu jiných příjemnějších zkušeností, například zahraničních a mohl jsem si pošetřit zrak i záda.




Pokud se podíváme na vaše zařazení na kandidátku, tak se vám strana za vaši vynikající práci příliš neodvděčila. A přitom jste známý jako málokdo. Co říkáte vašemu prakticky nevolitelnému 4. místu na kandidátce ve Zlínském kraji?




• Není jednoduché prosazovat vlastní názor proti většinovému názoru nikoliv strany, ale řekněme, proti většinovému názoru vedení strany a poslaneckého klubu. Věřím tomu, že řadoví členové strany se mnou většinově souhlasili, i když část lidí se pochopitelně nechala mediálně ovlivnit označováním "rebel, nespolehlivý, trucovitý" atd. Musíte si ale uvědomit, že ve straně byla velmi složitá situace po odstoupení Miroslava Kalouska z vedení. Na mimořádném sjezdu se zvolilo pouze nejužší stranické vedení a celostátní výbor i celostátní konference zůstaly v původní podobě. Strana byla v podstatě názorově rozdělena mezi příznivce Jiřího Čunka a mezi příznivce Miroslava Kalouska. Přestože naše komise zformulovala poměrně jasný názor k tzv. "reformě zdravotnictví", usnesení nebylo možno schválit. Odpůrci Jiřího Čunka, to jest "modráci" tehdy opustili konferenci, aby nebyla usnášeníschopná. Jsem přesvědčen, že pokud by KDU-ČSL v září 2009 hlasitě a jednoznačně odmítla Julínkovu reformu, jak jsme to měli připraveno v našem usnesení, pak by krajské volby dopadly výrazně lépe ve prospěch KDU-ČSL.




Vnitřní rozdělení strany vám práci nijak neusnadňovalo. Určitě jste si oddechl, když Kalouskovi věrní odešli, a udělali se konečně pro sebe.




• Po sjezdu 2009 modráci – Kalousek, Parkanová, Severa, Šustr a Husák odešli a založili si vlastní stranu, čímž konečně došlo k vyčištění KDU-ČSL od lidí, kteří chtěli kandidovat společně s ODS. Stranické primárky se odehrály v červenci 2009 nedlouho po odchodu Kalouskovců, přesto jejich dřívější časté útoky na mou osobu řadu lidí ve straně ovlivnily. Naposledy mě očernil ještě Pavel Severa na sjezdu ve Vsetíně v květnu 2009 ve svém vystoupení před tím, než sjezd opustil.
• I když se po hlasování o stabilizaci veřejných rozpočtů ozývaly hlasy o nutnosti mého potrestání za odlišné hlasování, velmi rychle tyto hlasy po protestech členské základny a veřejnosti utichly.




Samostatně myslící poslanec je nejspíš noční můrou všech partajních bossů. Co říkáte na znovu obnovenou myšlenku vázaného mandátu poslance? Sládek tehdy držel své věrné republikány pod krkem tím, že mu podepsali směnku.




• V poslední době s tímto názorem přišla strana Věci veřejné. Mluví o vázacích smlouvách s kandidáty, které by straně umožnily zbavit jejich případně zvolené kandidáty mandátu. Pokládám to za vrchol zpupnosti a pohrdáním Ústavou ČR, která říká, že mandát se vykonává svobodně. Poslanec se zavazuje, že bude vykonávat mandát podle svého vědomí a svědomí a ve prospěch všeho lidu. Pokud se budou strany snažit manipulovat poslance do stáda, které bude muset hlasovat v každém případě jednotně, pak je zbytečné, aby ve sněmovně zasedalo 200 poslanců. Pak postačí, aby ve sněmovně podle výsledků voleb zasedali pouze předsedové politických stran, kteří by při hlasování o zákonech zvedali mávátka s počtem mandátů. Česká republika by hodně ušetřila.

Vraťme se ke smutnému tématu degenerace české politiky. Jsou některé strany opravdu manipulované "kmotry" v pozadí tak, aby šly legislativou přímo na ruku zájmovým skupinám?




• Je pravdou, že politické strany a jednotliví poslanci jsou objektem zájmu podnikatelských skupin, které se snaží prosazovat své zájmy na úkor správné správy věcí veřejných. Klasickou ukázkou mohou být již zmíněné případy, které jsem uváděl, nebo poslední čerstvý případ z léta 2009, kdy novinář z Mladé fronty nabízel milionový dar politické straně, která pomůže změnit loterijní zákon. A provozovatelé hazardních her jsou největšími lobbisty ve sněmovně. Podle výsledků řady hlasování můžete vyčíst, že vliv lobbistů se uplatňuje zejména u ODS, ČSSD, KSČM ale i u nové strany TOP 09. To je ale pro demokracii cesta do pekel.
• Politická strana má být živým organismem, který komunikuje s členskou základnou a voliči a snaží se prosazovat zákony, které jsou ve prospěch celku, ve prospěch řádné správy věcí veřejných, nikoliv pro skupiny novodobé finanční oligarchie.




Tady narážíme na limity hierarchické organizace řízení uvnitř strany. Na deficit její vnitřní demokracie; na fakt, že dnes se nikdo nehrne do žádné politické strany. Na to jste asi doplatil i vy, nezdá se vám?




• V primárních volbách nerozhodují členové strany, ale pouze zvolení volitelé, členové nominační konference, většinou funkcionáři strany, asi 60 lidí. Další roli hraje skutečnost, že historicky každý okres zlínského kraje chtěl mít své vlastní zastoupení ve sněmovně, což se vždy v primárních volbách projevovalo. Já jsem primární volby vždy vnímal jako férovou soutěž o čelní umístění na kandidátní listině, zatímco další to vnímali tak, že když se dva okresy domluví, pak si prosadí do čela své lidi na úkor ostatních.
• Rozdíly v hlasování delegátů byly minimální. Pochopitelně mě to mrzelo, ale ve volbách budou hlasovat nejenom tito delegáti nominační konference, ale všichni voliči, kteří přijdou k volbám. A jejich názor na umístění kandidátů může být úplně jiný.




Znechucení z partajní politiky je veliké, stačí jet chvíli v autobuse nebo sedět v hospodě. Nemáte pocit, že směřujeme spíše k Rusku nebo k balkánským zemím?




• Řada lidí už začíná tvrdit, že výkon státní a místní správy se v mnohém podobá tomu, co bychom spíš očekávali v Rusku nebo v balkánských zemích. Dostatečně finančně silné skupiny nebo jednotlivci nemají problém s prosazením svého zájmu prostřednictvím státních nebo krajských úředníků, a to bez ohledu na zájem veřejný v obci nebo v celém státě. Najít seriózně zadanou a solidně odvedenou veřejnou zakázku za přiměřené peníze je stále těžší. Každou větší zakázku provázejí pochybnosti. Tomuto musíme čelit.
• Musíme se snažit o to, aby ve státní správě byli neúplatní úředníci a také poslanci aby se chovali tak, aby svým jednáním neprotěžovali soukromé zájmy nad zájmy společnými. Stát není sprosté slovo a ochrana práva jednotlivce je závislá právě jen na dobrém fungování státu. Lidé ztrácejí důvěru v budoucnost právě proto, že vidí řadu nespravedlností. Domáhání se práva u soudu se mnohým zdá jako ztráta času a peněz.
• Stále častěji vidíme případy, kdy lidé, kteří mají dostatečné finanční prostředky, se vždy domohou svého práva a podstatně dříve než ostatní. Ostatní se do obhajoby svých práv ani nepouštějí, protože nevěří ve spravedlivý výsledek, v nezávislé rozhodnutí soudu, nebo nemají na nekonečné vedení sporu dostatečné finanční prostředky.




Manipulace s právem nás odlišuje od tradičních západních demokracií. Proč je u nás tak malý respekt ke státu a k jeho institucím?




• Lidé vidí, že řada rozhodnutí se děje podivným způsobem. Přijímají se zákony, které v konečném důsledku poškozují každého občana. Každodenní život se občanovi z jeho pohledu naprosto bezdůvodně komplikuje. Banální věci, kterými se člověk dříve nezabýval, se stávají vážnou životní komplikací.




Jaké změny ve správě státu by zlepšily tento neutěšený stav veřejných věcí ?




• Pro změny ve správě státu by určitě velmi pomohl kvalitní zákon o státní službě, aby státní úředník měl jistotu stabilizace a ne nejistotu, zda nebude vyměněn s každou změnou ve vládě. Určitě by se vyplatilo, aby si stát zaplatil kvalitní legislativce. Pro zlepšení důvěry lidí ve změny se musí zlepšit výkon moci soudní. Změně ve společnosti by určitě pomohlo, kdyby lidé měli větší možnost skutečně ovlivnit, kdo je bude zastupovat v zákonodárných sborech, především v poslanecké sněmovně a v zastupitelstvech krajů. Lidé by měli více využívat preferenčních hlasů, které jim umožní upřednostnit lidi, na kterých jim skutečně záleží a o kterých si myslí, že by svůj mandát vykonávali dobře.




S těmi preferencemi máte pravdu. Vždyť každý z nás může na kandidátce zakroužkovat lidi, kterým věří. A často jim to pomůže ke zvolení.




• Důvěře ve stát by určitě napomohlo přijetí zákona o obecném referendu. Máme zákon o místním i krajském referendu, ale chybí ten nejdůležitější s celostátní působností. Veřejnost musí být vtažena do přímého rozhodování o směřování země. Skutečnost, že tento zákon chybí, neznamená jen těžký demokratický deficit. Tímto obecným referendem by se dala rozhodovat celá řada klíčových zásadních otázek o směřování země. Místo toho se dlouhodobě blokuje pod různými záminkami přijetí tohoto klíčového zákona pro naši demokracii. Naprosto zásadní reformy se prosazují s ubohou převahou jednoho nebo dvou hlasů v poslanecké sněmovně. Těmto reformám navíc hrozí, že je budoucí vládní garnitura za vysokých nákladů úplně zruší a povede zemi opačným směrem.
• Z mého pohledu poslance je mnohem jednodušší prosazovat veřejný zájem jasně stvrzený hlasováním v obecném referendu. Poslanec, který se nemůže opřít o veřejnost, snadno podlehne cílenému tlaku nebo dobře znějícím obecným frázím, kterými se dá zdůvodnit cokoliv.




Platí pro vás teze méně státu znamená více svobody?




• Heslo méně státu a více svobody hlásá často ODS a TOP 09, zejména v souvislosti se zaváděním jedné sazby daně a snižováním sociálních dávek, s privatizací veřejných služeb a "outsourcingem" řady činností státu a státních institucí. Možná, že to platí někde v Americe, ale rozhodně ne v demokratické Evropě, která by měla být naším vzorem. Pokud přistoupíme na univerzální platnost tohoto hesla, pak se můžeme jednoho dne ocitnout pod mostem ubytovaní v papírové krabici. Pak možná budeme "konečně svobodní". A ti, kteří pro nás ochotně zajistili méně státu, se nám budou smát, jak jsme byli naivní a hloupí.




Jste občanem a patriotem?




• Vlastenectví by nemělo být jakýmsi zapomenutým folklorním projevem, ale měli bychom mu dát pravý smysl. Myslím, že Češi a Moravané mají být na co hrdi. Nemůžeme se jenom hrbit před bohatými a vlivnými nebo přehlížet chudší sousedy.
• Společný zájem na zdravém prospívání státu musí mít nejchudší i nejbohatší. V dnešní době význam státu roste, i když z vyjádření politiků slyšíme opak. A poslední politická rozhodnutí o podpoře krachujících bank jsou toho dokladem. Společenská rovnováha se utváří denně, znovu a znovu. Na toto by neměl zapomenout nikdo z těch, kdo vidí jistoty jen plném a dobře střeženém bankovním trezoru.




Jako občané musíme platit státní dluhy a chyby, které jsme nezpůsobili přímo. Jak lze být solidární se státem?




• Lidé vidí obrovskou nerovnost před zákonem. Například množství opilých řidičů a jen jednu polovinu přestupků v obcích vyřešených, vše ostatní je promlčeno, netrestané zneužívání pravomoci státních úředníků, bezostyšné okrádání státu ve veřejných zakázkách, utečení miliardáři, stíhaní za podvody na Seychelách a v Jihoafrické republice, nerovnost bohatých a chudých, to vše podlamuje ochotu lidí být solidární se státem.




• Žijeme zatím v demokratické společnosti. Je to na každém z nás, jak a v jakém státě budeme žít. Máme svobodné volby i základní občanské svobody a toto musíme využít.




Děkuji za rozhovor.




Převzato z Umlaufovin