Rusům zahrádky, Američanům trávníky a Čechům… billboardy

Dostávají Rusové víc šancí než Američané? A jaké šance máme my, Češi?


Zajištění potravinové soběstačnosti by se mělo stát klíčovou výzvou politiků všech zemí. Musí to jít i bez geneticky modifikovaných plodin a zamořování vod a půdy.


Podle informací uveřejněných na webových stránkách The Bovine garantuje „Zákon o soukromém vlastnictví zahrad“, který v roce 2003 přijala ruská Duma, každému ruskému občanovi právo na bezplatné přidělení privátního záhumenku ve velikosti od 8900 až 27 500 čtverečních metrů. Tyto pozemky mají sloužit k vlastní zemědělské ekologické produkci, ale mohou být využívány také pouze k rekreačním účelům nebo volnočasovým aktivitám. Tyto pozemky nepodléhají pozemkové dani, ani dani z nemovitostí.


Výsledek je fenomenální. Ruské rodiny si začínají pěstovat plodiny pro svou vlastní spotřebu sami. Vznikají milióny malých rodinných farem, které hospodaří ekologicky. Takže velká část potravin, která je v Rusku spotřebovávaná, pochází právě z těchto eko-vesnic. Ruské zemědělství se odvrací od systému závislého na chemickém průmyslu, který nepotřebuje žádné GMO plodiny a velké zemědělské provozy, píše Leonid Šaraškin, vydavatel anglické verze knižní řady „Zvonící ruské cedry“ (The Ringing Cedars Of Russia).


V roce 1999 vznesli Rusové požadavky na 35 miliónů malých parcel k obhospodařování. Rusko má dnes 149 mil. obyvatel. Na přidělených pozemcích se vyprodukovala přibližně polovina mléka spotřebovaného v zemi, 60% masa, 87% ovoce, 77% zeleniny a 92% brambor. Jinými slovy – průměrnému ruskému občanovi byla dána možnost, aby se sám postaral o svou potravinovou nezávislost.


V Rusku je krátké vegetační období – 110 dní. Ve Spojených státech by mohly být výnosy ze zahrad vyšší, jenže jenom plocha ošetřovaných trávníků je zde dvojnásobná než v Rusku a neslouží nikomu, leda tak průmyslu sekaček a chemie.


Model záhumenkového hospodaření se stal v Rusku natolik úspěšným, že zajišťuje již 50 % všech výnosů zemědělské produkce země a v roce 2004 činil v hodnotovém vyjádření 14 mld. dolarů a 2,3 % na celkovém HDP země. Toto číslo neustále narůstá, poněvadž se do hnutí eko- vesniček zapojuje stále víc lidí.


Vypadá to sice jako utopická interpretace pionýrských začátku z amerických dějin. Tento model je však inspirativní právě v době, kdy stále větší množství lidí na světě hladoví a nemá šanci na získání celoživotního zaměstnání, které by zajišťovalo reprodukci rodiny. Je ekologicky šetrný. Kromě toho pomáhá překonávat sobecký individualismus, neumožňuje spekulace s potravinami, není inflační a v neposlední řadě přispívá ke vzniku společenství a upevňování sociálních vazeb mezi lidmi.


Vzhledem k situaci v České republice, fatálně závislé na dovozu potravin, je otázkou, zda by touto cestou mohla být nastartována cesta k potravinové soběstačnosti země a k návratu části nezaměstnaných do primárního sektoru. Nezbývá ale než se také zeptat, zda po rozkradení této země spekulanty ještě nějaké pozemky k dispozici zůstaly.


Diskutabilní je i směřování českého školství, které se orientuje abioticky. Výsledkem je, že děti už od raného dětství umí ovládat počítač a iPAD, ale neviděly živou krávu. Jak píše filosof Josef Šmaus v posledním vydání Literárních novin v eseji Můžeme odložit obsahovou přestavbu vzdělání?: „Roste kolektivní zodpovědnost za charakter a směřování globalizované kultury. Tato odpovědnost roste totiž samovolně, úměrně poškození, které vyvolává její živelná expanze v biosféře. Potřebujeme proto nejen široké předvídavé vědění, ale i podobně předvídavé vzdělání, jehož základem bude evoluční a systémový přístup k Zemi. Právě proto ve vzdělání, jehož plody sklízíme se zpožděním několika desetiletí, musíme vycházet z uznání přírody jako systému staršího, širšího a svébytného, a z pojetí kultury jako umělého, vůči přírodě opozičního subsystému, dnes ohroženého důsledky jeho vlastní útočné adaptivní strategie.“


Teď už jen dodatek k naší české potravinové realitě: naše závislost na dovozu potravin je jedním z největších bezpečnostních rizik České republiky v současné době. Přesto toto téma nikdo z kandidátů do příštích voleb nezvedl ze země. Není přesun části nezaměstnaných právě do primárního sektoru a vytvoření podmínek pro rozvoj malých rodinných farem, místo aby se nezaměstnaní museli doprošovat žebračenek a ponižování ze strany státních úředníků, jedním z řešení nezaměstnanosti ve prospěch nás všech?


Zdroje: The Bovine, Kopp on line, Literární noviny z 27. září 2012


Převzato z e-republika.cz

Přejít do diskuze k článku