V reakci na akci Děkujeme, odcházíme se na tomto prostoru v uvedené kauze rochnily, válely a vylévaly srdce i žluč všechny známé blogerské firmy. Z VIP i obyčejných, méněcenných blogerů se na lékařích realizovali: Paulczynski, Ziegler a Šimoník po jednom článku (pánové jsou těžce z formy); Špidlová tři články; Kolářová, Kula a Olšer po čtyřech (Kula v posledních svých čtyřech expektoracích o ničem jiném nepíše); bronzový Matějka expedoval pět kousků; Polanecký má stříbrnou medaili, o problému napsal šest článků, tenhle zdravotní rada. No a zlato si odnááášííííííí… Janaaaááá… Šimonovskáááááá!!! Třináct článků, to už je celá zdravotní radnice, včetně portýra.
Přitom věc je křišťálově jasná, ale o pravých důvodech se v článcích nemluví; uvedení blogeři však vytáhli skoro všechny argumenty z arzenálu červené knihovny, těch nejhloupějších telenovel a hojně se inspirovali i knihou Bubáci a hastrmani.
Lékaři v nemocnicích jsou dlouhodobě podhodnoceni, to vzhledem ke svým kolegům v privátě. Ti mají dvakrát až třikrát vyšší příjmy než oni, přitom bez služeb, za mnohem příznivějších podmínek pracovních i osobních, za méně času, mnohdy ani nenaplňují zákonnou týdenní pracovní dobu. A když pak lékaři porovnají svou odměnu s právníky, stejně kvalifikovanými, ale s desetinovou odpovědností, pak si už musí připadat jako blbci. A když k tomu srovnání přidají podnikatele, tak už mohou rovnou mávat křídly a kvokat.
Proč je systém takto idiotsky nastaven? Inu – zaměstnanec je onuce a musí se mu to dát pocítit, soukromník je král a zejména pravicové vlády mu sypou do žlabu další a další papání. Notně hloupá ideologie českých pravičáků.
Navíc: všichni vidí, jak se na zdravotnictví pasou farmaceutické firmy (předseda správní rady VZP Marek Šnajdr se v roce 1999 stal finančním manažerem farmaceutické společnosti MERCK SHARP and DOHME IDEA, mezi roky 2003-2006 řídil vnější vztahy a podporu obchodu ve farmaceutické společnosti PFIZER, ale mezitím už všechny vztahy určitě přetrhal!), vidí, jak na téhle „spolupráci“ participují privátní lékaři svými cestami na školení a konference o aspirinu po celém světě, jenom náhodou spojenými s golfem a lyžovačkou, jak k oboustranné spokojenosti (své a dodavatelů) zásobuje nemocnice léky a předraženými přístroji management, jak páni ředitelé outsorcují všechny naprosto běžné služby, vrátné, uklizečky a praní prádla, dříve zajišťované vlastními zaměstnanci, proč asi? Baťa choval i vlastní krávy, aby nikomu neposkytoval zbytečně příležitost k obohacení se na jeho firmě, čeští „manažeři“ volí postup právě opačný: co nejdráže, co nejsložitěji, co nejvíce do vlastní kapsy.
A na tohle všechno ve zdravotnictví peníze byly a jsou, na platy lékařů nikoliv.
Lékaři blbci ani kvočny nejsou, tak se brání. Jenže tím dávají špatný příklad jiným zaměstnancům, i těm u soukromých firem: jenom jednotně postupující početné a silné odbory jsou schopny vymoci svým členům odpovídající mzdu. A to zase jenom v případě, že jsou jejich členové i vedení ochotni jít do pracovního střetu, konfliktu, který zaměstnavatele bude bolet, až tak, že ho třeba i zlikviduje. Tato rovnováha v pracovních vztazích mezi zaměstnanci a zaměstnavateli byla nastolena v šedesátých až osmdesátých létech na Západě a slušné mzdy Němců, Francouzů a dalších jsou výsledkem právě tohoto stavu. Bohužel, s postupující globalizací a šmejděním kapitálu po světě se na jedné straně znásobily zisky kapitalistů, na druhé těžce oslabila pozice odborů. Všeho však do času, situace je zralá na výbuch.
A ideologická squadra azzurra z iDnes dobře ví, že jsou tímhle špatným příkladem ohroženy pozice a zisky českých kapitalistů, tak vypucovala kopačky, naleštila zobáky a vyběhla na plac – a všichni do jednoho se snažili zpochybnit, zostudit, zesměšnit a pomluvit teprve druhou účinnou odborářskou akci v téhle posametové bídě. První byli strojvůdci a pravicové charisma tenkrát ztratil Václav Klaus.
Od té doby se už nikdo na Hradě nebojí ohnout pro tužku.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
