K básni Güntera Grasse, která tak rozbouřila a převážně pobouřila "demokratický tisk" po celém světě, se už vyjádřil kdekdo. Taky Věra Tydlitátová, svým typickým způsobem. A já hlupák zareagoval. Madam mi odpověděla. A pak zareagovala typickým způsobem – mé další námitky proti jejím jalovým řečem zablokovala. A teď jsem v pytli. Zaveden ve všech databázích ADL, s cejchem lháře a obhájce esesáků, bez možnosti vyjádřit se pod předmětným článkem. Tak to zkusím tady, třeba si to někdo ze čtenářů jejího vypečeného blogu přečte:
Na kauze Güntera Grasse se opět jasně prokázalo, že jediným korektním způsobem, jak kritizovat sionisty, je chválit je.
Na kritiku se totiž ozve drtivá odpověď – antisemitismus, holokaust, ohrožení jediné opravdové demokracie na Středním východě šílenými mulláhy vyvíjejícími atomovou bombu ke zničení Izraele a celého západního světa.
Co na tom, že nebylo vyvráceno jediné Grassovo tvrzení?
Co na tom, že příkladnými antisemity jsou sionisté, kteří bytostně nenávidí semitské Araby?
Co na tom, že holokaust proběhl před takřka 70 lety a slouží už dnes především k obhajování okupace, segregace a útlaku podobného tomu, který používali Němci za 2. světové války proti Židům?
Co na tom, že Ahmadínežád nikdy neřekl nic o vymazání Izraele z mapy, ale v inkriminovaném projevu citoval Chomejního, který hovořil o vymazání sionistického režimu z knihy dějin?
Co na tom, že Izrael, na rozdíl od Íránu, nepodepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní?
Co na tom, že Izrael, na rozdíl od Íránu, má více než 200 jaderných zbrani?
Co na tom, že část z nich míří i na evropská velkoměsta?
Co na tom, že neexistují žádné důkazy o vojenském jaderném programu Íránu?
Co na tom, že jediný, kdo odmítá bezjadernou zónu na Středním východě, je Izrael?
Co na tom, že válka proti Íránu by znamenala smrtelné nebezpečí pro všechny izraelské občany?
Co na tom, že by mohla přerůst ve 3. světovou válku a vyhladit celé lidstvo?
Mluvit se však o tom nesmí, jen samo přemýšlení o jaderné mocnosti jménem Izrael je tabu vynucované takovými nenápadnými prostředky, jako jsou denunciace, zveřejňování dokumentů z dávné minulosti (např. záznamů Güntera Grasse z doby jeho poválečného uvěznění jako vojenského zajatce), cenzura nepohodlných názorů, blacklisty, falešná udání, propouštění ze zaměstnání, likvidace v podnikání, vykonstruované soudní procesy…
Lidičky, přestaňme mít strach a vzepřeme se tomu, vždyť to jsou všechno většině z nás starších důvěrně známé totalitní metody.