Svátečně o populárním klišé

S velikou oblibou a zanícením je voličům neoliberálními vynálezci a zlepšovateli vtloukáno do hlav, že zdrojem veškeré korupce, plýtvání a nesnází je stát. Nabízejí jednoduchý recept: Stačí stát odstranit, maximálně omezit, odevzdat jeho funkce do rukou léčivé neviditelné ruky trhu a všechno bude rázem vyřešeno – konzument předtím státních služeb bude maximálně uspokojen, služby budou levné a obecně dostupné, jejich kvalita vysoká…

Zde bych si jako oponent dovolil tvrdit – NENÍ TO PRAVDA, resp. není to úplná pravda. Proč?

Protože především na každý vztah korupčního typu musí být vždy dva. Jeden, co nabízí = korumpuje, a druhý, co bere. Korupce jako taková = realizace předplacených služeb za cenu nikoliv nejnižší, která je očekávaná, ale navýšenou (značně nadhodnocenou jak by možná řekl obživlý Marx) tak, aby si na své přišel úředník (politik, stranická pokladna ve své "provizi" započtené do konečné ceny), i nabízející při "namarkování" konečné značně předražené ceny za poskytnuté služby plátci – daňovému poplatníkovi. Zjednodušeně: Soukromý kapitál jde tam, kde je předpoklad nejvyšší míry zhodnocení. A nejvyšší míra je u státních zakázek nikoliv proto, že to daňový poplatník – plátce očekává a chce, že to zákony chtějí, ALE PŘESTO, t.j. že daňový poplatník – plátce chce pravý opak = stejně kvalitní a přitom co nejlevnější služby a zákon umělé předražování zakazuje. Děje se tak díky tomu, že zákon je koncipován politiky od počátku (alespoň v ČR a rozvíjejících se ekonomikách) záměrně tak, aby se korupce těžko prokazovala a postihovala.

Druhou věcí je slepá víra v to, že soukromý vlastník – kapitál má zájem vždy všechno maximálně zlevnit a zefektivnit. Zde bych řekl, že jde spíš pouze o zbožné přání, a nikoliv o celou pravdu. Soukromý kapitál, jak známo z Číny, Indie, Vietnamu, Filipín, Kajmanských ostrovů, Baham, Belize… má zájem především maximalizovat svůj zisk, přetvářet podmínky svého působení tak, aby k maximalizaci zisku mohlo docházet. V Číně a Indii se soukromý kapitál snaží provádět némlich to samé, co skrze stát v zemích s rozvinutým pracovním zákonodárstvím, sociální ochranou zaměstnance a státním zdravotnictvím, které nedokáží vybudovat efektivní mechanismy své obrany = MAXIMALIZOVAT SVŮJ ZISK.

Na jedné straně (v asijských ekonomikách) se tak děje přímo otrockým vysáváním pracovní síly ve výrobě, (bez standardního západního pracovního zákonodárství, sociální ochrany, ekologické ochrany, ochrany zdraví, které zde soukromému kapitálu naprosto nechybí, naopak jejich absence byla tržní pobídkou a hnacím motorem přelití do nákladového "ráje"), v Evropě pak maximálním nadhodnocením (korupcí) vysává povinné platby – daně a usiluje o vysátí zdravotních a sociálních poplatků a snaží se o změnu stavu natrvalo tím, že si státní funkce úplně zprivatizuje, zmonopolizuje a zkartelizuje. V místech s "nemravně" vysokými náklady se znalostní ekonomikou typu severských zemí soukromý kapitál maximalizuje své zisky skrze sídla v daňových "rájích" a bokem přitom šilhá po nákladových "rájích", aby nepropásl vhodnou příležitost přemístit know how a své prostředky do tržním silám mnohem přátelštějších destinací.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments