Čínská media vybízejí USA ať "zavřou hubu"
Sergěj Vasilenkov
Srpen 8, 2012
Před časem zkritizovaly USA čínskou vládu za vytvoření administrativního centra na ostrově Woody, o který se dohadovaly Čína, Filipíny a Vietnam. Na to Čína vyzvala dost nezdvořile ministerstvo zahraničí USA, aby "zavřelo hubu". Spolu s tím Čína vzkázala, že si USA dovolují šířením klepů klamat veřejnost.
Téhož dne, bylo to 6. srpna, kritizoval čínský deník vyjádření USA s tím, že Bílý dům stále ještě přemýšlí v dimenzích studené války. Sice nevysvětluje okolnosti, ale přesto Čínu obviňuje a ta se stává obětí politických rozepří v regionu. Sporný ostrov přešel pod správu ČLR. Má rozlohu 2,1 čtverečního km a je součástí čínské jižní provincie. Leží 350 km od čínského pobřeží. Město vybudované jako správní středisko pokryje správu dalších ostrovů a nese název Sanšu, má tisíc obyvatel a svého starostu. Je tam jedna nemocnice, banka a nevelké letiště. Nemá vodu, ta se musí dopravovat letadly. Leží na ostrově Yonxing.
Ostrov náleží k Paracelským ostrovům. Na další ostrovy tohoto souostroví si dělají nároky kromě Číny, Filipín a Vietnamu také Malajsie, Brunei a Tchai-wan. Pochopitelně, kolem je přírodní bohatství. Ropa a plyn. Ministerstvo zahraničí Číny oznámilo, že převzetí ostrova nevybočuje z rámce čínské suverenity a jak ministerstvo, tak vláda jsou napříště připraveni bránit svá teritoriální práva při jednání s ostatními zeměmi, projevujícími zájem.
Vláda nad ostrovem má pro Čínu strategický význam. Tím že tam vybudovala administrativní a vojenské zařízení má kontrolu nad akvatorií celého regionu, což podmiňuje účinnost ochrany námořní suverenity.
Washington si sice na ostrůvek nedělá nároky, ale ústy tiskového tajemníka ministerstva zahraničí USA namítá, že čínské administrativní centrum na něm umístěné zhorší v daném regionu geopolitickou situaci. Čína na to reagovala výzvou k nevměšování se do záležitostí cizí země a upozornila, že další tři souostroví v přilehlé mořské oblasti jsou jí vlastněny, takže nějaké zostření situace v regionu nenastalo.
USA vadí především vojenská posádka na ostrově, což také Washington nepřímo svými námitkami přiznal. Čínské ministerstvo obrany ihned vyhlásilo, že na město Sanšu má vlastnické právo Peking a žádný jiný stát tam nesmí zřizovat vojenské základny. Mezinárodní právo umožňuje každé zemi ochraňovat kterékoliv své území před cizím útokerm a předmětný ostrov není výjimkou. Představitel ministerstva zahraničí Činy vysvětlil, že přítomnost administrativy a vojenské posádky na ostrově má za účel právě opak toho co uvádějí USA. Tedy nikoliv zhoršit situaci v regionu, ale stabilizovat ji. Právě Spojené státy svými prohlášeními a vojenskými akcemi komplikují situaci v této části světa. Navíc USA obviňuje Čínu, ale přitom opomíjí hrozby ze strany vojenských lodí jiných států čínským rybářům.
Závěrem čínský diplomat poznamenal, že Spojeným státům nepřísluší uznávat suverenitu jiných zemí a jejich právo přijímat rozhodnutí. Zde USA projevily nemístnou aktivitu s důsledkem dezorientování veřejnosti ve věci Jihočínského moře, vmísily se do vnitřní politiky ČLR a podryly už beztak nestabilní situaci v regionu. Mají v úmyslu vyvolávat problémy a roztržky mezi Čínou a ostatními státy ATR. Washington se snaží zopakovat známý scénář – rozkmotřit několik zemí a potom coby arbitr řešit problémy s výhodami pro sebe.
Převzato z Pravda.ru
http://www.pravda.ru/world/asia/fareast/08-08-2012/1124285-vudi-1/
***
O režisérech a producentech krvavého spektáklu v Sýrii
Olga Četverikova
Srpen 9, 2012
Poslední události v Sýrii ukázaly, že plány Západu přeměnit Aleppo na syrské Benghází a učinit z něho předpolí pro nástup protivládních sil nevyšly. Proto hospodáři "syrské opozice" z Paříže, Tel Avivu, Londýna a Washingtonu změnili taktiku. Stvořili dvě propojené linie.
1. destabilizaci s pomocí sabotáží, terorismu, psychologické a informační války, zneužívání různých náboženských a etnických skupin,
2. přípravu přímé intervence NATO a jejich arabských vazalů.
Je to snaha o dovedení do chaosu a následně pod záminkou boje s ním zahájit přímou vojenskou intervenci. Provokace se zmocněním se syrských chemických zbraní zahraničními teroristy může být nejvěrohodnějším zdůvodněním. Poté co syrští bandité zajali 48 Íránců (včetně žen a dětí) prohlásil britský ministr zahraničí, že se Sýrie posouvá k náboženskému a etnickému soupeření a že se z toho vyvine smrtonosný bratrovražedný konflikt s kolapsem veškeré syrské moci. Své vyjádření uzavřel tím, že není-li mírové řešení, potom Západ zvýší svou podporu syrské opozici, bude pokračovat v humanitátní pomoci a více se snažit o izolaci Asadova režimu, jeho financí a jeho příznivců a co možno nejvíc zkomplikuje podmínky pro jeho fungování (1).
Dva západní fotografové, Brit a Nizozemec, načas upadli do zajetí "zahraničním džihádistům" a po své záchraně přinesli svědectví. Zprávu o tom přinesly Britské Sunday Times (2). V táboře "bojovníků za víru" nebyl ani jeden Syřan, byli tam jen lidé z Pákistánu, Bangladéše a Velké Britanie a z Ruska (Čečny). Ze třiceti jich dvanáct hovořilo anglicky, z toho devět s londýnským přízvukem.
Současně další britský deník Daily Mail zveřejnil článek o tom, že Anglie dodává bojovníkům satelitní aparáty a telefony pro práci ve zvlášť obtížných podmínkách. Jedná se o zařízení používaná britským ministerstvem obrany. V Sýrii mají za účel sjednotit opoziční ozbrojené síly do koalice. Přítomnost pracovníků britského ministerstva obrany a dodávky zařízení svědčí o přítomnosti britských zvláštních služeb (3).
O podpoře banditů otevřeně píše i americký tisk. Američané až dosud oficiálně do Sýrie nedodávali banditům zbraně, ale netajili, že to dělají jejich spojenci – Turecko, Saudská Arábie a Katar. Podle bývalého poradce zvláštních vojsk pomáhá al-Kájda (figuruje i pod názvem Fronta al-Nusra na obranu Levantu) pašerákům napojeným na bandity (většina pochází ze severní Afriky a Blízkého východu). Pašeráci procházejí přes Turecko a Irák (4). Finanční pomoc poskytují země Perského zálivu a Levantu. Agenti al-Kájdy z Iráku předávají pušky, kulomety a granátomety a učí vyrábět bomby.
Tři země – Saudská Arábie, Katar a Turecko jsou nazývány trojúhelník smrti. Svou činnost v Sýrii koordinují s CIA. V této alianci hrají hlavní roli saudskoarabští potentáti z královské rodiny. Hlavou zločinného uskupení je princ Bandar bin Sultan, který je označován za nejvlivnějšího cizince v USA. On financuje i operace kontras v Nikaragui, žoldáky v Afghánistánu, Bosně, Libyi, čečenské bandity v Rusku a nyní také syrské teroristy. Je podezřelý z účasti v organizování teroristického činu v Damašku, při němž zahynuli čtyři vysoce postavení syrští vojenští velitelé (5).
Saudská Arábie a Katar fungují utajeně, zato Turecko na sebe vzalo veškeré špinavé vojenské akce. Na jihu Turecka v Adaně je velitelství syrských bojovníků. Odtud se koordinuje podpora teroristů. Turecko zásobuje Svobodnou syrskou armádu zbraněmi včetně přenosných raketových komplexů (dodáno již dvacet kusů). Vše je kontrolováno CIA. Vedle je umístěno velitelství americké vojenské základny Incirlik (6). Za dobu syrské krize prý bylo poskytnuto přes sto milionů dolarů, ač oficiálně šlo o 25 milionů (7).
Obama podepsal nařízení dovolující CIA a dalším tajným službám podporovat Syrskou svobodnou armádu ve snaze svrhnout Asada. Koncem července vytvořila americká vláda novou strukturu, t.zv. Skupinu podpory Sýrie. Ta dostala od ministerstva financí USA povolení předávat syrským bojovníkům finanční, informační a politickou podporu a poskytovat další služby jinde zapovězené. Vedoucí právě vytvořeného a Američany placeného Centra spravedlnosti a odpovědnosti Abdulláh tento krok ohodnotil jako nepřímý nátlak na Asada.
Nyní nastalo drolení ozbrojených formací syrských bojovníků, avšak posilují se skupiny, které si říkají "válečníci džihádu". Syrská svobodná armáda (povětšinou dezertéři) je v konfliktu s Národní radou Sýrie (povětšinou disidenti, kteří Sýrii opustili). Syrská svobodná armáda je štědře placena "Skupinou podpory Sýrie". Arabští sponzoři podporují Syrskou svobodnou armádu (Saudská Arábie) a Národní radu (Katar). Pracuje i syrská větev Muslimských bratří, nezávislá na Národní radě a formující nezávislé vojenské útvary.
Zvyšování počtu gangů v zemi vyvolává větší dojem chaosu a umožňuje Západu hovořit o občanské válce v Sýrii. Nebudou-li skutečnosti správně pojmenovány a nebudou-li organizátoři krvavých bakchanálií odhaleni, bude Sýrie a syrský lid hynout při odporu světovému zlu.
Pozn.: Odkazy na prameny 1 až 7 jsou u původního článku
Převzato z Fondsk.ru
http://www.fondsk.ru/news/2012/08/09/o-rezhisserah-i-prodjuserah-krovavogo-spektaklja-v-sirii.html
***
Sinajská fronta
Egyptský polostrov se změnil na zónu bojů
Ivan Jakovina
Srpen 8, 2012
Na hranicích mezi Egyptem, Izraelem a pásmem Gaza se v posledních dnech vytváří cosi nemyslitelné. Egypt s vládou umírněných islamistů americkými zbraněmi vyhlazuje "nespolehlivé" místní obyvatele. Izrael nešetří chválou Muslimských bratří za rozhodnost v boji s terorismem a Hamás je ochoten v této činnosti Káhiře pomáhat a uzavírá své tunely z Gazy do Egypta. Vinu na tom nesou radikální islamisté.
Většinu obyvatel Sinajského poloostrova tvoří beduíni. Do jejich života přinesla egyptská revoluce z počátku roku 2011 znatelné změny. Sinaj se stal výhodným útočištěm pro bojovníky za "čistý islám". Mírová dohoda mezi Izraelem a Egyptem činí poloostrov demilitarizovaný, bez vojenských zařízení. Islamisté zde měli klid, dokonce i od egyptské policie.
Mezi přicházejícími islamisty a beduíny nepanuje žádný nesoulad. Beduíni jsou rádi, že si mohou přijít k nějakému výdělku. Oni i islamisté mají stejný pohled na svět, stejné náboženství, jazyk, pohled na násilí činěné k dosažení cíle, stejný pohled na nespolehlivé. Sinaj také přímo sousedí s nepřátelským Izraelem.
Beduíni a bojovníci čas od času někde poškodili plynovod, který vedl plyn do Izraele a Jordánska. Ale především zabíjeli Izraelce (v roce 2011 v okrsku Eilat 8 osob). Nato do něho Izrael usadil Cahal a totéž oplatil Egyptu (5 mrtvých pohraničníků). Navíc se ještě pomstil bombardováním Gazy s tím, že islamistickou akci svedl na Hamás. Ten prohlásil, že Eilat byl sice dobrý, ale jeho dílo to nebylo. Pochopitelně, že vzájemné zabíjení nakonec postavilo všechny proti všem.
Plán sinajských účastníků byl splněn jen částečně. Před pár dny napadli policejní stanici a pohraniční stráž a zabili 16 lidí. Ukradli jim dva obrněné transportéry, navlékli na sebe vesty s dynamitem a odjeli bojovat do Izraele. Zde byly oba transportéry po několika km zneškodněny, jeden letecky a druhý vybuchl sám. Téměř rázem se všechno vyjasnilo. Banda neměla přímý vztah ani k Hamásu, ani k Mossadu, ani k Muslimským bratřím. Na místě se vytvořila složitá situace.
Hamás vládne Gazou, Muslimští bratří Egyptem a Izrael je stále Izraelem. Jeden druhého nenávidí, ale ocitli se ve složité situaci, nastalo mezi nimi pojítko. Žádná moc, byť sebekrvavější a sebezločinnější nechce, aby někdo přijímal rozhodnutí o zahájení války za ni. Sinajští teroristé (občas dostanou nálepku al-Kájda) se do této situace dostali. Osopili se na ně jak egyptští uzurpátoři vlády (prezident Mursí), tak izraelští válkychtiví (vláda Netanjahua) i teroristická enkláva (hamásovská Gaza).
Hamás prohlásil, že pomůže Káhiře najít ty, kteří přepravují zbraně z Gazy. K tomu uzavřel přeshraniční tunely do Egypta. Ne že by přestal nenávidět Izrael, ale hodilo se mu to do jeho taktiky. Také Izraelci nepotřebovali primitivy z Egypta. Nebránili už rozvoji protiváhy nenáviděné OOP (Fatah). OOP je nyní oficiálním partnerem Jeruzaléma na jednáních a její protiváha Hamás je hlavní nepřítel. Hamás, který získal Gazu, se víceméně usadil. Od příchozích džihádistů se neví co lze očekávat. Hamás už má své špatné zkušenosti a od akcí bojovníků s výbušnými pásy v Izraeli upustil.
Egyptská vláda se dostala do složité situace. Mursí je odchovanec Muslimských bratří. Ti jsou duchovním předchůdcem všech islamistických hnutí světa. Pro Mursího je těžké schvalovat likvidaci lidí, kterých hlavním cílem je vybudování celosvětového islámského chalifátu na základě zákonů šaríji. Našel však východisko. Prohlásil sinajské radikály za "nespolehlivé" a poslal na ně vojsko a letectvo. Je totiž něco jiného řečnit zpoza hranice a něco jiného je v úloze prezidenta řešit otázku co s lidmi, kteří zabijí 16 jeho podřízených pohraničníků a policistů.
Na Sinaj byly poslány armádní oddíly, stíhačky, tanky, obrněné transportéry a bojové vrtulníky americké výroby. Na severu polostrova došlo ke střetu, v němž bojovníci použili rakety. Údajně zde bylo zabito 20 "nesprávných" islamistů. Podle egyptského prohlášení byla "operace ukončena s naprostým úspěchem a bude pokračovat". Má se zato, že napadená obydlená místa jsou zcela zbavena bojovníků. Na řadě jsou další místa.
Izrael reagoval na F16, Abramy a Apače na Sinajském poloostrově nemastným-neslaným prohlášením o porušení mírové dohody a na druhou stranu nadšenými komplimenty na adresu egyptského vedení a jeho rozhodnosti při potlačování terorismu.
Podle Egypťanů našlo na Sinajském polostrově svou druhou vlast asi dva tisíce teroristů. Pokud se chce Mursí stát skutečným prezidentem země (a v perspektivě všemocným arabským diktátorem), musí zničit ty, kteří byli až donedávna jeho politickými spojenci. Zní to podivně, ale může se v tomto případě spolehnout jak na Izraelce, tak na hnutí Hamás.
Převzato z Lenta.ru
http://www.lenta.ru/articles/2012/08/08/sinai/
