Svět ruskýma očima 196

Vatikán: "Chudá církev pro chudé lidi"

Sergej Vasilenkov

Květen 25, 2013

Miniaturní stát Vatikán má zajímavou zvláštnost – nevybírá daně. Vysoké duchovenstvo toho využívá.

Finanční bilance Vatikánu

Byla poprvé zveřejněna roční finanční zpráva, kterou vydal Úřad finančních informací Svatého stolce. Zpráva má 64 stran a obsahuje všechny operace finančních institucí Vatikánu za minulý rok, také Vatikánské banky (IOR). V této zprávě bylo zahrnuto 6 podezřelých operací mezi 2400 finančními převody v částce převyšující 10 tisíc eur. René Brulhart, vedoucí Úřadu finančních informací Svatého stolce tvrdí, že Vatikán i Svatý stolec zvýšily úsilí předcházet praní špinavých peněz a předcházení terorismu.

V posledních dvou letech zavedli Vatikán i Svatý stolec ve svém právním finančním systému mezinárodní normy a aktivovali svou činnost proti legalizaci špinavých peněz. Úřad byl založen papežem Benediktem XVI v roce 2010. Náplní jeho práce je i monitorování úvěrové a komerční činnosti vatikánských institucí, detailně IOR, jejíž finanční záležitosti jsou tajné. Úřad finančních informací uznává principy průhlednosti finančních systémů a okamžitě reaguje na patřičné problémy.

Ekonomika Vatikánu

Vatikánská bezdaňová ekonomika je určena pro papežskou rezidenci a pro turisty. Do Vatikánu přitékají ohromné peníze z celého katolického světa. Vatikán má také mnoho nemovitostí po celé Evropě a Jižní Americe. Spolupracuje s největšími zahraničními monopoly a bankami a také s italskými bankami. Má veliký kapitál, investovaný do průmyslu mnoha zemí (V. Británie, Švýcarsko, USA, Francie, země Jižní Ameriky), ale nejvíce – asi 75 % – je vloženo v Itálii. Vatikán je členem několika koncernů (chemie, guma, elektřina) a má akcie mnoha společností v textilním, elektronickém a potravinářském odvětví.

Jen vatikánský majetek v Americe je odhadnut na 40 miliard dolarů. Dále je vlastníkem rozsáhlých pozemků v Itálii, SRN, Španělsku a ostatních zemích. Jejich pronájem je zdrojem velkých zisků. Přestože je Vatikán trpasličí stát, nemá vlastní výrobu a jeho obyvatelé nepracují v zemědělství, je důležitým hráčem ve světovém hospodářství.

Hlavní zdroje zisku Vatikánu

Jsou tři. 1) Institut náboženské činnosti (Centrální banka Vatikánu založená v roce 1887, reorganizovaná v roce 1989) provádí mezinárodní transakce. 2) Groš svatého Petra (milodary věřících papeži). 3) Vlastní podnikatelská činnost (příjmy z turismu, příjmy z výroby a prodeje známek a investice). Vatikánská banka spolupracuje s předními společnostmi světa (Chase Manhattan, Morgan, Credit Suisse, Continental Illinois). Navíc kupuje akcie ocelářských, pojišťovacích a zemědělských společností. Banka drží část stavební společnosti Immobiliarie vlastnící hotely ve Washingtonu, mexické lázně a obytné domy v Montrealu. Prostřednictvím Chase Manhattan získala akcie General Motors, IBM, TWA, Bethlehem Steel, Gulf Oil i dalších. Do Vatikánu tečou z celého světa příspěvky z katolických chrámů a kostelů a dary od prostých věřících.

Kromě příjmů z polygrafického průmyslu realizujícího výrobu známek a z turismu, má Vatikán rovněž vlastní mince a vlastní známky. Ty jsou více používány jako sbírkové předměty než na poštovní zásilky. Podobně je tomu v případě vatikánských peněz.

Finanční machinace Vatikánu

Ve Vatikánu bylo rozhodnuto, že je třeba vydělávat peníze. Vatikánská banka (IOR) je soukromá instituce s profesionálním ředitelem, který za svou činnost odpovídá výboru kardinálů a osobně papeži.

Zvláštní pozornost zasluhuje skutečnost, že aktiva banky nejsou vlastnictvím Svatého stolce. Až do roku 2010 její činnost nikdo nekontroloval, ač do ní proudily milodary a peníze na charitu. Lze se jen dohadovat, kolik se v této bance vypere peněz. Vatikánská banka aktivně spolupracuje s italskou mafií. Dokládají to osoby, pracující současně pro banku a mafii. Až do roku 1982 byla banka hlavním držitelem akcií Banco Ambrosiano. Mafie všemožně chránila svou temnou činnost ve Vatikánu. Podle jedné domněnky byl papež Jan Pavel I informován o machinacích a státnímu sekretáři přikázal provést šetření. Za několik dní byl otráven a za třiatřicet dní na papežském stolci zemřel. Za půl roku zemřel i Jan-Marie Villota, hlava papežské kurie.

Mnozí experti jsou přesvědčeni, že předčasný odchod Benedikta XVI byl vyvolán tím, že nechtěl být účasten při finančních machinacích. Dokonce k Vatikánu loajální Spojené státy daly tento trpasličí stát na seznam zemí s vysokým rizikem porušování zákonů spojených s praním špinavých peněz. Ani duchovní osoby nelze vždy považovat za neposkvrněné. Peníze milují všichni a je-li jich příliš mnoho, je velké riziko nečestného jednání.

Převzato z Pravda.ru

***

Syrská krize ve světle zániku Evropy

Dmitrij Minin

Květen 26, 2013

Legalizace sňatků mezi osobami stejného pohlaví ve Francii, která se nedá zastavit ani tak zoufalým činem, jako je protestní sebevražda spisovatele Vermera a občanská válka v Sýrii mají společného jmenovatele a tím jsou příznaky drastického evropského komplexu sebezničení. Zánik Evropy byl předpovězen před přibližně sto lety Oswaldem Spenglerem (německý filozof a spisovatel, 1880 až 1936). Už tehdy došlo nejen k hlubokému zřeknutí se vlastních kulturně historických kořenů, ale i reprodukce života. Západ je zachvácen freudovským komplexem "honby k smrti" a zaslepen chce zničit dávné křesťanské a tím i evropské dědictví v Sýrii. Svým vztahem k rodině a víře ničí takto krok za krokem sám sebe.

Je absurdní, když spojenci Evropy v boji za "demokracii" v Sýrii jsou autoritativní režimy v Saúdské Arábii nebo Kataru. Je to celé komedie a výsměch zdravému rozumu. Nemají tam totiž ani tu část svobod a náboženské tolerantnosti, jaká je v Sýrii. Křesťanská dobročinná organizace Open Doors uvádí, že kdo by v Kataru přijal křesťanství, stává se vyvrhelem, často je podroben násilí. Křesťanští gastarbeitři se nesmějí shromažďovat k bohoslužbám a modlí se tajně. (1) V Saúdské Arábii je povolen pouze islám a přestup ke křesťanství se trestá smrtí.

Dá se odhadnout, s čím se muslimští bojovníci ze Sýrie vrátí. Údajně tam bojuje 100 dobrovolníků z Británie, 100 z Nizozemska, více než 80 z Francie a desítky z Německa. Celkem asi 600 lidí, tj. 10 % z celkového počtu povstalců. (2) Není tedy možno hodnotit jako komplex sebezničení, když Británie a Francie požadují, aby byly dodávány zbraně syrské opozici? Takovým, kteří řežou hlavy britským vojákům na ulici hlavního města?

Sýrie v historii křesťanství zaujímá přední místo. V syrské Antiochii se Kristovi učedníci poprvé začali nazývat křesťany. Sýrie má 23 milionů obyvatel, z toho je 86 % muslimů a 10 % křesťanů. Ti mají své soudy, které se starají o občanské záležitosti, jako jsou sňatky a rozvody. Z křesťanů je polovina pravoslavných a 18% katolíků.

V Sýrii se vedle muslimských státních svátků slaví také Velikonoce a Vánoce. V Damašku je několik křesťanských okrsků, mnoho kostelů a starobylá kaple Svatého Pavla. Mírové spolužití různých náboženství v Sýrii by mohlo být vzorem pro celý Blízký východ. V mešitě Umayyad v Damašku je hrobka s hlavou Jana Křtitele, o kterou byl připraven na příkaz krále Herodesa. Svatyni uctívají muslimové i křesťané a jeden z minaretů nese jméno Ježíš, syn Marie. Podle zdejší legendy tady při Posledním soudu sestoupí na zem Ježíš. Sem smějí denně, vyjma pátku, přicházet lidé jakékoliv víry.

Z křesťanských církví je v Sýrii hlavní Pravoslavná církev Antiochie (APC). Ta má celkem 2 miliony věřících, z toho 1 milion žije v Sýrii. V roce 1898 byl patriarchou APC Arab Meletij Dumani. (3) Od té doby byli prakticky všichni biskupové APC Arabové.

Další křesťanské církve v Sýrii (Syrská pravoslavná, Koptská, Arménská apoštolská a jiné) mají asi 680 tisíc věřících. Sýrie je také jediné místo na světě, kde se mluví jazykem Ježíše – aramejsky. Ovšem to všechno může padnout a jazyk spasitele světa se může stát mrtvým. Západ nebere na zřetel, že prvními oběťmi povstalců byli často syrští křesťané. Je to krátkozrakost nebo zrada? Anebo zde převládající pravoslaví znamená pro Evropu schizma jako za dob křížových výprav? Postavení křesťanů v oblastech kontrolovaných islámskými povstalci je podobné tomu, jaké mají Srbové v Kosovu.

Francouzský autor Alexander Del Valle upozorňuje, že se postkřesťanský Západ ani v jednom případě nesnažil ochraňovat sunnity utiskované křesťany v Egyptě, Nigérii nebo Súdánu. Navíc mocnosti NATO po roce 1990 nejednou vyslaly svá vojska proti proruským režimům. Pod znakem "solidarity" se "spojenci" z Perského zálivu a Organizace islámské konference ochraňovaly Bosnu a Hercegovinu, Kosovo, Kuvajt a libyjské a nyní i syrské islamisty. Podle údajů Alexandra Del Valleho už 80 tisíc křesťanů z Homsu uteklo do Damašku a Bejrútu. Ze země už uprchla třetina křesťanů. (4) Zástupkyně ředitele Human Right Watch dokládá, že mnohé křesťanské vesnice byly ze strachu před příchodem povstalců opuštěny. (5) Podle nezávislého Mezinárodního vyšetřovacího výboru pro Sýrii jsou křesťané často napadáni a unášeni. Lze to doložit mnoha drastickými příklady. (6)

Povstalci napadli starobylý pravoslavný klášter proroka Eliáše (syrská kulturní památka, stáří přes 1500 let) v oblasti nedávno osvobozeného města el-Kusajr, celý jej zpustošili, vynesli náboženské potřeby, vyhodili do povětří zvonici, zničili oltář a křtitelnici a strhli sochu proroka uctívaného v Sýrii křesťany i muslimy. Za poslední dva roky byly zničeny desítky kostelů, především v Homsu a v Aleppu. Utrpěla i synagoga Jubara na předměstí Damašku. (7)

22. 4.2 013 byli v jedné z vesnic provincie Aleppo ozbrojenci uneseni metropolitové Pavel a Jan. Janův dům zapálili. (8) Syrské ministerstvo pro církve oznámilo v komuniké, že zločinci byli čečenští žoldáci z radikální organizace Fronta al-Nusra. (9) Oba unesení jsou dosud v zajetí.