Informační válka Západu proti Libyi
Sergej Balmasov, Vadim Truchačev
Únor 25, 2011
Přebarvování událostí v Libyi západními komentátory se nese v jednom tónu. Obraz Kaddáfího se vykresluje ostře negativní, bez jediného kladu. Ať je to italský, německý, španělský nebo americký tisk. Vyčítá se mu hypotetické ohromné bohatství, zřejmě nakupené za 41 let vládnutí a hospodaření s ropou (italská La Repubblica), Kaddáfího vrhání bomb na vlastní občany (Prodi v Corriere della Sera), ulice Tripolisu zavalené mrtvými a nedostatek krve v nemocnicích (italská La Stampa). V Tripolisu je prý holocaust. Informace se čerpají jen u opozice a u představitelů společenských a humanitárních organizací. Lidé sympatizující s Kaddáfím nemají slovo.
Německý tisk informuje, že ze 150 libyjských kmenů odpadá od Kaddáfího jeden za druhým (Die Welt). Výzvu vůdce, v níž se obrací k národu, nazval Die Welt groteskní. Německý Der Spiegel vytýká Evropě, že v posledních letech aktivně vyzbrojovala Libyi (vrtulníky, prostředky komunikace, lehké zbraně). Rusku je samozřejmě vyčítáno, že dodalo zbraně za jeden a půl miliardy dolarů. Přitom není proč cokoliv v tomto směru vyčítat, protože na dodávky do Libye nebylo uvaleno žádné embargo.
Španělský tisk pláče nad hospodářským nebezpečím pro Evropu. Obává se především inflace v důsledku růstu cen ropy. Proto vyzývá k urychlené reakci EU i jednotlivých zemí. Hlavně nabádá zaručit dodávky energetických surovin.
Výlučné postavení mají americká a britská media. V nich je Kaddáfí očerňován unisono a přitom bulvárně. Dobrodružství příslušníků Kaddáfího rodiny, vražda uvnitř rodiny, bití ženy jedním ze synů. Prostě „špinavé prádlo“. Samotný Kaddáfí je spojován se skupinou ukrajinských zdravotních sester, které jej mají krom zdravotní péče také rozptylovat. Vyjadřuje se obava, že v Libyi může dojít k něčemu podobnému, co se událo v Číně na náměstí Nebeského klidu.
Ovšem nikdo ze západních novinářů nepíše o tom, že "tyran" a "psychopat" Kaddáfí vybudoval sociálně orientovaný stát, v němž nebyla nouze, v němž byl dostatek. Samozřejmě s těmito informacemi by se ztratila z účelového tónu západních medií Kaddáfího „krvežíznivost“. Oni píší o stovkách, ne-li tisících mrtvých, ovšem bez jakýchkoliv důkazů, že zabité mají na svědomí ti, kteří Kaddáfího podporují a nikoliv jeho protivníci.
Letadla útočí na rebely, ale na ty, kteří se snaží zabrat sklady zbraní, letecké základny apod. Amerika by takto nepostupovala v podobné situaci, ve které se octla Libye? Nemá ona náhodou vlastní zkušenosti s napalmem na „Černé pantery“ na svém území?
Proti Libyi se dnes využívají podlé způsoby. Představují Kaddáfího jako nevyrovnaného psychopata, rozhazujícího peníze na pochybné zábavy a neschopného zhodnotit situaci. Jenže tak tomu není. Ve svém posledním provolání k národu z ruin svého paláce, rozbitého za americké agrese v roce 1986 dal najevo, že je mu jasné, co stojí za vzpourou opozice. Je to jednak internetová technologie, ale především množství dolarů od Ameriky na úplatu kmenových vůdců, kteří proti němu nyní vystupují.
Z jakého důvodu chce USA Kaddáfího svrhnout, když se zřekl jaderných zbraní a výbuchů amerických letadel? Pro Ameriku i EU je Kaddáfí vinen obrazně řečeno tím, že „jim se chce jíst“. V Libyi by chtěli ustavit loutkovou vládu, která by dodávala ropu a plyn „za hubičku“. Je jedním z největších dodavatelů plynu do Evropy a je na šestém místě v těžbě ropy.
Převzato z Pravda.ru
***
Připravuje Čína intervenci do KLDR?
Sergej Balmasov, Vadim Truchačev
Únor 24, 2011
Podle anonymního zdroje z KLDR došlo u jejích hranic s Čínou k demonstracím za usmíření národa. Údajně musela zasáhnout korejská armáda. Jelikož nejsou žádné oficiální informace, jsou údaje nepotvrzené. Nepokoje měly nastat v pátek před týdnem. Byly vyprovokovány na místním tržišti po policejním ztlučení jednoho trhovce. Napadený byl bráněn příbuznými. K nim se přidali další lidé, až se jich do bitky pustilo několik stovek. Šlo o město Sinijdžu, v němž lidé vyjádřili nespokojenost s tím, že nedostali od vlády větší příděly potravin při příležitosti oslav narozenin „milovaného vůdce“.
Existuje i druhá verze, a to vzplanutí lidového hněvu. Možná i kriminální záležitost. Uvedený trh je jedním z nejživějších v KLDR. Mnozí obyvatelé tam obchodují načerno přes hranice s Čínou. Pašují a také nezákonně obchodují s valutami. Podle jihokorejských médií policie nezvládla bouři a musela zasáhnout armáda. Údajně mělo zahynout pět lidí, ale není to potvrzeno. Akce prý proběhly i v jiných městech. V poslední době se zhoršilo zásobování a lidé žádali nápravu. Kim Čong-il vytvořil speciální oddíl na potření nepokojů. Podle jihokorejských médií je k svržení vlády v Severní Koreji, tak jako se stalo v Egyptě, daleko.
Podle ruského odborníka na Koreu Chrustaljeva není možno s jistotou říci, co se v Severní Koreji stalo, zprávy jsou neprověřené. O událostech jsou informace od Jihokorejců a ti je mohou upravovat podle svého přání. Nehodlají totiž vynechat jakoukoliv příležitost k jakémukoliv úderu proti Pchjongjangu, včetně úderu psychologického. Příkladem může být otázka armády v potlačení nepokojů. V KLDR je armáda nastěhovaná v každém městě. Na rozhánění demonstrací nemají speciální policejné složky. Mohlo tam dojít ke smrti lidí, ale mohlo to být třeba v hádce, anebo při tahanici o zbraň. Vojáci se mohli do nepokojů zapojit náhodně.
V událostech nemusí hrát roli politika, ale docela možná, že obvyklé potyčky na tržištích. V příhraničním městě mohlo hrát svou roli i pašování.
Situace Kima se v KLDR zhoršuje. Represivní systém ochabuje, uvolňuje se informační izolace, roste korupce. Namísto lístkového systému se silně rozmáhá tržní obchod. Stabilita Kimova režimu je pro všechny záhadou. A láska jeho lidu k němu? Z hlediska Západu k ní není důvod, jenže nelze se dívat na Severní Koreu očima Západu. Severokorejci mají jinou mentalitu, jinou představu o světě, o spravedlnosti. Pchjongjang hlásá, že při svém rozvoji sází na vlastní síly ve smyslu tzv. "čučche" (absolutní soběstačnost -pozn. překl.). Přesto nemůže ignrovat světovou ekonomiku. I zde udeřila světová krize. I zde zvýšila ceny potravin a energií, čímž zhoršila životní podmínky obyvatel.
Protože důvěryhodné informace nejsou, nezbývá nám než čekat, až se situace vyjasní. A jestli je pravda, že se střílelo na poražené, potom je na tom Severní Korea ještě hůř, než se dalo očekávat.
Největší obavy z vývoje situace v KLDR mají Číňané. Jim nemůže být jedno, jak se bude tato země transformovat, a to vzhledem k držení jaderných zbraní. Čína potřebuje, aby se proces odvíjel nenápadně. Prudké zostření by pro její ekonomiku bylo velmi nevýhodné. V tomto případě se nevylučuje blesková čínská intervence tak, aby předešla jihokorejskou. Pchjongjang se toho vážně obává a na hranicích s Čínou umisťuje armádní jednotky.
Převzato z Pravda.ru
***
Džin na řetízku, aneb prověrka praxí teorie "řízeného chaosu"
Sergej Šaškov
Únor 26, 2011
Konflikt v severní Africe podle tisku započal z bezvýznamné příčiny a rozšířil se na množství dalších zemí. Události se vysvětlují chudobou většiny obyvatel, jejich do očí bijícím rozdělením, příliš autoritativní pevnou vládou, diktátorskými způsoby vládců, kmenovostí a rozmachem korupce. Protestující se podle toho zbavili iluzí o možnosti vlád zajistit jim přijatelné podmínky života a přešli k politickým požadavkům: změně vlády a demokratizaci. O zbytek se měla postarat solidarita Arabů z dalších zemí, kteří podporují své bratry a sestry. Argumenty se zdají být přesvědčivé, ale při bližším zkoumáním se bortí.
Základem bouří jsou těžko sociálně-ekonomické příčiny, když se bouří lidé v zemích, které chudé nejsou. Mnohé z těchto zemí v ročních příjmech na osobu značně převyšují leckteré země z EU, např. Bulharsko. Nejchudší Jemen převyšuje v tomto směru jiné země, včetně bývalých republik SSSR Moldávie a Tádžikistánu. Tento důvod byl zneužit k nabuzení okrajových skupin obyvatel, aby tito požadovali změnu režimu. Takoví lidé se najdou v každé zemi. Jejich nasměrování není těžké ovlivnit. Dříve provolávali slávu dnešním zatracovaným. Výjimkou nejsou zločinci, kteří jsou vypuštěni na svobodu a nyní tvoří kostru protivládních úderek.
Odkazy na arabskou jednotu a solidaritu neobstojí. Mnoho arabských států spolu navzájem bojovalo. Arabové jsou mezi sebou odlišní v mnoha směrech. Toho co je spojuje, je vcelku málo. Je to arabský spisovný jazyk, avšak ten se využívá vcelku omezeně. Lidé hovoří dialekty, jichž jsou stovky a které jsou často jeden pro druhý nesrozumitelné.
Vyvstává otázka, zda jsou události na arabském území vyvolané za jedním cílem, zda byl postup naplánován a zkoordinován. Komu všechno slouží.
Teoretický základ
Všechno k čemu došlo, zapadá do teorie rozpracované v USA – teorie „řízeného chaosu“ (známo též jako kontrolovaná nestabilita). Jedním z jejích autorů je trubadúr americké celosvětové hegemonie Brzeziński, dále Sharp a Mann, kteří publikovali své práce a další. Na podkladě zpracovaných teorií byla stanovena doktrína "řízeného chaosu" s následujícími zásadami:
· Na potřebnou dobu se sjednotí různorodé politické síly, které vystoupí proti zákonné vládě.
· Podkope se důvěra vůdců země ve vlastní sílu a loajalitu silových struktur.
· Situace v zemi se přímo destabilizuje, protest se propaguje, zapojí se kriminální elementy s cílem zasít paniku a nedůvěru k vládě.
· Naorganizuje se výměna vlády prostřednictvím vojenského povstání, „demokratických“ voleb, anebo jinak.
Morálně právní aspekt
V geopolitice se morálka podřizuje národním zájmům. Války nového typu – informační a v kybernetickém prostoru se podle mezinárodních norem neberou jako agrese. Jestliže není oficiálně vymezen pojem „mezinárodní terorismus“, nic také nezabraňuje tomu, aby se s ním kdekoliv potýkalo. Různé oblasti pro boj s ním si stanovuje Washington z pozice „práva silnějšího“. Zde potom v pravou chvíli nastupuje uplatnění „řízeného chaosu“.
Síly a prostředky
Prezidentská komise USA vypracovala v roce 1976 plány informačních válek. V CIA se objevila Skupina klíčových technologií a Oddělení nadnárodních problémů. Spolu s tím se pracovalo na systému automatického odposlouchávání veškerých informací z internetu, včetně soukromé korespondence s vydělováním podezřelých příspěvků pomocí klíčových slov. Jednou ze základních sekcí programu se stalo vyhledávání klíčových algoritmů pro arabštinu. V roce 1990 bylo v ozbrojených silách USA zřízeno polní pracoviště FM-100-20, v roce 1994 FM-100-23 a v roce 2010 speciální velení pro kybernetický prostor, začleněné do Spojeneckého strategického velení ozbrojených sil USA. Velením byl pověřen generál Alexander, který v říjnu 2010 oznámil dokončení úkolu.
Jedním z klíčových faktorů je nadřazenost informační sféry, zakotvená v dokumentu o strategii rozvoje ozbrojených sil USA. Hlavním úkolem je dokonalá informovanost pomocí síťivých informací v celosvětovém kybernetickém prostoru a nejnovější technologie. K součinnosti jsou přibírány soukromé společnosti, které přispívají například v oboru psychologických operací, či programových metodik a technických prostředků vedení kybernetické války.
Už na konci ledna 2011 oznámil Bílý dům, že Obama věděl o narůstajících krizích v severní Africe a už v srpnu 2010 žádal připravit tajný dokument o situaci v arabských zemích.
Realizace přípravy
Flaschmob byl prakticky ve všech zemích chaosu organizován prostřednictvím rozesílání zpráv o shromážděních a dalších akcích přes sociální sítě a emaily nebo na mobilní telefony. Facebook, Twitter, Hotmail, Yahoo i Gmail jsou všechny v USA, a tedy kontrolovány jejich službami. Prostřednictvím těchto sítí se organizuje předem vybraná „klientela“ a ta potom lehko nabere další množství ochotných lidí. V tomto případě jsou vlády zemí bezmocné proti ohromnému počtu vzbouřenců, i kdyby byly informovány předem. Vypnutí přístupu na síť už přichází pozdě.
Operace probíhá v rámci dělení světa a jejím cílem je výměna představitelů v zemích, v nichž mají USA své dlouhodobé strategické zájmy. Tato výměna za mladé prozápadní technokraty má ve světě upevnit vůdčí postavení USA za současného oslabení vlivu Číny, EU a Ruska.
Zvláštní pozornost je věnována tomu, aby se pod kontrolu vzala islamistická hnutí všeho ražení. Pozice funamentalistů se upevňuje ve všech zemích vystavených kybernetickému útoku. Jedná se však o fundamentalisty nového typu, kontrolované a řízené, tak jako je tomu v Turecku, kde je u vlády „Muslimské bratrstvo“. Užívají naoko islámská hesla, ale jejich zájmem je mezinárodní integrace.
Průběh akce byl narušen libyjským vůdcem, který v určité době převrátil všechny karty USA. Stálým přáním USA bylo se jej zbavit, jenomže s tím byly vždycky spojeny problémy. Byl nezávislý a charismatický, a pro USA byl vždy tvrdým oříškem. Libye fakticky přerušila sled událostí – Kaddáfí ve skutečnosti zachránil vůdce některých arabských zemí, na které kvůli němu ještě nedošla řada.
Dosažené výsledky mluví ve prospěch USA. Politická dominance, kontrola největších ropných a plynových zdrojů a cest transportu, ovládání odbytišť, především svých zbraní. V neposlední řadě je podstatné, že region zůstává v zóně dolaru.
Krom Washingtonu je šťastný i Izrael. Z arabských kruhů se ztratily chutě na konfrontaci s ním, Arabové mají nyní svých starostí dost. Následkem posledního dění dostaly arabské země mocnou ránu, ze které se ještě dlouho nevzpamatují. Paradoxně však na všem profituje Saudská Arábie. Ta nyní nemá soupeře ve vůdcovských ambicích v arabských zemích. Budou si konkurovat jenom s Izraelem, kdo z nich bude v regionu větším přítelem USA.
Lze uznat, že v současném geopolitickém rozdělení světa je doktrína „řízeného chaosu“ dobrým prostředkem k dosažení cílů s přijatelnými finančními ztrátami. Výjimky potvrzují pravidlo: Kaddáfí zůstane u vlády, ale nebude to už Džamahírije, kterou vybudoval.
Převzato z Fondsk.ru
***
Izrael je připraven na válku na dvou frontách
Jurij Sosinskij – Semichat
Únor 27, 2011
Po svržení Mubaraka vytvořil Izrael síly rychlé reakce pro případ, že by se situace v Judeji a Samaří dostala mimo kontrolu, a rovněž vzal pod svou ochranu řadu vojenských a civilních objektů uvnitř země i mimo ni..
Ehud Barak zkontroloval vojenské složky rozmístěné podél severní hranice a učinil řadu důležitých prohlášení. Nedávno se stal novým náčelníkem generálního štábu Izraele Beni Ganz. Jedno z jeho prvních opatření bylo vyčlenění severně položené Haify a řady dalších obydlených míst do zvláštního vojenského okruhu. Pro obranyschopnost severního území je to důležité. Od libanonského Hisballáhu prý hrozí stálé nebezpečí.
Při své návštěvě praporu 932 „Granit Cahalu“ Barak informoval o možnosti nové agrese do Libanonu. To prý v případě nového napadení Hizballáhem. Beni Ganz ujišťuje, že před novou vnější hrozbou Izrael přistoupí k mohutným vojenským operacím. Libanonské hnutí odporu, podle článku, bez ohledu na rezoluci OSN č. 1701 nejen neodzbrojilo, ale vyzvalo své příznivce k pomstě Izraeli za nedávno zabitého imáma Mughniho. Vůdce Hisballáhu varoval, že by mohli obsadit Galileu. Netanjahu dal na srozuměnou, že hodlá Izrael bránit. Hizballáh sice podle něho není nikterak skvěle vyzbrojen, ale nepříjemnosti způsobit může.
Na podobném základě jsou hodnoceny i íránské manévry ve Středozemním moři. Prý má sice špatně vyzbrojené lodě, které nepředstavují nebezpečí, ale jsou příznakem událostí na Blízkém východě. Izrael zmiňuje napojení na Sýrii. Nebezpečí války s Egyptem je menší, než je tomu u Hizballáhu na severu a u Hamásu v Gaze na jihu. Nepokoje v arabských zemích jsou faktorem nestability v Gaze i na západním břehu Jordánu.
Izraelská armáda sleduje situaci a připravuje se na nejhorší scénář.
Převzato z Pravda.ru
