Čína, Japonsko a Jižní Korea směřují k přechodu na vzájemné platby v národních měnách
Květen 5, 2011
Dohodli se na tom příslušní ministři financí na svém zasedání konaném v Hanoji. V prohlášení na závěr zasedání se praví, že se tímto krokem vydává nová výzva pozici amerického dolaru v úloze měny pro mezinárodní transakce v Asii. Doposud je dolar v Asii hlavní měnou.
V prohlášení se také praví, že všichni tři ministři fiancí vyjádřili vážné obavy v souvislosti s inflačními trendy v Asii. Upozorňuje se na vliv růstu cen základního zboží ve světě a vliv obratu mezinárodního kapitálu na stabilnost cen v Asii.
Převzato z News.mail.ru
***
Rezignace Ahmadinežáda – realita nebo novinářská kachna?
Květen 6, 2011
Ajatolláh Chameneí požádal prezidenta Ahmadinežáda, aby rezignoval. Informuje o tom Zman s odkazem na nepotvrzené zprávy arabských medií. Podle toho je několik prezidentových blízkých ve vazbě. Očekává se, že sám Ahmadinežád bude v nejbližší době rezignovat.
Už dříve vešlo ve známost, že mezi Ahmadinežádem a Chameneím jsou vážné třenice. Jedním z důkazů je nezdařené odvolání šéfa tajných služeb Moslechiho. Avšak až dosud nedošlo v rozporech těchto potentátů k takovému napětí.
Koncem dubna proběhla v mediích informace, že v íránském parlamentě se začalo připravovat odvolání prezidenta. Krom toho poslalo 300 popslanců íránského parlamentu Ahmadinežádovi dopis s požadavkem, aby přihlédl k rozhodnutí Chameneího.
Koncem března poslanci požádali o svolání uzavřeného zasedání k posouzení situace. Podle nich přestal prezident plnit své povinnosti.
Převzato z fondsk.ru
***
Ruská federace a USA podepíší v Petrohradě memorandum
Květen 6, 2011
Náčelník generálního štábu ozbrojených sil RF armádní generál Makarov a předseda sboru náčelníků štábů ozbrojených sil USA admirál Mullen se sejdou a budou posuzovat stav a perspektivy spolupráce, aktuální otázky regionální a globální bezpečnosti a vymění si názory na otázky PRO.
Oba náčelníci podepíší memorandum o spolupráci resortů obrany v boji s terorismem.
Převzato z Fondsk.ru
***
Barak doporučil nevěřit protiíránskému nesmyslu rozšiřovanému jeho šéfem
Květen 6, 2011
Izraelský ministr obrany Ehud Barak sdělil izraelským novinám Haaretz svůj pohled na Írán, který se diametrálně liší od oficiálního pohledu Izraele. Řekl: „Pokud by Írán přece jen vlastnil jadernou zbraň, nenapadl by ani Izrael, ani žádný jiný stát. Je čas skončit s panikařením a zahlcovat svět imaginární íránskou hrozbou. Írán nikdy nevrhne atomovou bombu ani na Izrael, ani na žádný jiný stát.“
FarsNews sděluje, že podobné prohlášení vyjadřuje mínění, které jde proti mnohaleté politice Izraele a Ameriky. Důvěra Baraka v souvislosti s íránskou jadernou bombou je v přímém protikladu k názoru izraelského ministerského předsedy Netanjahua. Ten se dlouhá léta snaží přesvědčit světové společenství o agresivních choutkách Íránu.
Převzato z Fondsk.ru
***
Američanům se nezdařilo zabít nového "teroristu č.1"
Květen 7, 2011
Americká armáda se neúspěšně snažila zničit Anvara al-Avlakího, ideologa al-Kájdy v Afghánistánu, označeného za jednoho z nejnebezpečnějších extremistů ve světě.
SBS News oznamuje, že na něj byl poslán bezpilotník, který v Jemenu zaútočil dne 5. května na auto s bojovníky. V autě však nebyl Avlakí, ale dva bratři Mubarakovi, vůdci místní větve al-Kájdy, osobnosti středního významu. Oba zahynuli.
Mimochodem, ještě letos v únoru oznámil vedoucí představitel protiteroristického centra USA, že bin Ládin už pro Spojené státy ztratil postavení „teroristy č.1“ a nyní je největším nebezpečím Avlakí. Ten se narodil v USA a také tam velkou část života prožil. Amerika jej považuje za velmi nebezpečného hlavně proto, že je schopen verbovat teroristy i na území Ameriky.
Avlakímu se přisuzují dva velké zločiny. V roce 2009 hromadná vražda na americké vojenské základně v Texasu a snaha o teroristický útok na palubě letadla do Detroitu.
Převzato z Lenta.ru
***
Červený prapor svobody nad Lužicí
Vladislav Gulevič
Květen 7, 2011
Kdysi obývali Slované přibližně třetinu německého území. Dnes je připomínají pouze místní názvy a muzejní expozice. Slované se zde dostali pod nadvládu Germánů před více než 1500 lety a od té doby se poněmčili, vyjma kdysi početných Lužických Srbů na území Saska a Braniborska. Více než půlmilionové lužickosrbské obyvatelstvo se zmenšilo na 60 tisíc, na nejmenší slovanský národ.
Lužičané se několikrát snažili o osamostatnění, ale neúspěšně. Za Hitlera byly ve velkém zavírány školy a kulturní zařízení a rovněž lužická organizace Domowina. Její aktivisté byli žalářováni. Lužičanům se dávala německá jména a byli povoláváni do armády. Mnoho jich emigrovalo do Československa nebo Polska. Po vpádu nacistů do těchto zemí byli i zde pronásledováni, pokud se nechtěli poněmčit.
V roce 1945 byla postupně osvobozována lužická města sovětskou a polskou armádou. V posledních dnech války byly v Lužici prudké boje obou armád s fašistickou skupinou Schörnera, táhnoucí z Československa. Ta se při ústupu zmocnila velké části dospělých lužických mužů a nahnala je do Volkssturmu. Když se do štábu 1. ukrajinského frontu maršála Koněva dostavila delegace Lužických Srbů k uvítání sovětských vojáků na území Německa, byly prudké boje na vrcholu. Jeden z vůdců lužickosrbského hnutí Pavol Nedo prohlásil, že nebýt ruské okupační vlády v Lužici, už by dnes lužickosrbský národ neexistoval. Pavol Nedo byl sovětskými vojsky vysvobozen z německého žaláře. Lužičtí Srbové měli snahu vrátit situaci do normálního stavu, který byl před nástupem fašismu. Obnovilo se používání lužickosrbského jazyka, vydávání novin v něm, obrodila se kultura. Avšak objevila se další komplikace, a to rabování polskými vojáky. Obtíž byla v tom, že v sovětských posádkách nebyl dostatek lidí a proto nedokázali udržet pořádek.
Hned druhý den po kapitiulaci Třetí říše obnovila svou činnost Domowina, první demokratická instituce v poválečném Německu. 12. května 1945 odeslala Lužická národní rada (byla v emigraci v Praze) Stalinovi memorandum s prosbou o spolupráci ve svém návratu do Lužice a představila plány na upevnění svazku s Československem pod záštitou Sovětského svazu. V červenci téhož roku bylo vydáno nové memorandum, v němž Lužičané žádali vytvořit jednotnou administrativní oblast Lužice s připojením k ČSR. Následovala dvě další memoranda s žádostí o oddělení Lužice od Německa, znárodnění průmyslu a povolení umístit na jejím území vojska slovanských států.
Tehdy v Československu vládly silně prolužické nálady, ale žádosti Lužičanů zůstaly nevyslyšeny. Geopolitické aspekty to ani SSSR, ani Československu a Polsku nedovolily. Lužice zůstala v NDR, v zóně sovětské okupace. Dokud byla v NDR sovětská armáda, nebyly ze strany Lužičanů obavy. Nebezpečí se očekávalo po odchodu sovětských vojáků. Mohlo dojít k novému utlačování lužické kultury. Obavy se potvrdily, protože vlády SRN neochotně vracely Srbům nacisty odňaté společné vlastnictví a v lužickosrbském obrozování viděly nebezpečí separatismu.
V té době se Západní Německo spolu s USA, Francií a Velkou Britanií snažily převést zátěž reparačních plateb na východoněmecké země. Předávaly například zastaralá zařízení a cenná si ponechávaly. V srpnu 1946 byly z americké zóny splněny reparace jen z 20 %, z britské ze 4,5 % a z francouzské vůbec nic. Willy Brandt to tehdy vyjádřil slovy, že situace vypadá tak, jakoby východní obyvatelé prohráli válku ve větší míře než jejich západní krajané.
V takových pdmínkách se Východní Německo snažilo zemi stmelit a k tomu se snažilo zadržovat lužickosrbské hnutí a pouze upřednostňovat nejnaléhavější kulturní potřeby Lužičanů. Byly například otevřeny kursy pro pedagogy lužickosrbských škol. Situaci komplikoval příliv německých běženců z ČSR a Polska, kteří se v Lužici usazovali a ředili tak slovanské obyvatelstvo.
Lužická myšlenka státnosti se nenaplnila. Politická hra mezi západními mocnostmi a SSSR si vynutila ověřená a promyšlená řešení. Lužičtí Srbové se stali rukojmím hry mezi Východem a Západem. V dnešní době němečtí neofašisté opakovaně ničí lužickosrbské vývěsní tabule útočnými graffiti. Tento malý, německým živlem obklopený slovanský národ, pokračuje v zápase za udržení své národní tváře.
Převzato z Fondsk.ru
