Jen hlupáci chtějí být první mezi prvními. Jen duševně zaostalí lidé se cpou na první místa u stolů, na první stupínky vítězů a na stolici Mojžíšovu. Přiléváním oleje do ohně v sobě živí a posilují nevědomý pud. Jejich vychytralý rozum jim v tom navíc pragmaticky pomáhá, aby je dostal do bezvýchodné pasti plné bolesti, potu, slin, slz a krve.
Všechno utrpení pochází od první osoby čísla jednotného. Sebeuvědomění první osoby čísla jednotného samo o sobě předpokládá jeho následný rozklad na další osoby čísla jednotného a množného. Sebeuvědomění vzniklo pudem a jeho silou je tříštěno a ničeno.
Rozmnožením se záhy vytváří zcela neřešitelná situace, neboť rozložené, rozmnožené a dále se rozkládající se osoby (jedinci) postupně ztrácejí vědomí své identity s původní (první) osobou čísla jednotného, takže jsou hnáni nevědomým pudem proti sobě, jako cizí proti cizímu, aby se vzájemně zničili.
Sloučení (sklad) s původní (první) osobou (bohem) ovšem nic neřeší, neboť tím vzniká pouze stav ztotožnění s prvotním rozkladným činitelem, čím se proces rozkladu a skladu se zase jenom opakuje – a to až do úplného omrzení (vyhasnutí pudu).
Rozložení jedinci jsou osobně ve stavu prvních osob čísla množného, ve kterém tvoří nesouvislý souhrn jedinců, kteří jsou v daném množství osamoceni svým egoizmem. (Takový nesourodý soubor sobců nazýváme třeba národem). Ze sobectví první osoby čísla jednotného vzniká až sobectví třetích osob čísla množného: já-ty-on-ona-ono-my-vy-oni-ony.
Demokracie nemůže fungovat, neboť její základní předpoklad množství jedinců je mylný. Totalita je ovšem též pochybná, neboť lisuje vzdorné jedince do jednolitého materiálu, který se ihned rozpadá, jakmile tlak na něj vykovávaný přestane působit.
Aby demokracie fungovala, nikoliv ve špatném smyslu slova, museli by v ní žít občané uvědomělí jako v komunismu (avšak nikoliv v tom historicky reálném). Jenomže (reálná) demokracie (čili žádná) je založena na tržní ekonomice – na klamání, obelhávání, podvádění a vykořisťování druhého. Spočívá na mylném (sobeckém) předpokladu, že mimo první osobu čísla jednotného jsou ještě jiné osoby, které lze beztrestně využívat a zneužívat.
Konkurováním se vytvářejí dva víceméně neuvědomělé (bezvědomé) subjekty (třídy) – parazité a hostitelé, které si různě vyměňují a komplikují své role a znepříjemňují již bez tak dost bolestivý život.
Takto vzniká utrpení, které přivádí nevědomé k sobě, a které je nemilosrdně křísí z mrtvých, aby se probrali ze snu třetích, druhých a prvních osob čísla množného a jednotného – aby zničili prvotní sebeuvědomění.
