Třídní boj v americké politice

Prosinec 27, 2010

http://www.project-syndicate.org/author_photo/6/2/3/1022_thumb.jpgNEW YORK – Amerika je na cestě ke srážce sama se sebou. Dohoda, jíž se tento měsíc prezident Barack Obama a republikáni v Kongresu smluvili, že prodlouží platnost daňových úlev, které před deseti lety zavedl prezident George W. Bush, se oslavuje jako začátek nového konsenzu mezi dvěma americkými partajemi. Já jsem však přesvědčen, že jde spíš o falešné příměří ve sváru, který se zvrtne v lítou řež o duši americké politiky.

Tak jako v mnoha zemích spory o veřejnou morálku a národní strategii sahají z výšin až k otázkám peněz. Ve Spojených státech to platí víc než kdy dřív. USA hospodaří s ročním schodkem rozpočtu ve výši zhruba bilionu dolarů, který se v důsledku nové daňové dohody může ještě rozšířit. Hladina ročních výpůjček je už tak vysoká, že ruší pohodlí. Je nutné ji snížit, ale jak?

Jádrem problému je americká zkorumpovaná politika a ztráta občanské morálky. Jedna politická strana, republikáni, nehájí téměř nic kromě daňových škrtů, které povyšuje nad všechny ostatní mety. Demokraté mají o něco širší škálu zájmů, včetně podpory zdravotnictví, školství, odborné přípravy a infrastruktury. Stejně jako republikáni ale i demokraté zapáleně zasypávají daňovými úlevami hlavní sponzory svých volebních kampaní, převážně bohaté Američany.

Výsledkem je nebezpečný paradox. Americký rozpočtový deficit je enormní a neudržitelný. Chudí jsou ždímáni škrty v sociálních programech a slabým trhem práce. Každý osmý Američan je závislý na potravinových lístcích. Navzdory těmto okolnostem jedna politická strana chce vykuchat příjmy z daní úplně a druhá se poddajně nechá vláčet týmž směrem, v rozporu se svými lepšími instinkty, jen aby si zajistila spokojenost bohatých sponzorů.

Je těžko uvěřitelné, že tento záchvat zeštíhlování daní přichází po třech desetiletích fiskálního řízení, jež v USA upřednostňovalo bohaté a mocné. Od doby, kdy se v roce 1981 stal prezidentem Ronald Reagan, se americký rozpočtový systém zaměřuje na podporu akumulace obrovského bohatství na vrcholku distribuce příjmů. Je ohromující, že nejbohatší jedno procento amerických domácností má dnes větší čisté bohatství než dolních 90 %. Nejbohatších 12 tisíc domácností svými ročními příjmy trumfuje nejchudších 24 milionů domácností.

Skutečným cílem hry, již hraje Republikánská strana, je toto příjmové a majetkové zvýhodnění zacementovat. Mají oprávněný strach, že dříve či později se všichni ostatní začnou domáhat, aby se rozpočtový deficit začal uzavírat, zčásti zvyšováním daní pro bohaté. Vždyť bohatí si žijí líp než kdy dřív, zatímco zbytek americké společnosti strádá. Víc je zdanit dává smysl.

Republikáni nasazují všechny síly, aby tomu stůj co stůj zabránili. Tento měsíc uspěli, alespoň prozatím. Na své taktické vítězství – spočívající v několikaletém odložení návratu k daňovým sazbám z doby před Bushovými škrty – chtějí ale příští rok na jaře navázat dlouhodobější výhrou. Jejich kongresoví předáci už ohlašují, že ořežou veřejné výdaje, aby se začal snižovat schodek.

Paradoxní je, že existuje jedna oblast, kde jsou rozsáhlé rozpočtové škrty zajisté oprávněné: armáda. Právě této položky se ale většina republikánů nemíní ani dotknout. Nechtějí rozpočet osekat ukončením zbytečné války v Afghánistánu ani odstraněním nepotřebných zbrojních systémů, nýbrž krácením školství, zdravotnictví a dalších výhod pro chudé a pracující.

Myslím, že nakonec se jim to nezdaří. Prozatím se zdá, že se většina Američanů ztotožňuje s republikánskými argumenty, že lepší je rozpočtový deficit uzavřít spíše rozpočtovými škrty než zvyšováním daní. Jenže až budou předloženy konkrétní rozpočtové návrhy, objeví se sílící vzdor. Odhaduji, že až budou chudí a pracující Američané přitlačeni ke zdi, začnou agitovat za sociální spravedlnost.

To může nějaký čas trvat. Rozsah politické korupce v Americe je ohromující. Všechno se teď točí kolem peněz na volební kampaně, které jsou už neuvěřitelně nákladné. Kongresové volby vyjdou odhadem na 4,5 miliardy dolarů, přičemž většina příspěvků pochází od velkých korporací a bohatých sponzorů. Tyto mocné síly, z nichž mnohé v souladu s americkými zákony vystupují anonymně, neúnavně prosazují ochranu těch na špici distribuce příjmů.

Nenechme se ale mýlit: zapleteny jsou do toho obě partaje. Už teď se mluví o tom, že Obama na kampaň usilující o jeho znovuzvolení vybere miliardu dolarů nebo i víc. Tahle suma nebude pocházet od chudých.

Potíž, na niž bohatí narážejí, spočívá v tom, že kromě vojenských výdajů lze rozpočet krátit jedině ve stěžejních oblastech podpory chudých a pracující třídy. Opravdu Amerika hodlá seškrtat zdravotnické příspěvky a příjmy penzistů? Skutečně se v době, kdy už americké studenty svými výsledky předhánějí jejich asijští kolegové, chystá vyrovnávat rozpočet osekáváním výdajů za vzdělávání? Vážně Amerika nechá svou veřejnou infrastrukturu dále chátrat? Bohatí budou tuto agendu prosazovat, ale nakonec pohoří.

Obama se vyhoupl k moci příslibem změny. Dosud k žádné nedošlo. Jeho administrativa je plná bankéřů z Wall Street. Jeho nejvýše postavení spolupracovníci odcházejí do bank, jak nedávno předvedl rozpočtový ředitel jeho kanceláře Peter Orszag. Je vždy svolný posloužit zájmům bohatých a mocných, bez jakýchkoli hranic, bez mezí ochoty ke „kompromisu“.

Bude-li to tak pokračovat, objeví se třetí strana, odhodlaná očistit americkou politiku a obnovit jistou míru slušnosti a spravedlnosti. To si také vyžádá určitý čas. Současný politický systém je silně pokroucený v neprospěch vyzyvatelů dvou zavedených stran. Změna se ale své chvíle dočká. Republikáni jsou přesvědčeni, že mají převahu a že systém dokážou dále zvrátit ve prospěch bohatých. Jsem přesvědčen, že se ukáže, jak se mýlí.

Jeffrey D. Sachs vyučuje ekonomii a vede Institut Země na Columbijské univerzitě v New Yorku. Působí rovněž jako zvláštní poradce generálního tajemníka OSN pro Rozvojové cíle tisíciletí.

Přejít do diskuze k článku