Trvale udržitelné společnosti

Prokazatelně nejúspěšnějším živočišným druhem naší planety jsou mravenci. Jsou snad úplně nejstarší a nejdéle žijící společenství na zeměkouli. Žijí zde už milióny let, prý jsou tady na světě už od třetihor (devonu), tedy mnohem, mnohem déle než lidské společnosti. Existovali a docela prosperovali už v době, kdy o nějakém předku člověka nebylo vidu ani slechu. Za ty milióny let se nějak moc nezměnili, akorát se rozdělili na docela dost druhů (my bychom řekli ras), museli se holt přizpůsobovat prostředí. K roku 2009 bylo známo 12 520 mravenčích druhů. Prý celková hmotnost mravenců (tedy na kilogramy, tuny, megatuny či teratuny) dokonce převyšuje celkovou hmotnost nás lidí. Nechápu proto ty obavy některých pisatelů (filosofů, politologů, historiků apod.), že je nás lidí moc, že se neuživíme. Přece mravenců je daleko více a celkem snadno se uživí, to nějak ti pisatelé neberou na vědomí, jaksi jim to nevadí. Kdyby Malthus ve své době věděl, že hmotnost mravenců několikanásobně převažuje hmotnost lidstva a bezproblémově se uživí, aniž by pustošili životní prostředí, ve kterém žijí, tak by určitě ty své bláboly o neuživení se lidstva nepsal. Mravenci žijí spokojeně furt, holt mezi sebou nemají nějaké ty Malthuse a Hayeky, kteří by jim tvrdili cosi o nedostatku potravin, takže o tom nic neví, a vůbec jim to nevadí, že to neví.

No a srovnání s počtem jednotlivců (či kusů), jsme my lidé úplně miniaturní, je to v podstatě nesrovnatelné, jejich počty jsou řádově mnohokrát vyšší. Dokonce i počty obyvatel jednotlivých mravenišť dosahují stejných čísel jako třeba Brno, Praha, New York či Peking. My máme s organizováním života ve městech problémy někdy docela obtížně řešitelné, kdežto mravence takový počet nijak nevzrušuje, funguje jim to naprosto bez problémů a to nemají ani magistrát, ani parlament, ani senát, dokonce ani dopravní policii. Jak je to možné, že jim se to daří bezchybně organizovat a nám ne? Nebylo by vhodné dát biologům nějaké vědecké granty, aby vyzkoumali, jak to dělají, jaké je to jejich mravenčí řešení a my to tak trošku napodobili, či vzali si vzor?

Tedy v počtu jedinců máme co dohánět, i když jejich počtů asi nikdy nedosáhneme. Ale vlastně – proč ne? Vždyť ve vesmíru je místa až až, a tam mravenci šanci nemají, kdežto my lidi ano. Jenom je potřeba „zavřít hubu zbytečným tlachalům“ (sv. Pavel v překladu Martina Luthera) o nedostatku potravin a energií.

Můžeme také mimo jiné srovnat stavební činnost mravenců a nás lidí – i tohle vychází pro mravence lépe, jejich stavby (vzhledem k velikosti jedinců) se vyrovnají, ba překonávají naše velkoměsta, naše megapolis. Oproti mám staví více v podzemí, naše mrakodrapy ční do výše, jejich jsou ze dvou třetin pod zemí a jsou v poměru k našim mrakodrapům stejné velikosti, ne-li větší a mohutnější. Už tisíce, ba miliony let ve svých domovech (mraveništích) mají klimatizaci. Kdypak jsme my vynalezli klimatizaci?

Mravenci jsou velmi výkonnými a vynikajícími staviteli, sice jejich stavby jsou na jedno brdo, asi tak podobně, jak vypadaly stavby v Mohendžodáru a Harappě, tedy unifikované bytovky, řečeno s exprezidentem – králíkárny, zato naprosto funkční, všude tekoucí voda, splachovací záchody, veřejná kanalizace…, ale nestaví (ani mravenci ani Harappané) žádné nefunkční, sice hezké, ale absolutně nepotřebné, ničemu a nikomu prospěšné chrámy a paláce, které vymýšlejí naši architekti a inženýři.

Jejich domovy obývají desetitisíce jedinců, někdy i miliony, a přesto nijak na sebe nejsou namačkaní, snadno to zvládnou. Každý mravenec vždycky trefí na noc do své komůrky na přespání, nikdy to nesplete a nevleze do komůrky jiné, kam nepatří. V komůrkách jich ale bydlí větší počet, je to taková společná ubytovna, žádné cely pro jednoho nemají. To jsem kdysi dávno byl na návštěvě u sestry v Porubě a vyšel jsem si na odpolední prohlídku sídliště a samozřejmě jsem nemohl potom najít panelák, kde jsem měl přespat a kde jsem přitom už několik nocí přespal. To by se u mravenců nemohlo přihodit. Když třeba čerstvě narozený (vylíhnutý) mravenec při první vycházce do světa, když vyjde poprvé ze svého hnízda do svého teritoria, tedy do práce, zbloudí, zazmatkuje a chodí pořád dokola, tož starší ho nezištně, pečlivě a jemně vezme do kusadel a odnese domů. No, chovají se k sobě vpravdě soudružsky, přátelsky a bratrsky. Však jsou si také všichni vzájemně příbuzní, všichni obyvatelé mraveniště jsou sourozenci, mají stejnou matku (i když mohou mít různé otce).

Mravenci mají oproti nám mnohé přednosti, mají třeba šest nohou, což je oproti dvounožcům velice výhodné. A takový mravenec zvedne až třicetkrát více než sám váží, tedy metrákový človíček by měl zvednout tři tuny! O takové síle a výkonech si můžeme nechat pouze zdát. U nás žijící běžný mravenec lesní se dožívá věku 7 až 10 let. Některé jiné druhy žijí až dvacet ba dokonce třicet let (zjištěno v laboratorních podmínkách), což je naprosto neuvěřitelná dlouhověkost na hmyz, ovšem v některých obdobích býval průměrný lidský věk hluboce pod třiceti! Mravenčí královna některých druhů může žít déle než dvacet let, a za tu dobu může zplodit až 150 milionů potomků. Naše královny takové schopnosti nemají.

Mravenci rodu Atta vymysleli zemědělství dříve, než se na zemi objevil člověk. V mraveništi pěstují houbu, kterou „krmí“ drobnými lístečky a houba je pak jejich hlavním zdrojem obživy. Milióny let před námi provozovali a provozují podnes takový způsob zemědělství, který ani v nejmenším nedevastuje jejich teritorium. Některé druhy jsou také chovateli, chovají domácí zvířata, hlavně mšice, jiné jsou sběrači a lovci, kteří svojí činností ovlivňují rozsáhlá území ku prospěchu přírody, nikoliv ke zkáze, jak to dokážeme my.

Evoluce mravencům zajistila docela slušnou úroveň zdravotnictví – lékárnu si nosí sebou, mají ji umístěnou v zadečku, takže jenom málokdy biologové mohou pozorovat nemocného mravence.

Dokonce i jejich „důchodový systém“ má velmi solidní úroveň. Když starší mravenec má již opotřebovaná kusadla a má už problémy s okusováním lístků, je přeřazen na lehčí práci nosiče a na jeho místo řezače listů nastoupí mladší kompatriot s ještě neopotřebovanými kusadly. O takovém přístupu naše dělnická třída může pouze snít.

V celé předlouhé historii mravenců se nevyskytla nikdy žádná revoluce či kontrarevoluce, neměli nikdy zapotřebí nějakého J. J. Rousseaua, Robespierra, Marxe ani Lenina, neměli totiž koho svrhávat. A svrhnout královnu? No to by si dali! Vždyť ta je prospěšná celému společenství, u nich královna není žádným parazitem jako u lidí. Jejich královna také nepotřebuje žádné rádce, poradce, ministry apod., nepotřebuje žádného Machiavelliho ani Cheneyho, Kissingera či Brzezinskiho. A přitom jsou na tom lépe než my – pospolitost člověčí, nikdy by je nenapadly takové zvrácenosti jako nás (Vietnam, Afghánistán, Irák, Libye…).

Jenom si představme, jak by vypadala jejich společnost, kdyby si vzali příklad od nás. To by třeba na vysokém stéble seděl mravenec, nic nedělal, pouze pozoroval dění, a až by usoudil, že masa mravenců nashromáždila dost, vykřikl by z vrcholu stébla: Kompatrioti mravenci, to, co jste nasnášeli, patří Mně, Nadmravenci, šmytec, jasno, rozuměli jste? Já jsem nejkrásnější, nejinteligentnější, mám nejlépe zauzleny nervovové zauzliny (mravenci nemají mozek, pouze ganglia, což je pár nervových zauzlin), jsem prostě nádherný, nejchytřejší, nejvzdělanější a vysoce kultivovaný, proto mně všichni budete vzdávat čest a obdivovat mne. Jsem nejschopnější a nejkrásnější. Jak by to dopadlo? Mravenci by si řekli: nevšímejme si ho, nějak se mu ty nervové zauzliny popletly, trošku mu tam přeskočilo, prostě zcvokatěl. Nikdy v historii by nedopustili uctívání nějakého mravence vysoko na stéble. A skutečně, nikdo by si ho nevšímal, až by chudák Nadmravenec pošel hlady. Tak praví jejich historie.

Nebo že by přece jen měl úspěch? Tož si popišme, jak by to asi vypadalo a jak by to dopadlo. Aby mohl onen Nadmravenec na stéble oblbnout své soukmenovce, musí mít k dispozici nějaké spřízněné duše. Jako první pochlebovači se nabízejí šamani, cítí totiž, že z toho mohou mít prospěch, bez práce budou mít zajištěné blahobytné žití, takže nejdříve kolem stébla začnou provádět rituální tance, potom šamani Nadmravenci nabarví hlavičku na žluto, vloží nějaký třpytivý kroužek kol jeho hlavičky a zbytek těla mu nabarví na modro. No a začali by vykřikovat: Podívejte se jak je krásný, nádherný, půvabný, spanilý, sličný, jak je ladný, graciézní, lepý, líbezný, jaká je to nadpozemská bytost, to Bůh sestoupil na území našeho mraveniště v podobě Nadmravence. Pak by ještě obtloustlí šamani vykřikovali: Skromnost, píle a pokora jsou nejvyššími ctnostmi a vrcholem morálky.

Zajisté se najdou i další úslužní mravenci nabízející se ke sloužení, jsou to škrabáci. Tito intoši by všude vyvěšovali hesla stylu: Milujeme Nadmravence, našeho Spasitele a Dobrodince. Ti méně inteligentní intoši by vyvěšovali hesla jako: Kdo nemiluje Nadmravence a jeho poradce Šamany, Škrabáky, je zrádce a nepřítel naší dokonalé společnosti. Nebo ještě: Usilovnou prací dokazujeme lásku a oddanost našemu Vůdci Nadmravenci. A dodávají: A od teďka budete nosit ne do mraveniště, nýbrž ke stéblu našeho božského Nadmravence, postavíte našemu Dobrodinci důstojný trůn asi tak velikosti Cheopsovy pyramidy, bez Něho bychom přece nebyli schopni nashromáždit takové bohatství, bez Něho by naše společnost nemohla fungovat, On vše řídí božskou neomylnou rukou.

Samozřejmě se musí zajistit i bezpečnost, tedy vzniká sorta hrdlořezů, no a může někdo zkusit neposlechnout. Tato přesvatá trojice – šamani, škrabáci a hrdlořezi (kněží, inteligence a vojáci – Ernest Gellner) suverénně ovládají celé společenství. Aby se odlišili od svých soukmenovců, od svých spolubratří, aby ukázali, že jsou něco lepšího, začali se oblékat do všelijakých šaškovských úborů s ještě šaškovitějšími pokrývkami hlavy (mitry, kardinálské a biskupské klobouky, taláry, vojenské uniformy…). A sepisují všelijaké přeintelektualizované traktáty, v nichž jsou následující moudrosti: Konečně jste svobodní, nebýt našeho Božského Nadmravence, nadále byste otročili dekadentnímu a úpadkovému mraveništi, konečně jste osvobozeni od teroru mraveniště, konečně jste obdrželi všechna mravenčí práva, sláva našemu Vůdci, to vše zařídil náš božský Dobrodinec!

No a Nadmravenec se chová jak se patří a sluší, okázale plýtvá vším, pustoší a ničí vše, co vidí, vždyť je božská osoba, má na to právo. Na koho ukáže, ten propadl smrti. Může si dovolit obětovat Bohu tolik soukmenovců, kolik se mu jenom zachce, neb je přece zástupcem Boha na zemi. A i jeho sluhové si uzurpovali právo také okázale plýtvat a ničit cokoliv mravenci nasnášeli.

Jenže ekonomika upadá, hladoví, vyzáblí a svobodní mravenci už nepodávají požadované výkony a tak Nadmravence a jeho kamarilu napadne řešení: Napadneme a zpustošíme sousední mraveniště, všechno jim ukradneme a vezmeme je do otroctví. Jenže ty sousední napadlo totéž. A začne se mluvit o vlastenectví, o právu a spravedlnosti… a začnou vyhlazovací války. Vojáci jdou zabíjet, nedivme se, vždyť mají pouze jednu malou docela nefunkční nervovou zauzlinu (platí i pro naše žoldáky), vraždí s chutí a nadšením. Když konečně skončí válka, je celkem lhostejné, kdo vyhraje, neboť šamani a škrabáci z toho vítězného i onoho poraženého mraveniště se sejdou na přátelské usmiřovací večeři, zhodnotí minulý masakr jako politováníhodný a začnou se domlouvat na novém, větším a značně vylepšeném masakru. Vojáci-hrdlořezové bezproblémově najdou službu u nového vítězného pána. Nakonec se pustí i do těch vzdálenějších, zaostalých mravenišť, kam ještě nedorazila svoboda a demokracie, kde ještě pořád existuje teror bezčasí. My děláme Dějiny! Sláva nám! A pustošili, pustošili a pustošili, až už nebylo co.

Pokud by tedy mravenci napodobili chování lidí, během několika málo generací by vyhynuli. Ze setrvačnosti se ještě z vajíček líhnou otroci, ovšem pouze do té doby než královna a ošetřovatelky uhynou hlady. Neúprosná logika vývoje odsuzuje takovou společnost k záhubě, takové společenství zajisté velmi brzo zanikne, zmizí z povrchu zemského (to čeká i naši lidskou společnost, pokud se nevzpamatuje), neboť byl zničen základní princip fungování společnosti, tj. rovnost a neexistence soukromého vlastnictví, respektive neexistence takového soukromého vlastnictví, které plodí otroctví. Na fakt, že soukromé vlastnictví je příčinou všech běd, neštěstí a zla, poukazovali už staří antičtí (řečtí) filosofové. Mně a vlastně nikomu by nemělo vadit soukromé vlastnictví v tomto smyslu – ať si má někdo v kuchyni padesát obrazů Picassa, ať má v obýváku padesát kousků Pollocka, ať má v koupelně pověšeného van Gogha, ať má vodovodní kohoutky ze zlata, dokonce ať má záchodovou mísu ze zlata a pantofle ozdobeny diamanty, ať vlastní zámky a paláce, patero Ferrari apod., nic proti tomu, pokud si na údržbu poctivě vydělají, proč ne? Ale nemůže mít v soukromém vlastnictví tisíce hektarů polí, nemůže vlastnit doly na uhlí a naftová pole, kde zisky z práce otroků jdou do jeho kapsy, nemůže prostě vlastnit strategické podniky státu, nemůže mít v soukromém vlastnictví tiskárnu dolarů apod. Tyhle záležitosti už z principu nemohou být předmětem soukromého vlastnictví.

Docela výstižně to napsal J. J. Rousseau: "Člověk, který si jako první obsadil určitou část pozemku, vyhlásil: To je moje! a našel dost naivních lidí, kteří mu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolik zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by si lidstvo bylo ušetřilo, kdyby byl někdo vytrhal kůly, zasypal příkopy a zavolal na své druhy: Chraňte se poslouchat toho podvodníka. Jste ztraceni, pokud zapomenete, že ovoce patří všem a země nikomu".

Aniž by tyto věty mravenci někdy četli, velice dobře to ví a jednají podle toho. Vše mají společné ku prospěchu všech, všichni pracují, aniž by je někdo nutil či kontroloval a přikazoval, neprokázalo se, že by se někteří jedinci vyhýbali práci a to jim žádné vězení nehrozí, nemají tato zařízení. Biologové, pokud je mi známo, nikdy nepozorovali, že by nějací mravenci trpěli hladem a zimou, neměli střechu nad hlavou a druzí se přežírali a topili v přepychu. Nic takového není zaznamenáno. Je naprosto nepředstavitelné, že by někdy nechali umírat hladem mravenčí děti, to spíše obětují na jejich záchranu svůj život.

Zavedení soukromého vlastnictví do společenství mravenců by bylo pro ně zhoubné, vražedné ba smrtelné. Prý soukromé vlastnictví zaručuje pokrok, ovšem nač takový pokrok na kostech miliónů?!

Vůdcovství u mravenců neexistuje, nikdy se u nich nestalo, aby se zmocnili vedení jedinci s vadnou nervovou zauzlinou (ganglií), což u nás je běžné. Pěkně to vyjádřil Paul Craig Roberts:Vládnou nám duševně choří psychopati a sociopati, blbci, kriminálníci a vedou svět do záhuby.“ Mravencům ovšem může být ukradené, kdo nám vládne, neboť prý jsou schopni přežít i silné nukleární záření, je tedy zřejmé, že v případě vyhubení lidstva nás mravenci přežijí.

Dnes frčí, je velice módní, tzv. neodarwinismus, což je šíleně zpotvořená teorie o přežití nejsilnějšího, ano, i to je Darwin, ale není potřebné vyzvedávat (a zneužívat) pouze jednu malinkou část z jeho díla a další opomíjet. Mravenci totálně popírají tuto zpotvořenou teorii o přežití silnějšího, o suverénním vítězství dravců, zlodějů, kriminálníků, zločinců…. Mravenci spíše potvrzují teorie o rovnosti, o tom, že spolupráce, solidarita a soudružství a bratrství je víc a kvalitativně lepší, než dravost a boj o přežití. To je ovšem také u Darwina!

Naši šamani, škrabáci a hrdlořezi mají v oblibě zabíjení, mučení a to vše ve jménu Pánaboha toho či onoho, či ve jménu modly Zlatého telete, a tak třeba jenom tak z rozmaru povraždí bezdůvodně během dvou tří minut skoro půl miliónu lidí (Hirošima, Nagasaki), zmrzačí milióny, hladem záměrně nechají umřít obrovské spousty obyvatel a taky dětí.

Jaké jenom ohromné množství dětí s výjimečným nadáním se narodí v rodinách negramotů a hladových. Copak mají možnost rozvinout své nadání a vlohy? Tihle nepoznaní géniové se narodili v prostředí, kde jejich schopnosti byly naprosto zničeny už v zárodku. Kolik jenom a čím vším by mohli přispět k lepšímu světu! Jaké nedozírné škody pro společnost vznikají, když se jim zamezí, omezí, ba znemožní rozvinout talent či genialitu. Naši vládcové a šamani a škrabáci si myslí, že bohatě dostačuje, když budou studovat pouze jejich děti, pouze a jenom ony budou moci studovat, a jenom ony budou mít přístup ke vzdělání. Ovšem jsem si naprosto jistý, že zdegenerované děti z bohatých rodin to nevytrhnou, ba naopak spíše zhorší, neboť ve své činnosti budou aplikovat praktiky svých rodičů. Nám vládnoucí psychopatičtí kriminálníci samozřejmě o lepší svět nemají sebemenší zájem, ale budou přesvědčivě žvanit o svobodě, demokracii, právu, morálce a bohu. A my lidi ty bláboly, pitomosti, idiotiny a debility šamanů a škrabáků žereme i s navijákem. A to jsme sami sebe nazvali homo sapiens sapiens, ano, člověk dvakrát moudrý! Ta ješitnost, domýšlivost a samolibost! Přitom nemáme být na co hrdí a pyšní. Mravenci, i když mají pouhá ganglia, na takové řeči nikdy nenaletěli, a funguje jim to i bez mozku, stačí nervové zauzliny, a jejich společnost funguje lépe než naše. Nač je nám potom mozek a zdvojená moudrost (či rozumnost)?

Pokud by nějaká mimozemská civilizace měla zájem o zkoumání společenského života, určitě by se zaměřila na mravence a ne na lidi, na to zabijácké a sadistické lidstvo, což je jasná slepá ulička evoluce vedoucí k zániku.

Pokud by se mravenci chovali jak lidé, už dávno by vyhynuli. Stejně se divím, že my přes to všechno ještě pořád na zemi vegetujeme.

Přejít do diskuze k článku