Září 17, 2011
Deník The Washington Post přišel s reportáží o neúspěchu tvrdých reintegračních táborů pro tálibánské mladíky. (Na vysvětlenou: „tálibánský mladík“ čti jako „Afghánec, který bojuje proti přítomnosti cizích vojsk ve své zemi“ a „reintegrovat“ znamená „přemluvit či přinutit je k tomu, aby se s přítomností cizích vojsk konečně smířili“.) V článku se mimo jiné píše:
Mladiství vzbouřenci zde tráví čas šitím bot, výrobou polic a navštěvováním přednášek, na nichž vybraní náboženští vůdci kritizují radikální interpretaci islámu, kterou se dnešní adolescenti učili v dětství.
Když se však vrátí do svých cel v kábulském rehabilitačním táboře pro nezletilé, nemluví chlapci s chmýřím na bradě a přeskakujícím hlasem o ničem jiném než o svaté válce, kterou byli nuceni opustit, a o návratu do řad Talibánu.
Vzhledem ke stále rozsáhlejším náborovým aktivitám Tálibánu mezi místní omladinou přišli afghánští představitelé a jejich zahraniční partneři s programem reintegrace nezletilých vzbouřenců do produktivní společnosti. Tato ambice však naráží na nesmiřitelnost mladých radikálů, kteří tvrdí, že by raději stáli na bojišti.
„Proti Američanům budeme bojovat třeba tisíc let, pokud budeme muset,“ říká sedmnáctiletý Ali Ahmed usazený ve školní lavici; do dřeva někdo vyřezal srdíčka a verše Koránu…
„Přivedli nás sem, aby nás změnili,“ dodává zhruba osmnáctiletý Nane Aša. „My ale jsme, jací jsme. Nás nikdo nezmění.“
Tálibán zavítal na Ašovu školu, když mu bylo třináct let, a kázal o zhoubnosti amerických vetřelců a důležitosti ozbrojeného džihádu. Aša poté přistoupil k jednomu z Tálibánců a zeptal se: „Vezmete mě?“
Za pár týdnů nastoupil na šestiměsíční výcvikový kurz, kde se učil střílet z kalašnikova a vyrábět nástražné výbušniny, které by dokázaly vyřadit z boje i americký tank. „Učivem“ byl doslova posedlý…
Reintegrace je základním pilířem záměru americké a afghánské vlády zklidnit situaci v zemi. Vládní činitelé nabízejí vzbouřencům vzdělání a práci, aby je odlákali z bojiště.
Takže abych to shrnul – za to, že se dnes mladí Afghánci o překot sbíhají pod jeho vlajku, vděčí Tálibán jen a pouze naší invazi a okupaci. Proto musíme zůstat tak dlouho, dokud všechny Afghánce buď nepobijeme, nebo alespoň nepřevychováme k pokorné toleranci naší vojenské přítomnosti. A až v Afghánistánu nezbude nikdo, kdo by nás nenáviděl a chtěl nás vyhnat, teprve pak budeme moci vítězoslavně odejít.
Vy, kdo jste dosud chovali cynické podezření, že afghánská válka neslouží žádnému jinému účelu než tomu, jakému už takzvané věčné války obvykle sloužívají – tedy zájmům vysoké politiky a vysokého byznysu – teď alespoň máte jistotu.
Samozřejmě že náš plán očistit afghánskou společnost od všech, kdo by proti nám chtěli bojovat, nemůže nikdy vyjít právě proto, že západní vojenská přítomnost na její půdě je nevyčerpatelnou zásobárnou bojechtivých partyzánů, stejně jako jí byla vojenská přítomnost Sovětů. A stejně jako je všeobecná Válka proti teroru (a související bombardování a únosy a okupace a vraždy) nevyčerpatelnou zásobárnou teroristů. Ale to je zajisté jen drobný detail. Žádná válka přeci není snadná, no ne?
***
Glenn Greenwald je americký ústavní právník a komentátor internetového deníku Salon.
Převzato z blogu Aleše Drobka na Aktuálně
Překlad: Aleš Drobek
