Volím, volíš, volíme…

Život před nás staví pořád další volby. Volíme vlastně neustále. Musíme se rozhodovat, kterou možnost v té či oné situaci vybrat či jaký produkt zvolit.

Nabídky jsou často velmi lákavé. Přiznejme si, že ne vždy si vybereme nejlépe. Občas prostě naletíme. Nepřečteme si pořádně údaje na obalu, neseženeme si patřičné reference, informace, historii produktu, jsme netrpěliví, příliš důvěřiví a někdy i lehkomyslní. Bohužel tomu nebývá jinak ani u politických voleb, v nichž volíme své zástupce do zastupitelských orgánů. Kandidáti se nám nabízejí také jako zboží produktové kampaně. Velkou roli hrají emoce – fandovství, vášeň, hněv, ale i strach. V manipulaci mas vlastně rozhoduje úspěšný marketing, skrytá byznysová objednávka a výše investice do předvolební kampaně.

Staré neplatí, současnému nevěříme a toho budoucího se obáváme. Jak tedy volit? Opět a zase to menší zlo, které má šanci se tam dostat? Nebo volit pouze z protestu proti někomu? Co se vlastně změní? Změníme se i my? A když ano, pak jak asi? Všichni se ohánějí svobodou, demokracií a fungujícím státem. Tak proč to už nešlo dříve? Je to jenom o lidech? Kde jsou ti zaručeně lepší?

Já se domnívám, že to chytání se jmen, symbolů a dalších různých berliček nás nespasí. Jména a barvy nejsou rozhodující, dokonce ani podstatné. Klíčové jsou jevy a trendy. Důležitá jsou dobře nastavená pravidla, zákony a normy, jakož i jejich účinné vymáhání. Vedle svobody a demokracie je zásadní spravedlnost. A ta má širší dimenzi, než jen strohé uplatňování práva, patří sem totiž i společně sdílená definice veřejného zájmu a dobrých mravů. Jedině tak mohou v reálné každodenní praxi fungovat i ta nepsaná etická pravidla, opírající se o elementární hodnotový fundament.

Pokud se k těmto předpokladům nebudeme ani přibližovat, pak nečekejme obrat k lepšímu. A navíc, je to nikdy nekončící proces, v němž jsou ty či ony volby jen epizodou, byť symbolicky jistě dosti významnou. Po bezmála čtvrtstoletí nové éry bychom měli být již dospělou společností. A jsme? Jsme dospělými občany, tedy odpovědnými, odvážnými jedinci, chránícími svá práva a respektujícími společný zájem i princip vzájemné solidarity? Anebo se opět utápíme v nekonečných posttotalitních experimentech, kterým vyhovuje východoevropský chaos? Ten pak končívá vysokou koncentrací moci v rukách jedinců či skupin, jež si upravují pravidla chodu společnosti podle svých potřeb.

Naše volba by neměla být jen výsledkem nějaké matematické rovnice či naopak rozverným kouskem z absurdního divadla. Ale i zdánlivě racionální jednoduché přihlášení se k okázalému úspěchu vždy úspěšných, nám ještě nedává záruku, že úspěšný bude poté i náš stát. Ten by totiž neměl být jen firemní filiálkou, byť by nás zaručeně „nezávislá“ média a zaručeně „nezávislé“ průzkumy veřejného mínění přesvědčovaly od rána do večera, že je to ta jediná správná cesta k blahobytu a prosperitě.

Volte tak, abyste svého rozhodnutí nemuseli záhy litovat. To není málo. U voleb Vám totiž nikdo nedá záruční list. Na reklamace pak bývá již pozdě.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments