Kočígate a její dopady v posledních dnech a týdnech vévodí všem médiím, včetně internetu. Kromě negativ tato aféra přinesla vládní koalici i nějaká drobná pozitiva. V tichosti a za minimálního mediálního zájmu vláda připravuje další demontáž současného systému zdravotní péče vedoucí k jeho maximálnímu „ekonomickému využití vybranými skupinami obyvatel“.
Prvním výrazným krokem, který byl sice zaregistrován, ale minimálně komentován, jsou reálné dopady zvýšení snížené sazby DPH pro rok 2012 na 14 % a sjednocení DPH na úrovni 17 % (rok 2013) na zdravotní péči. Zvýšení cen léků, tepla, vody, zdravotnických prostředků, potravin se nesporně odrazí v nárůstu nákladů poskytovatelů zdravotní péče. Odhaduje se, že celkový nárůst nákladů zdravotnictví spojený se sjednocením DPH se bude pohybovat na úrovni minimálně 10 miliard Kč, jen vliv léků bude podle vyjádření v tisku cca 5 miliard Kč. Pro současnou vládu a ministerské úředníky jsou nejdůležitější primární dopady na ekonomiku zdravotních pojišťoven, nikoliv na péči o nemocné. Imperativem dne je naplnit kasičky zdravotních pojišťoven, v plánu druhém, dlouhodobém, vytvořit postupně podmínky pro nejdříve skrytou a posléze otevřenou formu privatizace zdravotnictví.
Co mne vede k této úvaze? Následující výčet vládních opatření:
Vláda schválila navýšení poplatku za pobyt v nemocnici. Od podzimu by lidé měli platit místo 60 korun stovku za den. Lékový úřad bude také muset přecenit doplňkové léky a lidé je budou platit ze svého. Dvě stovky měli platit lidé také za vyšetření u specialisty bez doporučení praktického lékaře. Za neakutní převoz sanitkou by pak měli pacienti platit pět korun na kilometr. Vedle změn v regulačních poplatcích přináší novela podle návrhu předloženého vládě zásadní změnu pro pacienty v tom, že ruší zákaz připlácení na lepší péči. Aktuálně se pro pacienty ale nic nezmění. Nejprve totiž bude nutné vymezit standard hrazený z veřejného zdravotního pojištění, a nadstandard, na který se bude moci pacient připojistit, případně zaplatí hotově. Zdůvodňováno je to tím, že v resortu chybí miliardy na zavedení reforem, které jdou ruku v ruce s naplňováním memoranda uzavřeného nedávno s protestujícími lékaři.
Schválené návrhy mají přinést do zdravotnictví jednu a půl miliardy korun. Všechna opatření ve skutečnosti přispějí k lepší finanční situaci pojišťoven. Tyto instituce opravdu daly do nemocnic peníze na zvýšení platů, ale jen základní část. Nemocnice musí ze svého doplatit zvýšení plateb a finančních náhrad, ve kterých se odráží zvýšení tarifů, např. služby, pracovní neschopnost nebo dovolené. V případech velkých nemocnic to jde do desítek milionů, které se přímo či nepřímo dotýkají péče o nemocné. Zvýšení poplatku při vyšetření u specialisty bez doporučení praktického lékaře není ničím jiným než dalším filtrem ke snížení péče. Uvědomíme-li si, že praktik je finančně postihován za překročení limitů tzv.. vyžádané péče, tedy mj. i za odeslání pacienta na specializovaná vyšetření, je primární filtr zřejmý. Otázka standardní a nadstandardní péče, resp. stanovení standardů léčebné a preventivní péče, měla být součástí již prvých novel základního zákona č. 22/1966 O zdraví lidu. Na základě jasně definovaných pravidel a cílů měla být vytvořena středně a dlouhodobá koncepce zdravotní politiky státu. To by však bylo jen a jen v zájmu pacientů…
Úsilí vlády k naplnění pokladen zdravotních pojišťoven korunuje návrh zdravotnické reformy, kterou České lékařské komoře představil na konferenci v Průhonicích u Prahy ministr zdravotnictví Leoš Heger. Dojde k výrazné změně úhrad léků v neprospěch pacientů. Hlavním kriteriem by mělo být zařazení léku mezi léky hlavní a podpůrné, tedy léky s vyšším doplatkem či dokonce plnou úhradou léku! Toto rozdělení by měl provést úřad přímo řízený ministerstvem zdravotnictví. Zde je třeba konstatovat, že uvedený návrh jde na ruku farmaceutické loby a především pojišťovnám. Ani experti se přesně neshodnou na zařazení mnoha léků, neboť každý má trochu jiné informace, které se mimochodem vyvíjejí, a zkušenosti z klinické praxe. Bude to dohadování plné „kompromisů“ s tím, aby byla naplněna obecná ekonomická kriteria předem domluvená mezi zástupci pojišťoven, ministerstva a farmaceutickými lobbisty. Tím, kdo bude bit, je pacient!
Kromě výše uvedených změn doplatků u lékaře se chystá ještě další změna.U jiného než svého praktického doktora by pacient měl místo současných 30 platit 90 korun. Ministr původně zamýšlel, že platby v nemocnicích zahrne do ochranného limitu, ale jelikož navýšení v novele je podle něj mírné, prozatím to nenavrhl. Tudíž musí být zaplacen i nemajetnými či nízkopříjmovými skupinami obyvatel! Při možném měsíčním pobytu v nemocnici tedy půjde o tři tisíce korun, což pro statisíce občanů není částka vůbec zanedbatelná, a pro některé likvidační. Všechny tyto doplatky vybrané zdravotnickými zařízeními by měly být vráceny zdravotním pojišťovnám! Tedy pokladny se nám plní, ale reformy ve prospěch pacientů a zdravotnického personálu stále nikde…
Posledním a opravdu výrazným krokem k naplnění výše uvedených krátkodobých a dlouhodobých cílů cílu je navrhovaná změna ve smluvním vztahu mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou. V návrhu je obsaženo, že zdravotní pojišťovny mohou bezdůvodně vypovědět smlouvu. Dle reakce lékařské komory, prezentované v tisku, jde zatím snad jen o praktické lékaře. Bližší k tomuto vládnímu návrhu zatím nelze dohledat, návrh byl veřejně přednesen 16. dubna na výše zmiňované konferenci ČLK. Na bližší si budeme muset počkat až se vše objeví na webu ČLK. Přesto lze již dnes říci, že tento krok by dostal lékaře a následně i nemocnice, lze si v našich podmínkách přestavit poslaneckou či senátorskou novelu, která do návrhu zahrne všechna zdravotnická zařízení, pod naprostou nadvládu a svévoli zdravotních pojišťoven. Uvedený nástroj je tím nejlepším pro prosazovaní „ekonomické strategie“ pojišťoven s tím, že vláda nemůže nic dělat, vše je v rámci zákona. Tedy lékaři neléčíš dle našich představ, tak běž. Samozřejmě tím, kdo nejvíce utrpí, bude opět pacient. Naše média to zatím nijak nekomentují, jen tiše a spíše notickou upozorňují na reakci „ukřivděných“ lékařů.
Koncept veškeré zdravotní péče zdarma pro všechny je bohužel finančně neudržitelný. Podíl nákladů na zdravotní péči se v zemích OECD za posledních 30 let zdvojnásobil, z průměrných 5 % HDP v 70. letech na 10 % HDP v současnosti. Prognózy předpovídají, že bez reforem, včetně výrazného omezení rozsahu péče, která je automaticky dostupná pro všechny, se podíl výdajů na zdravotnictví v HDP zdvojnásobí za dalších 30 let. Hlavní důvody pro rostoucí náklady zdravotnictví jsou neudržitelný růst na straně nabídky i poptávky. Na straně nabídky jde o vývoj nových lékařských technologií, přístrojů a léků, který rozšiřuje možnosti léčby. Nové možnosti léčby však s sebou často nesou vyšší náklady. Na straně poptávky se zvyšují potřeby a náklady na léčení průměrného jedince především proto, že populace stárne a přibývá chronických onemocnění hlavně z obezity a kouření.
Tím, kdo může a musí ovlivňovat fungování zdravotnictví, je stát. Stát má k dispozici několik hlavních pák, kterými fungování zdravotnického systému nastavuje:
Páku finanční – způsob, jakým se financuje zdravotnictví: nakolik jdou zdroje prostřednictvím všeobecných daní přes veřejné rozpočty, nakolik prostřednictvím povinného zdravotního pojištění a nakolik ve formě komerčního připojištění a příplatků.
Páku odměňování – způsob nebo spíš mechanismus, kterým se stanovuje odměna poskytovatelů péče: jak je určen plat, jaký podíl na celkové odměně plat tvoří, jaký je podíl odměny v podobě plateb za úkony, nebo na základě nějakým způsobem definovaného a měřeného výkonu. Tato páka je důležitá, protože přímo ovlivňuje zainteresovanost a chování poskytovatelů péče. Výzkum potvrzuje, že způsob odměňování má na poskytovatele péče větší vliv než jejich příslušnost k soukromému, neziskovému nebo veřejnému sektoru.
Páku administrativně organizační – systém poskytovatelů péče, typ jejich vlastnictví a řízení, rozdělení odpovědností, atd.
Páku regulační – standardy a regulace, fungování dohledu, vymáhání transparentnosti a zodpovědnosti, ochrana práv pacientů, atd. Z uvedených praktických „reformních“ kroků vlády lze jednoznačně usoudit, že naše vláda rezignovala na tyto běžné kontrolní mechanismy. Pokud bez efektivní státní regulace a dohledu o zisk usiluje pojišťovna, může být situace pro pacienta jen a jen horší. Zdravotní personál bude hledat možnosti, jak obcházet omezení kladená pojišťovnami, pojišťovny se budou snažit plnit své cíle na omezení výdajů a tedy rozsahu poskytované léčby. Známý americký reportážní program 60 Minutes nedávno odhalil důvěrné podklady, že v největších amerických zdravotních pojišťovnách musí úředníci plnit každý měsíc kvóty odmítnutých zákroků a péče. Za překonání kvóty (tedy odmítnutí většího objemu požadované péče) nabízejí pojišťovny svým zaměstnancům bonusy. Tyto principy a zaškolení svých pracovníků v nich mají již jistě naše zdravotní pojišťovny ve svých manažerských úvahách. Nelze se jim divit, vládní „elity“ jim jdou na ruku a současní a budoucí pacienti řeší aféru Kočígate…..
Zdroje:
http://www.novinky.cz/domaci/229958-v-nemocnici-se-bude-platit-stovka-za-den-schvalila-vlada.html
http://www.novinky.cz/domaci/230984-vlada-jde-s-reformami-na-ruku-pojistovnam-stezuji-si-lekari.html
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/hana-brixi.php?itemid=3407
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/hana-brixi.php?itemid=6702
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/hana-brixi.php?itemid=7539
