Za imunitou do Malawi

Události nadcházejících hodin, ať už čímkoli způsobené, ukončí jednu, řekněme imunitní, kapitolu českých a dříve československých zákonodárců. Imunita, která je kromě platu (náhrady mzdy) hlavním motorem volebního klání některých jednotlivců, se již jen tak "jednoduše", nezíská, neudrží, potažmo, za fanfár bulváru bude možno o ní kdykoli v budoucnu – přijít.


Podívejme se, jak je imunita ošetřena u sousedů. V sousední Slovenské republice platí podobné právní normy, týkající se této věci, jako v ČR. Slováci jsou ovšem jánošíkovské palice, tamní politické prostředí připomíná horký evropský jih, a tak už za vlád ctihodného a oblíbeného (alespoň ve věkové skupině venkovanky, katoličky nad 70 let) předsedy vlády, JUDr. Vladimíra Mečiara, docházelo k prvním politickým pnutím. Jak z reportáží pana  Eugena Kordy víme, graduovaly únosem prezidentova syna Michala Kováče ml. do Rakouska, "samovznícením" luxusního vozu operativce Slovenské informační služby (SIS) Róberta Remiáše a jeho autodafé ve voze a jinými podivnými aktivitami  této služby, vedené ředitelem LEXou (lex=zákon), které tedy byly, zřejmě, zákonné, ale rozhodně byly Mečiarem amnestované. Pan Lexa, posléze opět z exilu v domovině, byl  prohlášen za nevinného, a jen zlé jazyky pravice občas rozdmýchají otázku Mečiarových amnestií z doby, kdy tento politik vykonával některé pravomoci hlavy  slovenského státu.


Za dob Lexových se oponenti ( Mečiarova HZDS) začali stěhovat "za Kitsee", protože v domku v rakouském pohraničním městečku jste sice půl kilometru "za čárou", ale právě ona čára brání "zvláštným útvarom" v realizaci jakéhokoli "objektu", potažmo politického oponenta. Státní hranice ochrání vaše neutrální zázemí, nikoli kontakty, jimiž jako Slovák, nebo obyvatel Bratislavy, musíte žít, chcete-li v tomto městě na Dunaji něco znamenat. Proto se stala velmi populární "diplomatická práce". Na Slovensku se téměř ze dne na den objevilo 50 honorárních konzulátů mezinárodně uznaných zemí. Mezi honorárními konzuly registrovanými MZV dnes nalezneme herce Andreje Hryce, známého z několika desítek filmů a majitele Twist Radia (konzul Seychel), politiky (bývalý ministr Čerňák) i podnikatele (Tomáš Chrenek, kterém patří nemalá část českého zdravotnického trhu, je honorárním konzulem Kostarické republiky ve Slovenské republice). Tento neplacený úřad je pod ochranou (přiměřenou) Vídeňské konvence o diplomatických stycích.


Držitelé (konzulských patentů), mají (kromě pasu země "vysílající") i průkaz ministerstva zahraničí (obdoba OP), nárok na značku na voze (CC neboli corpus consulaire), nárok na parkovací místo před úřadem (úřad si platí možná sami), ale hlavně: požívají imunity konzulárních prostor. Konzulární místnost (prostor)  je z hlediska práva nedotknutelné území, konzul je, ovšem – dotknutelný. Vyjma momentu, kdy se rozhodne transportovat krabici s flaškou vína. Krabice totiž  může být  "kurýrním zavazadlem" cizího státu (stačí na to ad hoc verbální označení konzulovo) a nesmí být zadržena, otevřena, poškozena, natož odňata. Pokud by úředník konzulátu či sám konzul nótou oznámil MZV SR, že osoba XY, která jinak nemá žádný vztah ke konzulátu, doručuje kurýrní zavazadlo, nesmí být toto zavazadlo, ani kurýr, zadrženo. Pověření zaniká předáním kurýrního zavazadla, ovšem, nebyla by to diplomacie, kdyby nebyla možná retence zavazadla u kurýra, a tedy i retence "výsad", které se týkají jinak státu a ochrany jeho poselství, nikoli osoby kurýra, často s normálním občanským dokladem. Výsad je mnoho a jsou komplexnější, než výsady poslanců NR SR. A tak, stejně jako bývalí legislativci NR  SR naskočili do tohoto vlaku, lze předpokládat, že i naši politici začnou vyhledávat kontakty v Lilongwe, Maseru, Ndžameně nebo Nuakchottu. Zaniklou poslaneckou imunitu bude možné nahradit imunitou diplomatickou. Ovšem přirozeně takovou, na kterou v budoucnu ani Černínský palác pro jistotu nedosáhne.

Přejít do diskuze k článku