Zdá se, že jméno Tomio Okamury jako možného prezidentského kandidáta naše představitele pořádně rozhodilo. Petr Nečas ho označil za „podivnou postavičku“ a v komentáři si neodpustil tradiční rýpnutí do řad ČSSD, což už je z jeho strany folklór značně nenápaditý a tudíž poněkud nudný. Zmatený však byl i šéf senátorského klubu ČSSD Petr Vícha, který připustil, že veřejná volba prezidenta může přilákat i „politicky nečitelné kandidáty“ a „populistické zájemce“. Vrchol tomu nasadil senátor Kubera, který prohlásil, že veřejnou volbu prezidenta chtějí „jen lidi“. Pan senátor by si konečně mohl uvědomit, že vůle lidu je tím, čím by se měl řídit. Dělat to, co lidi nechtějí, je snad protismyslné! Nebo pana Kuberu snad kvůli tomu zvolili do Senátu, aby dělal to, co lidi nechtějí? Zatím to sice tak vypadá, ale tento jev svědčí pouze o nenormálnosti součané vládní politiky.
Pan Okamura je člověk úctyhodný, úspěšně vykonávající zvolené povolání a velmi zdvořilý – to vše se ani zdaleka nedá říci o řadě vládních činitelů, poslance a senátory nevyjímaje. Jeho názory jsou jasné a dobře čitelné. Mám za to, že právě tyto názory ho vynesly do popředí zájmu čtenářů, aniž by on sám o kandidatuře uvažoval. V každém případě myslím, že jeho postoj je daleko méně kuriózní než názory současného pana prezidenta včetně jeho suity (jež nepochází z opice). A dále jsem přesvědčen, že projevy pana Okamury by byly srozumitelné, což se rozhodně nedá říci o projevech knížetepána (on za to sice nemůže, ale na druhou stranu si snad národ zaslouží prezidenta, jemuž je rozumět).
Foto: zdroj
