Moto: Na jeho čele, když se díváte ze strany, možno vidět Kainovo znamení. Muž ten zradil celý český národ a jméno toho zrádce jest Jan Pavlíček, rolník ze Svin.
Jaroslav Hašek: Zrádce národa v Chotěboři
Krasobruslař Tomáš Verner zradil národ, vlast i demokracii!
A začalo to tak nevinně. Známý krasobruslař v lednu oznámil, že pojede do KLDR na exhibici. Ani u ostrého hlídacího bulteriéra demokracie, jako je bulvár idnes, to zprvu nevzbudilo podezření. Mladík měl jistě plnou hlavu své krásné přítelkyně, se kterou se nevidí zase tak často a samozřejmě nepohrdl ani tučnou finanční motivací. Prostě chtěl spojit příjemné s užitečným.
O pár dní později to už ale bylo jinak, vrhli se na něj skoro všichni. Jen předsedkyně krasobruslařského svazu se ho pokusila nesměle hájit. Vzácný byl i postoj, jemně a s pochopením odsuzující Vernerovu „chybu“, jako to udělala blogerka Fay.
Muselo se jednat o vážný mezinárodně politický incident, protože se ke krasobruslařově politicky nepřijatelnému chování vyjádřil i Černínský palác:
"Co bychom si mysleli před rokem 1989 o někom, kdo přijel ze Západu zazpívat prezidentu Husákovi k narozeninám?" uvedl mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář pro LN.
Ale to byla jen epizoda v mediální kanonádě, která nastala. Lidové noviny konstatovaly, že pobavil jen soudruhy. Bohužel kádrové složení diváctva uvedeno není, takže čtenář nemůže posoudit pravdivost.
Na špici mravního odsouzení se probojoval časopis Reflex. Vernera nazval nejprve lhářem a poté hlupákem. V právním státě by asi následovala žaloba s celkem jasnými vyhlídkami, ale v naší kotlině bych na Vernera nevsadil. Nepříliš nápaditě vedená kampaň s výrazy na úrovni 4. cenové skupiny pobaví asi jen pravidelné čtenáře tohoto dinosauřího artefaktu z 90. let. Připomínání obětí severokorejského režimu a jeho koncentračních táborů by možná mohlo být účinné, kdyby se minulá olympiáda nekonala v zemi, kde doposud vládnoucí režim ještě před pár desetiletími vyvraždil desetimilióny vlastních obyvatel. Ve státě, s nímž s níž dychtivě obchodují všechny „demokratické“ státy.
Jiní na to jdou od lesa, jistý bloger Macháček vyhrožuje Vernerovi, že se na něj nebude dívat v bedně. To bude pro hloupého sportovce jistě těžká rána, když se nebude dívat právě pan Macháček… Jiný filuta zase vymyslel, že Verner bude mít výčitky. Domnívám se, že se hrubě mýlí, protože mladík má za sebou 10 dnů se svou láskou a patrně si teď vyčítá jen jednu věc, že těch dnů nebylo alespoň jedenáct.
Ale opravdu u srdce mne vzal až článek Terezy Nosálkové, která sportovce znárodnila, či si ho dokonce přivlastnila. Jako by jeho umění částečně patřilo státu, národu, či dokonce autorce samotné. Spojuje jeho piruety s českou zahraniční politikou a ideály současné mocenské elity. Když už chce ten kluk v tomto státě krasobruslit, měl by sdílet jeho ideje, seznamovat se s nimi v denním tisku, myslet politicky a sekat latinu!
Vzpomínám si na historii vzájemných bojkotů olympiád. Chápal jsem tehdy, že komunistický režim umí zakázat svým občanům účast, ale naprosto jsem nechápal, jak je k něčemu podobnému možné masově donutit občany svobodných států. Dnes už to chápu, lidská svoboda prostě končí tam, kde začíná svoboda jiných, těch mocných. Že by to ani dnes nebyl žádný "demokratický" problém, naznačil občan kníže Schwarzenberg v souvislosti s budoucí olympiádou v Rusku. Tato malá štvanice kvůli jedné hloupé exhibice mi připomněla, jak jednoduché je pro mocné i dnes zlikvidovat třebas úspěšného člověka. Takový David Kelly by jistě mohl vyprávět, kdyby to chudák stihl a "demokracie" ho nepředběhla.
Novináři a další účastníci ideolovu si mohli zjednodušit práci, stačilo se nechat inspirovat třeba slavným projevem paní Švorcové z dob, kdy mnohý z dnešních antikomunistických strážců demokracie ještě nadšeně budoval komunistické zítřky:
Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy.
Jiřina Švorcová, 29.1.1977
To všechno tu už jednou bylo a je to tu zas. To jsou ale paradoxy…
Převzato z Nautila
