Kdysik davno v předminulem stoleti, kdy byl svět ještě v pořadku, daně byl nizke, baby neměly volebni pravo a granty davali jen ti, keři si na to zarobili, začaly vznikat bolševicke strany. Šefove takych stran byli chudi tajak jejich voličstvo a tito synci, keři se jinak uživit nedokazali než žvaněnim na taborach lidu, nerobili nic jineho, než že přemyšlali, jak těm, keři cosik umi a su uspěšnějši, cosik ukrast, rozbit nebo zničit. Protože měli hodně času (bo nic jineho než žvanit neuměli), dokazali toho za stopadesat roku ukrast, rozbit nebo zničit opravdu hodně.
Postupně navyšili daně do dnešnich nehoraznych vyšin, z kerych se financuju multykulturně levicovi kolaboranti všech zemi. Babam dali volebni pravo a přinutili je robit, bo když daň zebere chlopovi 70% vyplaty, musi do fabriky cela rodina, takže baby fčil nemaju čas se starat o domacnost a z děcek vyrustaju parchanti.
Společnost je dokurvena miliardou přikazu, zakazu, nařizeni. Teho všeckeho dosahli členove a voliči bolševickych stran. Enem se podivejte okolo, jestli rozumite novym zakonum, jestli chapete aktyvity vaši školy, kaj vedle vašeho chytreho děcka ma sedět poloidyjot, nebo jestli tušite, proč policajt buzeruje občana misto aby honil zloděja.
Aji ty bolševicke strany se změnily. V čele už nestoji vychrtli hladovějici zastupci proletaryjatu, ale absolventi pravnickych fakult a majitele firem, obvykle tych, keři ždimaju stat a nic opravdoveho neprodukuju. Každopadně si někteři zastupci bolševiku sem tam uvědomi, že kajsik byla zrobena chyba, dal už to tak nepude a pokušaju se napravit, co jejich předchudci zkazili. Taka snaha je sice chvalyhodna, ale samozřejmě marna. Stat už je dokurveny tak, že to jednotlivec nema šancu opravit.
Zeberte si nedavny pokus procitnuleho bolševika, kery by chtěl na dalnicach zavest rychlost 150km/h. Všimněte si, že ne všude, ale jen někde. Takže tu nejde o systemovu změnu, kera by napravila bolševicky zmatek. Jde o nesystemovy krok, kery přinese dalšiho Matyjaše Galiho do předpisu, přinese prachy kamošam z firem zapichujicim značky do země a přinese dalši možnosti zelenym buzerantum, keři se budu těšit až vam na koncu stopadesatky naměři cosik jineho.
Nikdo si přitom neuvědomuje, že přirozeny stav neni pichat do země značky každych deset metru, ale naopak nerozptylovat řidiča. Omezenu rychlost si vymysleli bolševici, bo chtěli bohatym zkomplikovat život a mysleli si, že tym konaju dobro pro všecky. Přirozeny stav je doporučit řidičovi, aby jel přiměřeně schopnostem svojim, svojeho auta a stavu vozovky, nikoho neomezit, neohrozit ani jinak neuškodit. Doporučena rychlost by měla byt 50 ve vesnicach, 100 ve volnem prostoru a 150 na dalnicach. Tento přirozeny stav věci bez omezeni plati furt třeba na ostrově Man, v Libanonu, v Nepálu a v Severni Koreji. Pak tež v Somalsku, ale tam zas nemaju silnice, takže to nepočitam.
Přirozeně by stačil takyto zakon: „…člověk musí řídit vozidlo v míře rychlostí ne větší, než je přiměřené a správné, za podmínek existující v místě provozu tak, aby neoprávněně nebo bezdůvodně neohrozil život, zdraví, majetek nebo jiná práva osoby oprávněné k užívání ulice nebo silnice. Volně řečeno, bylo na řidičích, aby si stanovovali svou rozumnou rychlost, sledovali provoz a nehleděli slepě na tachometr.
Dneska, kdy auta už nemaju enem ti nejbohatši, ale diky parlamentnim předpisum ma na služebni auto narok aji neschopny žvanil z parlamenta, si naraz někteři bolševici uvědomili, že dodržovat cedulu 30 je nesmyslne, když kdosik ukradl cedulu konec 30, že jet padesat v polu v katastru obce je tež blbost a že take dnešni auto už jezdi lip jak před sto rokama a rychlost 200km/h može byt na prazdne a suche dalnici bezpečna, pravě tak jako 50km/h može byt na te same dalnici vražedna v mlze na naledi.
Jenže bolševici se nikdy plně neprobudi, navic je jich moc, nemaju vlastni hlavu, hlasuju jak stado a su ve všeckich stranach. Takže misto k navratu k přirozenemu stavu věci, kdy by zakon mohl znit: „Jezděte lidsky, ne jak hovada“, su tady na jedne straně pokusy napichat do země cedulky s vyššima, na druhe straně zas s nižšima čisličkama.
Kdy už konečně přijdeme na to, že lip už bylo a vratime se k temu?
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
9 comments on “Bolševici by chtěli na dalnicach valit 150 km/h!!!”
:-) V Libanonu, Somálsku a Severní Koreji to nepotřebují. Cesty, na kterých by se dalo jet 150 tam nejsou.
Zdá se, že Větva chce, aby se vrátil čas o 150 roků zpátky. Děkuju, nechci.
Mě by stačilo vrátit čas o 50 zpátky. To by mě bylo 21.
„Jezděte lidsky, ne jak hovada“-souhlas
Problém je, že většina obyvatelstva-řidiči, jsou pologramotní polodementi -> nefunguje nic jiného než VELKÝ KLACEK (I.P.Pavlov)
Tak to ses synku pořadně vyblul. Chapu Hluzko, že rano opilca je velmi těžke, když permonici intenzivně buši v hlavě, když se k tom přida těžka depka a doma nesu ani kysle ogurky, ani novodobe patoky zvane pivo. To pak radši nic něpiš. Bo ti unika, že i ta Poruba byla postavena komunystama, tak jako Zabřeh, Haviřov a další. I ten stadyon Banika a Vitkovic a vedle ten atleticky postavili komunysti. Přiště se poradně vyspi, a pak pospřemyšlaj co budeš psat.
Kdo jsou to ti bolševici? Myslí autor komunisty, odéesáky, topáky nebo všeobecně všechny politiky? Měli se obyčejní lidé mezi válkami lépe než v roce 1960 a později za socialismu? Kolik bylo za komunistů zbytečných nebo zneužitelných zákonů a kolik jich je teď!? Tenhle článek míchá dohromady několik věcí, což je ta nejtěžší demagogie!!!
150km/h na dálnici je problém politický, technickýa lidský.
Politický spočívá v klasické otázce – „Co tím chceme dosáhnout“.
Patrně umožnit osobním autům a motocyklům jet touto ryclostí, že? Co tím dosáhneme? Patrně především uspokojení ega řidičů, neboť na úseku 100 km při konstantní rychlosti 130 resp.150 km/h – tedy za ideálních podmínek – úspora 6 minut.
Problém technický je složitější – konstrukční parametry pominu. Ale obecně nejbezpečnější provoz je takový, kdy všechna vozidla jedou stejnou rychostí v bezpečných rozestupech. Za takové rozestupy se v praxi zjednodušeně považuje úsek ujetý za 2 sekundy při danné rychlosti. Ve 150 to je minimálně asi 83 metrů. Se stoupající rychlosí se prakticky snižuje bezpečná vytížitelnost jakékoliv vozovky, přičemž její hodinová přepravní kapacita se zvyšuje jen zcela nepatrně.
Dále je zde technický problém kamionů s jejich maximální 90, kteří mnohdy zaplní celý pravý pruh. A k tomu přidáme normální dojížděče do práce, začátečníky, důchodce, rodiny s dětmi – no a pak ty „levičáky“ (trvale v levém pruhu ) na 150, které nesmí nikdo omezit, když oni „můžou“ – tedy v praxi, aby nepřišli o ŘP, tak se budou držet do 180.
A to je problém lidský, který nemá smysl zde snad ani šířeji rozpitvávat.
A dále je zde otázka proč to vůbec řešit, když už dnes si každý jezdí jak chce a nikoho to netrápí.
Jízda vysokou rychlostí ovšem vyžaduje nejen kvalitní auto, což zpravidla bývá, kvalitní silnici, což už zdaleka není tak obvyklé, ale také dobrého a zkušeného řidiče. Být dobrým řidičem je hlavní a zásadní, ale jak vyjadřuje známé rčení, chlap nikdy nepřizná dvě věci: že je špatný milenec a špatný řidič. Za volantem či řidítky motocyklu může sedět i řidič dobrý, ale únava, okamžitá indispozice, rodinné či firemní problémy, nemoc apod. mohou vykonat své. Pak jízda nedovolenou rychlostí ohrožuje nejen řidiče, což by se dalo považovat za jeho věc, ale i spolujezdce a zejména jiné účastníky silničního provozu. Sebevědomý řidič využívající maximální rychlost svého vozu často ani netuší, že se může dostat do okolností, kdy jeho situační zátěž přesáhne jeho situační kapacitu a zákonitě musí selhat. Dojde k havárii se zvlášť těžkými následky.
Tak jako zákon chrání občany před účinky drog, a dokonce i cigaretového kouře, měl by chránit i před neuváženým užíváním silných aut. Ty tisíce mrtvých, zraněných a doživotních mrzáků jsou vážným mementem. Protože ochota dodržovat rychlostní limity je mizivá, jsem pro evropský zákon, který by omezil nejvyšší dovolenou konstrukční rychlost aut např. na 160 km/hod. Znamená to, že by se nesměla vyrábět auta, která by mohla dosáhnout vyšší rychlosti, a u těch stávajících by se rychlost musela technicky omezit. Takový zákon už před lety navrhl britský europoslanec Chris Davis, ale v europarlamentu nebyl přijat, proti němu se postavil i tehdejší český europoslanec Březina.
Škoda.
Připojím ještě jeden jednoducý výpočet.
Jedete za kamionem 90 a chcete předjet, třeba i s „dobrým“ autem a někde dalekov levém pruhu jede něco 150, třeba taky jen motorka.
Tedy podíváte do zrcátka – daleko tam nic není, tedy něco hodně daleko – začnete tedy předjíždět – a přitom se k vám něco blíží rychlostí 60 km/h – tedy 16,7 m/s – tedy 50 metrů za 3 vteřiny od chvíle kdy jste vybočili z pravého pruhu, což je o malou chvilku později než jste se dívali dozadu … následuje blikání … brzdy …
Na suchu třeba dobrý, na i jen mokré silnici už obvykle ne tak dobrý.
Čím větší rozdíl rychlostí a čím méně adhezní povrch, tím pochopitelně větší potencionální problém.
A toto není ani o lidech, to je jednoduchá matematika ve vztahu „dráha – čas“.
Řěšení vidímjednoduché – v rozdělení řidičů na 2 kategorie.
Plebs bude jezdit bezpečně 90 v kolonách s náklaďáky a elita bude spokojeně jezdit ve volném levém 150, případně podle vlastního uvážení.