Minulost je budoucností a budoucnost je minulostí, a to zvláště v tom případě, pokud se kolo dějin začne otáčet zpět. Kolo se vlastně vždycky otáčí vpřed, ať jede dopředu nebo dozadu.
Poznání člověka jako subjektu v přítomnosti vnímajícího objektivní realitu, je nutně zpožděné. Napřed se musel vytvořit obraz objektivní reality, potom musel být vnímán, poznán, abstraktně vyhodnocen a posléze mohly být získané poznatky uplatněny. Objektivní realita se mezi tím ovšem změnila a tak praktická reakce uplatňující předtím nabyté poznatky se stala nepříslušnou.
Krátce řečeno, pomocí takového poznání se společnost pohybuje v bludu a upadá do bludu stále většího, ze kterého ji může probudit pouze tvrdý náraz. Pokud inteligentnější sorta jedinců (elita) tuto skutečnost zná, velice snadno ovládá duševně zpožděnou většinu společnosti (masu).
Současnost a budoucnost může lépe vyjevit minulost. Vědci zkoumající vesmír se snaží postihnout jeho vznik, aby poznali jeho průběh a zánik. Tento vědecký pohled se ovšem netýká pouze zkoumání vesmíru, ale i společenských věd, neboť i ony i předmět jejich zkoumání se nacházejí ve vesmíru procesujícím v čase a prostoru.
Následující výňatky mohou snad být klíčem k pochopení vývoje posledního půlstoletí, současnosti i budoucnosti naší demokracie. Stačí pouze místo „feudalismu“ dosadit „reálný socialismus“, za „proletariát“ třeba „občanskou společnost“, a k „obecnému zájmu“ si přidat stupidní mediální žvásty o lidských právech, svobodě a demokracii, které mají zastřít skutečný zájem vládnoucí vrstvy a úpadkový vývoj, kterým se společnost ubírá.
„V období ideologické přípravy buržoazní revoluce byl třídní zájem buržoazie ještě v podstatné míře totožný s životními zájmy všech sociálních vrstev a tříd utlačovaných feudalismem. Za těchto podmínek byli ideologové buržoazie ještě schopni ideologicky vyjadřovat touhy všech revolučních lidových vrstev, dále rozvíjet tradované progresivní společenské ideje a poznání, až po určitou hranici správně vidět společenskou skutečnost a vyvíjet zcela progresivní, v mnohém ohledu i vědeckou politickou ekonomii a filosofii.
Jakmile se však buržoazie dostala k moci a třídní boj mezi buržoazií a proletariátem nabýval prakticky i teoreticky stále ostřejších rysů, byl uplatněn „obecný zájem“ zdůvodňovaný nastupující buržoazií jako zvláštní třídní zájem buržoazie. Zatímco proletářský třídní boj odhalil antagonistický charakter kapitalistického způsobu výroby, spatřovali buržoazní ideologové od této chvíle svůj hlavní úkol v tom, aby ideologicky zatřeli – pomocí idealistických světových názorů – obnažující se třídní protiklady, ospravedlňovali panující kapitalistické poměry jako věčné a nedotknutelné, hanobili a potírali rodící se ideologii proletariátu.“
„Producenti společenských idejí a teorií, tj. ideologové majetných a vládnoucích tříd, nebyli téměř ve styku se skutečným životem, s prací, se způsobem života a myšlení výrobců materiálních statků. Co tyto ideology zajímalo a čemu se věnovali, bylo zejména životní a sociální postavení a úloha třídy, již zastupovali po ideologické stránce.“
Výňatky z knihy Úvod do dialektického a historického materialismu – Autorský kolektiv, Nakladatelství Svoboda, Praha 1972)
„… společnost se pohybuje v bludu a upadá do bludu stále většího, ze kterého ji může probudit pouze tvrdý náraz.“
Takto liberálové chápou své „univerzální“ poslání:
KSB je účiiný repelent na bludy všeho druhu, kromě jiného. Stačí začít tím, že žijeme v davo-elitářské společnosti stvořené podle biblické koncepce a udržované psychopatickými elitami intoxikovanými penězi a mocí.
Kdo zná sociální supersystémy, jejich vlastnosti a dějinný vývoj, ten ví, že matriční obraz tu již delší dobu je a vysvětluje bez ohledu na tok času a změny oné objektivní skutečnosti, které jsou málokdy tak překotné a ne pouze kosmetické, že je třeba se na ně rychle adaptovat. Stačí se probrat KSB a pochopit, že základní schéma společnosti se po tisíce let nemění – rázem se pak ukáže ona matrice, o níž píši. To autor pochopitelně v roce 1972 nemohl, pokud sám nebyl konceptuál, vědět. Dějiny bez KSB zůstávají skryty za oponou historie psané vítězi a mocnáři.
S námi je velmi snadná práce. Stačí nám sdělit lež a dokonce ji i jako lež označit, a budeme se hádat o pravdu, až z nás bude peří lítat. Objektivní realita je blud, a všechny její jevy také. Dohadujeme se pouze o to, kdo nějaký bludný jev vnímá správně a kdo nikoliv, a kdo případně při tom podvádí, aby např. oblouznil druhé ještě více ku svému prospěchu. Jsme obvykle v základním stavu bludu, ze které rozvíjíme další bludy, které mají v konečném důsledku za výsledem falešný přesvědčivý argument v bolesti, ale to není argument, ale pouze násilí. Neexistují dva stejné… Číst vice »
Jestli se chce pěkně zasmát, pusťte si na ČT 24- senátní duel, kde se dva ubozí blbci snaží plačtivě televizním divákům vysvětlovat, který z nich je tím lepším, než ten druhý, a že jej mají proto volit za senátora, spíše senilátora. Něco tak ubohého se jen tak nevidí. Když si gauneři rozdávají posty, to občan bere. Ale ponižování a hanobení takových zoufalcům způsobem pomočených školáčků u tabule před arogantní soudružkou učitelkou, by se mělo přísně zakázat, aby se občané nestyděli ještě více za takové poblitiky…
Pane doktore, prosím Vás, kdy skončí ta epidemie koronaviru?
Nevím, já se o politiku nezajímám.
Dělají z nás všech debily už hodně dlouho. Myslím vlády, média ,,elity“ a to napříč Evropou. A my? Zadky nezvedneme už pomalu ani k volbám,natož na demonstrace nebo nedej bože revoluce. Máme se pořád moc dobře,nechce se nám že zaprděných pelechů. Pořád máme o co přijít a nechceme riskovat. Brzy už se to ale změní. A naší potomci nás proklejí.
Svatá pravda. Dělají z nás debily, protože téměř všem to dělá dobře. Žvanili ti z té sedmičkové chátry, že nechtějí lidi vychovávat, jako komunisté, ale již neřekli, že je chtějí kurwit, dělat z nich swině a zneužívat je, což je přece výchova! Kolik je kolem BODu (Botiček od Diora) těch lidí, za které lze mluvit jako „my“? Kolem mne jich mnoho není, a když je ponoukám, že bychom se měli organizovat, pomáhat si, sociálně komunizovat, abychom žili levněji, čistěji, jednodušeji atd., zděšení prchají. Oni tomu nerozuměli, když sv. Václav II. Klaus řečnil, „že stát se o nikoho starat nebude, že… Číst vice »
… a právě proto pořád a čím víc platí: „Proletáři všech zemí, spojte se, protože všichni darebáci to už dávno udělali“!
Proletáři, to by šlo, ale kde je vzít? U mašin, strojů a továren jsou počítače, proletáři vymřeli, a maloburžoazie (střední třída) je ten nejhorší společenský hujerovský sajrajt, který čiší pitomostí a leze každé vládnoucí třídě někam…..
Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, (* 14. května 1950 Žirovnice): český psychiatr, pedagog, premonstrátský jáhen a esperantista. Působí v Pelhřimově: Co se stalo s naší dobou? Diagnóza „Žijete v zemi, kde nic není hanba!“ Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není… Číst vice »
Sakra, to musí člověk napřed toho nastudovat a získat hromadu akademických titulů „Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. a jiné“ než pochopí, že je to zde nějaké podivné. A co má dělat obyčejný nevzdělaný občan? No, tomu to asi přijde v pořádku…Jenom těch peněz, zahálky, chlastu, cigár, trávy, drog, žrádla, mobylů, aut a debylů by mohlo být více.
Pana Kašparů znám osobně. Jako třeba Petra Pelze anebo Jana Schneidera. Ale také spoustu dalších. Mimochodem – bohužel jsem dozvěděl, že náš někdejší spoluautor Dr Aude , Eduard Světlík, je už dva roky po smrti. Bohužel není jediný. S Jardou si tykáme. Jeho tituly nejsou sběratelská vášeň samolibého exempláře. Jde o to, že má naprosto fenomenální paměť. Co přečte, to mu hlava ukládá jako softwarové tituly , jimiž dokáže velmi logicky i abstraktně spojovat už nabyté vědomosti. Nesnesitelná lehkost studia. Měl mít nedávno přednášku, ale nekonala se. Ochořel. Možná pitomě jsem prohlásil , že doufám, že nikoli Covidem. Ale kamarád… Číst vice »
Je zajímavé, že lidi se rozčilovali nad komunisty, že jim nedali lepší, nejlépe západní komunální konzum, což posléze svým způsobem učinili, neboť socialistické občany předali západnímu konzumu, ale o praktické prověření a přezkoušení jejich filosofických a psychologických tézí, zda jsou správné nebo špatné, se téměř nikdo vůbec nezajímal. Nyní běháme s křížkem po funuse a hledáme, kde se stala chyba, zajímá nás pouze, že ta mrtvola páchne, a ona je to ta naše.
Deset kroků k radosti Max Kašparů Třetí krok – Nepřestávej žasnout. Žasnutí. Tahle lidská vlastnost se kamsi vytrácí a je postupně nahrazována podivem. ………. Pátý krok – Žij přirozeně. Pokud nahlédneme do učebnic matematiky, najdeme i zde pojem „přirozené číslo“. Pojem „normální “ číslo matematika nezná. ………. Osmý krok – Je rozdíl mezi cenou a hodnotou. Koupíš si knihovnu – nikoli moudrost v ní ukrytou. …… Techniku máme na vysoké úrovni v oblasti mikro i makro. od počítačů až po kosmické lodě, ale nějak si přestáváme rozumět. Jsou ve zmatku hodnoty, názory i postoje. Je v chaosu význam slov, symbolů… Číst vice »