Kdo pro koho není bankomat?

Ukrajina a EU se pohádaly kvůli penězům… Nejvyšší představitel EU pro zahraničí a bezpečnostní politiku Joseph Borrell v sobě našel odvahu, aby Zelenskému na rovinu řekl, že se Ukrajina, dokonce i ve složité době reforem, musí naučit spoléhat na vlastní síly. „EU není bankomat,“ připomněl Borrell a vyvolal tak v Kyjevě hněv. V Nejvyšší radě Ukrajiny na oplátku prohlásili, že ani Kyjev není bankomat, a požadovali vrácení peněz, vyvezených ze země v období reforem. Celých 13 miliard dolarů – nic víc, nic míň. Takovou cenu předložili za to, že se země, po zavření podniků a rušení výroby, stala kolonií…

Ať teď vypadají události kolem Běloruska uvízlého v nejistotě jakkoli vesele, zůstává stále Ukrajina symbolem toho, jak by Bělorusové, v žádném případě, neměli ani zkoušet nakládat s vlastní zemí.

Pokud jste si všimli, tak – mírně řečeno – nikoli „proběloruská“ EU v hrůze posílá protestujícím v Minsku signály: My, samozřejmě, přejeme svobodymilovné červenobílé republice vše dobré a znamenité. Ale jen ne podle toho děsného scénáře, který jsme my a naši věrní zaoceánští spojenci zrealizovali na sousedním jižním území. Protože takovou dvojitou nehoráznost už žádná evropská pružná mravnost ani při vší snaze nevydrží.

Takže znovu to nejkomičtější: Bělorusku nepřejí ukrajinskou variantu stejné úspěšné evropské země, které tak zdařile „zapracovaly“ na oné Ukrajině. Tedy, cynismus vzniklé situace je nezměrný. Nominální ukrajinská moc přece, ať za Porošenka, či Zelenského, nedělala a ani se nechystá dělat nic, co by jim nedoporučil stále tentýž znamenitý západní svět: Například MMF, ECB, nebo další, dnešní ukrajinské státní moci nadřízené organizace.

Odpusťte, ale je to jako v onom hrubém a prostonárodním ukrajinském vtipu: „Kdepak, to ne Ostap, ale někdo jinej Ostapovi nasral do kalhot.“ Lépe to snad ani vyjádřit nejde.

A, mimochodem, podobné použití, už ne dvojího, ale už kdoví kolikerého měřítka, už ani není k smíchu: Za koho to vlastně mají starší evropští soudruzi Ukrajince, „věrné evropským hodnotám“, pokud se nestydí něco takového Bělorusům říkat v přítomnosti jejich jižních sousedů?!

Jak je to v tom oděsském vtipu – pravda, trochu o něčem jiném:

-Madam, zdá se mi to, anebo se na mně skutečně díváte jako na hovínko?
-Kdepak, uklidněte se, přítelíčku, oči máte v pořádku…

Během své nedávné návštěvy v Kyjevě, nikdo jiný, než samotný šéf evropské diplomacie Borrell pronesl větu (byť později z oficiálních stránek EU smazanou), která se, samozřejmě, okamžitě rozletěla do všech zainteresovaných masmédií. Inu, slůvko není holub, a zkušený evropský politik by to měl vědět. To znamená, že není pochyb o tom, že Borrell přece jen všechno velmi dobře chápal. Zkrátka kašlal na „ukřivděné“, a nechtěl jejich reakci jakkoli komentovat.

Teď, samozřejmě, na stránkách EU svítí opravená verze, ze které umázli tu větu o bankomatu. Nicméně vyhledavač Google původní formulaci zachoval – zní takto:

„Jak jsem řekl prezidentu Zielenskému, EU není dobročinná organizace nebo bankomat. Nejlepším způsobem, jak podpořit Ukrajinu, je pro nás pomoc při reformování země, ale uskutečnit tyto reformy mohou jen sami Ukrajinci“.

Bylo by naivní si myslet, že šéf evropské diplomacie, který je člověkem zcela dospělým, střízlivým a odpovědným za svoje slova, chtěl od počátku prohlásit něco jiného. Co chtěl říci, to řekl. Zato se mnohé vyjasnilo…

Ukrajinci ať se neurážejí, že jako: My jsme ale přece splnili všechny požadavky MMF a nejen jeho, bojujeme i s korupcí neustále (jen se nás neptejte na úspěchy), i půdu jsme připravili k prodeji, i ceny plynu zvedáme, kam až to jde. Proč jste k nám tedy takoví?! Vždyť, prakticky, za nic.

V „divokém“ kapitalistickém byznysu je taková, nanejvýš cynická, ale dobře fungující formule: Právně nijak neošetřená a fakticky splněná jednorázová služba je považována za zaplacenou. Pokud jsi takový idiot, tak proč ti ještě platit?

A to, že jsi definitivně rozvrátil hospodářství své země, a už připravil k prodeji svou poslední cennost – půdu – za pakatel, pak to je „jednorázová služba“. Pokud se ti to nelíbí, zkus to odehrát zpátky. Společně se zasmějeme…

Ale teď vážně: Pokud hovoříme konkrétně o hospodářství v širokém smyslu toho slova, tak dnes situaci na Ukrajině těžko lze označit jinak než „katastrofální“. A nejde ani o množství nabraných úvěrů, které bude nutné v nebližší době vracet.

Problém je v tom, že tyto dluhy při dnešních trendech není možné vrátit dokonce ani teoreticky – na pozadí už rozprodané, přeprodané a jednoduše už banálně prošustrované ekonomiky, rozvráceného průmyslu a debilně prohrané logistiky.

Jednoduchý příklad: Jen v srpnu byly ceny plynu pro obyvatelstvo na Ukrajině zvýšeny o 9 %, do konce roku se předpovídá růst o 40 %. Na jedné straně je to hrozné, na druhé straně,by to mohlo vypadat jako naprosto realistický způsob opětovného oloupení obyvatelstva, a zalátání dluhové díry. Navíc ještě i elektřina pro obyvatele zdraží třikrát a voda o 22 %. Normální zdroj příjmu. To všecko by šlo, pokud by nebyly vyčerpány zdroje: Ukrajinci prostě přestali platit za bydlení a služby. Krize platební neschopnosti, třebaže se příliš neventiluje, ale ani nijak zvlášť neskrývá, dosáhla už takové úrovně, že většina normálně myslících ukrajinských (dokonce i provládních) expertů je přesvědčena, že tato krize praskne nevyhnutelně do konce tohoto roku. Přou se jen o to, nakolik vážné následky tato nádhera přinese.

No, a jaký smysl má pro normálně myslící evropské věřitele v takových podmínkách brát vážně tento zdroj příjmů ukrajinské vlády jako potenciální možnost aspoň částečného splacení dluhu? Žádný.

A žadatel, který žádá o peníze bez zjevné zástavy a dokonce i bez teoretické možnosti jejich vrácení – to už je jen špinavý bídný prosebník, a ne vážený příjemce úvěru. Tato hranice je pro chápající lidi velmi podstatná. A dnešní Ukrajina si nejspíš už ani sama neuvědomila, že ji překročila. Pročež přestala být zajímavá pro potenciální kupce a „investory“: Po už „rozepsaném“ prodeji půdy (tamní vládnoucí oligarchie na sebe, ani v nejmenším nezapomněla – pozn. překl.), přičemž při dolní cenové úvrati, „za hubičku“, tam solidní lidé už nemají co kupovat. Obecně vzato, zbytková, umrtvená půda. Jenom lidu je mi šíleně líto.

Zvláště smutné, ale nezbytné je na rovinu přiznat, že ruské vedení podobný vývoj událostí nejenže předpovídalo, ale naprosto cynicky se chystalo a chystá využít při „porcování koláče“. Tímto, a nejen přerušením obchodních vztahů z ukrajinské strany, se vysvětluje spěšné zdvojování výroby ve stavbě lodí, výstavby přístavní infrastruktury na Baltu a v Černém moři. Rusko zkrátka chápalo, že Ukrajina bude v každém případě banálně rozvrácena a „rozebrána“. Tak proč si, v tom zmatku, část nepřibrat? My přece také „nejsme bankomat ani dobročinná organizace“. A v tom smyslu se ničím nelišíme od oné EU.

RUPosters

Překlad: st.hroch 20201002