Nedávno jsem s jedním svým čínským kolegou probíral loňskou návštěvu našeho presidenta Miloše Zemana v jejich krásné zemi. Vyprávěl jsem, jak některé našince pobouřila presidentova slova o tom, že se do Číny přijel učit, jak stabilizovat společnost.
K mému překvapení to kolegu pobouřilo také a vysvětlil mi, že Čínskou lidovou republiku za obzvlášť stabilní nepovažuje kvůli hodnotě Gini indexu. Prý by se spíše Číňané měli učit od nás. Vůbec jsem netušil, co ten index znamená, a teprve dodatečně na wikipedii zjistil, že jde o ukazatel, kterým se mj. vyjadřuje rozdělení bohatství ve společnosti. Citát z wikipedie: “Nula znamená dokonalou rovnost příjmů, kde všichni mají stejný příjem, kdežto 1 znamená dokonalou nerovnost, kde jedna osoba má veškerý příjem a ostatní lidé nemají žádný“.
A skutečně, na mapě světa je Česká republika – stejně jako třeba Rakousko a Německo – vybarvena zeleně, lepší výsledky má pouze Švédsko. A Čínská lidová se nijak lidově nejeví, naopak, je ve stejné skupině s USA, Mexikem či Argentinou, tj. značná příjmová nerovnost. Čína tedy spíše přispívá k trendu, jehož výsledkem podle organizace OXFAM bude už příští rok stav, kdy 1 % světové populace bude mít nakřečkováno více než zbývajících 99 % lidí.
Co by na to asi dnes řekl předseda Mao a jeho věrný Čou (Zhou)? Že by zrovna kvůli tomuhle pochodovali 10 tisíc kilometrů? Ale Miloši Zemanovi by to imponovat mohlo. On je přece typickým představitelem salónního socialismu, od kterého jsou podkuřování (investiční pobídky) bohatcům a obdiv k nim neodmyslitelné. Jenže proč by to pak byl takový problém nebo dokonce tabu? Máme se tedy vůbec něčemu u obyvatel „říše středu“ učit a mohou se oni něčemu učit od nás?
Mnozí si na tuhle otázku odpověděli už dávno sami a někdy až horlivě přijímají a napodobují leccos z té druhé kultury. U nás je to v poslední době např. tradiční čínská medicína, fackovací inženýrství (známější pod názvem „asijská bojová umění“) nebo vysedávání v čajovnách. Zejména posledně jmenovaná záliba, která usrkáváním obarvené vody úplně popírá tradiční evropskou alkoholickou kulturu, přitahuje snoby všeho druhu. Proto čajovna v Evropě vydělá mnohem více peněz než pivní bar v Číně. Nejeden Číňan zase popírá svou přirozenost a tradici tím, že po evropském vzoru již nepovažuje psa za jatečné zvíře (v ČSSR byl pes ze seznamu jatečných zvířat vyškrtnut na konci 50. let). Čína tak bude zanedlouho kromě miliardy a tři sta padesáti milionů lidí živit ještě desítky nebo stovky milionů psů.
Existují i věci, které by se jeden od druhého učit spíše neměl. Např. pokud by Číňané chtěli z Evropy přijmout veškeré předpisy a pokusili se dohlížet na jejich dodržování, země by okamžitě zkolabovala. Evropanům by asi zase příliš neposloužily čínské zkušenosti s nakládáním s odpady nebo s bezpečností práce. Našim studentům by se také sotva líbilo tučné školné, které musí každý čínský student semestr co semestr vysolit – lidová republika sem, lidová republika tam.
Co je ale tak strašně nebezpečného se v Číně naučit, když havlisté ještě půl roku po státní návštěvě presidenta šílí a „svatokrádežnou“ větu o učení se od Číňanů pořad připomínají? Sami si na tuto otázku odpovídají vlastním kafemlejnkem o lidských právech. To ovšem lze sotva brát vážně, když je tatáž práva v České republice (verbální paragrafy v trestním zákoně) nebo třeba v Saúdské Arábii (ženy neřidičky apod.) nezajímají. Není tedy v té Číně ještě něco strašnějšího, co by západní režimy přímo podvracelo?
Myslím, že tady odpověď existuje. Je to „lenní“ pojetí vlastnického práva a prakticky nulová ochrana investic. V ČLR smí být vlastník nemovitosti zapsán jako vlastník nejdéle 70 let, vlastnické právo je časově omezené. Pokud se nezmění režim, bude si vnuk dnešního čínského miliardáře muset veškeré nemovitosti na území ČLR koupit znova – nebo se jich vzdát. Všechna půda patří státu a kapitalismus je v lidové republice jaksi jen na návštěvě, jakkoli to tak na prvních pohled v kolonách nejdražších modelů aut značek Audi, Jeep, BMW apod. vůbec nevypadá. Všechny pozemky a fabriky „vlastněné“ zahraničními investory jsou jen pronajaté na dobu určitou. Teoreticky může vládnoucí komunistická strana kdykoli všechny cizí kapitalisty ze země vypráskat. Pokud by třeba dospěla k závěru, že by to pomohlo tomu, aby se Gini index poopravil směrem dolů, jak si to možná kdysi představovali Mao a jeho věrný Čou. Zdá se, že čínskou vládu smlouvy o ochraně investic, arbitráže nebo dokonce investiční úplatky – pardon pobídky – nijak neinspirovaly. Globální kapitál je ovšem natolik neomezeně nenažraný, že mu nic z toho nevadí a hrne se tam za vidinou více než miliardy koupěschopných. Může být ale kdykoli vykopnut a díky dočasnosti vlastnického práva nemůže na cizím území nekontrolovaně expandovat a vytvářet „rotschildovské“ dynastie.
Není náhodou právě tohle smrtelný hřích čínských soudruhů s kapitalismem sice koketujících, ale k tělu si jej až zas tak moc nepřipouštějících? Co kdyby se někdo inspiroval? Někdo jiný než salónní socialista Miloš Zeman či lidsko-právní žvanilové?
Převzato z Czech Free Press!
Námět: Hudryper
16 comments on “Čínské tabu: kapitalismus je v lidové republice jen na návštěvě”
Musím se přiznat,že jsem o časovém omezení vlastnictví v ústavě ČLR až dosud nevěděl. Teprve po přečtení článku Pavla Křivky jsem si uvědomil,že jeho tvrzení o tom,že je v Číně kapitalismus jenom na návštěvě,nesedí. To proto,že už tímto samotným faktem bez dalších regulací jde v Číně o jiný, nový společenský systém a jenom vnějšími znaky připomíná kapitalismus. A jak se zdá,i v Rusku se bude dnešní systém rovněž měnit. Vypadá to tak,že onen nový systém dokáže využívat předností klasického kapitalismu při potlačování jeho nedostatků a současně se bude opírat o široké sociální zákonodárství,přičemž se projeví výhody socialistického systému oproštěného od
plýtvání z titulu nedostatečného zájmu pracovníků o efektivitu ,jak jsme to zažili v předchozím systému.To je ovšem smrtelně nebezpečná snaha viděna očima banksterů,kteří si etablovali systém globálního vykořisťování nesplatitelnými dluhy,jimiž drtí jedince, rodiny i celé státy ! Dedolarizace
je jen dílčí krok nezbytný k tomu,aby nemohl banksterský systém efektivně bránit rozvoji systému
nového,jemuž bychom mohli říkat systém udržitelného rozvoje. Protože neguje možnost vytvářet
mocenské giganty ve vlastnictví nepatrného počtu osob,neguje i princip dosahování maximálního zisku bez ohledu na omezené zdroje surovin a energií. Jsem tou myšlenkou docela nadšen a rád se
dovím od kohokoliv cokoliv dalšího s ní spojeného. Mohlo by jít konečně o ideu,za kterou stojí zato bojovat a jež by vedla k světu přátelštějšímu,čistšímu ,který bude mít ambici nakrmit všechny děti světa a ne k tomu jakým je dnes,kdy je člověk člověku vlkem.
Číňané udělají nejlépe, když se od nás nebudou učit NIC a obloukem se nám budou vyhýbat. Od nás nic dobrého nepochytí, v každém případě se je budeme snažit okrást nebo využít…
Jelikož jsem se právě vrátila z měsíčního pobytu v Číně kde mě zajímalo kromě bohaté historie a kultury mnoho věcí ekonomického, politického i sociálního rázu, musim reagovat na článek pana Křivky a jeho snůšku nepodložených, ba dokonce mylných tvrzení. Obávám se tudiž, že pana Křivku moc nepotěším, když mu jeho bujný obrázek kapitalismu, který je jenom na návštěvě zbourám.
Mimochodem jsem se skutečně dlouho tak srdečně nezasmála, především jak rozvinul svoji fantasmagorii o Číně naplno. Hned v úvodu uvádí, že se bavil se svým čínským známým, který mu hodil kost v podobě Gini koeficientu, kterého se chytl a připadá mi, že ho odbyl dvěma slovy, jako by si ten nesmysl nakonec vymysleli hloupí Čínané, zatím co je to mezinárodně používaný ukazatel, který ukazuje na rozdělení bohatství společnosti. K tomu sice uvedl na obranu citát z Wikipedie v čem ukazatel spočívá, ale i ten má značně překroucený a nesprávně uvedený. Tedy ještě jednou: Nula znamená dokonalou rovnost příjmů, zatim co 1 znamená perfektní nerovnost. Tedy nikoliv jak uvádí článek p.Křivky , že jedna osoba má veškerý příjem, zatím co ostatní lidé nemají žádný.
Mám před sebou článek z China Daily z 21. ledna, kde dopisovatel Li Xiang právě o tomto hovoří. Uvádí, že Gini koeficient se posunul směrem dolů v roce 2014 na 0,469 v porovnání s rokem 2013, kdy ukazoval 0,473 podle NBS – statistického úřadu. Domnivám se, že člověk nemusí být ekonom, aby těmto číslům nerozuměl. Hovoří to za všechno.
Index, který klesl už šestým rokem z vysokého žebříčku 0,491 v roce 2008 byl přečten analytiky jako positivní signál probíhající reforem v zemi, omezením příjmů vrchního managementu společnosti státních podniků a důchodové reformy, která vyžaduje, aby vláda a zaměstnanci veřejných institucí přispívali
pokrač.
Na žádost Clair doplňuji její příspěvěk:
…do důchodových fondů.
Jednorázové příjmy obyvatel rostly rychleji než hrubý domácí produkt v loňském roce, navýšené o realných 8 procent ročně – to znamená upravené včetně inflace. Zemědělský disponibilní důchod se navýšil na 9,2%, rychlejší přírůstek než 6,8 % zisku zaznamenané pro městské obyvatele, uvedll NBS. Míra nezaměstnanosti země činila 5,1%, zatímco bylyo vytvořeno 13,22 milionů nových pracovních míst, čímž byl překonán celoroční cíl ve výši 10 milionů, ukázaly údaje.
Zatímco čínský Giniho koeficient zůstává nad mezinárodní úrovni 0,4, analytici řekli, že očekávají stabilní růst příjmů domácností a snižující se nerovnosti povedou pravděpodobně k růstu střední třídy, spotřeby a služeb. Budou to nově poháněné páky růstu pro ekonomiku.
V Číně už zakrátko mohou očekávat velkorysé navýšené platů, neboť Peking už vydal pokyny k zvýšení platů pro státní zaměstnance a zaměstnance veřejné správy. Baví se údajně o rozmezí od 10% do 30%, ale zaměstnanci s nižší hodností dostanou procenta vyšší. Navýšení platů zaměstnance státních podniků a některých soukromých podniků budou pravděpodobně následovat. Zvýšení platů podle našeho názoru znamená, že cílem Pekingu je zlepšit kvalitu života pro průměrného Číňana. (konec p řekladu )
Jako další stěžejní hrubku považuji citát pana Křivky ohledně vlastnictví nemovitostí. Tak to byla doslova perla. Je sice pravdou, že stát vlastní veškerou půdu, ale prodej nemovitostí tam jede jako na dračku, když ne přímo pro vlastní bydlení, tak za účlem investice. Půdu sice vláda pronajímá na 70 let s tím, že si tuto půdu opět majitel domu po 70ti letech znovu obnoví, nebo jeho deti, tudíž peníze vložené do reálií nepropadnou státu a stát je nezkonfiskuje jak se p. Křivka mylně domnívá. Majitel domu má všechna práva jako jinde na světě, může s domem udělat co se mu zlíbí, může ho kdykoliv prodat v době, kdy cena reálií vykazuje velký přírůstek hodnoty, jsou tam pouze nějaké stipule, že musí odvést vládě asi 5.5 % při prodeji rezidenční nemovitosti po dvou letech nákupu. Jestliže se rozhodně nemovitost nemovitost používat déle, tato daň se už na něj nevztahuje.
Konec příspěvku Clair, který se jí opakovaně nepodařilo vložit do diskuse:
Pro doplnění uvádím dole výtažek článku pana Klímy, který jsem si právě našla z google.cz, který moji verzi jenom potvrzuje.
Vit Klima na google.cz uvadi dulezite informace o Cine:
Jak kupovat a najímat nemovitosti v Číně
Trh s nemovitostmi
V důsledku růstu zájmu zahraničních obchodníků o Čínu i nově vznikající domácí vrstvy „new riches“ se v posledních 10 letech ceny nemovitostí, zvlášť v Pekingu a Šanghaji vyšplhaly do neuvěřitelných výšek. Nájem či koupě bytu je tu dražší, než v New Yorku. Jen v prvních jedenácti měsících minulého roku do realitního sektoru v Šanghaji, finančního centra Číny, zahraniční kapitál investoval 2,7 miliardy dolarů a na pořízení nemovitosti bylo určeno 76 procent všech půjček. Panuje obava, že většina nákupů nemovitostí byla spekulativního charakteru. Ochlazení trhu realit se pro čínskou vládu stalo prioritou. Úřady zavedly řadu omezení, včetně vyšších sazeb na hypotéky a vyšších splátek. Od 1. června vstoupí v platnost daň z kapitálového příjmu ve výši 5,5 procenta, která se bude uplatňovat při prodeji rezidenční nemovitosti v období dvou let po nákupu.
Koupě nemovitosti
Předmětem koupě je vlastní nemovitost a pronájem pozemku! V případě nemovitosti určené k bydlení je doba nájmu pozemku 70 let, u kanceláří 50 let a u obchodů pouze 40 let. Prodejní cena nemovitosti přitom obsahuje i cenu nájmu na příslušný počet let. Po uplynutí této doby je třeba zaplatit nájem znovu. Je velmi důležité si tuto záležitost ošetřit v kupní smlouvě. Nicméně, po vstupu Číny do WTO vláda prohlásila, že umožní i prodej pozemků.
Proces koupě nemovitosti obsahuje následující kroky:
1) podpis „Housing Purchase Offer“ a složení zálohy ve výši 60 – 100 000 Kč,
2) podpis smlouvy o smlouvě budoucí kupní („Housing Pre-sale Contract“) a zaplacení zbytku zálohy ve výši 30% z prodejní ceny nemovitosti. Tato smlouva se podepisuje obvykle do týdne po podpisu „Návrhu“. Podle nařízení čínské vlády musí být tato smlouva zveřejněna na internetu,
3) zhruba do měsíce se skládá zbylých 70% ceny nemovitosti, v případě, že se jedná o rozestavenou nemovitost, postupuje se podle splátkového kalendáře,
4) předtím si můžete vyřídit hypotéku u některé z čínských bank, která ji poskytuje cizincům (pozor, jen vybrané banky),
5) zaplacením celé kupní ceny se předkupní smlouva mění na kupní a dochází k přepsaní vlastnického titulu k nemovitosti na Vaše jméno. Tuto proceduru zajišťuje místní notář.
Doporučení:
při koupi nemovitosti si najměte vlastního právníka, který bude sledovat výlučně Vaše zájmy,
smlouvy se uzavírají v čínském a anglickém jazyce. V Pekingu i Šanghaji žijí čeští překladatelé, kteří Vám smlouvu přeloží. Doporučujeme ji zkonzultovat i s českým právníkem a pokud něčemu nerozumí, může se spojit s Vaším právníkem v Číně. Rozhodně nedoporučuji podepisovat nic, čemu do posledního detailu nerozumíte.
při podpisu smlouvy může být Vaše jméno převedeno čínštiny. Pokud nedává v čínštině smysl, bude muset zvolit jiné. Buďte připraveni i na tuto variantu
kupujete-li nemovitost jako soukromá osoba, rozhodně doporučujeme napsat „Závěť“, kde bude jasně řečeno, komu nabytou nemovitost odkazujete. Jinak podléhá dědické řízení čínským zákonům.
Hypotéka
Výše hypotéčního úvěru dosahuje až 70% z ceny nemovitosti, délka maximálně 20 let. Délka úvěru je ovlivněna věkem žadatele. Poslední splátku musíte splatit do svých 65 let. Výše úroků se pohybuje od 3,25% v závislosti na bonitě žadatele a délce poskytovaného úvěru. Pro koupi nemovitosti v Číně, tak v optimálním případě, stačí 30% z prodejní ceny nemovitosti. Formulář k hypotéce najdete na adrese: http://china.hangseng.com/cn/eng/per/mor/appform.pdf
Zdravím Clair. Dlouho Vás tu nebylo slyšet. Chci se, prosím Vás zeptat, zda víte, jak je to v Číně v současnosti s tradičním čínským uměním jako např. s Čínským tancem. Umělecký soubor amerických umělců čínského původu brázdící Evropu loni při svém představení zdůrazňoval zákaz platící v Číně (a stejně tak otázky lidských práv a nesvobody), kvůli kterému vlastně oni či jejich rodiče údajně emigrovali do USA.
Bublina jednou praskne. Já se držím svého a sousedovi nezávidím. Není co.
http://www.zerohedge.com/news/2015-01-02/chinas-illusion-prosperity-exposed-forget-ghost-cities-meet-ghost-factories
Čínští umělci emerické provenience brázdivší Ojropu?
Nebyli to ti na staroměstském Staromáku? Pražští historičtí puristé byli hysteričtí z jejich pohostinského vystoupení u Mistra Jana.
Když se tam mrcasili čeští čtyřprocentní banderovci , tak to kupodivu nikomu nevadilo.
Jen nám. A místním Rusům. Aspoň že někomu.
Věnováno CLAIR. A to tak že přímo.
https://www.youtube.com/watch?v=MgTFMVdDxUw
Děkuji Orinoko, je to krásná píseň a jak jsem se z příspěvků dozvěděla, byla údajně složená o dceři Gilbertova manažera, když byla ještě Claire Mills maličká a on jí ze začátku jejich partnerství hlídal. Stacey Martin uvádí v jejím příspěvku, že jeho manažer v počátku jejich partnerství mu velmi pomohl a on neměl problém s tím mu jí čas od času pohlídat, takže píseň je o ní a jeho emocích a vzpomínkách na to dítě, které mu přirostlo k srdci, přestože měl jistou sexuální orientaci. Oživuje vzpomínky na doby, kdy život byl jednoduchý a mnozí z nás by si přáli, aby to mohli opět prožívat, ale písničky jako tato naplňuje naše srdce radostí a může přinést slzy a bolest v srdci. Jestě jednou díky.
To patrně myslíte tu kýčovitou taškařici s názvem Shen Yun (která je „uměleckou rukou“ náboženské sekty FLG). To je agitka jejich boje za nastolení „nové dynastie Tang“, ale se situací v Číně to společného mnoho nemá. Doba Kulturní revoluce je pasé a tradičních uměleckých skupin jsou tisíce. Jen je potřeba upozornit, že například v oblasti tanců neexistuje v tradici něco jako „čínský tanec“. To je až dnešní zastřešující pojem. Vždycky se to vázalo k někerému z místních etnik (oficiálně jich je 56), případně dynastickému období. Tradičnímu umění hrozí jen ten druh vymření způsobený nezájmem současné a následujících generací – ale to je stejné všude na světě.
Zdravím.
Ještě jeden odkaz na G O´S. Velmi zajímavá sousvislost. To je věc z možná posledního cd, které je plné takovýchto melodií. Na dnešní dobu skoro neslýchané. Ovšem kritika to trhá kvůli „plyšovým“ aranžím.
https://www.youtube.com/watch?v=0H8OPWCbHko
https://www.youtube.com/watch?v=3XG6NeRyWd0
Zdravím také Aleši, udělala jsem tntokrát výjimku, protože jsem považovala za nutné moje nabyté poznatky zveřejnit, a to nikoliv za účelem abych se nějak vytahovala, pouze jsem chtěla objasnit, že to nesouhlasí s informacemi, které jsem získala já přímou návštěvou. To jenom paní Dana má tu výhodu, že se jí nikdo nenaváží neustále do počítače a může kdykoliv svoje příspěvky zveřejňovat. Holt republikáni to mají zřejmě mnohem snazší.
Nicméně k vaší otázce ohledně umění byste si přišel na své, nejen v muzeích, kde jsem v životě poprvé viděla na vlastní oči pohádkový skořápkový porcelán, nebo umělecké předměty vyrobené ze slonoviny, které vám připomínají krajku s takovou precizností, že vám to bere dech. Nesmíme zapomínat, že to je hodně stará kultura a mají svoje krásné tradice, které nelze než obdivovat. To se týká také tance, radosti ze života, z pohybu a z elegance vyjádřenou v krásném provedení. Není mi ovšem známo žádné omezení této činnosti. Viděla jsem tam dokonce malíře, kteří pracovali sami na volné noze rovnou v muzeích, kde přimo svoje obrazy také prodávali a podepisovali. Mohu vám ovšem říci, že Čínaně svoji zemi milují, nenechají na svoji vládu dopustit, protože vidí jasně, že jejich vláda se snaží pro ně dělat mnoho věcí, o kterých před několika málo lety v životě ani nesnili. Netouží opustit svoji vlast, jak je tomu v jiných kulturách, pro ně je nesmírně důležitá jejich vlastní rodina, jejich přátelé a životní jistoty. Jistě víte, že se stalo velkou módou mávat s otázkami lidských práv a nesvobodou, právě v zemích, které nedělají přesně to, co od nich hegemon očekává. To bych skutečně přešla, I když někteří emigranti s tím často mávají a používají to ve svém profilu za účelem obohacení, nebo osobního prospěchu.
pokračování
Je mnoho věcí, které jsem obdivovala. Jednou z nich bylo jak se starají o svoje děti, neviděla jsem žádné děti špinavé, zanedbané, nenajezené a v mizerii, jak to bohužel vídávám tady. Také si jich skutečně jejich rodiče hledí, já nevím jak dnes v Česku, ale vím, že to tam také tak bývávalo.
Děti se ovšem neflákají volně, nepobíhají zmateně, všichni jsou ukáznění, protože těch lidí je skutečně síla, nedovedu si vůbec představit kdyby se vám tam ztratilo dítě. Proto děcka s rodiči a za ručičku, když jsou malí, ale jinak mají přístup ke všemu. Disciplina je u nich všepována už od ranného dětství. Mrňousové mají dva roky a už jsem je viděla v shopech s rodiči jak luštily ty jejich znaky na malých IPodech. A jejich klávesnice je přesně stejná jakou používáme my, ale když se dotknou nějakého písmene na klávesnici, tak jim to ukáže celou škálu znaků, které si z toho musí dosadit do textu sami.
Také jsem ovšem zaznamenala, že nikde neslyšíte vyřvávat západní odrhovačky, všechno je v čínštině a na mě to ta hudba působila lahodně, nebo jak bych to řekla, nebyla invazivní nebo agresivní.
Předpokládám, že ta agitace nemá nic společného se životem v dnešní Číně. Jen mě zajímalo pro někoho, kdo se na webech nepohybuje, zjistit, zda je pravda, že ti umělci nesmí ty svoje taškařice v Číně provozovat. Případně proč. Nic víc. Všechny informace v komentářích, které se netýkají čínského kapitalismu přímo, jsou zajímavým bonusem o kusu planety, o kterém máme tak málo informací, Říše středu.
Clair: Díky.