Čínské tabu: kapitalismus je v lidové republice jen na návštěvě

Nedávno jsem s jedním svým čínským kolegou probíral loňskou návštěvu našeho presidenta Miloše Zemana v jejich krásné zemi. Vyprávěl jsem, jak některé našince pobouřila presidentova slova o tom, že se do Číny přijel učit, jak stabilizovat společnost.

K mému překvapení to kolegu pobouřilo také a vysvětlil mi, že Čínskou lidovou republiku za obzvlášť stabilní nepovažuje kvůli hodnotě Gini indexu. Prý by se spíše Číňané měli učit od nás. Vůbec jsem netušil, co ten index znamená, a teprve dodatečně na wikipedii zjistil, že jde o ukazatel, kterým se mj. vyjadřuje rozdělení bohatství ve společnosti. Citát z wikipedie: “Nula znamená dokonalou rovnost příjmů, kde všichni mají stejný příjem, kdežto 1 znamená dokonalou nerovnost, kde jedna osoba má veškerý příjem a ostatní lidé nemají žádný“.

A skutečně, na mapě světa je Česká republika – stejně jako třeba Rakousko a Německo – vybarvena zeleně, lepší výsledky má pouze Švédsko. A Čínská lidová se nijak lidově nejeví, naopak, je ve stejné skupině s USA, Mexikem či Argentinou, tj. značná příjmová nerovnost. Čína tedy spíše přispívá k trendu, jehož výsledkem podle organizace OXFAM bude už příští rok stav, kdy 1 % světové populace bude mít nakřečkováno více než zbývajících 99 % lidí.

Co by na to asi dnes řekl předseda Mao a jeho věrný Čou (Zhou)? Že by zrovna kvůli tomuhle pochodovali 10 tisíc kilometrů? Ale Miloši Zemanovi by to imponovat mohlo. On je přece typickým představitelem salónního socialismu, od kterého jsou podkuřování (investiční pobídky) bohatcům a obdiv k nim neodmyslitelné. Jenže proč by to pak byl takový problém nebo dokonce tabu? Máme se tedy vůbec něčemu u obyvatel „říše středu“ učit a mohou se oni něčemu učit od nás?

Mnozí si na tuhle otázku odpověděli už dávno sami a někdy až horlivě přijímají a napodobují leccos z té druhé kultury. U nás je to v poslední době např. tradiční čínská medicína, fackovací inženýrství (známější pod názvem „asijská bojová umění“) nebo vysedávání v čajovnách. Zejména posledně jmenovaná záliba, která usrkáváním obarvené vody úplně popírá tradiční evropskou alkoholickou kulturu, přitahuje snoby všeho druhu. Proto čajovna v Evropě vydělá mnohem více peněz než pivní bar v Číně. Nejeden Číňan zase popírá svou přirozenost a tradici tím, že po evropském vzoru již nepovažuje psa za jatečné zvíře (v ČSSR byl pes ze seznamu jatečných zvířat vyškrtnut na konci 50. let). Čína tak bude zanedlouho kromě miliardy a tři sta padesáti milionů lidí živit ještě desítky nebo stovky milionů psů.

Existují i věci, které by se jeden od druhého učit spíše neměl. Např. pokud by Číňané chtěli z Evropy přijmout veškeré předpisy a pokusili se dohlížet na jejich dodržování, země by okamžitě zkolabovala. Evropanům by asi zase příliš neposloužily čínské zkušenosti s nakládáním s odpady nebo s bezpečností práce. Našim studentům by se také sotva líbilo tučné školné, které musí každý čínský student semestr co semestr vysolit – lidová republika sem, lidová republika tam.

Co je ale tak strašně nebezpečného se v Číně naučit, když havlisté ještě půl roku po státní návštěvě presidenta šílí a „svatokrádežnou“ větu o učení se od Číňanů pořad připomínají?  Sami si na tuto otázku odpovídají vlastním kafemlejnkem o lidských právech. To ovšem lze sotva brát vážně, když je tatáž práva v České republice (verbální paragrafy v trestním zákoně) nebo třeba v Saúdské Arábii (ženy neřidičky apod.) nezajímají. Není tedy v té Číně ještě něco strašnějšího, co by západní režimy přímo podvracelo?

Myslím, že tady odpověď existuje. Je to „lenní“ pojetí vlastnického práva a prakticky nulová ochrana investic. V ČLR smí být vlastník nemovitosti zapsán jako vlastník nejdéle 70 let, vlastnické právo je časově omezené. Pokud se nezmění režim, bude si vnuk dnešního čínského miliardáře muset veškeré nemovitosti na území ČLR koupit znova – nebo se jich vzdát. Všechna půda patří státu a kapitalismus je v lidové republice jaksi jen na návštěvě, jakkoli to tak na prvních pohled v  kolonách nejdražších modelů aut značek Audi, Jeep, BMW apod. vůbec nevypadá. Všechny pozemky a fabriky „vlastněné“ zahraničními investory jsou jen pronajaté na dobu určitou. Teoreticky může vládnoucí komunistická strana kdykoli všechny cizí kapitalisty ze země vypráskat. Pokud by třeba dospěla k závěru, že by to pomohlo tomu, aby se Gini index poopravil směrem dolů, jak si to možná kdysi představovali Mao a jeho věrný Čou. Zdá se, že čínskou vládu smlouvy o ochraně investic, arbitráže nebo dokonce investiční úplatky – pardon pobídky – nijak neinspirovaly. Globální kapitál je ovšem natolik neomezeně nenažraný, že mu nic z toho nevadí a hrne se tam za vidinou více než miliardy koupěschopných. Může být ale kdykoli vykopnut a díky dočasnosti vlastnického práva nemůže na cizím území nekontrolovaně expandovat a vytvářet „rotschildovské“ dynastie.

Není náhodou právě tohle smrtelný hřích čínských soudruhů s kapitalismem sice koketujících, ale k tělu si jej až zas tak moc nepřipouštějících? Co kdyby se někdo inspiroval? Někdo jiný než salónní socialista Miloš Zeman či lidsko-právní žvanilové?

Převzato z Czech Free Press!

Námět: Hudryper