Stát se nachází ve válečném stavu neustále. Ovšem formy může tato nepřestávající válka nabírat různé. Přitom za válku považují lidé pouze jednu z jejích forem, nazvěme tuto lidstvu všeobecně známou formu, s výložkami, opaskem, holinkami a kokardou, “horkou válkou”.
Všichni si pamatujeme vraždu Roberta Kennedyho v roce 1968 (rok 1968 je vůbec zajímavý rok, událo se toho v něm tolik, až se z toho protáčejí panenky, osmašedesátý je jedním z “osudových okamžiků” lidstva), stejně jako si pamatujeme vraždu jeho staršího bratra a k těmto vzpomínkám se pojí i verze, podle které Robert Kennedy, vedoucí v té době velice úspěšnou volební kampaň, byl zavražděn proto, aby nemohl v případě vítězství nařídit nové vyšetřování “vraždy století“. Za hranicí vnímání však zůstává ta velice důležitá skutečnost, že Robert Kennedy byl přesvědčeným (“ideovým”) odpůrcem rozšiřování jaderných zbraní.
Atomovou bombu všichni považují za americkou “generální” výhrůžku SSSR, jenomže ta výhrůžka vůbec nebyla obecnou, ale zcela konkrétní. Samo stvoření Bomby sledovalo několik cílů najednou a jedním z nich byla hrozba pro ten případ, kdyby se SSSR rozhodl zajít příliš daleko na Dálném východě.
Převážná většina těch, které zajímá “Čína”, nechápe (z celé řady důvodů), že “komunistický režim” v Číně vyhrál (byl schopen vyhrát) jedině proto, že se těšil podpoře obou ve Studené válce soupeřících stran. Ne že by to byla úplně unikátní situace, ale rozhodně se to nestávalo každý den.
Čankajšek si tu jámu vykopal sám. Měl všechno v rukách, měl v rukách Čínu a on všechno, co měl, z těch rukou pustil. A svádět to nemůže na nikoho.
…pokud se SSSR vměšoval, tak rozhodně ne na něčí podporou. Z hlediska diplomacie jednal SSSR naprosto bezchybně, a jestli něco podporoval, pak ne tu či onu konkrétní stranu, ale občanskou válku v Číně jako takovou. SSSR “podněcoval”. A dělal to, vycházeje ze správně chápaných státních zájmů.
Číňané v té době říkali, že: “Číně vládnou tři sestry. Jedna (Sung Aj-ling) miluje peníze, druhá (Sung Mej-ling) miluje moc, a jenom ta třetí (Sung Čching-ling) miluje Čínu.”
…a proč Stalin nerozbil Čínu na patnáct republik a proč jsme odešli z Port-Arthuru?
Proč to tak dopadlo? Jak se stalo, že podle všech měřítek moderní evropská mocnost byla poražena ve válce s nevelkým asijským státem, přitom porážka byla absolutní, bezpodmínečná, ve všech významech, mezi nimiž se význam vojenský ztrácí jako ten méně podstatný, neboť když prohrála, ztratila Francie to, čemu se v diplomatickém jazyku říká “vliv”. A poté co přišla o “vliv”, přišla Francie o možnost hrát v této části světa.
Podívejme se na Hru jako na umění koncentrace biliardových koulí a umění jejich rozptylu.
