Co se nevešlo do hlavní zpravodajské relace České televize – Události

K tomu zlatému carskému pokladu: Bylo to 18 vagónů zlata v 5.143 bedničkách a 1.678 tlumocích v hodnotě 670 miliónů rublů, celkem 500,6 tun zlata – tohle tedy přebralo velení legií v Kazani. Než dojeli do Irkutska, kde předali poklad sovětům, tož z původního množství, kterého se legie společně s bělogvardějci zmocnily při obsazení města Kazaň v srpnu 1919, bylo ovšem vráceno pouze 319,7 tuny. Kolčak použil pro financování nákupu zbraní v zahraničí 148,3 tuny a část byla během neustálého putování pokladu z místa na místo legiemi rozkradena (32,6 tuny) a odvezena na lodi Sheriden z Vladivostoku do Terstu a odtud „sanitním“ vlakem do Prahy. Množství cenností, přivezeno do Prahy, je obvykle udáváno jako 750 beden, ovšem faktická hmotnost či finanční hodnota nebyla nikdy uvedena. Ruský státní zlatý poklad se během občanské války v Rusku různě přesouval, až prostě nebyl. A Československé legie byly u toho. Legionáři, podle zjištění novináře a spisovatele Stanislava Motla, dovezli z … ehm … působení na Sibiři velké bohatství, asi 32 milionů dolarů ve zlatě, jednalo se ale především o výnosy z „podnikání“. A založili „Legiobanku“, Banku československých legionářů. Banka československých legií (Legiobanka) vznikla už na podzim roku 1919 v ruském Irkutsku rozhodnutím velení československých legií založit finanční a hospodářské centrum legií. Přesně tahle banka financovala vznik ČSR. První republika byla postavena na ukradeném zlatě. Že tohle tvrzení nestojí tak docela na vodě, o tom svědčí několik faktů a dokumentů. Sám ministr financí ČSR Alois Rašín v roce 1919 legiím přikázal, aby celý carský poklad „za každou cenu“ dopravily do Československa. A loupeživé kolonizátory příkaz poctivě splnili. Bohatství posledního ruského cara zřejmě mnohonásobně převyšovalo majetek faraonů či mayských vladařů. Šlo o desítky tisíc tun zlata a drahokamů plus další cennosti. Podle vzpomínek generála Syrového se tento poklad přepravoval ve třech vlacích, které měly dohromady 120 vagonů!
Gottwald měl údajně v únoru 1948 ukázat Benešovi doklady o tom ukradeném carském zlatě s poznámkou, že to teda zveřejní, a Beneš bez reptání podepsal požadovanou demisi vlády.
Pravda nejen vítězí, ale i osvobozuje.

Kdyby „jen“ kradli, čert je vzal. Bohužel právě čsl. legionáři stáli u vzniku Občanské války v Rusku, která stála milionů životů a proto jsou předmětem obdivu havloidního režimu a jeho poskoků:
http://www.aif.ru/society/history/myatezh_dlya_antanty_kak_chehoslovaki_razzhigali_grazhdanskuyu_voynu_v_rossii
 
V „Písně Altajských partyzánů“ (1919) se zpívá:
„… zlí Češi nás napadli,
zapálili naši rodnou vesnici.
Otec byl zabit v první bitvě,
matka byla spálena zaživa v ohni.
Sestru zajali, a já zůstal jsem sirotkem.“

«И вот напали злые чехи,
село родное подожгли….».

Rok 1919! Silně pochybuji, že by si to sibiřské babušky, netušíc o existenci nějakého Česka, vymysleli.
 
Tyto kriminální lapky povraždili stovky tisíc civilistů tím se dopustili nejhoršího zločinu, nepromlčitelného a neodpustitelného ani po stovce let. Jak bývá dobrým zvykem, legionáři zradili kde-koho: císaře, bolševiků a bělogvardějců. Konkrétně Čeljabinsk byl jedním z prvních míst, kde čs. legie porušili úmluvu s bolševickou vládou o odsunu legionářů přes Sibiř do vlasti, zastavili transporty a otevřeně se postavili po boku bělogvardějských, povstaleckých kozáckých a intervenčních zahraničních vojsk proti nově vznikající sovětské republice. Zákeřně ze zálohy napadli vojska Rudé armády, kdy využili toho, že značná část Rudé armády byla vázána boji s bělogvardějskými oddíly. Stali se zárodkem dohodových intervenčních vojsk a velitel sboru se zároveň stal „velitelem všech ozbrojených sil bojujících na území osvobozeného Ruska“ proti bolševické vládě. Teprve až velení Rudé armády pochopilo zradu a dalo čs. legionářům řádnou nakládačku, došlo 7.2.1920 k podepsání příměří mezi velením legií, stažení do Vladivostoku a naloďování a přesun po moři do Československa. O „hrdiství“ legionářů svědčí i to, že neváhali vydat svého nejlepšího kamaráda adm. Kolčaka, který byl popraven.
 
Pokud máte čas: https://aeronet.cz/news/souboj-stalina-s-trockim-proc-se-ti-dva-tak-nenavideli-cs-legie-v-sssr-plnily-ulohu-usa-ceske-vazalstvi-od-samotneho-pocatku-vzniku-masarykovske-republiky/

V roce 2019 Praha nepřevedla 57,5 ​​tis. EUR na opravu a obnovu hrobů československých legionářů v Rusku. Důvodem je neochota místních obyvatel a ruských regionálních správ vidět památky na zemi loupežníků a vrahů ruského lidu. Ačkoli co říct? Na území Ruské federace se již nachází asi dvě desítky památek a pohřebišť československých legionářů.
https://politikus.ru/uploads/posts/2020-12/1608116451_musor.jpeg
Snahy Prahy převést historii československé legionářské vzpoury do ideologické roviny jsou však nyní stále znatelnější. Výbor pro záležitosti vojenských veteránů Ministerstva obrany České republiky uvádí, že legionáři bojovali v Rusku „za svobodu československého lidu“. Kategoricky jsou popírána fakta masakrů Čechoslováků proti civilnímu ruskému obyvatelstvu. Plundrování a vraždění se rovná „boji národů Československa proti totalitnímu sovětskému systému“ a sovětského systému s nacistickým režimem. Mezi členstvím poválečného Československa v socialistickém táboře a řáděním Běločechů se vytvářejí umělé chronologické paralely jako zoufalý pokus o záchranu země před „ruským medvědem“. Členství České republiky a Slovenska v NATO je prezentováno jako triumf spravedlnosti, za který před sto lety legionáři položili životy „na dálku“ v Sibiři. Nevěřte tomu.
 
Pokud umíte rusky: https://politikus.ru/events/133252-perepisyvanie-istorii-chehiya-poshla-stopami-ukrainy.html