82
Parlamentní demokracie je nástroj. Kdo tento nástroj drží v ruce, kdo ho ovládá? Kdo by ho ovládat chtěl? Kdo by ho ovládat měl?
Více debat najdete na stránkách Debatního klubu
5 komentáře
Musím říct, že jsem byl z debaty poněkud zklamán.
V debatě jsem totiž nezaznamenal nic, co by mi rozšířilo obzory. Nic nového, nic zajímavého. Což bude patrně tím, že jsem zvyklý u diskusí paní Švihlíkové, na velmi inspirativní debaty, což jsem tentokrát nezaznamenal. Snad jen to, jak dokázala velice zdvořile odmítat bludy pana Tlustého. V tomto ohledu dejme tomu, ale informačně tentokrát nic, bohužel.
oba dva aktéři( a nejen oni), jsou rozpačití a bezradní z fenoménu Babiš. Zásadní chybou je předpoklad, že politický fenomén Babiš je pouze jedna osoba. Logicky nelze dosáhnout takové rozsáhlé firmy, takového úspěchu , pokud hraji sólo. Pak budu hravě zlikvidována. Spolupráce s ostatními pomocníky byla a je zpravodajského charakteru. Pokud projekt skončí v budoucnosti volební prohrou, bude nahrazen novým projektem, a v pozadí budou stejní lidé.
Ani mně se přirovnání nezdá. Podsouvá totiž ,,volnou přírodu“ jako eufemismus
pro nástup kriminality jako vlivné síly pro pohyb ve společnosti. Pořád si myslím, že případy likvidace lidí jako Mrázek, Lambert Krejčíř, nebo Jindřich Lemon jsou patologickými, nikoli přirozenými jevy ve společnosti. Na ně pak navazují pohrůžky smrtí, které účinkují prakticky stejně. V přírodě se jedinci téhož druhu zabíjejí jen v biologicky krizových situacích.
Mně se hodně nelíbilo přirovnání ze zmíněného rozhovoru mezi pány Bendou a Tlustým. Tedy zoologická zahrada, národní park x volná příroda, divočina.
Myslím si, že je založený na zaměňování svobody a divočiny. Když v divočině existuje jen právo silnějšího (fyzicky, vojensky, ekonomicky), zatímco ve svobodě existují třeba ekologické normy, takže nemohu vyrábět a vypouštět do vzduchu nebo vody jedovaté zplodiny- ti slabší jsou tedy ve svobodě chránění, zatímco v divočině nikoliv. Nesmím zaútočit na jiný stát bez souhlasu RB OSN, nesmím obsadit cizí nemovitost bez souhlasu vlastníka. Existuje pracovně právní zákonodárství, aby zase chránilo slabší před ekonomicky silnějšími. Jiná věc, že se ne vždy tyto normy dodržují a že se někdy život ve svobodné zemi začíná měnit v život v divočině.
Myslím si, že velmi případná byla ta poznámka paní Švihlíkové, že lidé nejsou zvířata.
Protože převodem celé úvahy do zvířecí říše zmizí z celé úvahy to nejpodstatnější – lidé a jejich vzájemné vztahy.
Maně jsem si vzpomněl na nejeden „Aquapark v Bublavě“…