Už jsem dělal komentovaný graf na toto téma před pár lety. Teď přišla doba ho aktualizovat a doplnit informacemi, které se objevily mezi tím.
(Poznámka překl.: Úmrtnost (roční) 1 promile znamená, že v daném roce umřel 1 člověk z 1000. Popisky ke grafům: Modrý graf odpovídá porodnosti, červený graf úmrtnosti a zelený přírůstku obyvatel.)
Předem upozorňuji, že jsem k tomu použil jen archivní a oficiální data ЦСУ СССР (Центральное статистическое управление) a Росстата (Федеральная служба государственной статистики Росстат, dříve Госкомстат). Žádné hypotézy liberálních demografů typu Andrejeva, Darského a Charkové s jejich fantastickými čísly tady nenajdete.
Začátek od roku 1913. Použity jsou data od 50 evropských gubernií Ruského impéria, tj. nejlepší ukazatele. Vidíme charakteristickou demografii předindustriální společnosti s velikou porodností i úmrtností, s délkou života 31 – 33 let. V té době byla typická délka života v Evropě 45 – 50 let. O něco podrobněji si o tom můžete přečíst zde.
Příchod bolševiků k moci způsobil revoluci ve všem, včetně demografie. Vcelku pro 20. a 30. léta je charakteristické prudké a stabilní snížení úmrtnosti obyvatelstva z 25 – 30 promile na 18 – 20 promile, což v souběhu s vysokou porodností stále ještě vesnického obyvatelstva vyúsťuje v maximální růst obyvatelstva 25,7 promile v roce 1928. Je také zajímavé porovnat tyto úspěchy s předrevolučními trendy, které jsem naznačil čárkovanými čarami s šipkami přímo na grafu.
Stalinské zrychlené reformy, které začaly koncem 20. let, se odrazily na demografických procesech prudkým a dlouhým snížením porodnosti na konci 20. a v první polovině 30. let. Následkem hladomoru v roce 1933 byl lokální skok úmrtnosti 915 tis. lidí ve srovnání s ukazateli předchozího roku. V celém SSSR také kvůli hladu umřelo celkem 2,5 mil. lidí. Pro srovnání verze liberálů o hladomoru uvádí číslo 7 mil. lidí a úmrtnost 70 promile pro celé SSSR. Otázky spojené s růzností těchto čísel analyzuji zde a zde.
Pak je tu Velká vlastenecká válka. Za léta 1941 – 1945 data chybí. Přímé ztráty se odhadují na 16 – 27 mil. lidí. Zkoušel jsem provést rekonstrukci ukazatelů úmrtnosti v letech 1941 – 1945 se všemi ztrátami. Vyšlo mi z toho, že největší úmrtnost byla v roce 1943 a to 69,5 promile. Porovnejte to číslo s fantaziemi našich liberálních odhadů hladomoru, kteří uvádějí 70 promile v roce 1933. A zeptejte se sami sebe: „Jak je možné, že v nejtěžším roce války byla celková úmrtnost menší, než v mírovém roce 1933?“ V roce 1942 bylo v zemi vše najednou: bombardování, evakuace, boje, hlad, nemoci, blokáda Leningradu. A celková úmrtnost vyšla dokonce menší, než v roce 1933 ve verzi liberálních hladomorščiků, kdy v zemi, přitom ne v celé, ale jen v nějakých třech až čtyřech oblastech byl hlad, ale nic víc?
Poválečná doba je charakterizována růstem porodnosti a prudkým snížením úmrtnosti. Projevuje se zlepšení životních podmínek a všeobecné rozšíření úspěchů medicíny (antiseptika a antibiotika). Je tu skok úmrtnosti v roce 1947 způsobený neúrodou spojenou s poválečnou destrukcí. Vysoká úmrtnost v tomto roce je vyšší přibližně o 400 tis. lidí v porovnání s předchozím rokem.
Období vlády Chruščova je charakteristické pokračováním tendencí stalinské doby až do počátku 3. etapy demografického zlomu, který znamenal prudké snížení porodnosti v důsledku urbanizace (přechod obyvatelstva do měst). Pokud lze stalinskou dobu možné nazvat dobou zrychlené industrializace, pak chruščovovská doba je dobou zrychlené urbanizace.
Brežněvova vláda je charakteristická postupným růstem úmrtnosti od roku 1965 až do 80. let. Příčiny tohoto růstu jsou rozebrány zde. V 80. letech se tento proces zastavil a objevil se trend ke snížení. Porodnost je charakterizována růstem s vrcholem zapříčiněným opatřeními gorbačovské protialkoholní kampaně a snížením na konci 80. let. Lidé „ucítili“ blížící se problémy perestrojky a projevilo se druhé echo nízké porodnosti za 2. světové války.
Pro vládu liberálů Jelcina a Putina je charakteristické rychlé a katastrofální zhoršení všech ukazatelů na dlouhou dobu od roku 1992. Oficiální demografický úbytek za dané období je 13,24 mil. obyvatel, ale pokud jako základ k výpočtu vezmeme prognózu Goskomstatu SSSR z roku 1991, je to k roku 2010 19,4 mil. obyvatel. Úbytek je výsledkem snížení porodnosti a vysoké úmrtnosti najednou. Vysoká úmrtnost je podle různých výpočtů odhadována od 4 do 14 mil. lidí za 20 let. Podle mých výpočtů je rovna 8 až 10 milionům lidí. Jednu z metod výpočtu je možno vidět zde.
Zvláště se zastavíme v putinském období. Od roku 2006 vidíme překonání katastrofálních tendencí v demografii RSFSR. Roste porodnost a padá úmrtnost, což za poslední dva roky přineslo nevelký přirozený přírůstek 0,1 a 0,2 promile. Příčiny růstu porodnosti podrobně analyzuji zde.
Co nás čeká? Prognózu Rosstatu můžete vidět zde.
Překlad: Sio
19 komentáře
zedd – ano deficit psychologie v Marxismu a fixaci na delnickou tridu jakozto revolucni prvek s opomenutim rolniku, plus. rusko x nemecko atd.
Ja ale mam na mysli zamerne krvave reseni nekterych problemu, IMHO proto ze cast importovanych revolucionaru nebyla zainteresovana na konsolidaci pomeru ale ne destrukci ruska jako mocnosti. Poresil je pak Stalin.
To same je mozne sledovat u Nove levice dnes, nemaji konstruktivni program, jen destruktivni a paraziticky na zdrojich. Cilem je zmena (kam?), permanentnu sovozbozovani do uplneho osvobozeni, destrukce a chaos.
Těsně porevoluční avantgarda byli trockisté … s občinou měla ale problém i poslední carská vláda. Bránila industrializaci tím, že vázala pracovní sílu.
No, a co je na tom pravdy, že Československo byly za 1. republiky po technologické stránce na vyšší úrovni, než Německo? Akvizice Československa byla něco jako získat zbbrojnici Evropy.
@ lomikel … ano, bolševici měli svoji doktrínu a podle ní lámali realitu – to jsem myslel tím nedostatkem relevantních dat. Zrovna čtu něco o Světlé stezce v Peru a některé paralely jsou dost drtivé: V obou případech revoluční „avatngarda“ naprosto nepochopila, s čím se v případě občiny potkává.
Pro mne je tohle právě fascinující: Ruský venkov roku 1914 lze směle přirovnat jasefínským Čechám, ale o dvacetpět let později Rusko poráží technologickou velmoc Německo.
zedd – je mozne ze to ani nebyl cil, alespon ne pro vsechny, delat zmeny s nejmensim impaktem.
Já bych to zúžil ještě na města a snad nejbližší okolí. Vsi se o revoluci dovídaly od čerstvě gramotných frontových navrátilců – pozemková reforma byla ve vzduchu, ale když přiša, šla proti mínění občiny. Což bylo mnohdy podpořeno zkušenostmi z období občanské války, kdy se Rudá vrchnost často ukázala v nevábném světle.
Myslím, že to ale nešlo v rámci tehdejších možností zvládnout o moc lépe: Nebyla relevantní data k „srdcím a myslím“ dosud mužiků.
Ano, to je pravda. Na druhé straně, Moskva a Petrohrad neznamenaly v rámci Ruska zase tak málo. Vlastně se to dá vidět i tak, že existovaly dvě Ruska. Moskva+Petrohrad+industrializovaný jih kontra zbytek. Vzájemně silně závislé, tudíž tvořily nedělitelný celek.
Samozřejmě jsem si velmi dobře vědom faktu, že se soudruzi ve svém revolučním nadšení dopustili hříchu idiocie a bez zvážení situace začli tlačit jeden nesmysl za druhým. To je tak, když revoluční teorie narazí na společenskou realitu. Obščina bez vrchnosti je nakonec docela dobrý model družstva.
@ Sio, prispěvek níže: Ten bouřlivý rozvoj se týkal pár procent populace i území. Asi nemá smysl zde hodnotit, kolik žita bylo vymláceno z obščin pod tím kterým systémem. Už L.N. Tolstoj k nim měl řekněme ambivalentní vztah. Nelze popřít, že jde o „samosprávu“ zakořeněnou v hlubokém feudalismu a z dnešního pohledu velmi politicky nekorektní a genderově nevyváženou. Na druhou stranu to nějak fungovalo … jo, včetně zrůdné šikany ze strany vrchnosti, čarodějnických procesů a sem tam pogromu na místní židy. Naprosto nezanedbatelný faktor je i způsob carské armády – okna, kudy mužik mohl vyhlédnout do světa.
Revoluce proběhla v Petrohradě a Moskvě, zbytek země s ní byl postupně seznámen.
Předrevoluční Rusko se bouřlivě rozvíjelo, známé jsou Stolypinovy reformy. Probíhal v něm ale stále boj mezi šlechtou a buržoazií, když to hrubě zjednoduším. Západoevropské korporace v Rusku mohutně investovaly, zisk byl až 40%, oproti 3% zisku z investic v Evropě. Základem byla ale vesnice a systém obščin, což byl takový vesnický komunismus. Údajně neefektivní, přesto Rusko vyváželo více obilí něž jeho největší konkurenti dohromady. Samozřejmě, po prohrané válce a revoluci, občanské válce atd. musel Stalin Rusko postavit znovu na nohy a provést industrializaci. Ale není pravdou, že v carském Rusku žádná industrializace nebyla. V Moskevské, Petrohradské a v jižních oblastech Ruska byl poměrně rozvinutý průmysl na evropské úrovni.
http://politikus.ru/events/78590-marselskaya-reznya-benzopiloy.html
Myslím, že úbytek pracovních míst skrze automatizaci se přeceňuje. Je obrovské množství manuální práce, kterou by bylo potřeba udělat, ale nejsou na ni peníze. Ti, kteří si „vydělávají hlavou“, teď nemyslím hochštaplery přisáté na státní cecek překládající papíry z jedné strany stolu na druhý a jezdící 4x ročně na dovolenou, mají mnohem více práce, než jsou schopni zvládnout a teď mluvím ze života. Mají před sebou volbu – buď budeš makat 10 i více hodin denně, nebo vůbec. Nemohou si sami řídit, kolik hodin budou dělat, tudíž jsou fatálně přetíženi. Myslím tím odborníky v soukromém sektoru, někdy i ve státním, ty, co pracují na kontrakty nebo na IČO, lékaře, úspěšné právníky atd. Ti lidé nemohou zvládnout sami svou domácnost a děti, zvláště pokud je manželství dvoukariérové. Ale pokud nejsou alespoň na úrovni 4 násobku průměrného příjmu, nemají na to najímat si zaměstnance, snad jen výpomoc na černo, zaplatit HPP na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou, dovolenou atd je pro ně ruinující. Přitom poptávka po manuální práci by tu byla. Děti, dům, zahrada, bytové služby … tyto věci se automatizovat nedají. Jenže to, co mohou nabídnout není konkurenceschopné oproti sociálním dávkám.
Co se týče nezbytnosti růstu, je to otázka sebeurčení národa. Imigrace tu nepomůže, z Afghánce uctívajícího Alláha se těžko stane sekulární Čech a pokud ano, tak po mnoha generacích a „rozředění“ krve. Jsem toho názoru, že růst není nezbytný.
Co mě zaujalo na článku a proč jsem jej překládal, jsou odpovědi na otázky.
Tak jak to bylo s hladomorem na Ukrajině? 2,5 mil vyšší úmrtnost – ale ne na Ukrajině, v celém SSSR.
Kde se projevilo těch 60 mil. lidí umučených v gulazích? Není tam takový propad.
Co stály liberální reformy 90-tých let? Asi 10 mil. demografický propad?
pokud bude pocet obyvatel stagnovat ci klesat, tak stat aspirujici na geopolitickou roli to bude muste resit, pokud treba u souseda (cina, rekneme) se mnozi a mnozi.
v nasich lokalnich podninkach je to tak ze je snaho onezit reprodukci populace, s tim ze nekterych etnik se to netyka a vubec se to netyka navozenych imigrantu.
takze bych s tim stagnovanim populace byl opatrny, i zde se objevil perversni argument ze vymirame ( proc asi) a ze proto chceme fertilni imigranty ..
@ M.C. S tím lze do jisté míry souhlasit u rozvinutých společností – zvlášť v dlouhodobě hustě osídlené Evropě.
Jinak je to problém, se kterým neustále bojuji. Většina lidí nemá naprosto žádnou představu o předrevolučním Rusku a nebere tak v potaz neuvěřitelný rozvoj, který ta země prožila od revoluce po začátek 40. let. Rozvoj, který by za starého režimu prostě nebyl možný. Carské Rusko by si Hitler namazal na chleba.
Ještě nadhodím jednu otázku k tématu:
Proč by se měl vlastně počet obyvatel v zemi zvyšovat?
To je pozůstatek uvažování z minulých století, kdy převažovala manuální práce, na kterou bylo potřeba mnoho lidí a válčení velkými masami vojsk proti sobě.
Dnes?
Počet pracovníků nutných k zajištění potřebných věcí klesá, automatizace nejvíce přebírá jednoduché manuální práce, potřeba pracovníků zde výrazně klesá a klesá i možnost uplatnění pro lidi, kteří jsou ,,dobří na ruce, slabší na hlavu“. Kde mají tito lidé potom práci najít?
S rozložením inteligence v obyvatelstvu se nedá udělat prakticky nic, určitě ne rychle. Co vím, tak IQ 100 odpovídá učňáku s maturitou, nebo lehčí střední škole.
Chtě, nechtě, v populaci máme polovinu lidí s touto úrovní inteligence anebo nižší.
Jak je produktivně zaměstnat? Složenky chodí každému a poskytovatele služeb a energií nezajímá, že jeden má o 15 tisíc více jak druhý (proč by taky mělo, že?).
Doplácení na dávkách je jedna možnost, ta ale zatěžuje přes daně produktivně pracující lidi.
Potřebovali bychom získat vyšší procento inteligentnějších lidí, místo toho lidem s vyšším IQ na mnoho způsobů komplikujeme a znechucujeme to, aby měli větší počet dětí.
Otázku sociálních skupin, kterým se pracovat nechce, ale dětí mají jako máku, ale opět ekonomicky neproduktivních, ponechávám stranou, to je na samostatný elaborát. Doplňování počtu obyvatel jejich přičiněním, či dovoz lidí z kulturně odlišných oblastí nepovažuju za vhodné způsoby vylepšování demografie ve státě.
Dneska už se ani nebazíruje na tom, aby člověk žil celý život v jednom státě.
Problém státní demografie potřebuje dle mého názoru od základu přehodnotit.
http://rusvesna.su/recent_opinions/1465887986
впечатления от поездки по бывшей Украине: через Львов на Донбасс и в Крым + FOTO
http://politikus.ru/articles/78571-libo-ya-ostayus-v-tyurme-na-dolgie-gody-libo-pokidayu-ukrainu.html
Výborný přehled Sio, díky . Mimo jiné dokonale vyvrací nepřátelské přehánění ztrát obyvatelstva ve
Stalinově éře a ukazuje spravedlivě na setrvačnost těchto společenských úkazů,typickou pro velké
společnosti na velkém prostranství šestiny souše globu. Nyní lépe chápu mé zděšení,když jsem byl
pozván v roce 1995 svým partnerem z doby perestrojky a viděl,že se tahle země stala válčištěm všech proti všem,že větší polovina mých známých z dřívějška byla po smrti,většinou zastřelením….
Podle grafu v roce 1995 kulminovala jelcynovská hrůza,která otřásla nadšením z gorbačovské svobody a přesvědčila nejširší masy Rusů,že kapitalismus židovských miliardářů s jejich násilím a
vykořisťováním rozhodně nechtějí. Jestli je pravda,že tuto zkušenost svému nespokojenému lidu plánoval Andropov,pak si myslím,že se mu to podařilo dokonale. Této tézí odpovídá skutečnost,
že byly zachovány a tiše rozvíjeny sovětské zbraňové systémy,které se po necelých 20 létech náhle
objevily ve výzbroji úžasně zmodernizované ruské armády.Takže zřejmě existovala stále pojistka
proti jakémukoliv útoku zvnějška Ruska. A druhá strana si toho zřejmě byla vědoma.A tak začala
doba Sörösových barevných válek,protože porazit Rusy mohou zase jenom oni svojí nejednotou.