V Dolních Počernicích moc pěkně zrekonstruovali zámecký park. Taková zpozdilost zaslouží pochvalu, protože ho také mohli pod praporem pokroku vykácet a postavit tam byty/domy/kanceláře/sklady. Sice to mohli určitě pořídit o pěkných pár set tisíc, možná milionů levněji, ale když to Brusel platí… Co mi ale dost zkazilo dojem, jsou ty kamery na stromech:
Vidíte ji? Co asi může snímat kamera namířená do parku? Co můžou snímat všechny tyhle kamery?
Aby vám snad nějaká neunikla, tak jsem vám všechny tři zakroužkoval:
A to jsou jenom ty, které mne vyloženě praštily to očí. Kolik dalších, kterých jsem si nevšiml (a které jsem ani nehledal) tam ještě je? A proč? Ale hlavně, co všechny ty kamery sledují a kdo sleduje ty kamery? Staří estábáci, co ještě žijí, musejí blednout závistí.
Převzato z blogu Tribun
2 comments on “Diktatura kameratariátu”
To musejí. Ale z druhé strany, co ne-počestného se dá dělat v parku. :-)
Jak mi referovali známí, tak park vypadá velmi dobře. Za to o kousek dál, mezi Dolními Počernicemi a Černým Mostem vyrostla za ohromné peníze a dotace z EU tzv. Vondrova sopka. Původně to měl být park, který měl být větší než Královská obora v Praze. Ale neschopností vedení a hlavě starosty Prahy 14, byla postavena sopka – dvě půlkruhové hromady hlíny – na jedné jsou 4-5 laviček bez příchozí cesty, a mezi kopci uprostřed je velká díra. Okolo kopců se vine asfaltový chodník s pouličními lampami, na který ale dle vyvěšené cedule mohou je inlajnisti. Do tohoto avizovaného parku nebyl posazen ani jeden strom nebo keř !
Z původního proklamovaného záměru o parku pro děti s rodiči, důchodce a pro odpočinek se z toho stala Vondrova sopka a areál pro inlajnisty. No hrůza a promrhaných několik miliónů.