Lidstvo prochází různými etapami vývoje. Některé období je výrazné více, jiné méně. Doba, která je poznamenána nějakou specifickou lidskou činností si pak nese název, který v sobě odráží činnost člověka v tomto civilizačním vývoji. Tak jsme si v minulosti prošli dobou kamennou, kdy lidé přišli na to, že když mydlí klackem někoho po hlavě, tak je to účinnější, pokud je na druhém konci přivázaný kus šutru. Poté někdo vymyslel používat na klacku místo kamene kov, protože je to podstatně lepší. Na základě toho jsme prošli dobou bronzovou a dobou železnou. To jsou zajisté významné etapy vývoje naší civilizace. Zároveň existují ještě doby, které byly poměrně krátké a pravděpodobně, pro lidskou vědu v historii se přehrabující, bezvýznamné. Proto, tyto doby nemají místo v lidských civilizačních dějinách, natož své vlastní jméno na stránkách vševědoucích encyklopedií. Inu, je to škoda, protože některé tyto doby byly relativně klidné a pro spoustu jedinců krásné a také v lecčems přínosné. Možná, pokud jste trochu starší, si na tyto doby pamatujete. Jsou to doby, které si můžeme pojmenovat sami. Jsou to doby sice krátké a poznamenaly pouze pár generací, které v nich vyrůstali. A spolu s těmito generacemi, jednou odejdou veškeré vzpomínky, na tyto nenápadné a opomíjené doby lidského bytí.
Nedávno jsem se pustil do kutění jakéhosi pofiderního přístroje, který by mi mohl tiše závidět i Jára Cimrman. Popisovat daný přístroj a jeho smysl, je zbytečné, neboť by to byl celý článek a smysl přístroje, který zatím vědecky zkoumá pouze sám autor, by stejně nikdo nepochopil. Nicméně jsem potřeboval maličkost. Prostou a jednoduchou věc: Natahovací pérko. Neboli plochou pružinu, či ploché péro. Pro mladší generaci vysvětlím, o co se jedná. Máte ocelový plechový pásek, široký pár milimetrů. Ten je stočený a uložený v nějakém vhodném pouzdru. Vnější konec je pevně ukotven. Vnitřní konec je připevněn k otáčivé ose. Točíte osou a natahujete péro – plíšek se namotává na střed. Pustíte osu a ocelový plech se chce vrátit do své původní podoby a otáčí osou zpět. To je ve zkratce princip ploché pružiny, označované za ploché péro, nebo také natahovací péro. Dříve to byl princip pohonu většiny dětských hraček, základní součást hodin, náramkových hodinek, silničních motorek a spousty dalších věcí.
Kde vzít natahovací pérko? Vzpomněl jsem si na své dětské hračky. A tak jsem obvolal pár známých, jestli jim po dětech nezbyly nějaké staré, rozbité hračky na klíček. No to jsem si, ale pěkně naběhl… Většinou mi odpověděli něco ve stylu: „Karle, kde to žiješ? S tím jsme si hráli naposled my. Teď je všechno z Číny na baterky!“ A tak jsem si uvědomil, že své dětství jsem prožil v jakémsi hračkářském pravěku. Nicméně jsem neztrácel naději, že někde seženu ploché pérko a vydal se za kamarádem Oldou, neboť ten má plnou garáž všeho možného po svém tátovi, který byl vášnivým sběratelem věcí potřebných i nepotřebných. Olda mě ale také zklamal. Většinu věcí již vyklidil. Posléze si vzpomněl, že svým malým dětem koupil před pár lety jakousi žabičku na klíček. S představou, že žabička na klíček je již prakticky muzejní exponát, se mi hračky zželelo. Navíc by to nebylo stejně to pravé „ořechové“, co jsem potřeboval. Posléze jsem si vzpomněl, že mám v kůlně starý startér ze sekačky a tam je pružina, přesně podle mých přestav. „Nech si to na památku. Na památku na dobu klíčkovou.“ Říkám Oldovi. „Vždyť my jsme vlastně poslední generace doby klíčkové.“ Uvědomil jsem si nahlas. „Dneska už jsou jenom plastové hovadiny na baterky s elektronikou. A místo omalovánek přišli tablety.“ Doplnil jsem své nostalgické povzdechnutí.
Načež mi Olda začal vyprávět asi rok, dva, starou příhodu, kterou zažil se svými dětmi u doktora. Doktor dal po vyšetření jeho dvojčatům za odměnu omalovánky. Kluci čapli pastelky a začali si s nadšením malovat. Doktor se usmál a poznamenal: „No, vaše děti jsou alespoň normální.“ Olda znejistěl a říká: „Jak to myslíte, vždyť si malujou.“ Načež mu doktor, starší pán, vysvětlil svojí poznámku: „To je naprosto v pořádku. Ale kolikrát dáme dětem omalovánku, oni na to koukají a pak s tím začnou mlátit o stůl, protože to nemá žádný tlačítka a nemůžou najít, kde se to zapíná, aby se obrázky začaly hýbat.“ A tak jsem si uvědomil, že vlastně definitivně skončila a zřejmě již před nějakým časem, spolu s dobou klíčkovou také doba omalovánková. Pokrok v blbnutí lidstva prostě nelze zastavit…
Raději nebudu přemýšlet nad tím, co přijde po době tabletové. Jestli tedy v tomto neurotickém světě ještě nějaká doba „vyššího stupně“ vůbec přijde. Neboť stačí málo, nemusí to být žádná filmová apokalypsa, ale například solární super bouře, která svými magnetickými pulsy vyřadí z činnosti energetické zdroje a soustavy, a poté se můžeme vrátit do doby kamenné, ve které by se dávalo zavděk starým dobrým hračkám na klíček a omalovánkám s pastelkami.
Převzato z blogu autora Karlovy ostrovy
24 comments on “Doba klíčková a omalovánková”
who is who, alebo, tupe mozgy podliehaju nedokazu dlho odolavat propagande:
1. http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/2006-podepiste-take-petici-na-podporu-preventivniho-jaderneho-utoku-na-rusko-.aspx
2. http://www.hlavnespravy.sk/wp-content/uploads/2015/06/0000004504.jpg?e0a557
toto sa uci na skolach v Holandsku – Ruské zviera chce prehltnúť trpaslíka – Ukrajinu, ktorej Európa podáva pomocnú ruku, alebo prednášky histórie v holandských školách
@abx:
Holanďany brzo zhltne africké zvíře a ruku na pomoc jim nikdo podávat nebude.
V řadě za sebou tři ČULÍCI jdou, ťápají si v blátě cestou-necestou, kufry nemají, cestu neznají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí …
http://blisty.cz/art/77729.html
http://blisty.cz/art/77724.html
http://blisty.cz/art/77723.html
Co Čuník, to názor …
Je to skutečný masakr „české“ historie – což, ať chci či .
nechci dát do souvislostí: Hus versus Jan z „Ne“ Pomuku. Srocení „davu“ Na Václavském náměstí-líbajíc soch sv.Václava versus srocení davu na Staroměstském náměstí-líbajíc sochu Husa
Ba,ba
hmmm
V rádiu běží jakási anketa (především v pražské kavárně a v pražských ulicích), řešící otázku kdo je hrdina a na jejím konci jsou největší zrádci českého národa. Podle fotografa Soudka největšími hrdiny byli popravčí R.Heidricha – Gabčík a spol.. Za největšího zrádce národa anketa (fotograf Soudek, astronom Grygar a nějaký mlaďoch z pražské ulice) pasuje K.Gottwalda, na druhém místě je prý E.Moravec. Zajímalo by mě kde v té anketě skončil V. Havel -mezi hrdiny anebo mezi zrádci – národními škůdci? A kde třeba „Soudkovec“ Karel Schwarenberg?
Taky by mě zajímalo, jestli ta anketa (a podobné ankety s podobnými vstupy „celebritek“) nemá jako svůj hlavní cíl propagandu a „podprahové“ formování hlasu „veřejnosti“ do požadovaného směru.
Co vás tak pohoršuje na těch Čulíkových glosách o Janu Husovi? Myslím, že hezky vystihl onu českou mytologii, která se okolo Husa (a nejen jeho) nakupila. Jinak, asociace Čulík – Čuník, promiňte, to mi připomíná dětství. U dospělého v diskusi to považuji za trapnost, nikoli za argumentaci.
A co z toho???
aky je hlavny problem intelektualov na internetovych diskusiach? beru veci prilis vedecky. ukazuje sa, ze ovela dolezitejsie ako presadit, manifestovat ten svoj nazor (nepochybne spravnejsi ako tie ostatne), je presvedcit ludi, aby nieco brali inak ako to beru. rozne prupovidky, obrazky, pesnicky su na to skvelym sposobom. treba sa ucit od prazskej kaviarenskej spodiny, ako to oni robia…
Aby zpráva nezapadla.
Sudetský vepřík v Brně jako doma. Morava holt musí být velká.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Primator-Brna-si-pozval-Bernda-Posselta-na-radnici-A-toto-se-pak-strhlo-379255
Pawel, Neználek : Myslím,že se Sio podařilo docela úsměvné podobenství. V posledních 6 měsících
na blicí listy zásadně nechodím a nezvyšuji jim tak počet přístupů. Jejich sponzoři v pozadí budou
tímto způsobem nejlépe informováni,že se české internetové obci jejich propaganda nelíbí,a proto nefunguje. To bude nejlepší odpověď na Čulíkovo překabátění a jeho „rady“ z Liverpoolu .
nebude velké Moravy, budou grose Sudety – si budou na Mikulově a spol zase moci zpívat, deuchland deuchland uber alles. ..)
mi se teď líbila reakce jedné mladé girl, která si o vlezlou pavlačovou tv reportérku, tedy o její ksicht ( za stálého proskakovaní tupé presstitutky )típla cigáro – to je myslím naprosto adekvátní názor na kurvicí se mainstream. ..)
Hudrypetere, a proč to vysvětlujete mně?
na Slovensku omalovanky pomaly prestavaju posobit, teda aspon poniektore:
http://aeronet.cz/news/slovensko-povstava-proti-bruselske-tyranii-petice-proti-kvotam-obvineni-slovenskych-europoslancu-z-vlastizrady/
Reagoval jste na Pawla,tož jsem vám oběma vysvětlil svou pozici. Ta Vaše je tady na OM obvykle názorově opoziční,takže aspoň je vidno,že nejsme vepři.
Ale jsme. Tvarem určitě. Váš komentář měl špatnou formu. A sice adresáta.
Jo, tohle je velmi zajímavé téma. Málokdo si uvědomuje, že jde o sociální experiment grandiózních rozměrů.
Už nástup mobilních telefonů zajímavým způsobem proměnil sociální interakce. Vliv (stále se rozvíjejícího) internetu na společnost je předmětem stovek sociologických studií, jejichž výsledky si navzájem odporují – vědátoři zatím pořádně netuší, jak fenomén „chytit za koule“.
V dříve jmenovaných případech tak nějak cítím, že suma pozitiv převažuje sumu negativ. A to i přes to, že s tím mám pár špatných zkušeností: Osmiletá dítka mých kamarádů nedávno rozmlátila krumpáčem na náhradní díly odstavené auto. Když jsem se rodičů ptal, jak na to dítka přišla, odpověď zněla: „Protože GTA“. (Dosti násilná počítačová hra). V dětském oddělení místní knihovny jsem zas pravidelně narážel na klučinu sotva sedmiletého, který tam chodil hrát CounterStrike. (Online střílečka – fakt dobrá). Osobně si myslím, že takhle malé děti by podobným věcem neměly být vystaveny. Jenže: Pokud se rodiče starají a obsah filtrují, snižují tím status svých dítek mezi vrstevníky. Zapeklitá situace.
Co mne zvlášť zneklidňuje jsou „smartfóny“ a tablety. Jsou to veskrze pasivní zařízení, psát se na nich pořádně nedá, zato velmi stupidních her je přehršel. Občas u nás narazím na skupinku 4 – 5 dětí válejících se po pohovkách, každé zvlášť a všechny dohromady hypnotizované displayi. Vydrží tak hodiny. Je to dost smutný pohled. Jsou ve věku, kdy si budují sociální návyky mezi vrstevníky a to, co se nenaučí v tomto věku, jim bude časem sakra chybět. Jistou ochutnávku lze pozorovat v Japonsku, které má pro lidi zcela odmítající navazovat nové vztahy již dávno jméno.
Anebo naopak. Vzhledem k situaci ve světě, možný jednou budou hraní stříleček považovat za jediné pořádné vzdělání, kterého se jim kdy dostalo. No a konkrétně v ČR, až dostaneme svůj podíl imigrantů, tak série GTA bude něco jako trenažér.
Zažil som časy,keď nás v škole učili násobiť a deliť aj mnohociferné čísla viaccifernými s perom v ruke,na papieri.Na SŠ prišli matematicko – fyzikálne tabuľky a logaritmické pravítko,bolo treba vedieť ich používať.Potom prišli kalkulačky a deti si už toľko nemuseli namáhať hlavičky.Pre deti sa vyrábali hračky,ktoré napomáhali deťom pri rozvoji myslenia,neprekonateľná v tom bola stavebnica „Merkúr“.Kníhkupectvá boli plné detských kníh a literatúry,nezabudnuteľná bola séria kníh pre deti od Poliaka Zbigniewa Nienackého o pánovi Tragáčikovi(v češtine to bol myslím pan Auťák).Tie jeho knihy veľmi prístupnou formou učili deti histórii a umeniu.Boli rôzne krúžky pri pionierskych domoch a Sväzarme…..Veď absencia týchto vecí a ich náhrada tým,čo napísal zedd sa musí nejako na tých deťoch odraziť.Alebo som len staromódny a nerozumiem tomu.
Mám pořád spojení mezi hračkou na klíček, nebo nějakou ruční formou pohonu, že to nutí uvědomit si skutečnost: Musíš dát nějakou energii a ono to poté bude pracovat. V podstatě asociace nejenom základního fyzikálního zákonu v útlém dětství, ale dá se ta asociace vztáhnout na jakýkoliv proces. Člověk musí nejdříve vynaložit na nějakou činnost určitou energii a poté ten proces spustit.
Omalovánka se mi zdá dobrá pro představivost a cit k barvám. Dneska mi to možná pomáhá při návrhu grafiky a abstrakcí. Mám pocit, že základ hravosti s tvary a barvami leží právě v těch zapomenutých dětských omalovánkách.
Otázkou je, co skutečně vzejde z doby tabletové. Nedávno jsem šel asi tak po dvou letech přes Václavák. Potkával jsem spoustu mlaďasů. Každej v ruce destičku a z ní dráty do hlavy, do uší. Připadal jsem si jak někde na Marsu. Možná jednou bude tablet mozkem a člověk dutou nádobou, vykonávající povely a přání „chytrých“ hraček…
Zdravim z draveho cyklovyletu. Cechy krasne, Cechy me! Obzvlast ty jizni. Vsechno jde do kelu. Prisel jsem na nudy plaz … a na H ci nikde. Vsude se valely same tablety. Ale aby nevznikl mylny voDOJEM. Byly to tablety od Dr. Oetkera. Sama Anna Bolika. Tvary kypre , zirny lan, na pozadi Harmasan.
Jak rikame my minorite – ajne grose KATASTR ofe.
Tablety jsou treba. Volam do cele velke Moravy – aspon dve tablety do kazde rodiny. Neb nikdo nevi dne ani hodiny. Az ji navstivi trisetkilovy sudetak.
Účinek omalovánek je podstatný. Utvářejí se při jejich vybarvování docela složité pojmy (čára, barva, spojitost, hranice mezi plochami, tvar, uvnitř-vně a další).Blbá škola mne sice psaní zhnusila přecvičením na pravou ruku a následnou zlomyslnou buzerací za ,,nedbalou práci“, ale jedna učitelka kreslení si toho alespoň všimla , když předmětem činnosti v hodině výtvarné výchovy byla koláž.
V domě bydlí matka samoživitelka, každé dítě s jiným otcem , s žádným nežije. Mezi samoživitelkami koluje návod, jak ,,retardovat děti“. Tahle je má retardované obě. Dítěti se do doby předškolního testu nedovolí hrát si s psacími prostředky a nepojmenovávají se v jeho přítomnosti barvy. Dítě. které nezná barvy vcelku povrchním testem neprojde a pobírají se na ně sociální dávky o rok déle. Nedávno došlo ke změně zákona a tento postup ztratil na finanční výhodnosti. (osamělé matky jsou přednostními dodavateli budoucích trestanců,jakkoli to vůči těm hochům -dívek se to netýká-
zní krutě. Ono to také osudově kruté je.)
Ale nástup výpočetní techniky vám umožňuje během půlhodiny s digitálem a tiskárnou nabídnout omalovánku s vaším psem, králíkem či rodinným příslušníkem během několika minut.