Dobro, které se rodí ve svobodě, je stejně náročné jako dobro zrozené v nesvobodě

Říká se, že žijeme ve svobodě. Pokud chápeme, že svoboda je vymezena dostupnými možnostmi volby a vlastní svobodou druhých, pak ano, žijeme ve svobodě. Ale žijeme skutečně v politické svobodě? Politická svoboda je totiž charakteristická absencí útlaku a překážek.

Jako velkou výzvu pro současného člověka vidím toto: Zorientovat se v dnešním světě informací a svědomitě hledat tu pravou cestu k dobrému cíli. K tomu je nakonec i zapotřebí rozhodovat se na základě pravdivých informací. Hledat a vybírat pravdivé informace mezi nepravdivými není nic nového. Ta novost spočívá v tom, že ty mystifikace jsou záměrné a jsou adresovány davům. V dalších kolech jsou povýšeny do zákonů, ústav, učebních osnov, církevních encyklik apod. A tak jsme uváděni poněkud do virtuální reality. Povědomí o skutečném světě se nám zmenšuje, až dosáhneme limitního stavu, kterým je opět nesvoboda. Jsme zmateni a stáváme se snadnou kořistí k ovládnutí. Splnil se Camusův paradox: „Svět není tak, je docela jinak.“

Připomínáme si třicet let od pádu komunistického režimu v naší zemi. V této souvislosti jsem měl na mysli obraz světa, ve kterém jsou občané jako ovečky na pastvě a vykonavatelé moci jsou vlci požírající ovce. Ale vládce tohoto světa říká: Smyslem nebylo dát ovečkám svobodu, ale otrávit pastvu. Přimíchat jed, převléci vlky za ovce, vyměnit pastýře, státi se neviditelným. Nastolit jiný způsob diktátu. Vyvolat dojem, že neexistuje společný nepřítel. Dokud člověk rozpoznává nepřítele, má tendenci se bránit.

Ale kde je dnes nepřítel? Tak trochu všude a přesto nikde. Emancipoval člověka do sebestředného bezohledného „hrdiny“ ovládaného tělesnými žádostmi (jídlo pro jídlo, sex pro sex, honba za zážitky, bohatství pro moc a slávu). A tento vzor idealizoval. Aby tato bezbožná „emancipace“ byla úspěšná, musel nepřítel nasytit i duši člověka. Zaujal ho humanitárními a charitativními projekty, ekologií, multikulturní propagací, gender propagací a dalšími výmysly, jako jsou všechny náboženské směry Satanem vdechnuté k rozředění jediné pravé víry katolické. To všechno pro zkázu člověka. Jídlo, bohatství i charitativní projekty jsou dobré. Ale nikoliv jako náhrada za Boha, ale jako prostředek na cestě k Bohu (viz Jan 12, 8).

A tak ve své svobodě směle bojujeme proti vlastní svobodě. To proto, že jsme nepoznali vlky, kteří mezi nás přišli jako ovce. Dokonce jsme přesvědčeni, že děláme dobrou věc. To naše pýcha. Zapomněli jsme ale chránit svou duši, svou rodinu a svůj národ. A když někdo pozvedne hlas k obraně, hned je poučen za neznalost a zaostalost. Stojíme teď proti sobě navzájem uvnitř rodin, Církve i národů. Účel splněn, když rozptylujeme.

Všechny tyto okolnosti nakonec vrhají do cesty tolik překážek, až udusí naši svobodu. Ale Bůh nám svobodu nevzal. Kouzlo jeho lásky spočívá právě v tom, že nám dopřává SVOBODNĚ se rozhodnout – nad Ním i nad světem.

Zdroj: Farní časopis Kaštánek

Námět: Marek Obrtel