Dopis Alešovi aneb Aby bylo lépe (IV. díl)

Politická angažovanost a peníze

Jak víme, aktivisté ze soudobých politických stran si otázku peněz právně „ošetřili“ tak, že od chvíle jejich prvního volebního úspěchu až ad finitum životnosti dané partaje, jim budeme my všichni, daňoví poplatníci, tu jejich sdružovací a zajisté i „blahodárnou“ politickou činnost z našich daní štědře financovat a nebudeme protestovat ani proti působení jejich lobbistů kdekoliv v politickém životě. Je proto užitečné si uvědomit, proč jsou ve vlivové politice tak důležité tyto tři základní atributy agitačního působení: Sdružování, aktivismus a lobbismus.

Z toho plyne poznání: Jestliže až dosud lobbismus není nijak striktně právně regulován (a elity velice dobře ví, proč tomu tak je) a jestliže všechny politické strany, komory a svazy mají své agitátory u zákonodárců, své přesvědčovače, kteří se volně pohybují dokonce i v sídlech vlád, senátů a parlamentů, tak co tedy brání jakýmkoliv dalším občanským spolkům, sdružením a jejich aktivistům, aby i oni udělali totéž, co podnikají politické strany a zájmové svazy?

Někdo možná namítne, že k tomu jsou potřeba peníze a že buď jen miliardáři na to mohou dát peníze ze svého, anebo ten aktivismus mohou financovat už jen sekretariáty politických partají, které si ty státní vyživovací příspěvky pro sebe prosadily už dávno do zákona, zatímco my ostatní, včetně občana Aleše, je nemáme. Ano, to je jistě pravda, ale pravda je to jenom částečná a jak známo, polopravda vlastní nejistoty je vždy škodlivější nežli lež.

Proč? Protože k tomu, abychom mohli působit svými poznatky a myšlenkami na druhé, tady totiž neexistují jenom ty tištěné noviny, rádia a televize s nějakými vlastníky, ale máme tu už i multimediální Internet s jeho info-weby, maily a sociálními sítěmi. Čili, i my máme nástroje, původně „vymyšlené“ elitami jen pro ně a pro jejich reklamu a byznys a pro tzv.“vyváženou“ propagandu. Nástroje, které však nyní mají sílu i v politickém využití jinými subjekty, pakliže aktivisté elit o ten svůj internetový byznys rovněž nechtějí přijít, protože jinak by museli ten Internet vypnout. Máme tu tedy příležitost v působení jiném a přitom zcela demokratickém, protože si všichni využívání tohoto komunikačního media poctivě platíme.

Tak proč tu šanci ze země nezdvihnout, když to alespoň v začátku vyžaduje finanční investice pouze v míře relativně minimální? Jak? Především koncepčně a zejména – věrohodně, přičemž nestačí jen ta aktivita. Je třeba mít sociálně promyšlený program, který lidem z dosud mlčící většiny (a o právě ty budoucí voliče jistě jde) ukáže nejen pravdu o jejich trápeních života, ale i cestu, jak to všechno spravedlivě vyřešit. Aktivitu, která lidi jasnými zárukami o poctivosti úmyslů aktivistů přesvědčí, že oni tu „svou“ pravdu nikdy neopustí ani nezneužijí. Aktivitu, která bude od počátku každému srozumitelná, důvěryhodná a s potřebami a zájmy potenciálních voličů se plně shodující. Nebude-li taková, pak nutně za čas vyšumí, přičemž čas vyšumění bude dán jen množstvím případných peněz, vložených na začátku agitační kampaně do propagandy. A proč? Protože na všechny politické lži se vždycky nakonec stejně přijde.

Ostatně, podívejme se ku příkladu na politické aktivity údajného miliardáře Janečka, jak nakonec dopadl, když se ukázalo, že všechny ty jeho řeči o „zlojedech“ byly jen skrytě antikomunistickými a otevřeně neupřímnými pokusy o odvedení pozornosti od skutečných sociálních problémů zaměstnanecké mlčící většiny občanů. A proč? Právě proto, že ten pán, který nechtěl nic jiného, než stávající Systém upevnit, „zapomněl“ lidem říci pravdu: Pravdu o tom, že zničením centra jím předstírané kritiky, tj. kritiky korupce a spekulací, proti nimž údajně tak vehementně bojoval, by si právě on svůj vlastní paraziticky byznys-systém obživy sám perfektně zničil.

Šance je i bez velkých peněz

Jaké šance má tedy obyčejný občan Aleš? Jak na následujícím příkladu uvidíme, má šance docela dobré: Nedávno již podnikáním trochu unavený milionář Babiš založil politickou stranu, protože měl hodně peněz. Mladý občan Aleš, ačkoliv peněz nemaje, přesto když bude chtít, může založit – pokud už ne přímo politickou stranu – tak alespoň nějaké samostatné spolkové občanské sdružení, což jej finančně pro začátek stát téměř nic nemusí, jen trochu organizační práce. Ovšem ale jen tehdy, bude-li mít jeho aktivita smysluplnou a pro lidi přínosnou myšlenku.

Nu a pokud se časem vypracuje na schopného politického lídra, pak jednou v budoucnu možná prosadí i do Ústavy novou větu Článku 5 tohoto znění: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži nejen politických stran, ALE I SPOLKŮ A OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ A následně pak ještě něco: Skutečnost, že jeho občanské sdružení, až v prvních volbách uspěje a změní se na politickou stranu, tak že bude prosazovat nový a jiný volební systém, založený na přímé demokracii, na odvolatelnosti špatných politiků obligatorním závazným referendem, referendem bez požadavku povinné minimální procentuální hranice účasti voličů. Proč? Protože ten, komu je to jedno a rozhodne se voličsky mlčet, ten také i tím dává najevo, že mlčky s návrhem tezí referend souhlasí. Kdyby totiž nesouhlasil, tak k takovým referendům určitě přijde a určitě bude hlasovat proti.

Volební zákon a volební systém

Takže, již víme, že základem demokracie je demokratické právo. Základem demokratického práva je volební zákon. Základem demokratického volebního systému by především měla být jeho spravedlnost, bez fint účelově vymyšlených procentních kvór a bez nezasloužených výhod jakéhokoliv dopočítávání hlasů, které voliči ve skutečnosti neodevzdali. Měl by to být volební systém, kde si každý ve volební hlasovací listině může zaškrtnout nejen kandidáty politických partají jemu sympatických, ale může tam zaškrtnout vůbec kohokoliv zapsaného, kdo chce pracovat ve veřejných funkcích bez ohledu na jeho stranickou příslušnost. Jednotlivci, kteří pak dostanou v takových volbách nejvíc hlasů, tak budou do předem daného počtu funkcí zvoleni a ty funkce obsadí. Jinými slovy – stoprocentní možnost kroužkování kandidátů a většinový systém přímé volby nejlepších i osvědčených kandidujících jednotlivců.

Že však právě takový budoucí volební zákon bude pohromou pro koalice, předem a tajně domlouvané, nebo dokonce smluvně zkorumpované? A komu z většinových voličů to bude vadit? Každý takový volič přece ví, že právě tohle mu rozhodně vadit nebude. Alespoň se potom ti lidé, takto přímo volbami vybraní a zvolení, budou muset domlouvat na tom, co je pro jejich voliče opravdu to nejdůležitější a sociálně nutné, bez ohledu na partajní příslušnost a nějaká uměle a záměrně vytvořená stranická volební kvóra, aby se dosud zavedené partaje v parlamentu zachránily na svých nezasloužených židlích a hned tak z politického života nezmizely.

Co pak – bude výsledkem takových voleb? Nutně už nic jiného, než konkrétní manažérský program pro předem daný počet zastupitelských míst – anebo nové volby při nespolupráci zvolených kandidátů. V každém případě však, už nebudou žádné nové a ještě škodlivější deformy stávajícího stavu. A koho bude zajímat, zda Pepík nebo Franta byli až dosud konzervativec nebo socan, když důležité bude to, k čemu se ti dva před volbami OSOBNĚ A NIKOLIV PARTAJNĚ programově voličům zavázali? Může snad být ještě nějaký jiný systém voleb spravedlivější, bude-li hned od začátku ve hře především individuální(!) zodpovědnost volbami zvolených kandidátů?

Nu a jsme opět na začátku u pojmu PRÁVO: Co je to správný volební systém? Je to systém, daný správným zákonem, který je produktem práva státu. A co je to správný zákon? Je to zase jen to, co bylo řečeno na začátku: Je to poctivé, sociálně spravedlivé a organizačně promyšlené VOLEBNÍ PRÁVO. Právo, své zástupce a politické manažéry nejen určovat, ale především svobodně VYBÍRAT. Právo, od něhož by se demokratická a lidem prospěšná politika měla vždy odvíjet. Přímá volba je jediná naše možnost obnovy rozumu a spravedlnosti, jak ukázala přímá volba prezidenta Zemana. Nenechme si proto ten přímý vliv na výsledek voleb z rukou vzít a naopak bojujme za jeho posílení!

Pravda, vždy budou někteří lidé tvrdit, že „dělat politiku“, znamená mít především peníze. Jenže ten, kdo tuto mantru vymyslel, však asi neví, že to platí jen pro první volby, kdy kandidát musí získat voličskou důvěru. Tu získá jen poctivostí srdce a osobním příkladem v dosavadním životě v zatím bezplatné a zřetelně užitečné práci pro veřejnost. Ono totiž, lidi si všímají … Ostatně, dělat politiku pro peníze, to umí každý deprivant. Ale to nestačí a časem i ten největší občanský voličský naivka takového politického fýrera nakonec prokoukne. Síla přesvědčivé sociální myšlenky nepotřebuje být futrovaná pouze penězi. Ona vychází ze života a nikoliv jen z touhy po snadné obživě a po zisku.

Závěr

Takže, milý občane Aleši, je tedy třeba osobně a politicky aktivně pracovat na tomto primárním cíli: Bezradně nebědovat, ale osobně si zkusit změnit k lepšímu stavu právě to naše české právo, jiná cesta není. Že je to nesnadné už také i z důvodů čistě mezinárodních? Ano, to zajisté. Ale právě proto – je to úkol pro politické aktivisty, jako Vy mladé a zdravé, protože právě ti v tom našem českém a zatím těžce koloniálním právním (či přesněji neprávním) prostředí budou příštích padesát let žít a na další léta to bude i život jejich dětí.

Co to v důsledku znamená? To, že změnit právo, znamená především volebně a tím i politicky u kormidla státu vyměnit ty, kteří ke změnám nemají schopnosti nebo politickou vůli. Pouze lidé cílevědomí, zodpovědní a politicky aktivní, lidé s patřičným vzdělanostním základem a s poctivou vlasteneckou vizí, jen takoví lidé – a jejich činy – o lepší budoucnosti tohoto národa – doufám – rozhodnou.