|
Katolický jáhen o katolickém pojetí křesťanství a všem, co s tím souvisí. |
INDEX:
00:13 Ježíš Kristus je historická postava nebo mýtus
01:48 Mohli se následovníci Ježíše Krista v něčem mýlit?
02:48 Jste křesťan?
04:13: Na Ježíše Krista se křesťané na celém světě dívají stejně?
05:37 Křesťanský univerzalismus
09:46 Boží soud
11:29 Boží mlýny
23:29 Občan je veden církví k pokoře a submisivitě
30:44 Islám má šaríju, co má křesťanství
36:46 Role ženy v křesťanství
47:59 Křesťanský extremismus, fundamentalismus, ortodoxie
01:02:17 Kdo se může stát křesťanem
01:02:37 Kdo by se měl stát křesťanem
01:04:07 Konvertité
01:07:32 Poslední soud
01:24:16 Homosexualita
01:27:07 Křesťané a zázraky
01:38:20 Migrace do EU
01:46:02 Jaký mají mít občané ideál
Související články:
22 comments on “DOTAZNÍK PRO Pavla Reumanna: Křesťanství”
Ani jsem se na to nekoukal. Už ty otázky nápadně připomínají inkvizici. Pravda, zdokonalenou.
Děti vychované v náboženských rodinách jsou krutější než děti z ateistických rodin
Zdá se, že náboženská víra má negativní dopady na altruismus dětí a na jejich odsuzování druhých.
Děti z nábožensky založených rodin jsou méně laskavé a daleko více nakloněné k odsuzování druhých než děti z nenáboženských domácností, zjistila mezinárodní akademická studie.
Studie zkoumala téměř 1200 dětí ve věku od pěti do dvanácti let, v USA, v Kanadě, v Číně, v Jordánsku, v Turecku a v Jihoafrické republice. Asi 24 procent dětí byli křesťané, 43 procent byli muslimové a 27,6 procent byli ateisté.
Výsledky studie „důrazně prokazují, že děti z nábožensky založených rodin jsou méně altruistické než děti z ateisticky založených rodin.“
Myslel jsem si to už dávno.
http://www.theguardian.com/world/2015/nov/06/religious-children-less-altruistic-secular-kids-study
Pro Botičky : Pokud v té „odborné“ studii bylo 43 % muslimů a 27% ateistů tak to ani nemohlo dopadnout jinak. A to ještě vycházím z předpokladu, že i ateismus je svého druhu náboženství. Jinak tam ta skupina neměla co dělat, protože nepředstavuje relevantní vzorek.
Samozřejmě myslím ateistickou inkvizici.
K první otázce: Kristus historická postava nebo mýtus. Historická postava, pokud je jeho existence doložena literarními prameny nebo výsledky archeologického výzkumu. Mýtus pokud je dokládán jen biblí a evangeliemi. Abych pravdu řekl, nevím o žádném literárním pramenu nebo archeologickém objevu, dokládajícím existenci Krista.
Připouštím ale, že jde jen o mou pouhou neznalost. Pokud některý z bratrů a sester poučí laika, budu vděčen.
Politické strany a církve, nejúčinnější nástroje k manipulaci a rozdělování lidí. Nic jiného, než rozděl a panuj. Dovedete si představit, kolik balastu a hnoje si lidé do hlav nacpou a pak se kvůli tomu i zabíjejí? Přitom jak náboženství tak i politika vycházejí z obecně platných myšlenek, které byly následně zneužity proti lidem. I když připouštím, že víra v cokoliv provází lidstvo od chvíle, kdy bylo schopno abstraktního myšlení.
Ateismus patří mezi náboženství asi tak, jako nesbírání známek patří mezi koníčky a abstinence mezi závislosti.
No to je takový příklad výzkumu, který vyšel, jak si zadavatel přál. Kdyby byly z výzkumu vyřazeny děti muslimů, a byly by nahrazeny dětmi Buddhistů, třeba by výzkum vyšel tak, že děti ateistů jsou na tom nejhůře, nemám nic proti dětem ateistů a věřím, že jsou skvělé, neb to mám v rodině – aneb nevěřím nikdy statistice, kterou jsem si sám nesfalšoval… Přemýšlejte, dělají z nás pořád blbce, a Vy na to pořád skáčete…
Ateizmus je samozřejmě náboženství, jehož základním dogmatem je, že není bůh. Podobně by odsuzování těch, kteří sbírají známky patřilo mezi fanatizmy a demonstrativní abstinence přinejmenším mezi pokrytectví.
Všechny ty útržky vytržené ze souvislostí, všechny ty jednotlivé úcělové citace, naivní představy a různé výklady a to od naivních babiček až po „našeho“ pana kardinála, nebo nějaké osobní postoje pana Reumanna a jeho osobní chápání těchto věcí, to je úplně o ničem.
Doporučuji si vzít Bibli – pěkně od začátku a od Starého zákona – a číst a číst – aby člověk věděl o čem je řeč. Možná se leckdo bude divit, co se všechno tam dočte …
@J. Hruška
Ateismus je náboženství asi tak stejně, jako je plešatost barvou vlasů.
Základním dogmatem zde není „neexistence boha“ jak chybně předpokládáte, ale přijetí existence čehokoli, pouze až poté, co byla objektivně prokázána.
Pak je zde ještě materialismus, který se s ateismem většinou, ale ne důsledně překrývá. (kdo z lidí je v myšlení důsledný, že.. ,)
Materialismus tvrdí, že svět okolo nás je objektivně existující a vědomí jej pouze odráží. Naproti tomu idealismus tvrdí opak,.. atd atd..
Jsem sice jen agnostik, protože určité formy „Boha“ si umím klidně představit aniž by mi to nějak vadilo. Proč si myslíte, že ateista musí nutně ODSUZOVAT toho, kdo v něco věří? Mohu být ateistou a přitom mi může být úplně jedno, kdo v co věří, ne? Musí snad věřící ODSUZOVAT ateistu? Já doufám, že ne.
No a co jste se například dočetl? Dokážete to nějak shrnout?
A pokud by i všechno kolem nás bylo virtuální realitou, dokonalým matrixem, který nelze odhalit, stejně by se to z hlediska pozorovatele uvnitř chovalo jako objektivní realita, ne? Jako virtuální realita by to bylo viditelné jen z vnějšího pohledu, který je ovšem vyloučen.
Pak by tu mohla existovat vnější entita, která by náš virtuální svět stvořila a provozovala na nějakém nepředstavitelném počítači. Ta entita by pro nás vlastně měla všechny atributy Boha, ne?
Určitě se časem podělím a budou to zcela jistě formulace dosti stručné :-)
Zatím nejsem u konce a pak si dám nějaký čas na urovnání myšlenek, ale i tak je to čtení velmi přínosné.
NZ mě celkově zlkamal. Naopak u SZ mě potěšila jeho čtivost a historická výpověď o době.
A co mě zaujalo ? – třeba že už v Knihách Mošeho jsou dvě nestejná znění Desatera, nebo jakým způsobem kmen Jisraele ke své zaslíbené zemi přišel (a to podle rad a příkazů Jošeho).
Potřebu nechat si to uležet chápu. Mám to také tak. Možná vás ovlivňuje to, co v těch textech podvědomě hledáte, pozor na to. Mi se naopak líbil NZ a nelíbil SZ. Ale už jsem pochopil, proč jsou používány oba. Nestalose, že by NZ nahradil SZ. Otázka k zamyšlení. Na kterých prioritách řídí společnost SZ a na kterých NZ?
Re Sio – no, nemyslím, že bych byl předpojatý nebo si liboval v tom či onom a to vyhledával. Jen v krajních polohách jsou většinou věci lépe vidět. Pochopitelně si ale člověk vše filtruje přes svoje znalosti a zkušenosti a převádí si vše na svoje termíny.
Podle mne tyhle knihy nejsou vůbec určeny pro lidi, ale pouze pro kněžský stav. A co se z nich dá odvodit ? – naprosto cokoliv. Navíc v době, kdy Bible byla „na okrese jediná kniha“, navíc psaná v latině a všichni kmáni byli negramotní, to bylo docela snadné.
Ale ten SZ je fakt pozoruhodná historická literatura. Ale taky je tam cítit jak se v průběhu tvorby a následných roků „s textem pracovalo“.
O oficiální názor na vztah NZ a SZ se budu potom zajímat. Ale přes nějaké to fundované „svaté vysvětlení“, ono to bude jako se všemi jinými zákony:
„Mlčeti zlato.“ nebo „Líná huba holý neštěstí.“ – co platí ??
Platí „Oba“ ale „Jak kdy“.
Podle situace, podle okolností a podle našeho záměru.
byly doby, kdy se mi líbil pouze SZ, NZ jsem pokládala za nestejnorodý slepenec. Pokud vím, starým zákonem se řídili židé, a např. Ruská pravoslavná církev přijala starý zákon až na základě výnosu jednoho z carů .
Nový zákon nebyl sepsán samotným Kristem ale jeho následovníky. Snad to byl záměr, vždyť nejvyšším přikázáním nového zákona je nepodmíněná láska
V praxi to s tou nepodmíněnou láskou moc nedopadlo, ale stejně to mělo své pozitivní dopady na stabilitu společnosti. Vznikl požadavek na odpuštění, což bránilo úspěšně krevním mstám. Ty ke stabilitě státu moc nepřispívaly, spíše odpovídaly klanové struktuře.
Pro Sio – ono možná taky záleží na konkrétním překladu. Hledal jsem to původní Desatero Exodus 20 – 17, a na netu jsem našel několik „drobně“ se lišících textů, ale každopádně vždy jiných než mám doma.
Shodou patrně sťastné náhody čerpám ze starší verze (195?) od Josefa Hegera – https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Heger – který překládal přímo ze staré řečtiny a ne z novějšího a běžně užívaného latinského překladu – Vulgaty.
Ono je vůbec zajímavé se podívat na to jak se to Slovo Boží překládalo – na Wiki je to pěkně zpracováno. I ta Vulgyta prý byla sv. Jeronýmem vytvořena ve třech variantách.
A to Jahve kázal Mošemu: „Z mých přikázání – Ani slovo nepozměníš, ani slovo nevynecháš, ani slovo nezatajíš …“.
Snažím se postihnout hlavní myšlenky díla, ty by měly být v každém překladu. Bible je sofistikovaný zákoník, taky se její díly jmenují Starý a Nový Zákon.
Sofistikovaný a rozdílný od právních dokumentů je v tom, že slouží k bezstrukturnímu řízení. V tom je zároveň geniální, vystačí si s několika málo požadavky a spoustou příkladů. Myslím, že její požadavky jsou docela jasně vyjádřeny tak, aby jim prostý lid porozuměl. Zároveň dávají elitám dost možností pít víno a kázat vodu.
Z hlediska řízení státu (a toto hledisko tam není nikde explicitně zmíněno) je to neskutečně efektivní nástroj, všimněte se, že k vymáhání požadavků není potřeba žádná struktura, věznice atd., je tu Bůh a ten vidí vše.
Všechny přikázání a příklady z Bible upevňují stabilitu státu jako systému.
Re Sio
Já myslím, že jste úplně pomýlený a že máte velké štěstí, že zrovna není u vesla páter Koniáš, ten by vám ty myšlenky o nějakém bezstrukturním řízení už uměl vyhnat z hlavy. Bible je Slovo Boží – Písmo svaté … a o tom se nepřemýšlí, to se jenom absorbuje. :-)
Hlavní myšlenky jsou jasné – a odpovídají postupným změnám ve společnosti. I v těch překladech.
Nechci zabředávat do podrobností, ale třeba u toho EXD 20 – 17 je zajímavé, že původní znění bylo: „Nepožádáš – manželky, domu, sluhy, děvečky, osla, býka, pole … … a dalších životních potřeb “ (přesně bych to musel opsat) a nemělo to nic společného se smilněním ani závistí.
Byl to zákaz na braní zástavy za dluh – tedyve smyslu: „Nepožádáš po bližním jako zástavu za jeho dluh … … „. Není divu, že to v původní podobě velice brzy z Božích textů vypadlo.