Ze všeho zla jsou obviňovány USA. Stanou-li jednou před soudem, budou před ním muset stát ovšem i evropští politici. Jako kdybychom my, západní evropský okruh, byli nevinnými beránky.

Mezinárodní finanční kapitál potřebuje nová území, nové zdroje. Je na konci. Co se týká úrokových sazeb, zažíváme delirium tremens a rozpad stávajícího měnového pořádku lze datovat 1. říjnem 2016. Jen málo pozornosti bylo věnováno převzetí yüanu do koše měn MMF jako zlomového data, kterým začíná proces odbourávání modelu Pax Americana. Rusové dnes oznamují vydávání státních dluhopisů v yüanech, což znamená další oslabení dolaru. Nastupují poslední pokusy, jak manipulovat cenu zlata dolů a podvádět naivní investory, viz aktivity centrálních bank a jejich hlavy BIZ v Basileji minulý týden, kdy se pákuje ve velkém již i zlato. Máte kilo, papírově však prodáte tunu. Absurdnější obchodování si nelze představit. Více ZDE.

Americký Fed se neodváží zvýšit základní úrokovou sazbu před volbami a prezident Obama rozhoduje v těchto dnech, zda vyhlásit Sýrii (a tedy i Rusku) válku. Turecko ve válce s USA již vzhledem k podepsané smlouvě o výstavbě plynovodu z Ruska fakticky je. Veselé časy!

Zdá se, že se kolečko dějin otočilo nazpátek o více jak sto let

Kolonialismus není zdaleka minulostí. Pokud tedy sledujeme alespoň současnou politiku západních mocností, které se pokoušejí zuby nehty prosadit smlouvy TTIP, TiSA, CETA, ATP a EPA a další. Obyvatelstvo Evropy se nedokáže sjednotit, aby demonstrovalo za udržení sociálního smíru, ale dokázalo se zorganizovat a demonstrovat proti pokusům zrušit národní státy a omezit vliv vlád a parlamentů a ovládnout svět ekonomickou silou nadnárodních korporací. Při poslední demonstraci proti TTIP vyšlo v Německu do ulic přes 320 tisíc lidí. Přesto německý Ústavní soud tento týden rozhodl, že aniž by mohla být pěti set stránková smlouva CETA s Kanadou důkladně prostudována, může být uvedena „předběžně v platnost“ pod podmínkou, že bude existovat nějaká možnost od ní v budoucnu odstoupit. Pusťte si vlka do chlívku a doufejte, že tam nenadělá paseku.

Angela Merkelová v oparu paranoidní sebestřednosti

Němci hrají velmi špinavou hru. Není omluvou, že jsou obsazeným státem a že musí poslouchat svého protektora. Jejich prostřednictvím je tažena ke dnu celá Evropa. Nástrojů jim k tomu bylo vnuceno dost: Euro, migrantská krize, vydírání a obchodní válka ze strany „nejlepšího přítele“. Ale nestačí, že obšťastňuje evropské občany, po návštěvě afrických zemí vystupuje jako Mesiáš, který snad chce zachránit celou Afriku. Slibuje zde pomoc výměnou za demokracii. Je únavné poslouchat ji: Pořád ta samá papouškování a klišé odkoukaná od Baracka Obamy:

Když se chci jako německá kancléřka starat o to, aby se Němcům vedlo dobře, aby Evropská unie byla soudržná, musím se také starat o to, aby se v evropském sousedství dařilo tak, tam mohli lidé svou vlast považovat za svou vlast. Konkrétně to v naší době znamená, že se budeme muset zabývat Afrikou novým způsobem.

Na ten nový způsob pomoci Africe se podíváme dále. Zřejmě je paní Merkelová ve svém velikášství přesvědčena, že když tak úspěšně obšťastnila Evropu svou politikou, přijme její obšťastňování i africký kontinent. Jak tedy hodnotit cestu Angely Merkelové po Africe?

Vzhledem k její politice otevřených dveří imigrantům a nátlaku EU, jejíž je čelnou představitelkou, nelze tuto cestu označit jinak než za nestoudnou a nemorální. Nebo si snad byla obhlédnout, nakolik je Afrika ještě zralá po špinavé koloniální politice a vměšování se do politiky zemí severní Afriky a podpoře vraždění v ní, zemí, které byly hrází proti uprchlíkům do Evropy, zabránit proudu afrických migrantů na Evropu? Ale nakonec nejde jen o německé politiky. Tématem článku není tentokrát úloha Francie, zemí Beneluxu a Itálie, které si ještě svůj kalich hořkosti budou muset vypít do dna.

Prosazování „evropských hodnot“ v podobě evropsko-afrického ekonomického partnerství

Protestujeme proti TTIP, CETA ,TiSa v Evropě, ale veřejnost nemá vůbec ponětí, že Evropská unie vnutila africkým zemím smlouvu o volném obchodu, která je nejenom nemorálním aktem, ale v případě Afriky doslova svinstvem. V případě TTIP s USA nebo CETA s Kanadou nejde o partnery na různém stupni ekonomického rozvoje, úrovně technologie i vzdělání, na rozdíl od zaostalé Afriky. Tady jde o zcela zaostalé země, které se tak stávají obětí daleko horšího stupně neoliberálního vykořisťování, než zažívají země bývalého východního bloku. Ale mají přírodní zdroje, a o to jde. Africké státy nebudou mít tak šanci se kdy postavit na vlastní nohy a vybudovat si vlastní průmysl.

My Češi rádi říkáme, že jsme nikdy žádné kolonie neměli, a tedy se nás invaze afrických a asijských migrantů netýká. Dnes jsme však součástí EU a NATO a děláme užitečné idioty v Mali, Afghánistánu i jinde. A peníze na tyto mise jdou i z našich kapes. I my se na této dnešní nekoloniální sprosté politice, nehodné člověka 21. století podílíme a na konci dostaneme také svoji zaslouženou odměnu. I my neseme část viny za stav tohoto světa.

Politika Bruselu vůči Africe popořádku

Ze všeho zla jsou obviňovány USA. Stanou-li jednou před soudem, budou před ním muset stát ovšem i evropští politici. Jako kdybychom my, západní evropský okruh, byli nevinnými beránky, obětí manipulací ze strany USA. Vadí nám vnucovaná chlórovaná kuřata a nadnárodní rozhodčí soudy, neférové podmínky, které vyhnaly do ulic statisíce lidí, ale vůbec jsme si nevšimli, že Brusel podepisuje dohody o volném obchodu s africkými zeměmi, které lze označit za všechno, jenom ne férové. S posledními, které odolávaly nátlaku – Keňou a Rwandou – je podepsal nedávno. Více ZDE . Tanzánie, Uganda, Burundi a Jižní Súdán ještě pořád odolávají. Vše pěkně v tichosti, média nás nebudou přece zatěžovat „zbytečnými“ informacemi.

Afrika je v módě. Zájem ze všech stran: USA, Čína, EU

EU se snaží posledních deset let uzavřít co nejvíc dlouhodobých smluv o zónách volného obchodu s velkým počtem afrických zemí. Oficiální název Economic Partnership Agreement (EPA) je součástí bliku Afrika, Karibik a Pacifik (ACP). Základní informace o EPA najdete ZDE.

EU prosazuje protlačení smluv o volném obchodu stylem drogového dealera, který shání nové kunčafty. Především nejdříve připraví vyhlédnutým státům nebo hospodářským sdružením malou dávku drogy, aby se země dostaly do úplné závislosti. Samozřejmě jde o neoliberální taktiku, která má zajistit EU přístup k surovinám, stejnou strategii používají i Spojené státy a Čína.

Africké země získávaly od roku 2000 přístup na evropské trhy, tím se vytvářela propojení v oblasti agrárního obchodu, o který EU zejména jde. Jeden příklad za všechny: S Ghanou byl rozjet obchod s importem výrobků a drůbežářských monstrózních evropských továren, které sem dodávaly dotacemi a chemií narvané přebytky a odpad z drůbeže, kterou západní konzumenti opovrhují. Tím však byla zničena existenční základna drobných zemědělců v Ghaně.

Toto otevření vrátek vlkovi dočasným nalákáním na možnost dostat na evropský trh africké výrobky mělo pak zajistit Bruselu páku, jak zlomit odpor afrických zemí proti rozsáhlému otevření jejich trhů evropské konkurenci, které tyto země nebudu nikdy schopny stačit dechem. Aniž bychom si toho všimli, byly africké státy postaveny v roce 2013 naprosto hnusným způsobem před ultimátum: “Buď podepíšete EPA do října 2014, nebo škrtneme naše podmínky, které vám usnadňují přístup na naše trhy.“

Je jasné, že hospodářská (zejména silná německá) lobby podporovala tento nerovný boj ze všech sil a 10. července 2014 kapitulovaly vlády západoafrických států, sdružené v hospodářském společenství ECOWAS a hned nato 22. července ratifikovalo po nátlaku dalších 7 afrických zemí sdružených v South African Development Community (SDAC). Jsou mezi nimi Angola, Kamerun, Jižní Afrika, Namíbie. Jenom Keňa se bránila dodržet podmínky bílého muže, a tak byly na její exporty uvaleny vysoké celní přirážky ze strany EU, což znamenalo pro Keňany ztrátu 150 tisíc pracovních míst. Vláda v Nairobi podepsala „partnerství“ až 1. září 2016. Tanzánie, Uganda, Burundi a Jižní Súdán musí smlouvy podepsat zvlášť.

Otevření trhů za nerovných podmínek trvale poškodí africké země, stejně jako poškodilo v devadesátých letech nás

Z krátkodobého pohledu vzniknou sice v Africe nějaká pracovní místa, stejně jako v montovnách ve východoevropských zemích, které jsou také zbaveny víceméně své materiální zemědělské základny a závislé na dovozu potravin, ale neoliberální koncept nadvlády zcela volně se pohybujícího kapitálu bude mít pro Afriku zhoubné ekonomicko-sociální dopady.

Podle EPA musí Afrika otevřít 83 % svých trhů pro evropské zboží, přičemž jen 10 % zboží vyrobeného v Africe je schopno konkurovat. Němci mají v Africe bohaté zkušenosti a jediná pomoc má spočívat v otevření se konkurenci? O tom byla návštěva Angely Merkelové v Africe? Takže se tam budou vyvážet dotované zemědělské přebytky.

Ale nejenom to, jak ukazuje další příklad: Nedávno uveřejnila televize Arte dokument o velkém obchodování se starými počítači a elektronikou z Evropy, která je určena jednak k likvidaci, jednak částečně k prodeji. Tímto kšeftováním se tvoří v Africe „nová střední třída“. Jen si vzpomeňme na obchodování s ojetými auty u nás. V Africe se děje to samé. Bohatý Západ se zbavuje morálně zastaralé techniky, jenže barbarská likvidace odpadu z Evropy s sebou nese důsledky v podobě rozsáhlého znečištění životního prostředí. Únik jedovatých látek do řek a moře ohrožuje mořskou faunu a zbavuje rybáře jejich obživy. Kromě toho s sebou nese nárůst rakovinových onemocnění obyvatel postižené lokality.

To je čistý neokolonialismus, protože rozvrácené africké ekonomiky nebudou nikdy moci konkurovat například německé ekonomice. Nemohlo-li konkurovat Německu Řecko, jak by mohly konkurovat země Afriky. „Smlouva EPA není nic jiného než odpískání šance na vznik zpracovatelského průmyslu v Africe“, říká expert z nevládní organizace Chléb pro svět Francisco Márí. Sankce uvalené v podobě celních přirážek na Keňu přesáhly celou rozvojovou pomoc této zemi.

Evropské země se potřebují zbavit zemědělských přebytků. Zoufalství eurokratů je tak velké, že navrhují platit farmářům v Bavorsku a Rakousku 15 centů za každý litr nedodaného mléka! Zatímco jinde umírají děti hladem…