Globálně a doopravdy 2

Uprostřed libyjské centrální Sahary v nadmořské výšce tři sta metrů je křemencový masiv, který je obrazem ničím nerušené prehistorické krajiny. Z nedávných výzkumů však vysvítá, že zdánlivá neporušenost krajiny je důsledek jednoho z prvních mohutných zásahů našich předků do přírody.

„Jsme první generace s rozšířenými znalostmi toho, jak naše aktivity ovlivňují systém Země, takže jsme první generace se schopností a odpovědností změnit náš vztah k planetě.“
Johan Rockström

Uprostřed libyjské centrální Sahary v nadmořské výšce tři sta metrů je křemencový masiv, který je obrazem ničím nerušené prehistorické krajiny. Z nedávných výzkumů však vysvítá, že zdánlivá neporušenost krajiny je důsledek jednoho z prvních mohutných zásahů našich předků do přírody. Mesak Settafet je totiž naleziště kvalitního křemence k výrobě pracovních předmětů doby kamenné a je posetý pozůstatky těžby z období pliocénu a pozdějších věků. Mluvíme tedy o době před dvěma miliony let a těžbu malým počtem humanoidů po dobu zhruba milionu let. Hustota pozůstatků těžby je až 75 kusů na čtvereční metr. Messak Settafet o celkové délce 350 km a průměrné šířce 60 km dosahuje objem zbytků kamenných nástrojů vzniklých během lidského vývoje na africkém kontinentu ekvivalentu více než jedné Velké pyramidy v Gíze na jeden kilometr čtvereční celého kontinentu. (Wikipedia)

Termín „antropocén “se používá k označení časového bodu, ve kterém lidé začali mít převažující vliv na životní prostředí. Kritickým bodem může být začátek průmyslové revoluce asi před 200 lety, někteří mluví o „časném antropocénu“ asi před 10 000 lety, kdy se pro zemědělskou výrobu začaly likvidovat lesy. Mesak je pokusem o první antropocén. Přes dostupnost suroviny jsou stopy po těžbě tak rozsáhlé, že dokumentují skutečné změny samotné krajiny, a to nejen přidáním lidsky vytvořeného odpadu. Těžba kamenných materiálů mohla nejen negativně změnit životní prostředí, ale také mohla zvýšit produktivitu v oblastech nepropustného podloží. Po deštích je dodnes zadržována vlhkost a povrchová voda v každé jámě nebo rozsáhlejší depresi a vytváří tak systém malých bazénků. Ty přitahovaly zvěř i dlouho poté, co původní těžba skončila. V mnoha z nich byly nalezeny velké holocénové kameny, které byly používány jako pasti nebo uchycení ok pro zvěřinu nebo skot v dobách holocénu. Víme jen velmi málo o tom, jak naši předkové mohli vnímat změnu prostředí, ale dá se předpokládat, že jisté vylepšení úrovně života vlivem udržení vody v uměle vyrobených prohlubních bylo neúmyslné. Messak je výrazným prvkem krajiny a musel jím být i v kdysi zelenější Sahaře. Z mapy satelitu lze vidět velmi tmavé až černé křemencové oblasti.

Tmavá barva je mikronově tlustá patina oxidů železa a manganu. Tato patina vznikla někdy před 5000 lety, v době mnohem vlhčí. Ze satelitové fotografie vidíme také vyschlá koryta řek a jejích přítoků, z doby kdy severoafrická aridita byla ovládána hlavně africkým letním monzunem, který osciloval s orbitálními precesními (Milankovičovými) cykly Země. Mělo se za to, že saharská poušť není starší než 2–3 milionů let. Nejnovější modely však ukazují, že nejdůležitější faktor, který umožnil rozšířit pouštní podmínky napříč severní Afrikou, bylo smrštění Tethysova moře (ZDE) a jeho konečný zánik. Stručně řečeno: Milankovičovy cykly, kterými nyní operuje kdosi na médiích pod jménem NASA, nebyly nejdůležitějšími příčinami vzniku pouště.

Messak Settafet je také známý pro pravěké skalní umění, včetně ohromujících rytin zvířat, datovaných asi před 8 000 lety. Myslím, že za zmínku stojí častý motiv kreseb. Je to slon při vyměšování. Všimněte si, milí čtenáři, analogii s prací a teorií Alana Savoryho, jak o tom píši ZDE.

Že jsou lejna důležitá, víme dobře, a není pochyb o tom, že naši předci si toho byli vědomi také.

Co se týká pohřebišť naší pilné práce, připomeňme si pohřebiště letadel nebo aut.

Jsme tedy plně připraveni na popostrčení směrem k záhubě malým, doposud nevýznamným nakloněním osy země nebo oběhu kolem slunce. Základem je ovšem náš postoj k přírodě, naše vydělení…. Jak je uvedeno ve stěžejním díle ”The Antropocen“:

“U všech významných fyzikálních a chemických charakteristik jde nyní o exponenciální růst.“
(Johan Rockström)

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

• Případ Greta Thunberg versus Rosalia Bertell
• Polsko hraje chytrou eko-horákyni
• Greenhouse Gas Bulletin 2013 aneb Jdeme do kytek
• Ptačí oběti globálního oteplování
• Zalesňujeme aneb Lakování na zeleno 3
• Jak vzniká sociální necitlivost

Převzato z e-republika.cz