Pojďme všichni do Betléma!

S končícími vánočními svátky bych se chtěla podělit o vzácný zážitek, i když nevím,nevím, zda je možno vypsat to pouhými slovy. Na Silvestra jsme si udělali s dětmi výlet do horského údolí Valtellina podívat se na tolika lidmi doporučovaný Betlém. Přese všechnu chválu mně už první pohled vyrazil dech překvapením. Něco takového bylo úplně mimo mé očekávání a představy.

Při příjezdu po mostě se před námi otevřel úžasný obraz. V řečišti horské bystřiny se rozprostírala na ploše asi 2000 m2. vesnička našich prababiček, všechno ze dřeva a kamene a oživené autentickými postavičkami ze dřeva, mezi nimi pobíhaly děti a dětmi se stávali i dospělí. Oba břehy spojovaly 3 dřevěné mosty, z nichž jeden obloukový, a na skále se vypínal hrad se zvedacím mostem a ozbrojenci na hradbách. Ale to si nemyslete, ten most se opravdu zvedal i padal, mechanismus je poháněn vodou. Voda poháněla mlýn, vodní čerpadlo (s dřevěným řetězem, což jsem nikdy neviděla, a malými naběracími korýtky), pilu, byla vháněna ho trubek ze dřeva, do studny s okovy zavěšovanými na vahadlo. A prostředkem hluboce vrytého řečiště poskakovala voda po kamenech a odrážela slunečni paprsky.

Na další skále byl kostelík s oltářem a lavicemi, kazatelna s knězem čtoucím z bible. Nechyběla ani zvonice. Byla tam škola, v mlýně se točily kamenné žentoury, k nimž přinášely dřevěné selky zrno v ošatkách, nescházel švec, výrobce dřeváků, truhlář, pradleny ve veřejné prádelně a malý koloniál. Nahoře stál osaměle orientální stan tří králů s velbloudy. U vesnických chaloupek jsou chlévy i volně pobíhající domácí zvířata, pastevec s ovečkami a píšťalou na kopci, sedlák s trakařem naloženým poleny, stařenka s nůší sena na zádech a hodně dětí. Všechny domečky byly vybavené postaru nábytkem i nádobím, nescházela ani stará žehlička na želízko, kolovrátek, krb a lucerničky (osvětleny blikajícími svíčičkami na baterku, to byl jediný ústupek moderní době).

Všechno na dětskou míru, děti vcházely dovnitř, usazovaly se u stolu, dotýkaly se všeho, naše Lumera vlezla v koloniálu k prodavačce za pult. To je vidět na přiložené fotce.

Tlusté poleno vražené jedním koncem do země,předtím naříznuté shora řezy motorovou pilou do kříže až na úroveň 20 cm nad zemí. Seshora vrazí do naříznutého kříže zašpičatělý kůl, čímž se poleno rozevře. Pak tam rozdělají ohýnek, který rozšiřuje otvor v polenu, a tím se i propadá kůl a oheň se zvětšuje. Zahřívání návštěvníků zajišťují i historická železná kamínka v dřevěném přístřešku, na nichž se vaří čaj pro děti a kořeněné červené víno pro dospělé.

A teď se podržte! To všechno je zdarma. A lidé sami házejí do vodního korýtka i studánky mince a nebo do poštovní schránky u vchodu. Když si člověk představí, že se tam každý rok najde parta nadšených a šikovných chlapů, kteří chystají Betlém už od začátku října, aby ho otevřeli 22. prosince, musí se před nimi sklonit s velkým obdivem. Nehledě na to, že i následná likvidace stojí hodně práce a námahy.

Když se lidi ptali, proč je Betlém každý rok jiný, odpovídali, že by je to ani nebavilo dělat to pokaždé stejné. A to všechno dělají pro radost z tvoření a pro potěšení druhým. Není to krásný a zahanbující příklad pro nás všechny? Příklad opravdové lásky k lidem, tradici a tvořivé práci.

Takový povznášející zážitek bych přála všem, všem, všem! Šťastný nový rok!!!