Domů » Hnutí Duha: Vlčích teritorií meziročně přibylo, do Česka jich zasahuje dvaadvacet

Hnutí Duha: Vlčích teritorií meziročně přibylo, do Česka jich zasahuje dvaadvacet

by Stan
14 komentáře

Tisková zpráva Hnutí DUHA, místní skupina Olomouc a Šelmy.cz

pondělí 25. ledna 2021

Podle unikátního terénního monitoringu šelem na celém území České republiky se v roce 2020 nacházelo v České republice alespoň částečně dvaadvacet vlčích teritorií. Devatenáct z nich v pohraničních oblastech, některá na naše území zasahovala jen nepatrně. Ve čtrnácti případech se jednalo o smečky, které v našich podmínkách čítají obvykle 4–6 jedinců. Oproti roku 2019 [1] se počet teritorií zvýšil o čtyři, počet smeček o jednu.

Na monitoringu a terénním výzkumu se podílejí Hnutí DUHA Olomouc, Mendelova univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze, Správa národního parku Šumava a Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přeshraniční teritoria byla konzultována s polským sdružením WILK, partnery projektu OWAD ze Saska a s Veterinární univerzitou ve Vídni. Genetické analýzy prováděla Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Česká zemědělská univerzita a CEwolf konsorcium.

Mapa vychází z prokázaných případů rozmnožování vlka, doložených fotopastmi nebo genetickou analýzou, případně z opakovaných věrohodných nálezů stopních drah a trusu, z nichž bylo možné přítomnost teritoria potvrdit. V mapě nejsou zahrnuty údaje o nahodilém pozorování samostatných vlků, jejichž dočasný výskyt nelze vzhledem k vysoké mobilitě druhu vyloučit na většině území ČR. I tato data je potřebné vyhodnocovat, pro stanovení počtu osídlených teritorií však nejsou relevantní.

Údaje se vztahují k takzvanému vlčímu roku 2019/2020, což zahrnuje období od května 2019 do konce dubna 2020, které lépe odpovídá rozmnožovacímu cyklu vlků než kalendářní rok: vlčata se totiž většinou rodí v dubnu.

Nejčastěji se do Česka dostávají vlci ze severu – ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a v Německu. Minimálně jedna telemetricky označená vlčice k nám však přišla z Rakouska, kdy cestou do Doupovských hor urazila minimálně 430 km [2]. Na Moravu a do Slezska se zatím šíří vlci ze slovenských a polských Karpat. Podrobnější informace k jednotlivým smečkám jsou k dispozici na www.mapa.selmy.cz, podrobnosti k česko-saskému pohraničí je možno nalézt na stránkách projektu OWAD.

Miroslav Kutal, akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA, situaci komentuje: „Kdo by si před deseti lety vsadil, že do Česka bude v roce 2020 zasahovat přes dvacet vlčích teritorií a že tyto šelmy budou druhým rokem vychovávat mláďata 80 kilometrů od Amsterdamu? Vlci prokázali obdivuhodnou přizpůsobivost k životu v kulturní krajině střední i západní Evropy. Soužití s divokými šelmami je stále výzvou pro skloubení zájmů ochrany přírody a zemědělství.“

Pavel Hulva, akademický pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, zodpovědný za genetický monitoring vlka, situaci komentuje: „Genetická data pomohla odhalit v České republice další setkávání dříve izolovaných vlčích populací, stejně tak jako přesuny vlků přes hranice se sousedními státy. Přesto je genetická variabilita tohoto druhu u nás stále nižší než např. v sousedním Slovensku. Je proto důležité zachovat průchodnost krajiny, zajišťující příliv nových genů. V minulém roce se opět neprokázal žádný případ hybridizace se psem. Je pozitivní, že i přes zdokumentované případy mortality vlivem dopravy a pytláctví se vlkům daří nacházet partnery výhradně v rámci svého druhu.”

Aleš Vorel, akademický pracovník České zemědělské univerzity v Praze, vedoucí česko-saského projektu OWAD, doplňuje: „Letošní výsledky jednoznačně potvrzují trend v osidlování severních pohraničních hor, kde je jasný vliv populace, která vznikla na pomezí Polska a Německa. To, že je střední Evropa křižovatkou, potvrzuje i několik dálkových přesunů vlků. V Krušných horách se objevil vlk, který byl poprvé zachycen u Hamburku, u Norimberka byl přejet mladý vlk z Krušnohorska atd. Velmi zajímavým záznamem je také přesun mladé vlčice z Horního Rakouska do Doupovských hor, kde patrně založila pár. Díky tomu, že prošla střední Evropou s telemetrickým obojkem, zanechala za sebou vědecky i ochranářsky významnou stopu – velmi dobře víme kdy, kudy přesně prošla a jakým místům se vyhnula. Dokumentuje to také, že vlci jsou schopni se i v naší silně fragmentované krajině přesouvat rychle a na velké vzdálenosti.”

Poznámky:

[1] Více informací o vlčích teritoriích v sezóně 2018/2019 naleznete v loňské tiskové zprávě: https://www.selmy.cz/tiskove-zpravy/pocet-vlcich-smecek-se-za-rok-zvysil-do-ceska-zasahuje-osmnact-vlcich-teritorii/
[2] Podrobnosti o přesunu telemetricky sledované vlčice z Rakouska naleznete zde: https://www.selmy.cz/clanky/vlcice-z-rakouska-presla-do-doupovskych-hor/

Může se vám také líbit

14 komentáře

Martin (už bez taky m) 29. 1. 2021 - 9:53

Omlouvám se za překlepy, na vině je snížená citlivost rukou- prstů.
Správná duha- adresa je www. selmy.

Gatta 29. 1. 2021 - 9:11

Nechci odvádět diskuzi od vlků – martinovi i Alešovi příspěvky o vztahu vlků a malých často zavlečených šelem, jsou pro mne nové poznání.

Když jsme ale u toho návratu do krajiny …
Co bobři ???

Tady v okolí jsou doslova přemnožení. Díky jezům si hráze stavět nemusí, ale už zde podle vody padly celé „aleje“. Od mladých výsadeb po skoro metrové kmeny – nic si nemůze být jisté. Jedině vše do metru obalit pletivem. Chápal bych jeho přínos zavodňováním krajin díky stavbě svých hrází. To jsem ale viděl jen jednou na Vysočině. Jinak jen žerou stromy.

Martin (už bez taky m) 29. 1. 2021 - 9:46

Zdravím Gatto.
Ai nevíte jak blízko jste řešení: jmenuje se: VLK- resp. usedlá vlčí smečka.
Vlk je vynikající lovec bobrů, právě jako individualista i jako chopný spolupracovat (naháňky, „vyplašení pro zmatení“ a s nadnější ulovení druhým, atp…).
Tam kde žijí přirozeně bobři- KTERÉ POTŘEBUJEME PRO REVITALIZACI ŘEK – znovuobnovení POŘÍČNÍ ZAPLAVOVANÉ ZÓNY všude kde to jen jde – tam všude by měli mít možnost žít i vlci.
Krom n-EMOCÍ, pytláků a želez, strychninu jsou největším rizikem BARIÉRY A AUTOMOBILY – silnice- ale to všem zvířatům (např. zmatení hlukem, světla zvíře často „uzamknou“ mezi reflektory, atd…).
Musíme se pokusit o ROVNOVÁŽNĚJŠÍ STAV – jak mezi řekami a jejich nivami, mokřady, doplnit vlhké louky, atd. , tak mezi zvířaty v krajině žijícími.
Po „prvním „civilizačním“ nárazu na krajinu vlků všude ubývalo.
Ale…
Po minulých stoletích, VELKOPLOŠNÉM PŘETVÁŘENÍ KRAJINY až do 60-70 let min. století docházelo k vymírání místních populací, k jejich ÚČELOVÉMU VYBÍJENÍ POD VYLHANÝMI ZÁMINKAMI. Tomu úbytku byl ale PO TECHNIZACI ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A KRAJINY a po VYTLAČENÍ ŽIVOTA ČLOVĚKA Z KRAJINY KONEC…
Vlk se přes 30 let vrací, v takovém Španělsku jich vzdor kamenitým polopouštím, rozsáhlému chovu zvířat po staletí žije víc jak 2500…
Osobně myslím, že cca do 1000-700 vlků bez problémů unese -ve skutečnosti VELMI POTŘEBUJE i „naše“ země.
A potřebujeme je i na udržení bobrů v rovnovážnějším stavu- i když ten druh nyní poprávu expanduje a opakuji- pro obnovení mokřadů a říčních ekosystémů i PRO OBNOVENÍ ZÁSAKU PRO VODU – jej i na drobnějších tocích potřebujeme.
Mám tady bobry hned pod horami a žiji nad okrajem kopců nad Horní Hanou. CHYBÍ MI VLCI A RYSOVÉ A ROZUMNÍ, CHÁPAVÍ LIDÉ…

Bety 31. 1. 2021 - 12:56

Vzpomněla jsem si na historii Yellowstonského parku z knihy M. Crichtona Říše strachu.
„První správci parku mylně předpokládali, že los co nevidět vyhyne. Snažili se tedy rozšířit jeho stáda odstraněním predátorů. Proto stříleli a otravovali vlky. A zakázali indiánům v parku lovit, ačkoli Yellowstone patřil k tradičním lovištím. Stáda chráněných losů se rychle rozrůstala a likvidovala jisté druhy stromů a trávy, až se začala měnit ekologie oblasti. Losi zničili stromy, které bobři využívají ke stavění přehrad, a tak bobři zmizeli. V té době si vedení parku uvědomilo, že jsou nesmírně důležití pro celkové hospodaření s vodou v kraji. Když se ztratili bobři, louky vyschly a zmizeli také pstruzi a vydry, což vedlo k dalším změnám ekologie parku.Ve dvacátých letech dvacátého století bylo naprosto zřejmé, že se losi přemnožili, a tak je rangeři začali střílet po tisících. Zásah do ekologie se však jevil jako trvalý a původní skladba stromů a travin se již nevrátila.“
(pak znovu dovezli vlky a bobry,ryby atd. ale výsledkem byl stejně zcela jiný – a ochuzený- park.)
Z bibliografie, kterou autor prostudoval – Playing God in Yellowstone: The Destruktion of America s First National Park. New York: Atlantic, 1986.

idiotronic 29. 1. 2021 - 2:40

Podobná diskuse probíhá i na Ekolistu. Kolik stojí provoz vlka , který přijde poobědvat k rodící krávě na volné pastvě, kde sežere tele a kráva zajde stresem.
Stalo se na frýdlantsku. Tisíce let šlechtí člověk hovězí dobytek, aby produkoval mléko a maso, ale bizoni jsou pro pobyt s vlky vybaveni lépe, jen užitkovost vykazují nižší.
Vlk je inteligentní a rychle se naučí, kde je nejdostupnější potrava.

Martin (už bez taky m) 29. 1. 2021 - 9:33

Idiotroniku, na mne se „diskuse“ na „ekolistu“ stala surovou bezohlednou přestřelkou, kde už nemám moc co psát. Ani jedna „strana“ se tam férovosti nedrží…
Ano- vlk je velmi chytré SPOLEČENSKÉ zvíře.
Velmi ušlechtilý, velmi cenný dobytek musí člověk chránit.
Za tím že na to menší chovatelé nemají čas, lidi a penize na mzdy či ovčácké(správný název je pastevecké) psy- za ím „vina“ vlka není.
Je to o organizaci práce v zeměděltví, o mezilidských vztazích, o lidské „ekonomice“ (nevím jak se tomuto NÁBOŽENSTVÍ nyní právě nadává)…
Tam, kde to bude pro vlka RIZIKO – tam lovit zkoušet nebude, či zůstane jen u úokusů- aby si dohad ověřili. Takže zvýši rizika poranění- protože právě ZRANĚNÍ je mnohem horší pro smečku (i jednotlivce samo) nežli smrt. Zraněný zpomaluje, prozrazuje, vyřazuje z plnohodnotného boje, odebírá řadu možností. Smečka na něj vždy nějak reaguje.
A protože jak správně píšete je vlk chytré zvíře, tak mu STAČÍ REÁLNÁ HROZBA ZRANĚNÍ, RIZIKO. Protože v HIERARCHII smečky i pozici „samotáře“ (šikovný, zdravý vlk- vlčice- zvládne oba způsoby, např. v různé fázi života) je ZRANĚNÍ KLÍČOVÝ RIZIKOVÝ, OMEZUJÍCÍ FAKTOR. Ne že by ho hned ostatní (po vzoru povídek a la Hollywood) sežrali, ale KLESÁ i v soutěži o potravu, zdroje, V SOCIÁLNÍM POSTAVENÍ.
„Socializace“ vlků je pro toto ve kutečnosti RYZE SPOLEČENSKÉ zvíře NAPROSTO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ŽIVOTNÍ FAKTOR.
Proto protě normální, zdravý vlk NEPŮJDE DO SOUBOJE S SCHOPNÝM, VYCVIČENÝM PASTEVECKÝM PSEM, u větších stád se používají i dva- tři. Pak jsou útoky naprosto výjimečné, bez reálné škody (např. rozplašením zvířat po okolích lesích, jejich poraněním). Vlk- USEDLÁ NEROZSTŘELOVANÁ SMEČKA (rodina) TO PROSTĚ NEBUDE OPAKOVANĚ STÁLE ZKOUŠET.
Nejlepším řešením je tedy pastevec- dnes CHOPNÝ ODBORNÍK – který dále může de facto plnit roli „provozního zootechnika“ na pastvě, čističe tůní, sledování zdraví zvířat i průběhu výchovy a vývoje stáda, stavu prostředí v němž žijí, atd. Po tisíciletí nevymyslel člověk nic lepšího, zvířata jsou na to zvyklá, jsou s tím srozuměna a až na naprosté výjimky se dají vycvičit.
Hnutí DUHA poskytuje pomoc s získáním dotace na psy, jejich výcvikem u odborníků- kynologů s praxí pastvy (ne u Duhy). Viz stránky wwe. selmy.cz
Další pomůckou jsou ohrady ze sítí, „zradidla“ atp.
Chov prostě NENÍ O TOM, ŽE VYŘENETE STÁDO KDEKOLIV BEZ DOZORU.
A tvrzení, že „vlastník má právo“- to je NEOLIBERÁLNĚ-ANARCISTICKÝ ŽVÁST těch, kteří SKUTEČNÝMI CHOVATELI nikdy nebyli…
Je to jen o té organizaci zemědělské výroby o NUTNÝCH PODPORÁCH MENŠÍM, STŘEDNÍM CHOVATELŮM, a u velkovlastníků alespoň odborná pomoc a podpora.
V lese- v tom správně pěstovaném, utvářeném a dostatečných rozměrů i správné pozice- ale VLK NENÍ V LESE NAHADITELNÝ A POTŘEBUJEME JEJ.

Aleš 28. 1. 2021 - 19:31

I obyčejná liška obecná je přemnožená a pomáhá decimovat drobné a vzácné druhy zvěře. Jenže zástřelné za lišku není, maso z ní není poživatelné a výkupčí kožek myslivcům moc neplatí nebo je vůbec nevykupují. Navíc ulovit lišku je obtížné i pro slušné myslivce. Návrat rysa a vlka by pomohl stav lišek přivést do stavu bližšího rovnováze, takto na venkově decimují stavy drobného zvířectva a drůbeže. O zajíce, koroptev, křepelku, jeřábka, tetřívka či chřástala člověk nezavadí. A proč?!!!

idiotronic 29. 1. 2021 - 10:49

Ale ano, zajíce jsem před dvěma roky viděl. Hledal úkryt před krahujcem (snad jsem jej určil správně) ve vzdušných proudech v těsné blízkosti vlaku před stanicí Odry a zpomalil svůj běh na úroveň lokálky, běžel asi metr od kolejí. Celý vagon pochopitelně fandil zajícovi a ten nakonec na začátku obce zmizel na zahradě mezi palivovým dřívím. Střih…
Píše se rok 1965, je nám 12 let a nabíháme v rojnici a plašíme zajíce, kteří jsou odchytáváni do sítí a po vytřídění samec- samice jsou připraveni na export do Francie.
Za odměnu nám sice nemohli zaplatit, ale poskytli nám oběd v restauraci.
Ještě existuje tento druh exportu?

Martin (už bez taky m) 29. 1. 2021 - 11:39

Krahujec- i samice které jsou u dravců větší- je dost malá na ulovení statného zajíce. Ten dokáže někdy „uboxovat“ i lišku, i když tedy jeho nejlepším únikovým manévrem je „skok do boku“.Má pro to vynikající tělesnou stavbu a do boku skáče mnohdy- ba i v přímém napadení- až 5 a více metrů. Možná šlo spíše o mladého, nezkušeného jestřába. Ti jsou často tak odvážní,až je to mnohdy stojí zranění a život…
Nevím jestli ještě ten „Interlov“ či cosi takového existuje.
Obecně bych zemím jejich nadbytky /tehdejší i současné/ vyvážet nebránil, nejlépe ne „na vypuštění před hlavně“ – jak fungují VŠEOBECNÉ PASTI NA DROBNÉ ŠELMY- tzv- „bažantnice“- ale na obnovu lokálních populací…
Nám by se tak hodil třeba ten tetřívek – a to opakovaně aspoň 20 let.
Ale nejprve je třeba „zjemnit“, „zfunkčnit“ krajinu, doplnit úkryty, potravní a hnízdní možnosti zejména drobným zvířatům.
Jinak totiž prospívají jen tzv. „generálizátoři“- tj. druhy peredátorů či „býložravců“ (živí se ve skutečnosti baktériemi a nálevníky a jimi produkovanými a upravenými látkami) které dokáží přežívat PLOŠNĚ I V ČLOVĚKEM OCHUZENÉ, PŘEMĚNĚNÉ KRAJINĚ.
Typickým příkladem je liška, kuna skalní, myšovití a hlodavci skoro všeobecně, z větších zvířat pak jelenovití, prasatovití… Tedy zvířata schopná „operativně“ vysoké porodnosti, rychlé odezvy na stav ekosystémů (třeba okamžitou potravní nabídku), schopná delšího pohybu i na delší vzdálenost. Jiným naopak často chybí nejen prostor, klíčové druhy (např. osiky a osikové listí, borůvky a jiné keře, jeřabiny, lísky tetřívkům) často postrádají ne-jen dostatek úkrytů v DOSTUPNÝCH VZDÁLENOSTECH.
Ti „generalizátoři“ pak doslova VYSBÍRÁVAJÍ vše co zbylo, co se nedokáže schovat, atp. Tetřívky např. zabíjí i malá vrstva sněhu- neb se nemohou izolovat, schovat, ani před útočící liškou uniknout- je-li sněhu na „jejich místech“ pod půl metru- do něhož se naopak liška jinak boří a je pak neobratná…
Děláme tisíce km tvrdých strojových běžeckých stop, lesních cest- často neuváženě cik cak opakovaně nad sebou ve svazích, nad potoky, – a neuvědomujeme si, že lišky a kuny- ale i pytlačící toulaví psi, či ti jen tak „na volno“ – je coby ZPEVNĚNÉ DRÁHY S VELKOU ÚSPOROU ENERGIE k lovu či honění v zimě velmi široce využívají…
Oni pak s minimem výdeje projdou mnohem více vzdálenosti i přes to, že právě jejich možná kořist /např. koroptev, křepelka, tetřívek- ti mají mnohem méně úkrytů, a mnohem méně možností potravy, a bez sněhu se nemohou chránit se před ztrátami energie chladem. Mnozí kuři pak umírají na infekce a zápaly plic, záněty…
Kuři ale mají obrovský význam pro edafon, půdu a půdní živočichy, dokáží „přeplít“ pole i záhonek bez jedů- a ještě nesou užitek…
Na vrcholu je ovšem v lese a lučně-polně-pastevníkrajině vlk a v lese rys. Pro medvědy už máme málo místa…snad okrajově u Slovenska, snad někde u Šumavy…
Ale pro rysy by byly vhodné snad 35 i víc % ploch lesů.
A pro vlka tak 45- 55% plochy celé republiky vyjma aglomerace a souvisle dopravou „zamřížovaná“ území.
Do krajiny patří nejen člověk- ale i větší šelmy- často proto, aby s nemocemi a těmi menšími šelmami udělaly pořádek.
Například mor praat- nebezpečný i domácím chovům- v oblasti výskytu vlka na Slovensku DLOUHODOBĚ NENÍ ZNÁM… 95% výskytu je u divočáků v území mimo výskyt vlka. DO koronaviru č. 19 se ale člověk moc nemocí už nebal- dáme prostě „silnější přípravek“, nový, „dokonalejší lék“…
Ale jaxi to takvše snadno, jednoúrovňově a prvoplánově nefunguje…
Třeba člověk nahlédne, že Svět není regál supermarketu pro libovolnou spotřebu…
Pak se snad vrátí i člověčenství- i Lidskost…
Označoval se tak KDYS dávno soubor určitých vlastností…

Aleš 29. 1. 2021 - 20:25

Nikoliv. Myslivci musí, aby vůbec měli nějakého zajíce v honitbě draze platit za odchov v odchovně. Jsou to docela paradoxy. Přemnožená srnčí a vysoká decimuje lesy, divočáci zase polní ekosystémy a luky a pastviny, v lese jsou spíš nebezpeční pro drobnou zvěř než vegetaci. Kde vznikl problém? Roky fixlování mysliveckých statistik, fiktivní plány lovu a chovu, zcela vylhané (ne) dodržování vlastních plánů, tzv. přezimovací obůrky, které v reálu slouží jako množírny, byznys mnoha lovců, často revírníků, kteří loví nikoliv v zájmu státu, ale jako koníček skrytě dotovaný ze státních peněz (údržba lesních a polních cest v zimě používaných pro myslivost (byť někdy užitečný, ale koníček), často placena ze státní kasy).

J. Hruška 28. 1. 2021 - 9:29

Soužití lidí se šelmami se v tomto případě dá vyřešit velice jednoduše. Odchytat vlky i ty, kteří je rozšiřují a zavřít je do jedné klece.

Martin (už bez taky m) 28. 1. 2021 - 10:42

Váš názor je Váš, a s realitou potřeb v přírodě nemá nic společného.
V oblasti lesnictví a ochrany přírody mám skromně řečeno osobně poněkud odlišný názor od Hutí DUHA, v případě šelem s nimi ale dlouhodobě souhlasím. S jednou výjimkou: například rysa ostrovida bych rád reintrodukoval mnohem šíře. Rys se bohužel šíří omezeněji, je mnohem více vázan na lesy a mnohem méně adaptabilní na narušení prostředí i bariéry.
Naproti tomu vlk je velmi šikovný a mnohem adaptabilnější.
Nechceme-li tu mít nekontrolovanou hromadu malých šelem (i cizích- například šířícího se šakala, psíka mývalovitého- jiný název mývalovec kuní, zavlečené mývala, norka), masově rozšířeou lišku bez jakéhokoliv většího je ovlivňujícího predátora – je výsledek špatný: vzteklina, prašivina a další nemoci, minimum menších zvířat a vyoký tlak na ně neb je všichni chtějí ulovit. Tlak na zajíce, veverky, koroptve, křepelky, chřástaly, tetřívky, jeřábky a další je pak extrémní…
Všechy druhy menších šelem by naopak rys i vlci lovili a ovlivňovali jejich porodnost. Také pro ovlivňování počtu divokých prasat a zlepšování jejich zdraví je vlk extrémně potřebný. Jinak sice třeba divočáky můžete střílet- ale pokud budete mít zemědělství ve formě průmysolvé výroby a průmylového pohledu na krajinu, lovci sami nic nedokáží. Jen se zvýší porodnost bachyní. Odchovávají i 14 selat v jednom roce, někdy i víc jak 8 bezmála dvakrát do roka… Místo odhadovaných socialistických „kmenových stavů“ cca 35 000 ks na celou ČSSR máte dnes přes „lov“ místy už připomínající nebezpečná jatka 25 x více- mezi 500 000 až 600 000 ks jen v ČR… A například těch psíků je už u nás cca 8-10 000 (kvalifik. odhady), mývalů přes 5 tis…
Když se staví lidé proti vlkům protože CHTĚJÍ „UVAŽOVAT“ ve stylu „Červené karkulky“ – protože CHTĚJÍ „KONTROLOVAT“, „ŔÍDIT“… mají jako výsledek nemocnou a nefunkční krajinu. Mj. i vysoké- stále- stavy jelení zvěře, přemnožené kamzíky, daňky…
VESKRZE ILUZORNÍ rádoby představa že to vše lze „vystřílet“ je ve skutečnosti nesmysl.
Musíte ovlivnit NATALITU, PORODNOST divočáků, jelení zvěře- a to jde JEN přes ZMĚNU CHOVÁNÍ které dokáží ovlivnit jen šelmy. Člověk se občas chová jako zrůda- ale nedokáže nahradit šelmy.
Ani jejich funkce…
Chceme-li zajíce, koroptve, , křepelky, bažanty, chřástaly, tetřívky, zdravé lesy – s jedlí, javorem, modřínem, atp. – musíme se naučit žít i vedle vlků a rysů.
Jinak budeme mít tu kulhavku, prašivinu, vzteklinu a nadlimitní stavy, zničené lesy (zejm. modřín, jedle a javor trpí- a oplocenky nejsou ŹÁDNÝM ZÁSADNÍM ŘEŠENÍM- zvyšuje se tlak na neoplocené – lišky a kuny pak mohem snadněji loví ty drobnější lesní kury- a stačí jeden den námrazy či pád několika okolních stromů- a zvěřjedle např. poničí či úplně zničí…).
z“DRAVÝ“ VLK, KLIDNÁ VLČÍ SMEČKA MÁ V NAŠICH PODMÍNKÁCH KOLEM 7-8 ČLENŮ- NEJSOU ČLOVĚKU ZDALEKA TAK NEBEZPEČNÍ JAKO DOMÁCÍ PSI NAPŘÍKLAD.
Slované s nimi žili v souladu, děti kolem vlků chodily do tehdejších „škol“ denně…vzájemně se respektovali. Máme mnohem více společného, nežli si většina myslí…
Například dospělý rys/rysice za rok uloví cca 68 ks srnčí a pár zajíců naploše cca 250 km2- kde ve stejnou dobu žije i 10 tisíc srnčí, tisíce divočáků a stovky jelenů a daňků… Predátor typu vlka nemá žádnou šanci je „vychytat“, je to jen o ovlivnění chování, predátor nikdy nezničí svou kořist.
Víte- ti vlci i rysové mají na rozdíl od nás „lidí“ rozum. A nejspíše i srdce- „žít a nechat žít…“
Chtěl bych jen předeslat, že zakomplexované „nozory“ o nebezpečnosti vlků už neřeším. Pohádky už nečtu – a každé auto je tisíckrát, a každý pes stokrát nebezpečnější…
Hezký den z hor.
Přikládám fotku jednoho z desítek hektarů zvěří a hnilobami zničených ml. smrkových porostů.

Aleš 28. 1. 2021 - 12:53

Dnes Ti profesor Hruška (shoda jmen s diskutérem om) a jeho kolegové v konferenci Jak zadržet vodu v krajině dal v mnohém za pravdu. Bude docházet k rušení meliorací a melioračních příkopů, byly přímo řečeny teze ve smyslu „Vodní nádrže nemohou nahradit přírodně blízká opatření v lesích a dalších částech povodí“. Nebo 80% délky toků jsou drobné vodní toky a jejich stav je tedy zásadnější pro vodní režim.
Z Kanady jsou známé výzkumy vlivu populace vlka na vodní režim krajiny. Odpůrci návratu šelem často informace neznají nebo dokonce nechtějí znát.

Bety 28. 1. 2021 - 19:19

Děkuji Martinovi za vysvětlení „vlčí“ záležitosti.
To dvounozí vlci jsou něco úplně jiného.

Zanechat komentář