Hořká pravda o pravdoláskařích

Kdo nemiluje Václava Havla, jest duševním trpaslíkem! Pravila svého času jistá blogerka. K tomu lze jen dodat: Amen.

Pavel Frost, podnikatel, producent, muzikant, sinolog žijící a podnikající v Číně, na tuto hloupou propagandu reagoval dne 21. 7. 2011 kritickým článkem, ve kterém přesně definoval lidi, kterým většina občanů posměšně říká pravdoláskaři. Jeho popis je naprosto výstižný a krutě pravdivý. Cituji:

Pravdoláskaři = skupina lidí, kteří milují Václava Havla, a jeho pojetí světa vyjádřené třemi poučkami George Orwella: Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla.  A k tomu dodávám Lež je Pravda a Bída je Hojnost. Pokud jste Orwella četla, víte, o čem mluvím. Tečka.

Pravdoláskaři jsou zcela nepochybně odporná skupina establishmentu, většinou perfektně exponovaná už za doby vlády KSČ (agenti StB, KGB, členové KSČ či patolízalové bolševických papalášů) a schopná demonstrativně podporovat hlavní ideologický proud, ať je jakýkoliv.

Je schopná předstoupit před národ a drze a neomaleně lhát v zájmu podpory této ideologie. Byli by schopní veřejně odsoudit jak popravu komunistky Brožové-Polednové, tak popravu Milady Horákové či Jiřího Paroubka.

Jsou schopni manifestačně podporovat americké radary a rakety, „pvapovy z hvězd a pvuhů“, stejně jako jejich otcové vítali Stalina a soudružskou pomoc SSSR a před tím jejich dědové Adolfa Hitlera. Jejich kolaborace s režimem záleží jen na době.

Zaklínají se Velkými a Ušlechtilými slovy jako je Morálka, Mír, Humanismus, Lidská práva, Svoboda, Demokracie a podobně a přitom podporují totalitu, vymývání mozků, vraždění maminek a dětí v kolonizačních válkách USA (nazývaje to pokrytecky „humanitární bombardování“ a obhajoba lidských práv, míru, svobody a demokracie), rasismus, xenofobii, náboženskou nesnášenlivost a intoleranci, generační nenávist a lhostejnost k lidskému utrpení obyčejných lidí.

Svojí vlastní zrůdnost, sobectví a amorálnost v honu za mocí a penězi často kryjí hlasitou podporou ideologie či náboženství, které je zrovna „in“. Požívají nekritickou podporu médií  mainstreamu, který je oslavuje jako vzory morálky, slušné lidi, spasitele lidstva a polobohy. Je to politický směr, který je schopný jít s každým dostatečně amorálním a mocichtivým.

Václav Dvořák (režisér a dokumentarista) se dne 3. 10. 2011 vyjádřil podobně:

„Divíte se, proč obyčejní čeští lidé opovrhují „pravdoláskami“ jako licoměrnými, prolhanými, byť možná dobře placenými farizeji, kteří ignorují hrůzy a nespravedlnosti dnešního světa, z nichž mnohé sami spoluzavinili, raději se předvádějí jako krasoduchové různých Bilderbergů a Fór 2000? Mimochodem, jestli se nemýlím, štvaní do války tak, jak to činil Václav Havel v případu Jugoslávie, Iráku a Libye, jsou stále podle našeho práva trestné a nepromlčitelné.“

Přestože oba zmiňované úryvky textů pochází z roku 2011, stále platí, a já s nimi naprosto souhlasím. Sám bych to nenapsal lépe. Zbývá ujasnit několik věcí. Ačkoliv si utahuji z pravdolásky, neznamená to, že obecně zesměšňuji pravdu a lásku. Jen jejich karikatury. A dál. Nejsem ani bývalý ani současný člen KSČ či KSČM. Ani jejich volič. Své postoje k této věci jsem vyjádřil např. ve starším blogu „Proč jsem se nestal komunistou“.

Za socialismu jsem za přidrzlé a kritické řeči na adresu fízlů musel „podávat vysvětlení“ policajtům – tehdy esenbákům. Hrozilo mi vyhození z gymnázia. Takže jsem asi režimu moc na ruku nešel… Ježíši Kriste! Nejsem snad disident? Nebo ještě hůř – kryptopravdoláskař? To by bylo holé neštěstí! Tu tíhu bych neunesl. I když, měl bych si promluvit s opravdovým pravdoláskařem. Třeba by mi poradil, jak z toho vytřískat velké peníze – za třetí odboj.

Pokud se týká zdrojů, ze kterých cituji, lze je najít na internetu. Pravdoláskaři si je jistě vyhledají sami, bude-li jim to stát za to. A ono bude. Takže je povzbuzuji hláškou z jedné komedie: „Hledej, šmudlo, hledej.“ Ovšem nejjednodušší bude vše prohlásit za zvrhlé dílo komunistů, agentů StB, KGB případně rovnou pohrobků Gestapa.

Nebudu zde uvádět seznamy pravdoláskařů. Každý ví, že mezi ty nejznámější patří Havel, Schwarzenberg, Pehe a Albrightová z „júesej“. Celkem se těším na reakci „najaté pravičácké novinářské lůzy“ a „pražské kavárny“. Ty legrační formulace byly zvoleny úmyslně, přímo v dobré víře. Ať mají i ti prostší dělníci pravdolásky dobrý terč pro humanitární verbální útoky. Já do nich kamenem, oni by měli do mě chlebem. Jsou to přece pravdoláskaři! Nebo néé?

Abych jen nerecykloval starší věci, pojďme do současnosti, která souvisí se zemí pravoláskařům zaslíbenou – USA.  V červnu 2014 došlo ke zveřejnění odposlechů polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského. Ten tvrdil, že Polsko je v pozici, kdy provádí orální sex Spojeným státům, aniž by za to dostalo jakoukoliv odměnu. Zde je jeho prohlášení:

„Polsko-americké spojenectví nemá žádnou cenu. Je naopak škodlivé, protože vytváří falešný pocit bezpečnosti v Polsku… Totální blbost. Dostaneme se do konfliktu s Rusy a Němci a budeme si myslet, že je vše v pořádku, protože ho prostě kouříme Američanům. (Jsme) ztroskotanci. Totální ztroskotanci.“

Toto upřímné prořeknutí okomentoval i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov: „Podstata Sikorského výroků ukazuje jeho politický realismus.“ Lavrov má smysl pro humor.

Sikorskému lze věřit, protože to, co cituji, řekl neoficiálně, a proto mluvil pravdu. Bystří pravdoláskaři jistě ví, pokud ne, řídící pravdoláskař jim to zjeví, že Polsko má čtyřikrát více obyvatel než Česko a lze je počítat mezi středoevropské „velmoci“. Jak je ale vidět, ani kouření jim není nic platné.  Co by museli dělat čeští politici, aby dosáhli úrovně Polska, si raději ani nechci představit, i když jsou známy ještě horší sexuální praktiky. A teď babo raď, která orientace je ta správná…

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
25 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
zajoch
18. 7. 2014 14:23

Dovolím si mít některé výhrady k jinak dobrému článku. 1.V definici pravdoláskařů jsou šmahem uvedeni členové KSČ. – Jistě tam určitá část patřila, ale znala jsem dost poctivých a čestných členů KSČ, kteří z členství žádné výhody neměli a v této straně byli proto, že věřili ve spravedlnost tohoto směru. Připadá mi takové zařazení nespravedlivé. Aby na mne nebylo pohlíženo jako na „potrefenou husu“ – nikdy jsem nebyla v žádné straně, tedy ani v KSČ. 2.Otcové vítali Stalina a pomoc SSSR. – To je divné, myslela jsem, že takovéto vítání po vítězství nad fašismem, které dosáhl právě především Stalin se… Číst vice »

mirror
mirror
18. 7. 2014 16:26

Jako paní zajoch se mi ulehčilo tím, že ke křivdě nedošlo a autor nebyl z gymnázia vyhozen. Dnes se vyhazuje ze zaměstnání jako na běžícím pásu. Je třeba místo pro známého z politické strany ředitele? Šup s nepohodlným zaměstnancem ven. Říman na okresním úřadě ve FM si nechal z osobního oddělení donést seznam komunistů (i bývalých) a vybral, koho uvolní, aby mohl zaměstnat svého známého. Dnes je nejbezpečnější vůbec o svých politických postojích na pracovišti nemluvit. Urážlivé je pro mne autorovo tvrzení: „Pravdoláskaři jsou zcela nepochybně odporná skupina establishmentu, většinou perfektně exponovaná už za doby vlády KSČ (agenti StB, KGB,… Číst vice »

Vodník
Vodník
18. 7. 2014 17:31

S článkem nemohu souhlasit. Většina pravdoláskařů, které znám, jsou lidé, kteří si vybudovali morální kredit za totality tím, že nekollaborovali s odporným régimem, ale dali najevo svůj resolutní odpor. Po sametu ale – z nejrůznějších důvodů – nepochopili změnu geopolitického uspořádání, nepochopili, že nejhorší nepřítel je nyní jinde, a zůstali (až na výjimky) vězet v myšlenkových stereotypech 70. let. Napsal jsem o tom před rokem článek a nechci se opakovat:
http://discussionspeed.blogspot.nl/2013/05/kdo-jsou-pravdolaskari.html

mirror
mirror
18. 7. 2014 22:42

Nejrozšířenější pravdoláskař je herec a umělec všeho druhu. Mezi nimi zvláště ti, které pouštějí na obrazovku televize, kde ohýbají pružný hřbet, aby k falešné pravdě a lásce přiměli i ty ostatní. Nechají se vydírat, protože nic jiného neumějí. Je smutné se dívat zejména na herce, bývalé komunisty. Ubohé jsou všeobecné stezky na smyšlené pronásledování od komunistů. Všechno to může působit jen na mladé a nezkušené jelimánky.

r.m.
r.m.
19. 7. 2014 6:39

Zarýpáme – li do pravdoláskaře zjistíme, že je buď
A/ žid nebo B/ katolík.

Aleš
Aleš
19. 7. 2014 6:52

Vodník napsal S článkem nemohu souhlasit. Většina pravdoláskařů, které znám, jsou lidé, kteří si vybudovali morální kredit za totality tím, že nekollaborovali s odporným régimem, ale dali najevo svůj resolutní odpor. Po sametu ale – z nejrůznějších důvodů – nepochopili změnu geopolitického uspořádání, nepochopili, že nejhorší nepřítel je nyní jinde, a zůstali (až na výjimky) vězet v myšlenkových stereotypech 70. let. Napsal jsem o tom před rokem článek a nechci se opakovat: http://discussionspeed.blogspot.nl/2013/05/kdo-jsou-pravdolaskari.html Zdravím, Vodníku. nebude to u části disidentského osazenstva tak, že nešlo jen o nepochopení nového geopolitického uspořádání, ale o původní záměr? Když sleduju ty staré snímky s… Číst vice »

J. Hruška
J. Hruška
19. 7. 2014 11:12

Mimoň s velkým M na začátku je městečko u České Lípy, mimoň s malým m je člověk, který je mimo. Základním znakem lidí, které já vidím jako pravdoláskaře je právě mimoňství. Jejich vyhlašované cíle jsou vysoce ušlechtilé, cesta, po které k nim chtějí dojít vede opačným směrem. Pravdoláskař považuje sám sebe za výlupek všech ctností, ostatními lidmi, zvlášť těmi, kteří používají zdravý selský rozum a nebaští jeho nápady, pohrdá. (Vzpomeňte si na ty kecy proti selskému rozumu.) Další typickou vlastností pravdoláskaře je lokajství. Někdy takového člověka považujeme za Jidáše, který se nechal uplatit, ale on zatím bytostně tíhne do zadku… Číst vice »

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 13:45

Mirror: nikoli nejrozšířenější, ale mediálně nejznámější. Chartu například podepsalo, kromě amerických agentů a opportunistů, taky pár set zcela neznámých lidí, kteří z toho neměli nic jiného než pronásledování a persekuci; naopak dnes mediálně známí Svěrák, Lábus nebo Viewegh neměli s dissentem nic společného a myslím, že mezi pravdoláskaři NEtvoří většinu.

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 13:47

Aleš: u části – a ne malé! – dissidentů máte nepochybně pravdu. Ale nejsou tací všichni, ba tvrdím, že jich není vůbec většina.

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 13:50

J. Hruška: vlastnosti, které uvádíte – mimoňství, lokajství – nejsou charakteristické jen pro pravdoláskaře.

„Pravdoláskař považuje sám sebe za výlupek všech ctností, ostatními lidmi … pohrdá.“ Ani to není pravidlem, ale jak jsem psal výše, většina pravdoláskařů se těší oprávněnému morálnímu kreditu za statečný postoj v dobách totality; holt u některých to přešlo v tu nafoukanost, o které píšete, ale ujišťuju Vás, že ne u všech, ba ani – jak se opět pouze domnívám – ne u většiny.

J. Hruška
J. Hruška
19. 7. 2014 16:59

Vodník: Víte, je otázka, jak si definujeme pravdoláskaře. Já tomu rozumím tak, že většina těch, kteří podepsali Chartu pravdoláskaři nebyla ani není. Také nedostávali za své postoje dolary. Určitý sentiment po Václavu Havlovi bych za rozhodující vlastnost pravdoláskaře nepovažoval. Ostatně ti, kteří ho opravdu tehdy znali si ho obvykle nijak zvlášť neváží.

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 17:00

r.m. napsal

Zarýpáme – li do pravdoláskaře zjistíme, že je buď
A/ žid nebo B/ katolík.

Zapomněl jste na šmajlík! A nebo tu hloupost máme brát vážně? To snad ne…

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 17:05

J.Hruška: co se definice pravdoláskaře týče, to je samozřejmě složitější, odkazuji na svůj článek (viz odkaz výše). Havla osobně znalo z nich jen málo, tedy opravdu znalo, právě proto si myslím, že adorace Havla tím základním znakem je (nebo jedním z nich). Většina z nich opravdu dolary nedostávala, o to víc je jejich postoj mravně hodnotný.

Sio
Sio
19. 7. 2014 17:20

Mno, za co vlastně ti disidenti jako bojovali, kromě toho, že za sebe? Idealistů bylo asi mezi nimi málo a opravdy inteligentních idealistů, jako byl třeba Karel Čapek … byl tam vůbec takový?

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 17:39

Sio napsal

Mno, za co vlastně ti disidenti jako bojovali, kromě toho, že za sebe? Idealistů bylo asi mezi nimi málo a opravdy inteligentních idealistů, jako byl třeba Karel Čapek … byl tam vůbec takový?

Já znal jenom takové. Nikdy jsem za sebe nebojoval, když jsem něco dělal (a zas tak strašně moc toho nebylo), tak mi šlo o věc – nejčastěji musiku, kulturu vůbec nebo zakázané informace.

Sio
Sio
19. 7. 2014 18:34

Vodník napsal Já znal jenom takové. Nikdy jsem za sebe nebojoval, když jsem něco dělal (a zas tak strašně moc toho nebylo), tak mi šlo o věc – nejčastěji musiku, kulturu vůbec nebo zakázané informace. Popravdě uvažuji, jaké zakázané informace jsem se po listopadu dozvěděl. Moc toho taky nebylo. Muzika, kultura … jinou než zahraniční jsme stejně jako mladí za socíku neposlouchali, běh s hovnem proti plátnu asi chyběl málokomu. Když se ohlédnu, co bylo v muzice a kultuře dostupné v 80-tých a co dnes, nějak nevidím podstatný rozdíl. Možná jste bojoval o nějaký specifický underground? Jo, tenkrát se mladému… Číst vice »

mirror
mirror
19. 7. 2014 19:28

Vodník napsal Mirror: nikoli nejrozšířenější, ale mediálně nejznámější. Chartu například podepsalo, kromě amerických agentů a opportunistů, taky pár set zcela neznámých lidí, kteří z toho neměli nic jiného než pronásledování a persekuci; naopak dnes mediálně známí Svěrák, Lábus nebo Viewegh neměli s dissentem nic společného a myslím, že mezi pravdoláskaři NEtvoří většinu. Vodníku, bydlím na Ostravsku, kde jsem žádného disidenta nepotkal. Ve vedlejší vesnici byl ožrala, kterému se říkalo disident. Jako myslivec si v podnapilém stavu vystřelil v hospodě, nikdo ho za to neudal. Profil disidenta dříve hojně popisoval Jirka Vaněk že Sydney. Disidenty vykresloval jako degenerované jedince, ke kterým… Číst vice »

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 19:39

Sio: já utekl v r.1979, takže popisuju situaci 70. let. To byla opravdu „Biafra ducha“, to by bylo na dlouhé povídání…

Vodník
Vodník
19. 7. 2014 19:45

Mirror: Jirka Vaněk je specifický případ, na jednu stranu opravdu charakterní člověk, který si toho spoustu odsral za jiné, na druhou stranu illustrativní příklad toho ustrnutí v zastydlém antikommunismu. Pomočený musikant byl Vráťa Brabenec, saxofonista, nikoli bubeník. A ano, Plastici jsou rovněž illustrativní ukázkou toho zastydnutí ve stereotypech 70. let – z antiestablishmentového symbolu odporu se stali prominenty nového régimu, hrají vrahům v Bílém domě a v Israeli, je to fakt k pláči…:-(

Sio
Sio
19. 7. 2014 21:30

Vodník napsal

Sio: já utekl v r.1979, takže popisuju situaci 70. let. To byla opravdu „Biafra ducha“, to by bylo na dlouhé povídání…

Umím si představit, že to možné bylo, takže to rozhodně nebudu vyvracet, je to vaše zkušenost, to respektuji. Já poznal pár hodně obětavých a charakterních lidí mezi komunisty. A také pár vyčůraných hajzlíků, to je fakt. Mnozí v tom asi měli naprosté jasno, pro mě nebylo snadné se v tom vyznat.

J. Hruška
J. Hruška
20. 7. 2014 5:55

Vodník: Podstatné mi připadá, že pokud pravdoláskař uctívá Václava Havla, pak neuctívá skutečnou osobu, ale výtvor propagandy. Dělají to tak i ti, kteří ho znali. (Většina ho neznala.) Mimo jiné i v tom vidím pravdoláskařské mimoňství.

fajt
fajt
20. 7. 2014 8:07

To byla naprosto odporná doba pod prostitutem pravdy a lásky havlem, snad tohle očkování prudkým jeden zanechalo pozitivní obranné látky u některých oproti podobným hovadům a někteří už instinktivně odskakují od jejich jedu a patologických nosičů – klaus, to je jenom generování do vyššího levelu těchto hovad, karierista, který se rozhodně nebojí zneužít svou moc a lidi má za otravný hmyz. ..

Vodník
Vodník
20. 7. 2014 10:41

J. Hruška: ano, souhlas, je to adorace ikony, nikoli reálného člověka Havla. Mimoňská je třeba i jejich rusofilie nebo bezpodmínečná podpora Israele, ale jak jsem už psal, mimoňství není nějakou výsadní charakteristikou P&L, byť je u nich jevem velmi rozšířeným.

Bob Senklár
Bob Senklár
20. 7. 2014 13:37

Bohužel jsem měl to štěstí, spíš neštěstí znát pár chartistů již tedy za doby hluboké totality. Zkušenost s nimi byla otřesná, přesně jak se to píše v článku, zaklínali se již tehdy všemi lidskými právy, ale ve skutečnosti šlo o peníze a vymývání mozků. Jeden mluvčí této „organizace“ měl matku, zakládající členku KSČ, bratra, provozního ve velkém mezinárodním hotelu, podotýkám, že v době normalizace tuto funkci nemohl zastávat jen tak někdo neprověřený. Samotný mluvčí pobíral jako příspěvek 5000 tehdejších bonů měsíčně, měl slušnou práci, kde si vydělával slušné peníze, čtyřpokojový státní byt, kde bydlel jakožto rozvedený sám a vesele spolupracoval… Číst vice »

bublin
bublin
20. 7. 2014 16:22

fajt napsal
klaus, to je jenom generování do vyššího levelu těchto hovad, karierista, který se rozhodně nebojí zneužít svou moc a lidi má za otravný hmyz. ..

Působení Pružinského a jeho Mištiny (na tu nezapomínejte) po sobě sice zanechalo totální hospodářskou devastaci a morální rozvrat, ale s P-L bych ho rozhodně nespojoval. Nezapomínejte na jeho duševní stav, který mu dovolí působit pouze jako solitér.