Hrozba mimořádné klimatické události

“Mimořádná událost je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, havárie ohrožující život, zdraví, majetek nebo životní prostředí, vyžadující provedení záchranných a likvidačních prací Krizová situace je mimořádná situace, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav “
(zákon ČR č. 239/2000 Sb.).

Klimatické změny (včetně globálního oteplování) způsobené pravděpodobně člověkem skrze skleníkový efekt a vyvolávající už dnes podle mnohých stav klimatické nouze se – dojde-li na předpovědi vědců škarohlídů – brzy stanou oním “škodlivým působením sil a jevů vyvolaných činností člověka a přírodními vlivy”. A jakkoli nás političtí vůdci ujišťují, že to zvládneme levou rukou, není to, stejně jako v případě migrace, pravda. Blízko je doba, kdy bude třeba vyhlásit globální mimořádnou klimatickou událost.

Bůh poté, co jsme nevyslyšeli jeho předchozí varování (naposledy jsme nezavřeli velké banky po pádu Lehman Brothers), dává lidstvu ještě jednu šanci. Jeho podmínky jsou ale teď mnohem tvrdší. Vyspělé euroatlantické civilizaci (nikdo jiný to neumí, nikdo jiný to nezpůsobil) je uloženo poradit si s drastickým omezením emisí skleníkových plynů na celé planetě, jinak dojde v dohledné době ke katastrofě nepředstavitelných rozměrů.

Jak to bývá v případě jevů neuchopitelných, chaotických a “jen” pravděpodobných, majících se nadto udát kdesi v nespecifikované budoucnosti, nemůže se jindy všespasitelná věda projevit v roli nejvyššího arbitra a sdělovatele objektivní pravdy. Vědecké rituály se sice v ústraní jaksi konají, ale k lidu v podhradí pronikají jen nesrozumitelně zkreslené zprávy z podivných nesrozumitelných panelů.

Politici to bez obvyklé přesvědčivé podpory nastrčeného otloukánka mají těžké. Nemohou ze sebe setřást odpovědnost, když na jedné straně uklidňují veřejnost (teplota stoupá), ale přitom se nesmí dotknout zisků skutečných vládců (z emisí skleníkových plynů tyjících). Šaškárna, která už se nedá dostatečně maskovat, je vodou na mlýn klimatických alarmistů. Ti mají sympatie levicově orientovaných politických subjektů a většiny vědecké komunity. Oponují jim klimaskeptici s významnou podporou politické pravice, silných ekonomických subjektů a disidentů ve vědeckých řadách. Vliv skeptiků však slábne a svoji mediální bitvu – zčásti díky nesmyslným argumentům – prohrávají.

Ani alarmisté to ale nemají se svou emisní neutralitou lehké. Je jim bojovat se základním instinktem přežití člověka, jenž velí ne jen mít se dobře, ale mít se stále lépe. Je jim bojovat se základním instinktem podnikatelů – s touhou po ziscích z jimi investovaného kapitálu a moci z toho plynoucí. Je jim bojovat se základním instinktem lidských tlup – věčnou soutěživosti, která našeptává obyvatelům třetího světa, že v blahobytu se topící euroameričtí běloši jim křivdí a odpírají místo na slunci.

Jakkoli nás novináři přesvědčují, že alarmisté vítězí, moc a setrvačnost lidské přirozenosti je veliká. Světlo na konci tunelu nevidět. Ve tmě roste davová psychóza a šíří se strach z bezmoci a závislosti na jiných. Vždyť si to představte. Naše sebelepší snahy přijdou vniveč, protože někde na opačné straně zeměkoule si někdo nezodpovědný topí fosilními palivy vesele dál – a ještě díky tomu produkuje konkurenční výrobky s nižšími náklady.

Řetěz příčin a následků našich hříchů těmi nezodpovědnými přetržen a odvěké pokušení při pochybách nečinit a užívat dne nabývá vrchu nad pracnou a nákladnou zodpovědností. Netrpěliví čelící marnosti marností nevidí jinou cestu, než vyhlášení mimořádné situace a použití mimořádných prostředků. Neboť možnost že bude dosaženo bodu, ze kterého už nebude návratu – bez strašných obětí – se zvyšuje každým dnem.

Nositelem vize mimořádné akce je nová globální kasta inteligentních, akčních a poměrně bohatých mladých manipulátorů vybujelá na troskách evropského zeleného hnutí konce dvacátého století. Je jí vlastní zbytnělé moralistické velikášství spojené s technokratickou sociální bezohledností a vírou, že dobro je natolik potřebné, že jeho prosazení omlouvá i použití zla.

Snaží se nám to vysvětlit a nechápou, kde je problém. Nepřipouštějí, že vypořádání se s hrozbou skleníkového efektu ve stylu mimořádné události vyžadující potlačit lidskou přirozenost a svobodnou iniciativu, je špatnost. Pro ně je svět s trvale nasazenou ohlávkou tím nejvyšším ideálem neboť nahlížejí na lidstvo jako na divokou a nenapravitelnou tlupu zkrachovanců vedenou elitou ještě nenapravitelnějších bohatých sociopatů rovnou do pekel.

Ve svém oslnění příští mocí hodlají svézt s mimořádnou klimatickou nouzí jedním vrzem všechnu svoji další agendu. Boj proti jaderným elektrárnám, proti emisím oxidů dusíku z aut, za zachování biodiverzity, za neomezené přijímání migrantů, za genderovou rovnoprávnost, za, za, za… A protože lidé nové kasty pocházejí z prostředí, které nezná nouzi, hlad a odříkání a nadevše adoruje úspěch, cílí ve svých “spravedlivých” aktivitách především na ty, které považují za bezcenné, vlastního úspěchu nehodné. Na obyčejné lidi. Na ty lidi, kteří si dnes (poprvé v historii) užívají pocitu, že žijí blahobytně a skoro stejně jako bohatí.

Obyčejní tvoří v demokracii podstatnou část voličů. Částí z nich okázale najevo dávané ignoranství zmizí mávnutím kouzelné hůlky jakmile se jich nadiktovaná opatření proti emisím dotknou a vytrhnou je ze snu o nekončícím konzumním blahu. Logicky dojde na chvíli, kdy – podle názoru nových ideologů – nebude síla prosadit účinná opatření po dobrém. Nedokonalou demokratickou kapitalistickou společnost bude jest v krizové situaci nahradit systémem nařízení, tvrdých regulací a příkazů. Ovšem až se tak stane, až se valchování mas stane neúnosným, dojde ke vzbouření a destrukci. A v nastalém zmatku přijdou vniveč jak velikášské plány nové kasty, tak i racionální, potřebné a technicky podložené kroky ke skutečnému řešení problému. Oteplování se utrhne ze řetězu.

Není jiná rozumem akceptovatelná věrohodná teorie, než že klimatické změny způsobuje skleníkový efekt mocně posilovaný ekonomickou aktivitou stále rostoucího počtu lidí. Zastavit další zvyšování emisí a tím (snad ještě) i klimatickou katastrofu běžnými prostředky nepůjde. Direktivní omezující opatřeni musí tedy být přijímána a mimořádné situace vyhlašovány. Tento proces však není možno svěřit kastě, která touží po boji, ve kterém se nedá jinak, než věřit v jednu jedinou pravdu.

Ve skutečnosti je mimořádná klimatická situace odporné vnucené opatření, které by mělo být striktně omezené na aktivity dokazatelně související s produkcí skleníkových plynů. Nesmíme připustit, aby nouzová a mimořádná opatření vedla k vytvoření generací klimatických otroků neschopných odporu a kráčejících (zase jednou) v jednotném šiku a nikdy jinak. Nesmíme ztrácet ze zřetele, že jakkoli je nutné emise skleníkových plynů potlačit, nesmí se tak dít na úkor obyčejných nemajetných lidí – musí to zaplatit bohatí neofeudálové, neboť právě jejich majetek vznikl z aktivit skleníkové plyny produkujících. Nesmíme zapomenout, že kapitalismus (malých místních ekonomických celků, ne megakorporací) není jen způsob práce a obživy. Je to také způsob obdivuhodně umožňující seberealizaci jak lidí obyčejných, tak adrenalinových šampiónů. Demokracie (ta která nevidí smysl jen v provádění rituálů a upřímně se snaží o přerozdělení moci) není jen bezmocně na suchu se plácající byrokratická ryba, ale také způsob, jak prokazovat důstojnost všech členů komunity tím, že je jim dáno vybírat a řídit svůj osud.

Omezit nadšený ale bezuzdný boj nové kasty superalarmistů a nahradit ho neutěšenou, ale účinnou prací techniků s minimem příkazů a zákazů pro obyčejnou většinu znamená doslova si pěstovat lidi nadané kritickým uvažováním a s jejich pomocí vážit pečlivě nutnost nebo nadbytečnost každého budoucího kroku. Právě oni nám pomohou mít stále na paměti, že máme co činit ne s pravdou, ale s pravděpodobností. Až tak, že nemůžeme vyloučit, že za rok se začne globálně ochlazovat,

Nasadí-li se společnosti permanentní a plošné kleště mimořádných situací, zničí to jak samoregulující se kapitalistický organismus, tak demokracii mající stále ještě šanci stát se lidovládou. Individuální lidské svobody budou možná navěky zrušeny sadou administrativních opatření. Aby k tomu nedošlo, je třeba kastu klimatických agresorů dát pod kuratelu široké veřejnosti. Koukat jim pod ruku, jaké že to bábovičky plácají na našem písku. Takový dohled mohou zajisti lidé neutrální, zajímající se o věci veřejné, ale nedeformovaní snahou udělat vlastní politickou kariéru. Lidé pocházející z alternativních intelektuálních líhní. Ti se však dnes bohužel diskreditují a staví koně za vůz tím, že trapně bojují proti samotné ideji člověkem způsobených klimatických změn. Uniká jim tak hrozba spočívající ne v ideji, ale v metodě, jak ji realizovat.

Zdroj: Pro zítřek

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
12 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Gatta
Gatta
26. 10. 2019 7:35

To už je dnes třetí článek, kde se objevují slova jako „bílý muž“, „běloši“ … – zde euroemeričtí (jako by v USA nežili bohatí č… bojím napsat).

Považuji tedy za nutné dát slova , která s předsudečnou nenávistí napadajílidi světlé pleti na na již existující index nepřípustných slov. Podobně jako ta ošklivá slova začínající na N…C…Č…B…H … … …

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
26. 10. 2019 8:11

Tak tohle opravdu existuje?? „samoregulující se kapitalistický organismus“?? Je mi jen necelých padesát, ale v kojeneckých plínkách se již neválím, a ať koukám jak koukám, nikde jsem nic podobného neviděl… Právě onen KAPITALISMUS je SYNONYMEM drastického a neuvěřitelně surového ničení přírody v opravdu planetárním měřítku. Ne že by i dávný „reálný socialismus“ neměl své velké vady, ale co udělal „samoregulující se kapitalistický organismus“ po 30 letech s „komunisty“ rozoranými mezemi či okyselenými lesy?? Lesy kácí mnohem rychleji, do svahů udělal díry mnohem větší, betonuje jako zběsilý a jeho míra chemizace už předčila i Spolanu, její defolianty a „stupeň autoDEBILIZACE“ již… Číst vice »

Honza999
Honza999
26. 10. 2019 17:56

Klimatická hrozba je humbuk.

Že je nutno mít obavy uznám ve chvíli, kdy americké celebrity začnou hromadně prodávat svá sídla na Floridě a budou se stěhovat do vyšších nadmořských výšek. Ve chvíli, kdy na Floridě bude k mání vila s hektarovou zahradou za 100 tisíc KORUN. Pak uvěřím že je nějaké nebezpečí na obzoru.
Tato myšlenka v takovémto znění není moje – někde jsem to četl, ale přesně vystihuje situaci. Je třeba sledovat cesty peněz a soukromé chování těch co se nás snaží manipulovat.

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
26. 10. 2019 18:20

Hrozby spojené s proměnou klimatu rozhodně existují. Naproti tomu „samoregulující se kapitalistický organismus“ ne. Přírodní systémy nefungují lineárně, nezáleží často až tak na vnějškově zřetelných projevech, jako na „zdánlivých maličkostech“. Rozhodně má smysl sledovat fenofáze rostlin, průběh počasí, stav stabilnějších složitých systémů jako jsou např. lesy, stejně jako vývoj půd. Souhlasím s názorem, že na stavu vegetace a našem ovlivňování její vitality, různorodosti či přirozenosti, stavu a ovlivnění vodních systémů, koloběhu vody v krajině. Zde jsou změny již dobře viditelné, trendy také. Příroda není „postavena“ , nefunguje na systému „většiny“ či „desítek procent“. Záleží mnohdy na „kapkách“ a citlivosti našeho… Číst vice »

Gatta
Gatta
26. 10. 2019 18:23

Re Honza999
Výborné praktické připomenutí staré známé pravdy.

Dobrý článek k tématu na NR.
http://www.novarepublika.cz/2019/10/mila-slecno-greto-thunbergova.html?m=1

PPK
PPK
26. 10. 2019 22:40

Když někdo dělá něco nesmyslného proti logice selského rozumu, tak u takového chování hovoříme o projevech idiocie. Porovnejme tedy za pomoci jednoduché logiky následující dva druhy názorů některých lidí a pokusme se rozhodnout, která z těch společenských skupin jedná logicky rozumně a která se chová, řekněme – poněkud divně: Na jedné straně stojí klimatičtí alarmisté s důrazným hlásáním hrozby jakési „mimořádné klimatické události“ vlivem údajného globálního nárůstu teplot klimatu planety. Na druhé straně stojí bankéři a finanční spekulanti, kteří v médiích a všude na internetu nabízejí lidem statisícové půjčky a na desítky let dlouhodobé milionové hypotéky. Přitom je jasné, že… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
27. 10. 2019 7:52

PPK zdravím Vás. Na Titaniku se také tančilo až do konce, klidně mnozí i v případě změny klimatu budou postupovat podobně. Nepochybně většina prostě negativní změně nebude chtít věřit. Jednostranné úzce zaměřené vzdělání které jinak spoléhá na „zázračnou stabilitu systému“ či „netušené skryté tzv. rezervy“ před stupiditou nechrání. Podobně v současnosti dopadlo mnoho jinak šikovných lesníků například. Spoléhali na svou tzv. typologii přespříliš, a nakonec většina nedodržovala ani tu. Dnešní stav lesů je toho dokladem… Pokud jde o to posuzovat „logiku“ Ilonou Švihlíkovou velmi případně nazvaného „Závodu ke dnu“- to jsem dávno vzdal. O „Ekonomii“ si dávno myslím, že jde… Číst vice »

PPK
PPK
27. 10. 2019 14:31

Světonázorová Víra v cokoliv je zajímavý psycho-fenomén. Duševně labilnější člověk ji vždy velmi snadno získává vlivem informací (nebo bludů) od lidí jiných, ale nikdy ji nezíská vlivem logiky reality. Důvod je jednoduchý: Realita víru negeneruje, realita dává jen důkazy poznáním. O poznání člověk nepochybuje, protože kdykoliv chce, tak jeho existenci vnímá a proto jej řešit ani nemůže. Naopak o víře každý člověk sice často s pochybnostmi uvažuje, ale vždy se brání víru opustit, protože ztráta víry znamená nejistotu a pokles sebevědomí. Co tedy může člověka – v zájmu poznání pravdy – o jeho nesprávnou víru připravit a tím ho vědomostně… Číst vice »

Gatta
Gatta
27. 10. 2019 20:23

Re PPK – zdravím. Vás by inkvizice neměla ráda ani trochu 😊 Ano střet s realitou, ale pro opravdu opravdového věřícího je snadnější zemřít, než se vzdát své víry, protože ten jeho blud má pro jeho smrt nějaký ten vznešený smysluplný význam někdy navíc i každodenního pečeného kance nebo každovečerních 72 pannen. Re Martin – také zdravím Doufám, že se už trochu známe a víte, že záležitosti přírody vidíme velmi podobně. Léta jsem podporoval Duhu a dokonce jsem málem vstoupil do SZ. Bursík a spol mě z toho vyléčili velmi rychle. Dost dlouho (několik roků) jsem měl snahu s nimi… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
27. 10. 2019 21:40

Re Gatta: rovněž zdravím. Se SZ jsem měl vždy střety, delší spolupráci jen s jediným starším člověkem od nich (vpodstatě chemicko-technologickým inženýrem a výzkumníkem). I ten tam u nich ale působil jako Bílá vrána… Co se Bursíka týče- no comment- sám jsem se s ním pohádal přímo v Nových Heřmínovech kde tehdy přijel obhajovat „malou verzi“ přehrady… Ta „malá“ verze znamená zásah do skalnatých svahů nad obcí – v řádu kilometrů, kde smrkové lesy již před rokem zcela skončily (nikoliv kvůli „ekoteroristům“) kvůli přesunu silnice I. třídy mezi Krnovem a Bruntálem z plochy uvažované zátopy. Ač ochránce přírody, tak jsem… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
27. 10. 2019 22:09

Jen přesun silnice má stát polovinu toho co kdys VELKÁ VARIANTA přehrady kterou de facto po přívalech a záplavách r. 1997 shodil se stolu jeden neznámý gymnazista… Dnes „malá“ přehrada má stát co tehdy velká- ač i alternativní vodohospodář Ing. Čermák dokázal že by stačilo zkapacitnění a revitalizace koryta Opavy v Krnově + úpravy v krajině -navržené kdys mj. oním gymnazistou, později doplněné za slušný peníz „Ekovýzkumníky“ a úprava hospodaření, struktury a druhové skladby v oněch lesích horního povodí Opavy -za které spolu s vyhodnocením vlivu lesních cest na snížení vodozádržnosti krajiny léta bojoval ten gymnazista. Marně- tehdejším argumentem politSTruků… Číst vice »

Gatta
Gatta
28. 10. 2019 8:42

Re Martin – máte můj obdiv. Ten gymnazista – to Vy? Jen krátce, co mě zrovna napadlo: Aby se změnil k lepšímu koloběh vody, tak by se musel nejdřiv změnit koloběh peněz. Dotace jsou jen jedním ze způsoů řízení – původně s dobrými záměry – ale pokud za řídícím pultem sedí šilenci nebo lidé se špatnými charakterovými vlastnostmi, tak se mohou změnit v čisté zlo a cestu do pekel. Tedy: „Omezit všechny dotace na minimum.“ Obnovit ve společnosti slovo „ODPOVĚDNOST“ tak aby nebyla vyžadována jen od plebsu. Zde by se ve společnosti jistě našla velká podpora, neboť chudé a zaměstnance… Číst vice »