Pokud je Čína náš nepřítel, měli bychom ji znát. Pokud je Čína náš přítel, o to víc bychom o ní měli vědět. Každý má nějaký názor na Čínu – ale na čem je tento názor postaven? Překvapuje mne, jak málo použitelných informací se v té všeobecné diskusi objevuje. Většinou je vše postaveno na emocích (ať jde o odpor anebo náklonnost), a proto jsem oslovil vedoucího mezinárodního projektu Sinofon.cz (nebojte, neplatí to Čína ani Gates nebo Soros:-).
Ondřej Kučera studoval čínskou a anglickou filologii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a čínský jazyk, čínskou správu a právo na Tchajpejské univerzitě. Pro mne to byl vzácný respondent, který je schopen hovořit o tom, co je v Číně problematické ba špatné, i o tom, co bychom se od nich mohli učit. Jen pro zajímavost – Číňané se učí i od nás! Pokud si chcete začít v hlavě rovnat, jak to s tou Čínou je, tento rozhovor by nemusel být špatný start…
Námět: Rado Miko
Perfektní debata a strašně potřebná.Míra politické stupidity mnohých českých politiků ve
vztahu k Číně,o které vědí prd , je typická pro zdejší politické loutky cizích velmocí .
O.K. ale – nesouhlas s představou diskutérů, že dvě civilizace v míru a na různých územích musí být na sobě vždy „nějak“ závislé. To by imho platilo jen ve dvou případech: Buď by jedna civilizace chtěla ovlivňovat té druhé její životní prostředí, (čili svévolně zasahovat do cizích vnitřních záležitostí) anebo by se ty civilizace rozhodly být na sobě závislé ekonomicky, tzn. např. neustálou výrobní kooperací a tudíž i v neustálém vzájemném obchodování. To však nelze jako nezbytnost logicky zdůvodnit.(od 18.min.)