Do studia TV Cargrad si komentátorka Marie Ivatkina pozvala svého častého hosta – profesora moskevského MGIMO Valentina Katasonova. Přeložil jsem pro vás první část besedy.
Ropa za 100 a dolar za 30, i takové jsou možné následky útoku dronů na ropné kapacity Saudské Arábie? Na ropném trhu se objevil další vlivný hráč – bojové drony – které dokázaly jedním zásahem udělat to, co za několik let nedokázali udělat členové OPEC+, tedy vyšroubovat ceny na desetileté maximum. Na jakou úroveň se podle Vás ceny zvýší?
Přiznám se, že to pro mne není vůbec zajímavé téma. Jde o to, že nám masmédia denně předhazují desítky nějakých historek a my se začínáme dívat za hranice naší země, co se tam děje, zatímco v naší vlastní zemi se dějí naprosté nehoráznosti. A ve stínu takových senzací naše občany prostě okrádají.
Říkáme, že „sedíme na ropné jehle“ – a to je téma k diskusi. Proč už 30 let jako hypnotizovaní hledíme za hranice vlastní země? U nás je to úplný blázinec. Vzniká otázka: Během posledních 30 let se vykládalo, že musíme provést restrukturalizaci hospodářství, abychom tak nezáviseli na výkyvech konjunktury světového trhu černým zlatem – a pořád dokola… Tam byly všelijaké výbuchy potrubí a všichni byli hned zaujati touto událostí, onde zase se dělo něco dalšího. Musím říci, že je to jen jeden z nástrojů obchodu ropou. A víte, kdy to začalo? V roce 1973. Tehdy jsem byl ještě aspirantem na katedře světové ekonomiky a sledoval jsem události ve světě, a v říjnu toho roku vypukla arabsko-izraelská válka a začal nečekaně prudký růst cen černého zlata – během 4 měsíců zdražila ropa na čtyřnásobek. Pochopitelně mě tenkrát zajímaly precedenty cenových skoků v poválečném období. Nebyly. Trh černým zlatem, který se objevil v poslední dekádě 19.století, charakterizovala horizontální linie s rozptylem 1-2 %.
Nabízí se fundamentální otázka: Proč během několika dní dochází k takovým skokům? Takže, co se stalo v roce 1973? V tom roce de facto skončil své fungování „Bretonwoodský finanční systém“ a de facto byla sejmuta zlatá brzda z tiskárny peněz amerického FED (de iure o něco později v roce 1976 na „Jamajské konferenci“) a vznikla unikátní situace, kdy bylo možné dělat peníze „ze vzduchu“, a jediný problém byl, k čemu vztáhnout produkci této tiskárny. První, co „páni peněz“*) udělali, byla demontáž antimonopolního zákonodárství – zrušení jakýchkoli omezení na růst monopolně vysokých cen. To byl první zkušební balónek, a byl to tyjátr, a netřeba vysvětlovat, kdo a jak ho zorganizoval. Všechny hříchy samozřejmě navěsili na OPEC. Když jsem studoval VŚ, tak jsem půl roku zkoumal konjunkturu světového ropného trhu. Na přednáškách nám vyprávěli o „sedmi sestrách světového kartelu“, což byly především americké společnosti plus PB a Shell. A najednou kamsi zmizel ropný kartel a objevila se OPEC, které připočetli všechny ty cenové kotrmelce. Byl to jen tyjátr. Nejsem konspirolog, abych vysvětloval každý požár. Já jen chápu, že tyto požáry jsou uměle vyvolané.
Troubí se o tom, že Amerika obviňuje Írán (z útoku na saúdská ropná zařízení). Mně to ale vůbec nezajímá, protože je potřeba podívat se na fundamentální otázky, jako – proč začala cena ropy tak skákat, když během sta let neskákala, a najednou… A druhá otázka je Kdo má z toho prospěch? A třetí otázka: Co máme dělat my? To jsou základní otázky k diskusi. Máme-li mluvit o fundamentálních otázkách, tak musíme skutečně seskočit z oné „ropné jehly“. Pak nás nebudou zajímat všechny ty drony a další informační hlouposti. Kromě útoků dronů je další tisíc a jeden způsob řízení cen ropy. Existují například finanční deriváty navázané na ropu a „páni peněz“ využívají těchto nástrojů, aby si s nimi hráli. A to už nemluvím o verbálních intervencích. Třeba, že se v USA najednou snížily státní rezervy a hned je z toho problém a cena ropy roste. Nebo se ty rezervy přeplňují – a je z toho zase problém a ceny klesají. Copak jsme malé děti, nebo cvičené opice, abychom těmto pohádkám věřili? Je to ztráta času – a čas jsou peníze, jak říkával Franklin. Proto musíme jednat o tom, co udělat, abychom nemuseli řešit taková témata. Proto je nutná restrukturalizace hospodářství a náhrada importu. Před 3-4 lety, kdy začaly ony ekonomické sankce, všichni začali mluvit o náhradě dovozu tuzemskou výrobou, tedy být soběstační. Proč stále mluvíme o cenách černého zlata? Protože jsme závislí na devizových příjmech z exportu uhlovodíků. A nezávislost předpokládá rozvoj reálného sektoru naší ekonomiky, především průmyslu. Tedy toho, co se v SSSR nazývalo jednotným národohospodářským komplexem. Abychom měli celý soubor odvětví těžkého průmyslu i průmyslu skupiny B, a tak nezáviseli ani na cenách černého ani kovového zlata.
Chci říci, že i ve světě chápou, proč se dějí tanečky nazývané kolísáním cen na ropných trzích. Je to proto, že byl před 40 lety vytvořen tento zrůdný finanční systém. A ten je nutné dnes bezpodmínečně zrušit, protože tiskárna peněz ve Fedu umožňuje pánům peněz koncentrovat potřebné množství peněz na konkrétním potřebném trhu a vytvářet potřebnou poptávku a potřebnou nabídku.
To se děje cestou přímých kontraktů na koupi a prodej ropy, jakož pomocí různých aukcí a futures navázaných na ropu. To že bychom měli stále projednávat? Ne! My musíme mít normální měnový systém, svůj ruský rubl, který není navázán na dolar. To je to, o čem bychom měli hovořit!
Ale, drony, a vyhození nějakého ropovodu…
Říká se, že tato krize nám jde na ruku a my si nacpeme státní kapsy petrodolary… Kéž by to byla pravda! Jde o to, že veškeré ty mimořádné příjmy jdou do „Fondu národního blahobytu“ RF. Ale je to vlastně fond národního blahobytu západních zemí, protože tyto peníze jdou do cenných papírů USA, zemí EU, Japonska a zčásti do Číny. A my z toho nic nemáme!
Takže nám to může být jedno – protože žijeme v systému, na který výkyvy cen ropy v podstatě vliv nemají, protože státní kasa je jen děravé vědro… Nejdříve tedy musíme řešit, jak zacelit díry v tom vědru.
Já sleduji vývoj cen „černého zlata“ už pomalu půl století, takové povídačky o dronech už mi, upřímně řečeno, lezou krkem…
Centrální banky, jako ECB, nemohou žít bez těch finančních narkotik. Chci ale říci, že brzy bude kulaté výročí devadesáti let o začátku paniky na NY fondové burze. To byl tzv. „černý čtvrtek“ 25. října, za týden poté to bylo „černé pondělí, úterý“. Fed té doby sotva spatřila světlo světa a v oněch „řvoucích“ 20. letech začala snižovat sazbu (jen se nejmenovala klíčová, ale účetní). Překvapivé je, že tehdy rezervní systém emitoval dolar, který byl navázán na zlato. Amerika měla do roku 1933 zlatý standard. Zabýval jsem se otázkou, jak Fed ve 20. letech zvýšil peněžní masu mezi lety 1923-1925 o 60 %… Copak zvýšili zásoby zlata o 60 %? Samozřejmě, že ne! Byla to jasná manipulace. Takže vidím velmi pravděpodobnou analogii toho, co Fed dělal ve „řvoucích“ 20. letech s tím, co dělá dnes… Porušovali normativy zlatého krytí peněžní emise. Ale tato tzv. „řvoucí“ 20. léta končila plačícími 30. lety – nejdřív pád, pak hospodářská krize v USA, a pak se to vše rozlezlo po celém světě. A to vše pokračovalo do začátku 2. světové války. Takže se domnívám, že nás čekají – a je čekají, a celý svět čekají „plačící léta“.
Kolikrát lze šlápnout na stejné hrábě? Krize let 2007-09 se chystala přibližně stejně. Ben Bernanke (pozdější šéf Fedu) při oslavách devadesátin známého ekonoma Miltona Friedmanna řekl, že: „Ano, díky Vám, drahý Miltone, jsme pochopili, že Fed se ve 20. letech dopustil chyby. My ji ale nikdy neuděláme…“ Kdepak! Oni ji budou opakovat donekonečna, protože krize jsou velkým byznys projektem „pánů peněz“, protože oni mají peníze vždycky, nezávisle na fázi kapitalistického cyklu – protože mají tiskárnu peněz a jen oni mohou zmáčknout červený knoflík. Co to znamená? Oni skončili úvěrování operací, probíhajících na fondové burze New Yorku. „On-call“ úvěry (na vyžádání). To jsou peníze na úvěr, které ale musíte vrátit na první výzvu věřitele. Takže stiskli červený knoflík – a hotovo!
Říkáte tomu chyba? Kdepak! To je cílevědomé vytvoření krize, a to oni potřebují. Říká se, že pokud se rozsvěcují hvězdy, tak to někdo potřebuje… Pokud probíhá krize, znamená to, že ji někdo potřebuje – potřebují ji páni peněz.
Role Trumpa v rozjíždění této krize spočívá spíš v jejím moderování. Pokouší se říci, že se vše děje pro blaho lidu. Říká: Podívejte se, snížení klíčové sazby, kvantitativní uvolňování, copak to není pro blaho lidu? Přes levné úvěry a dokonce bezplatné peníze stimulujeme americké hospodářství! Kromě toho Trump prohlásil, že nyní ještě budou využívat měnové války k prosazování zájmů Ameriky – pak bude dolar ve vztahu k ostatním měnám zlevňovat. Za třetí, jak říká, je nulová, nebo ještě lépe – záporná sazba výhodná pro USA s ohledem na obrovský státní dluh a výši plateb úroků za něj (které činí kolem 12 % rozpočtových výdajů amerického rozpočtu – je to druhá největší kapitola po nákladech na zbrojení). Proto Donald Trump prohlašuje, že chce vyrovnaný rozpočet, což se mu nedaří – viz bilion nárůstu státního dluhu za finanční rok končící 1. října a celkový dluh, který se blíží k hranici 23 bilionů USD.
Protože zjistil, že dluh snížit nemůže, rozhodl se snížit náklady na obsluhu tohoto dluhu cestou snížení klíčové sazby Fedu do minusu – to by ale znamenalo konec kapitalismu, protože ten je postaven na kladné procentní sazbě. Záporná hodnota sazeb vyčerpává organizmus, mizí dluhy, na kterých je kapitalismus založen. Dokonce i ti nejcyničtější přívrženci kapitalismu nechápou, kam se to dostali – dostali se do jakéhosi finančního antisvěta, do finančního světa za zrcadlem. Chápou, že je třeba buď se vracet zpátky ke kladným sazbám – tedy do prvního světa, ale pokud návrat možný není, tak se musí vrátit do jakéhosi třetího světa – a ten se nazývá světový koncentrační tábor. Tam nebude kapitalismus, ale ani to, co lidé nazývají socialismem…
To, co se děje, může skončit velkou krizí, ve srovnání se kterou byla krize konce 20.let minulého století procházka růžovou zahradou…
*) Páni peněz – takto autor označuje zájmové skupiny, ovládající světové finance, a tím i podstatnou část světového dění
Překlad: st.hroch 190929
