Jak sem byl pozvany na koncylijum do Brusela

To sem nikdy netušil, že ten EvroSajuz ma take silne demokratycke zaklady a že si evrosajuzske tajne služby tak pečlivě všimaju nazoru aji teho posledniho cypa. A tak sem byl překvapeny, když mi dodom došel dopis s modrožlutym pruhem. V něm stalo, že mě vudce EvroSajuza pozyva na velike zasedani, takzvane koncylijum Mordora, kde bysem mohl přednest svoje kontroverzni nazory na fungovani socialistyckeho molochu zvaneho EvroSajuz. Vybrani učenci by se pak mojima nazorama zabyvali a dyskutovali o nich.

Tuž take pozvani se nedostava každy den, to je jasne. Navic mi šef EvroSajuza zaručoval zaplacenu cestu, jidlo a pivo, bezpeči, teplo, tekutiny a tišeni bolesti po celu cestu do sidla te prapodivne organyzace.

Zebral sem se na šichtě dovolenu, stara nasmažila šnycle, do ruksaka sem narval zepar lahvaču na cestu a valil sem. Na Brusel, Vavra!

Vavra mě vysadil ve Štrazburgu, bo synci z EvroSajuza maju strach, že na ně kdosik zrobi antentat, a tak furt pendluju mezi ruznyma městama, aby zmatli nepřitela. Tuž, pocity sem měl blbe. Stal sem před divnym, nedostavjanym barakem, před kerym se třepotaly zbytky barevnych třepetalek byvalych suverennich statu.

Kdyby mi nechal kdosik taky škaredy, nedostavjany barak, nechal bych ho upalit. Podle všech předpisu, samozřejmě.

Ale nedalo se nic robit. Podle všeckich potvrzeni sem byl opravdu v centru Mordoru.

Hrozny, depresivni barak. V takem baraku kdybyste museli robit, museli byste přijimat enem depresivni rozhodnuti o delce bananu, zakazu burakoveho masla a pomazankoveho uzeneho

Ten barak zblbne každeho. Aji Lucka Bila se musela přizpusobit a zase si pozměnila jmeno.

Měl sem radost, že ve skupině expertu, posuzujicich me nazory, bude aji jakysik Čech. Pokud to bude skinhed jak ja, mohlo by to dopadnut dobře.

Asi vas nepřekvapi, že Evrokomisa měla dokonaly přehled o všeckich mojich spisach, pravě tak jako o všeckich vašich nazorach, kere vyjadřujete v dyskuzi. To už je taky zvyk.

Sezeni bylo dluhe, musel sem členy koncylu přesvědčovat o každem mojim slovičku. Naštěsti sem mohl mluvit ostravsky, k žadnemu demogratyckemu deficitu nedošlo a překladatelky tlumočily z ostravštiny do 32 dalšich dyjalektu společneho Evropskeho baraku.

Na zavěr koncylu mi šef kaciřske sekce poblahopřal ke změně některych mojich všech nazoru a diky temu mi garantoval bezpečnu cestu aji dodom.

Všecky moje pozměněne nazory sem tak mohl přednest aji před celym velkym sborem tajemniku EvroSajuza

A na samy zavěr mě poprosili, jestli bysem se nechtěl vyfotit se svoju narodni vlajku. Nemohl sem nevyhověti, jelikož Evropska Unyja je garantem bezpečnosti a demokracie všech šťastnych narodu, kere se do ni vlezly.

Rád bych podpořil ambice i dalších národů, které ještě nepoznaly štěstí v Unii býti, zvláště bratrských národů Kosova, Bosny a aji Hercegovina by neměla zustat odsunuta z hlavního proudu. Rovněž nárokům přistěhovalců ze Sýrie a Burkiny Faso by měla býti věnována větší pozornost.

Ale o tom si pohovoříme příště, až se vrátím domů dodom a založím si neziskovou organizaci.

Ladislav Větvička, hlasatel Brusela, Štrazburk

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz