Jak velkobanky bez války ničí Evropu

Ne 50, ale 60 miliard eur měsíčně bude tisknout Evropská centrální banka po dnešním zasedání a bude vykupovat od soukromých bank šrot. Tím zdánlivě pomůže bankám, ale zničí měnu a úspory jedné generace. Viz článek Euro ve světle ekonomických fakt.

ECB pod tichým vedením velkobank z USA bude vykupovat tzv. ABS deriváty. Ty jsou z bankovního hledisky vysoce toxické a banky jich mají díky své honbě za rychlým ziskem plná sklepení. Jakou tyto papírky mají skutečnou hodnotu, to si můžete spočítat sami. Šéf ECB Mario Draghi už normálně počítat neumí, tak kupuje za naše úspory americký a evropský šrot. Pak existují dluhopisy států eurozóny, zejména ty, o které finanční trh již nestojí. Proč tyto zběsilé a nesmyslné nákupy finančních nesmyslů? Aby nespadlo bankovní letadlo. Pozor, bankovní letadlo, nikoliv ekonomické. Státy nejsou schopny už splácet ani úroky, natož dluhy. A jde především o země jižní eurozóny, hlavně Itálii, Francii, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko, a dál uvidíme… Ty se pochopitelně budou radovat, na rozdíl od Německa, Rakouska a Holandska. Než i těmto zemím dojde, že tudy cesta k blahobytu nevede. Program má běžet do konce roku 2016. Ale to už bude jiná Evropa, v každém případě.

Toto šílenství bankéřů je navíc zcela nelegitimní vzhledem k Lisabonské smlouvě, viz trojdílnou analýzu Nekrofilní nebo biofilní Evropa? Volby do EU. Rozhodnutím Evropského soudu dochází ke zespolečenštění dluhů v eurozóně, a to nedemokratickou cestou. Například holandský parlament nechce přistoupit na výkup dluhopisů a šrotu. Ale politici prý mají být zticha a nemají se plést do toho, čemu nerozumí. Experti „nezávislé centrální banky Evropy ECB“ vědí, co je pro nás dobře. To je oficiální linie korporátního tisku v EU. Riziko za nesplacené dluhy mají nést daňoví poplatníci eurozóny z 20%, zní z Frankfurtu. Slováci, Lotyši, Litevci, Estonci – ti všichni se budou radovat, jak budou přispívat poklesem své životní úrovně bankéřům. Dobře jim tak: „Kdo chce tam, tedy do eurozóny, pomožme mu tam!“ Například Island už jasně prohlásil, že do eurozóny nechce.

Prý se bankám uvolní ruce, dostanou čerstvé peníze a mohou roztočit ekonomiku prostřednictvím nového kola zadlužování. Pohádka Jedné a tisíc noci pro hloupé politiky. Ano, výkup dluhopisů je možný, je možné nastartovat ekonomiku i za pomoci centrálních bank, pokud by spolupracovaly s vládou. Ale to bychom museli mít u kormidla ale jiné formáty politiků, než máme dnes. To by musel přijít nový D. F. Roosevelt a proti bankám navrhnout New Deal pro 21. století. A musel by k tomu mít i tým spolupracovníků, kterým by nešlo o to, nakrást si co nejvíc, ale stabilizovat ekonomiku a dát perspektivu mladé generaci a zaručit se, že to nebude na úkor životního prostředí. A všechna rozhodnutí by musela být přijata na základě demokratického rozhodnutí občanů Evropy. Nic z toho, co se dalo ale od roku 2008 udělat, aby se krize vyřešila, se nestalo. Evropa je plně v rukou hochů z Goldman Sachs a ti ji ženou do otroctví, pod bičem ECB.

Uvolněním stavidel tisku peněz na způsob Výmarské republiky před nástupem fašismu dojde ke zničení úspor celé jedné generace. Na to poukazují dnes německé finanční ústavy, zejména prezident Svazu německých spořitelen Georg Fahrenschon. Ty se nechtějí stát rybičkami v otevřeném chřtánu žraloků z Wall Street. Ale Wall Street je ovládán z London City,na to nezapomínejme. Politika ECB ukončí definitivně filosofii typu: „Kdo šetří, má za tři“. Švýcarská obchodní banka Lombard Odier již zavádí od čtvrtka poplatek ve výši 0,75 % z úspor obyvatel nad 100 tisíc franků. Jde jim především o udržení síly franku a tak rozhodnutí Švýcarské národní banky je okamžitě přenášeno na kapsy klientů bank. Nejenom těch velkých. Viz dvojdílný článek Tanec zlata, propad eura a švýcarský frank.

A Němci mají máslo na hlavě. Zvolili si svobodně Angelu Merkelovou, která vysloveně podrážela Jense Weidmanna, guvernéra německé Bundesbanky. Ten se stavěl proti totalitním praktikám ECB. Mario Draghi přistoupil k osvědčenému modelu: „Kdo nekrade, nejde s námi“ a z eura udělal liru. Teď už nebude potřeba vytáček centrálních bankéřů, že svou monetární politikou znehodnocování peněz bojují proti deflaci. Problém je vyřešen. Jens Weidman tak zůstává na bojišti jako poslední mohykán a zřejmě i poslední šéf německé centrální banky. Ta teď může být klidně privatizována stejně jako byla privatizována Italská národní banka, nebo francouzská centrální banka. Stačí přece ta jedna banka bank ve Frankfurtu, která za naše úspory skoupí všechen bankovní šrot Evropy.

Pokud nedojde k nějakému zázraku, jsme svědky nástupu korporátní fašistické finanční diktatury v Evropě. Končí jedna historická etapa. Demokracie bude „vypnuta“ stejně, jako se „vypínají“ bez zatčení a soudu tzv. podezřelí z terorismu. Elity se sjednotily a začaly realizovat „revoluci shora“.

Převzato z e-republika.cz