Jak to říct ještě jednodušeji?

Neustále slyšíme, že veškerá moc je v penězích, že ti, co mají peníze, mají moc, že jenom ti, co mají peníze, mají moc, atd.

Jsou snad peníze jediným a nejstarším zdrojem moci? Rozhodně ne. Nehledě na to, že získávání moci prostřednictvím peněz je synonymem pro korupci.

Poněkud starší než to, co máme v kapse, je to, co máme mezi nohama. Ano, naše pohlavní orgány a s nimi spojená sexualita. Původně jsme byli sexuálními bytostmi. A teprve relativně nedávno jsme se stali bytostmi peněžními. Komunikace prostřednictvím sexuality tu dokonce byla o hodně dřív než komunikace prostřednictvím peněz.

S pohlavními orgány se rodíme všichni, s penězi jenom někteří. Ale ti někteří, co se rodí s penězi, chtěli vládnout. A tak sexualitu zinflovali pohrdlivou, rádoby vysměvačnou propagandou, vytrubováním, že sex dělají jen špatní lidé, nebo když nemají jinou možnost, nebo když už neví co by, posléze ji zakázali úplně, a nahradili jen těmi svými penězi.

V propagandě sex ztotožňují s násilím, třebaže je jeho opakem, pohlavní absenci dávají v propagandě používáním zcela absurdního, nelogického výrazu „pohlavní abstinence“ do spojitosti s návykovými látkami. Podobně jako u těch pak pro ni stanovují věkové limity, aby se jí lidé nemohli naučit včas nebo vůbec, a blábolí nesmysly o „návyku na sex“.

A když pak lidé dosáhnou „legálního“ věku, nabídnou jim stejně jen předražené nefunkční zmetky v podobě monogamní náhražky a prostituce. Nad trhem s nimi mají ti, co peníze tisknou a dávají do oběhu, naprostou kontrolu. Je to pro ně kromě daní další hlavní způsob, jak stahovat vydané peníze zpátky z oběhu.

Naučili lidi pohlížet na sexualitu se stejným povýšeneckým úšklebkem, s jakým naučili lidi v socialistických zemích pohlížet na vlastní měnu, která jim umožňovala žít na tak vysoké životní úrovni, o jaké se většině lidí na „západě“ ani nesnilo. A toužit po náhražkách sexuality ve formě jak manželské tak nemanželské prostituce.

Výměnný kurz za tyto náhražky si stanovovali z pozice arogance oni. Podobně, jako si „Západ“ stanovoval naprosto nevýhodné, desetkrát až stokrát nadhodnocené kurzy za svůj v podstatě bezcenný potištěný papír – „valuty“. Nelegální prostituce pak získala podobný nádech zakázaného, jako kupování valut v ještě nesmyslnějším kurzu načerno.

Společnost založená na tom, že kontakt mezi lidmi mohl občas vést k sexu, byla nahrazena dnešní nespolečností, kde kontakt s lidmi může vést nanejvýš jen k získání nebo ztrátě peněz. Skutečná sexualita se dnes stala naprostým tabu. Větším tabu už je jen říct, že tomu tak je.

Z důvodu zajištění, aby se už jednalo o nevratný stav, se na každý nepeněžní kontakt mezi lidmi, i když je nesexuální, pohlíží jako na bolševizmus, komančizmus, totalitarianizmus atd. A aby nebyl ani „technicky“ možný návrat k sexualitě, je tu snaha nahradit jakékoli přímé kontakty „virtuálními“ (virtue = konformnost, asexualita).

Dokud budou lidé hrát s jejich i co do síly papíru ošizenými kartami – bankovkami, cesta ven z této situace pro ně nevede.

…Chce to hodně pokory, nepovažovat sex za něco nízkého, nepovyšovat se nad sexualitu, a nenechat se svést ani k přijetí nějaké jiné náhražky za ni.

11. dubna 2019 ▓