Je Navalnyj projektem Kremlu?

Podle rozsudku vyneseného 3. února nemizí jméno Alexeje Navalného ze stránek málem všech světových masmédií, a dostává se mu sluchu mnoha lidí. Někdo v této figuře vidí vězně režimu, jiný naproti tomu přežraného šejdíře, který nakonec dostal, co si zasloužil. Nazývají ho agentem cizích rozvědek a nesmiřitelným bojovníkem proti korupci. Variant je mnoho a přitom prakticky nikdo neriskuje uvažovat o variantě, která se ve skutečnosti zdá být nejzřejmější…

Navalnyj není žádný bojovník ani oběť a dokonce ani špion. Je projektem ruské státní moci, která rozehrává svou další geniální partii o mnoha tazích. Jednou z nejpodařenějších, rozsáhlých operací, prováděných sovětskými tajnými službami za celou dobu existence se považuje „Operace trust“, která byla VČK а GPU*) zahájena v roce 1921 a pokračovala plných pět let. Pro ty, kteří o ní nic nevědí, nebo už zapomněli, připomínám, že „čekisty“ byla vytvořena fejková monarchistická organizace, jejímž cílem bylo údajné svržení bolševické moci a obrození carského Ruska. Nejdůležitější pro nás v tomto případě byly cíle:

• Odhalení skrytých nepřátel sovětské moci uvnitř země a převzetí úplné kontroly nad nimi.
• Navázání kontaktů s podobnými osobami, které se zakopaly za hranicemi Ruska/SSSR a neutralizace jejich podvratné činnosti.
• Přilákání zástupců cizích rozvědek pracujících na destabilizaci naší země a usilujících o rozpoutání občanské války do této falešné organizace. Odhalení agentur a rezidentury příslušných služeb s jejich následnou neutralizací.

Nutno říci, že se všemi těmito úkoly si naše esa tajné války poradila skvěle. Díky „Trustu“ bylo odhaleno velké množství utajených bělogvardějců, kteří měli v úmyslu bojovat se sovětskou mocí se zbraní v ruce, ale i nemálo zahraničních špionů. Nejznámějším z nich byl Brit Sidney Reilly – ano, Londýn už tenkrát spřádal intriky proti naší vlasti. A nejen to: Do centrál mnoha zahraničních rozvědek (polských, britských, atd) po léta šly prvotřídní dezinformace, jež tam byly přijímány za spolehlivé. Zámysl se vydařil ku slávě. Proč jsem tuto operaci připomněl?

Zamysleme se společně nad analogiemi. Představte si, že jste vedoucím představitelem státu, v němž nejlepší přátelé ze Západu naplno připravují další barevnou revoluci, aniž by zvlášť skrývali své podryvné záměry. Jste naprosto přesvědčeni, že se o to pokusí, a u vašich sousedů a spojenců už to plane, přičemž už během celého půl roku. Dokonce přesně víte, kdy se pokusí vaši zemi poslat do chaosu majdanu. Máte před sebou parlamentní volby, které na Západě, samozřejmě, prohlásí za zfalšované a z celého srdce, poté, co napumpovali penězi reálně poražené opozičníky, se pokusí přivést k moci právě je. Co máte dělat? Zrušit volby? To není k ničemu. Nechat situaci běžet s nadějí, že to nějak dopadne? To není váš styl. Připravit bezpečnostní složky k nevyhnutelnému střetnutí, zvyšovat množství antonů a vazebních věznic? Proč, pokud je tomu všemu možné předejít?

Jak? Pomocí nějakého analogu operace „Trust“, adaptované na dnešní životní reálie. Je zapotřebí najít osobu pro roli jakési „chromé kachny“, nebo, chcete-li housera. Tento kádr musí být vybaven několika charakteristickými znaky – například do nebes nafouklým míněním o sobě a chorobným sebevědomím hraničícím s narcismem. Nezbytné je, aby kandidát trpěl neodbytnou láskou k penězům a krásnému životu. Je rovněž nutné, aby požíval jisté známosti a popularity v domácích opozičních kruzích.

A čí portrét nám nakonec vyšel? Inu, právě tento… Mimochodem, pochybnosti o tom, zda Navalnyj udržuje velmi diskrétním vztahy s FSB nebo jinou z domácích hrozivých institucí, vznikaly u některých pánů z domácího liberálně-demokratického tábora už dávno, protože Aljošenka se dokázal až příliš vykroutit ze situací, ze kterých by se jiný se zdravou kůží nedostal. Ale tenhle vycházel nejen bez poskvrnky, ale s minimálními ztrátami. Potom se tato podezření buď zapomněla, nebo rozplynula. Nicméně epopej s údajnou otravou našeho předního opozičníka, jeho převezením do Německa a zdaleka ne triumfálním návratem domů donutila znovu se důkladně zamyslet: Není ve všech těch událostech nějak moc nejasností, velkých náhod, které jsou náhodami jen na první pohled?

Podívejme se na ten řetěz náhod – jen v naší nové verzi: Navalnyj ze všech sil porušuje režim podmíněného trestu. Ale jen za to byl 3. února poslán na místa nepříliš vzdálená. Jezdí po celé zemi, cosi tam vyšetřuje, natáčí, setkává se se svými přívrženci, nicméně ho nikdo neobtěžuje – ale proč? Vždyť ti, kteří pozorně všecko sledují ze svých služebních kanceláří, chápou, že operace začíná přinášet výsledek. V jeho blízkosti se objevila jistá Marina Pjevčich,, která má styky s našimi emigrantskými centry opozice – konkrétněji k Čičvarkinovi, Ašurkovovi a Chodorkovskému**).

Pokus o otravu Navalného během jeho sibiřské cesty skutečně byl, ale neprovedli ho zabijáci z FSB, ale Pjevčich, nebo někdo jiný na její pokyn. Právě pracovníci našich tajných služeb a naši lékaři plamenného revolucionáře zachránili. Klidná reakce Kremlu na jeho odjezd do Německa… Vždyť tam skutečně věděli, že žádný jed v drahocenném těle opozičníka nebyl a být nemohl. Zato západní tajné služby, podle jejichž scénáře mělo dojít k přinesení sakrální oběti na oltář ruské demokracie, byly přesvědčeny, že se otrava najde. A našli ji a nepředložili Rusku žádné reálné důkazy.

Lest zafungovala a v první fázi byly nasvíceny osoby iniciované západními rozvědkami, jakož i jejich četní pomocníci z vyšetřovatelů britské Bellingcat. Netřeba pochybovat, že ta trapná faleš, kterou tito vyšetřovatelé použili při lepení svého opusu o otrávených slipech a tajných ústavech, naše rozvědky zajímala – přinejmenším s hlediska úniku důvěrných informací. To byla ale jen první fáze operace.

Druhá začala, když Navalný přijel, z najednou nehostinného Německa, do rodné země. Na Západě si přitom vítězně mnuli ruce v předtuše, jsa přesvědčeni, že teď už se podařilo Rusy zahnat do situace, z níž neexistuje přijatelná cesta. Když zavřou Navalného – špatně! Jsou to tyrani. Nezavřou-li ho – také špatně, protože jsou to slaboši. A tak chudák opozičník Navalný v klidu vstoupil na palubu letadla do Moskvy a velmi dobře chápal, co bude dál. A co naděláš? Vzal jsi karty do ruky – tak hraj! Připouštím, že už do berlínské Charitéé odlétal s jasnými instrukcemi a ochotou ke spolupráci. Aby ne! Ljošovi velmi srozumitelně vysvětlili, jaké svinstvo konkrétně se mu chystají napumpovat do něžného organizmu jeho vlastní kurátoři pro následné využití jeho chladného trupu v podobě praporu revoluce.

Všechny kroky Navalného i jeho spolupracovníků následující po jeho zadržení na letišti vypadají buď hloupě, nebo jako fiasko. Ale to jen v případě, že je neohodnotíme s hlediska naší verze. Film o Putinově paláci se ukázal být čistým falzem a navíc demonstroval jasné americké kořeny falza, že se o nich hovořilo dokonce i na oficiální úrovni, byl krutým fiaskem v momentě, kdy mu jde o všechno.

A už demonstrativní žádost jeho protikorupčního fondu k vládě USA s poníženou prosbou o uvalení dalších protiruských sankcí byly posledním hřebíkem do rakve legendy o neúplatném bojovníkovi proti korupci. Udělal poslední tlustou čáru v otázce, zda „navalňata pracují pro Západ nebo ne“. Pracují – a jak! Sami se pod to podepsali velkými písmeny. Bylo to uděláno právě vpředvečer soudu, na němž se rozhodovalo o osudu drahocenného vůdce. Hloupost? Myslím si, že ne – jen přesné plnění instrukcí.

Co nakonec máme? Revoluce s kypícími průvody potulujících se v různých regionech Ruska rychle splaskla. Zvlášť bujní byli zjištěni, izolováni a vzati pod spolehlivou kontrolu. Ostatní se přesvědčili, do obdobných akcí z dlouhé chvíle je lepší se nepouštět, protože to přijde draho. Policie bude, jak pravil známý filmový hrdina, elegantní, ale silná. Navalného štáb ohlásil, že se vzdává dalších masových protestů. A co jim ještě zbývá?

Ochotní postavit se za pochybného vůdce, který definitivně ztratil hrdinskou aureolu, už prakticky nejsou – a oni sami se bojí. „Bláto“ deroucí se k pomajdanování a vytvoření chaosu, je rozděleno, rozbito – chtělo by se věřit, že nadlouho. Veškerý zápal Západu, všechny hysterické stony o hořkém údělu Navalného a kategorické požadavky na jeho neprodlené propuštění se rozbily na třísky o ledový klid Kremlu. Nakonec celý svět uviděl, že pokoušet se zastrašit Rusko je naprosto zbytečné. Nemusíte pochybovat o tom, že to bylo zaznamenáno a vzato na vědomí.

Možná, že namítnete, že přece Navalného zavřeli… Jistě, nicméně to bylo uděláno, bez jakékoli pochybnosti, pro jeho vlastní blaho, v zájmu jeho bezpečnosti. Ať zatím zůstane tam, kam se k němu všelijací agenti 007 s otrávenými slipy přes ruku nedostanou. Po fiasku protestních akcí během i po soudu o tuto figuru v živé podobě už žádný zájem není – a on to jistě chápe. Proto také přijal rozsudek s popravdě překvapivým klidem.

Ví, že o něj pečují. Nebudu tvrdit, že tato verze je pravdou poslední instance – je zcela možné, že je nepřesná nebo neúplná. Každý má možnost předložit svoje výhrady nebo hlediska. Pokud ale máme přece jen pravdu, tak autorům operace „Navalnyj“ patří upřímné zvolání: Bravo!

*) VČK (1917-22) – Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotážemi. Předchůdce GPU při NKVD RSFSR (1922-23) – Státní politická správa. Následovala (1923-34) OGPU – Spojená státní politická správa. Nástupcem byla KGB, nyní FSB.
**) Čičvarkin Jevgenij (1974) jeden z mluvčích ruské opozice v rahraničí (Londýn). Od roku 2009 mezinárodně hledán pro podezření z únosu, vydírání)

Ašurkov Vladimir (1972) – ruský bankovní manažer, delegovaný konsorciem „Alfa-Group“ do funkce výkonného ředitele Navalného Fondu pro boj s korupcí. Od roku 2014 je hledán pro finanční podvody v souvislosti s Navalného volební kampaní před volbami moskevského starosty. Figuruje spolu s Navalným v případu zpronevěry peněz Fondu proti korupci (zatím 350 mil.rublů). Od roku 2014 žije v Londýně.

Chodorkovskij Michail (1963) – někdejší majitel ruské ropné společnosti „Lukoil“, v roce 2005 odsouzen za krádež a za daňové podvody na 10 let a 10 měsíců. Osm měsíců požádal prezidenta Putina o milost a umožnění návštěvy nemocné matky. A se slibem, že se nebude věnovat politické protiruské činnosti, odjel do Německa a už se nevrátil. Je vůdčí osobností zahraniční opozice vůči Putinovi, financuje řadu opozičních organizací v Rusku.

Překlad: st.hroch 20210208