Je to divné. Ačkoliv máme výročí, s upálením mistra Jana Husa se žádná velká sláva nedělá. Zato si máme lámat hlavu s íránským obohacováním uranu a nikoliv se dobráckými státy, které jsou na uran a jaderné zbraně až příliš bohaté. Když se tedy navrací ukradený majetek, chtěli bychom také navrátit i Jana Husa.
Nám prostým občanům, lidu božímu, nějak nejde na rozum mnoho věcí ohledně víry svaté. My prostí lidé věřící v pánaboha jsme církvi žádný majetek nekradli. Naopak, církev nakradla svůj majetek díky nám, tj. díky naší poctivé práci, odevzdávání desátků, placení daní a díky tomu, že nás po staletí pragmaticky vykořisťovala, vedla války a vymývala nám mozky bláhovými nadějemi.
Nyní nám všude říkají, dokonce i bývalí komunisté nebo jejich rodinní příslušníci, že jsme prý ukradli církvi majetek a proto se jí musí navrátit i s bohatou výplatou odškodného. Je to divná církev. Připomíná nám nadnárodní průmyslovou korporaci.
My takové duchovní pastýře, kteří se starají o navrácení ukradeného majetku, akumulaci kapitálu, drahá auta, luxusní hadry a vysoká bankovní konta, nepotřebujeme. My nepotřebujeme kazatele vládnoucí garnitury, kteří nás pod průhlednou záminkou služby přes státní rozpočty okrádají.
My potřebujeme kazatele, kteří budou s námi pracovat a žít. Chceme takové služebníky boží, kteří by vystupovali v našem zájmu a nikoliv v zájmu bohatých zlodějů. Chceme takové, jako byl mistr Jan Hus, kterého církev upálila. Nechceme takové, kteří zakládají svoji kariéru na palivovém dříví pro hranice na upalování nepohodlných kritiků nebo pro obchodní činnost, která překračuje hranice státní a tahá nás někam na Východ.
Dnes je svoboda slova jenom pro kázání ďáblova slova, které vyhovuje peklu. Skutečně to byl jen Jan Hus, kdo mluvil v našem zájmu? Chceme takové duchovní pastýře, kteří káží od srdce a z boží vůle, a nikoliv z ekonomického rozumu a rozmaru, takové kazatele hlasu lidu, hlasu božího, kteří by s námi chodili na pivo jako za komunistů…
3 komentáře
Před asi 15 lety jsem jel autem evropou a tak mě napadlo se zastavit v Kostnici. Objeli jsme téměř nádherné Bodamské jezero, pak přívoz a hned ta Konstnanz … Zase, krásné a čisté městečko, Husova třída a Husův dům a pak, podle značení, k místu Husovy a Hieronymusovy hranice. Hořely tam svíce, balvan byl obložen květy (čerstvými !!) a tak jsme taky položili malou kytičku co jsem koupil ve městě. Dlouhou chvíli jsem tam stál a najednou jsem začal plakat. Zničeho nic. Já vím, jsem sentimentální starej vůl … V tehdejší době vyrodily čechy několik velikánů … A co dnes? Operetní převrat, demonstrace proti přírodě i vlastním zájmům, politiky co hlídají jen koryto nebo slouží v cizím žoldu, krádeže českého majetku v míře historicky nebývalé, soudy soudící podle toho kdo víc zsaplatí či jak se to soudcům hodí…lživá média v rukou nadnárodní oligarchie … važme si posledních žijících opravdových velikánů. Samozřejmě, udělali mnoho chyb, ale mluvili a stále bez přetvářek a příkras a bojují za české zájmy. A oba měli stokrát pravdu když varovali před budoucím vývojem a byli jen okřikováni a zostouzeni. Ach ano, jsou to poslední dva naši presidenti …
Budu trochu mimo…
Všude se pise, jak je Babis v krizi, jak je všechno v krizi, především Cesko…
To vám je zvlastni… Nikdy v životě jsem politicky nebyl klidnejsi , než právě ted. Myslim, že Babis právě politicky dozrava. A s ním i mnohé dalsi.
Mel jsem k němu mnohé … I sprosté vyhrady… Ale on tuto zemi dělá stabilnejsi. Snad i s mým dosti neoblibenym Zemanem.
Všichni si to pamatujme.
Až debil Čížek zvoli soudruhy piraty, tak nastane egyptská tma.
Moje mlhavé naděje se pojí s Václavem Klausem juniorem.
Tahle země potřebuje prorizla usta.
Ten, kdo je má , má sanci.
A nejde o žádný populismus. Jde o to, nazývat věci pravými jmeny.
Záleželo na tom, odkud ti lidé přišli, ale někteří, kteří se nastěhovali do pohraničí (dnes příhraničí) si s sebou přinesli zvyk na 6.července rozdělávat na kopcích ohníčky. Symbolické. (Dnes by s nimi musel být hasič, ale to není překážka)
Nevím tedy, kde tento zvyk žil, v kraji mého mládí (Böhmerwaldgau)již vyhasínal.
Roku 2014 přednesla Lenka Procházková na Staroměstském náměstí vzpomínku na mistra Jana před asi 40 posluchači, mezi kterými se prodírali zahraniční turisté, domnívající se asi , že se jedná shromáždění,usilující o uznání práv šestadvacátého dženderu, popřípadě zákaz pohoršujících heterosexuálních praktik (např. držení se za ruce) na veřejnosti.
Řeč Lenky Procházkové zjevně předjímala 600. výročí v roce následujícím a v černé vizi
uvažovala o přejmenování náměstí na Nepomukovo. I v příštím roce je výročí upálení násobkem pěti. Kdo z nás si vzpomene?
A pojmy vlastnictví majetek, zisk, ty hlavní a nejfrekventovanější v církevním slovníku?
Tak právě ty ze slovníku společnosti nezmizí. Jakmile jim totiž Češi dovolili pohyb přes hranice, tak jim tam utekly. Církev se stala podnikatelským subjektem. Typickou vlastností těchto subjektů je, že mohou zkrachovat.