O vpádu a následné okupaci Československé socialistické republiky vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 bylo řečeno a napsáno snad vše. Celkem málo se ale píše o příčinách a důvodech invaze. O tehdejším prezidentu Antonínu Novotném se mlčí, ač původní příčinou byl právě on. President Novotný (1904-1975) byl ve funkci od roku 1957 do 22. března 1968, prvním tajemníkem ÚV KSČ byl od roku 1953 do 5. ledna 1968, kdy ho nahradil Alexandr Dubček. Byl to třetí československý komunistický prezident a zároveň šestý prezident od vzniku Československa. V roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen. Dle mne to byl docela dobrý a velice solidní president. Za jeho éry byly odsouzeny procesy z padesátých let a spousta postižených byla rehabilitována, také se zasloužil o pozitivní uvolnění v kulturní politice, viz třeba světově proslavené filmy tzv. Československé nové vlny, cenzura se docela vytratila, začaly vycházet nové velice zajímavé časopisy a vydávaly se pozoruhodné knihy, což bylo dříve nemyslitelné. Byl jsem tehdy takovou politikou docela nadšený.
Takže ty příčiny: Američané měli v tehdejším Západním Německu (NSR) vojenské základny stejně jako Sověti ve Východním Německu (NDR), což bylo dohodnuto velmocemi v důsledku porážky německého fašismu za II. světové války. Jenomže Američané rozmístili v Bavorsku, pár kilometrů od našich hranic, rakety s atomovými hlavicemi. Nevím to jistě, ale domnívám se, že Sověti ve Východním Německu atomové zbraně nikdy nenainstalovali. Samozřejmě to změnilo poměr sil, takže Brežněv žádal, aby mohl v jižních Čechách umístit stejné rakety, jaké byly v Bavorsku. To šlo provést v podstatě docela utajeně a nenápadně, tedy stejně jak to provedly USA, bez humbuku či nějakého rozruchu.
Jenomže president Novotný pronesl: „To nikdy nedovolím, jedině přes mou mrtvolu.“ A tvrdohlavě na tom stál, pacifista jeden. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby byl Novotný povolnější, tož to by potom ale k Pražskému jaru asi vůbec nedošlo. No tak byl odejit a místo něho nastolen A. Dubček, který se znal osobně velice dobře s Brežněvem, tykali si. V Kremlu se tudíž předpokládalo, že s umístěním raket na našem území už nebude žádný problém. Okolnosti, tedy ono slavné Pražské jaro a svoboda tisku, už ovšem nedovolovaly povolit zřízení základny. Dubček lavíroval, seč mohl, a s umístěním raket s atomovými hlavicemi otálel. Věděl moc dobře, že u obyvatelstva by to prostě neprošlo.
A podívejme se na to, čím vlastně ona první „barevná revoluce“ zvaná Pražské jaro začínala.
Ve dnech 27.- 29. června 1967 se konal sjezd československých spisovatelů. Psavci schůzovali tři dny. Projevy spisovatelů byly ostře zaměřené proti vládnoucí Komunistické straně. Už tehdy se říkalo, že režii sjezdu dirigovalo Tigridovo Svědectví, což byl čtvrtletník pro politiku a kulturu vydávaný od roku 1956 v USA v New Yorku. V roce 1960 se redakce přesunula do Paříže, ale absolutní závislost na CIA trvala nadále. Tigrid se stal po převratu ministrem kultury, asi odměna za zásluhy. IV. sjezd čsl. spisovatelů se zaklínal socialismem, ale prý musí být s lidskou tváří, kterou si ovšem představovala ona elita a svědomí národa jako americkou demokracii a americkou svobodu. Svědomím národa nazvali samotní aktéři suverénně sami sebe. Stenografické projevy ze sjezdového jednání byly snad během dvou dnů vydány jako brožura v nákladu nejméně 200 tisíc výtisků a byly k mání v každé trafice. Mám ji také ve své knihovně. Byly okamžitě rozebrány, možná byl i dotisk.
A co naše vláda na to? Jak reagovala? V podstatě jaksi neslaně nemastně, prostě nijak. Novotný jako president a zároveň i první tajemník KSČ odmítal jakékoliv postihy. Pouze čtyři spisovatelé byli vyloučeni z řad KSČ a Pavel Kohout dostal jenom stranickou důtku. Přestaly vycházet Literární noviny, což byl svazový týdeník. Časopisu Tvář byla zmenšena státní dotace o dvě třetiny, a tak Gruša řekl, že za takové situace tomu přestane šéfovat, takže časopis přestal také vycházet. Podobně na tom byly Sešity pro mladou literaturu, jimž zase vévodil Havel a spol. Přece elita a svědomí národa a tak slavní lidé nebudou psát zadarmo, to dá rozum, že? Byla to vcelku přímo absurdní situace v kultuře, kdy komunistická vláda financovala protisocialistické filmy a financovala i vydávání protisocialistických knih a časopisů. Už tehdy se mezi lidmi říkalo, že vláda, která se bojí zavřít stovku intelektuálů, nutně padne. Ale pozavírat intelektuály, kteří se zaklínají socialismem? Šlo by to vůbec? Kdyby president Novotný tušil, že to bude právě on, který za půl roku skončí, možná by poslechl ty radikály s tím zavíráním intošů. Ono stačí se podívat na ty tehdejší slavné aktéry dnes, jeden vedle druhého jsou US-filové, zuřiví antikomunisté a rusofobové. Sověti měli zájem o výměnu Novotného, vždyť s ním nebyla žádná řeč o vojenské základně, a tlačili na jeho výměnu za Dubčeka, a nějaký sjezd spisovatelů jim byl samozřejmě naprosto ukradený.
Novotný tedy situaci uklidnil, ale na zasedáních ÚV KSČ bylo pěkně dusno. Jedni tvrdili, že se mělo zakročit tvrdě a pozavírat umělce. Měli argument, že přece všechno řídí americká CIA přes Tigrida v Paříži, naše rozvědka nespí, vždyť si stačí přečíst její zprávy. Druhá skupina se tomu vysmívala a jejich argumentací byly zase zprávy a návrhy ekonomů na změny řízení ekonomiky. No, bývalo tam veselo a všechno se svádělo na Novotného. Je docela možné, že za této situace svůj odchod navrhl sám prezident. Jenže Novotný měl funkce dvě – byl jak prvním tajemníkem KSČ, tak i prezidentem. Prvním tajemníkem KSČ se tedy stal Dubček, ale co s presidentem, jak se ho zbavit? Jakoby náhodou právě v té době přijel na návštěvu nějaký sovětský generál a jakoby náhodou poprosil, zdali by se nemohl setkat se svým válečným (sou)druhem generálem Svobodou. Ten pracoval jako účetní v nějakém JZD. Přátelské setkání se samozřejmě uskutečnilo a generál Svoboda nahradil Novotného ve funkci presidenta. Novotný byl konečně definitivně odstraněn, byl tedy odejit z politického života a o politiku se pak přestal naprosto zajímat, chodil si do obyčejné hospody na pivko a zahrát si mariáš a občas prý pronášel: „Vidíte, já jsem vám to říkal.“
V ÚV KSČ získali převahu tzv. progresivisté a „jaro“ se rozjelo. Noviny, rádio a televize se předháněly v reportážích o tom, jak my celému světu ukážeme, jak se má budovat socialismus, bude to s lidskou tváří a celý svět nás bude následovat. Nějak ovšem pozapomněli dodat, že to bude lidská tvář za pomoci a pod vedením USA.
Zajisté jsem byl i já nadšený, stejně jako 90 procent obyvatel, to bylo přímo neskutečné, jakou tehdy měli komunisté podporu, to už se holt nikdy opakovat nebude, všichni jsme byli oblbnutí krásnými vznešenými řečmi, věřili jsme těm krasoduchům, co uměli krásně řečnit a taky krásně psát.
Nechal jsem se nachytat na krásné řečičky dokonce ještě jednou a to na Chartu 77, kde se také mluvilo o budování socialismu, o nějakém kapitalismu tam nebyla ani zmínčička, ale šlo o socialismus už ale ne s lidskou tváří, nýbrž s lidskými právy, ovšem zase nebylo řečeno, že se tím myslí lidská práva v podání a v interpretaci USA. Takže, když se dnes někdo bude ohánět lidskými právy a lidskou tváří, tak už přesně vím, že tím myslí Abú Ghrajb, Guantánamo a vraždící drony. Určitě nějaké PR agentury vymyslí po lidské tváři a po lidských právech nějakou další lidskost, jenom doufám, že už napotřetí se nenechám nachytat, že už nenaletím jiným vznešeným frázím, třeba o muslimských imigrantech. Dnes si vyčítám a divím se sám sobě, jak jsem jenom proboha mohl být tehdy tak blbej, no jo, na omluvu mám pouze to, že tehdy nebyl ještě internet.
Jaro kouzelně rozkvétalo tisíci květy a bylo to fajn. Začaly vycházet jakoby fundované články o Stalinově hrůzovládě, o tom, že by se šlechtě a bývalým továrníkům měl vrátit majetek, neboť vlastníci se budou přece pečlivě starat o svůj majetek a nebude to takový šlendrián, jako když to řídí stát (KSČ). Dokonce i z oficiálních míst zaznívaly návrhy o tom, že jako pacifisté máme vystoupit z Varšavské smlouvy a také z RVHP, tedy z Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc, neboť komunisté neumí řídit ekonomiku, ani toaletní papír a banány nedokáží zajistit. Psalo se o tom, že Rusům zadarmo dáváme uran, to Američané by nám za to hradili dvacet let celý státní rozpočet, ale že jsme dostávali naftu a plyn skoro zadarmo, tož o tom zdivočelí žurnalisté nepsali. Spělo to k nastolení kapitalismu a ne že nespělo! Přitom se stačilo podívat na mapu, vždyť vznik kapitalistického Československa, tož to by byl pěkný zářez do tzv. socialistického tábora. No a o to neměli zájem ani racionálně uvažující západní politici, proto také nějak vehementně Pražské jaro nepodporovali, věděli, že přechod Československa do kapitalistického tábora Kreml nikdy nedovolí. To jenom naši tehdy velice populární politici nevěděli. Marně A. J. Liehm nabádal žurnalisty, aby neblbli a nepsali tak nenávistné a urážlivé texty proti SSSR. Nebyl vyslyšen. Kdepak, opojeni tzv. svobodou neposlechli, už byli tak rozjetí, byli prostě k nezastavení.
No a po srpnových událostech jim nezbývalo, než uprchnout ke svým chlebodárcům. Z rádiových vln Hlasu Ameriky a mnichovské Svobodné Evropy už vůbec nemluvili o socialismu, nýbrž šířili a vysílali do éteru ideály demokracie, svobody, lidských práv, liberalismu a učeně blábolili o židokřesťanských kořenech Evropy, láskyplně a pravdivě nás informovali o tom, co se u nás v ČSSR děje, neboť to z ciziny viděli mnohem lépe než my, co jsme zůstali doma.
Samozřejmě že Gustáv Husák byl nucen provádět čistky jak v samotné komunistické straně, tak ve státní správě, copak mu zbývalo něco jiného? Postižených byly desítky tisíc obyvatel, spousta z nich docela nevinně, byli pouze „pomýlení“, na jejich místa se často dostávali neschopní kariéristé. Vyhození excentrici se zase předváděli a na protest se stali myči oken, zapisovateli množství dešťových srážek a v plně automatizovaných plynových kotelnách kotelníky, kde mohli do práce chodit ve vázance či i s motýlkem pod krkem. Pokud srovnáme počty tehdy postižených, tedy z funkcí odvolaných, kteří ovšem okamžitě mohli nastoupit na jinou práci, s počty postižených za posametových čistek, vyjde nám, že po převratu těch poškozených bylo násobně více a pokud připočteme nezaměstnané, bezdomovce a třetinu obyvatel pod hranicí bídy… Husák ale přece čistky prováděl nedemokraticky, kdežto posametové čistky byly prováděny ryze demokraticky!
Komunisté jako propagandisté byli naprostí neumětelové, žvanit nesmysly na všelijakých školeních o Marxovi a Leninovi, to uměli, ale reagovat na vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy neuměli, to byla jejich veliká chyba, přitom tisk a televizi měli pod palcem, ta neschopnost reagovat byla prostě přímo neuvěřitelná. Holt neměli k dispozici žádné Klvaně, Čulíky, Martiny Fendrychy apod.
Z hlediska Kremlu vstup vojsk, tedy tzv. okupace, byl nutností. Potom se o rozmístění raket u hranic s Bavorskem už nemluvilo, sila pro rakety se vybudovala, ale ani tak k nám Sověti atomové nálože nedali, rakety jo, ale bez náloží, vždyť ty se mohou klidně přisunout, kdykoli bude třeba.
Podobná situace byla i v době tzv. kubánské krize v roce 1962. O co šlo tehdy? USA nainstalovaly rakety s atomovými hlavicemi v Turecku, blizoučko u hranic SSSR. No a v Moskvě si řekli: „Když vy v Turecku, tak my totéž uděláme na Kubě.“ Američané silně protestovali stylem: „My si můžeme instalovat rakety kde chceme, protože jsme nejlepší, nejsilnější a výjimečný stát, kdežto vy Rusové nikoliv.“ Ministr zahraničních věcí Sovětského svazu Gromyko se při jednáních s americkou stranou docela naštval a pronesl: „Chcete válku? Máte ji mít!“ A bez pozdravu odešel a silně práskl dveřmi. (Podle neoficiálních údajů – neověřených a neověřitelných – v polovině 60. let umístily USA v Západní Evropě, v Řecku a v Turecku více než sedm tisíc kusů jaderných zbraní.)
Fidel nabádal Chruščova: „Hoď to na USA.“ Chruščov ho musel uklidňovat. Skutečně hrozilo, že krize přeroste v jaderný konflikt. Sověti dali diplomatické (tedy neveřejné) ultimátum: „Pokud odvezete více než 100 vašich balistických raket Jupiter vyzbrojených jadernými hlavicemi a schopných zasáhnout Moskvu, které máte v Turecku, tak my odvezeme naše rakety z Kuby. V jiném případě můžeme začít válčit.“ Kennedy dal příkaz k odvozu z Turecka a Chruščov z Kuby. Válka byla zažehnána. Za pár let do Turecka ale Američané zase potichu umístili rakety s atomovými hlavicemi, jakoby kubánská krize ani nebyla, a mají je tam dodnes. Sověti by tedy logicky měli na Kubu zase dovézt svoje, neučinili tak. A USA nadále mají jaderné hlavice v Bavorsku a mermomocí je chtějí rozmístit i v Polsku a Rumunsku. Ještě že Rusko má solidního ministra zahraničí, který sice ještě nepronesl větu jak Gromyko a nebouchl dveřmi, ale pokud se situace vyhrotí, tak klidně může.
V době kubánské krize jsem sloužil jako záklaďák na vojně. Spát jsme mohli pouze oblečení, bylo dovoleno akorát vyzout se z půllitráků (holínky), provětrat onuce a povolit opasek. Celých deset dnů! A to nás spalo v jedné místnosti třicet dvacetiletých mládenců, tj. celá četa.
Tož tak si se světem hraje nejsilnější světová mocnost, Bohem vyvolený národ a nejskvělejší ze všech národů. Někteří intoši s vážnou tváří tvrdí, že to se pouze hrají šachy, ti méně inteligentní intoši to považují zase za karetní hru. Co kdybychom je konečně nazvali skutečným pravým pojmem, že to totiž nejsou žádní šachisté ani karbaníci, nýbrž obyčejní zločinci, vrahové a gangsteři.
70 komentáře
Článek dobře koresponduje i s mými vzpomínkami na tedejší dobu a názorem, který jsem si na ní s odstupem doby utvořil. Bylo mi tehdy 21 a přečetl vše, co mi přišlo pod ruku. Vzpomínám, jak jeden čtenář napsal do tehdejšího Rudého práva: „Kopu kanál, aby odtekla všechna ta močka, do které si novinářští písálkové namáčejí svá pera“. Plivání na spřátelenou velmoc se totiž stalo hlavní a nejoblíbenější novinářskou disciplínou. Kolik nejrůznějších obskurních spolků a organizací se najednou vyrojilo…, obdobou jsou dnešní spolky a pochody buzen, pedofilů apod. honosící se svojí deviací. Podstatná část starší generace z toho vývoje byla nešťastná a správně předvídala, jak to všechno skončí.
Ještě mám prosbu k panu ex-nemo, zda by mi nemohl vygúglit z nějakého seriozního zdroje informaci o tom, na které místo v žebříčku vyspělosti jsme poskočili poté, co jsme se zbavili zaostalého“komunismu“ a již 25 let budujeme radostně trvalou svobodu a demokracii. Poskočili jsme ze 40. alespoň na 35 místo?
západ východ nepotřebuje, raději nabere extrémní muslimáky a těmi pro nich proklaté slovanské území zasype, jestli by byla nějaká soutěž o největšího škůdce slovanské věci, tak by ji jednoznačně vyhrál Gorbačov se svoji perestrojkou, takovou škodu, kterou tento parchant ve výsledku nastartoval neudělal ani samotný Adolf Hitler v horkém válečném konfliktu – protože tento vražedně závadový stav už trvá více než čtvrt století, na obyvatelstvu zanechal nevratné škody, tak počítám, že jediná cesta z tohoto marasmu je katarze pekelného rozměru, která ale bude muset zahlušit skutečné viníky tohoto stavu, jinak se zase po létech lidstvo vrátí ke svému milovanému feudalismu. ..)
Pan ex-nemo se opírá o informace, které prý někde vyčetl. Také jsem leccos četl, ale zejména o takových pěkných a o jasná z palce vycucaná čísla opřených informacích, které mi navíc velice pěkně zapadají do základní myšlenkové matrice, pochybuji. Prof. Koukolík uvádí, že ve věku od tří do zhruba deseti let si člověk, pod vlivem rodiny, školy, zkrátka pod tlakem okolních vlivů, utváří jakousi myšlenkovou (světonázorovou) matrici, která se už v dalším věku podstatně nemění. Ze všech informací, které pak k němu v dalším životě dolehnou, si vybírá zcela podvědomě jen ty, které mu do té myšlenkové matrice pasují. Je zřejmé, že pan ex-nemo si myšlenkovou matrici vytvářel v prostředí, v němž dominoval antikomunismus a antisovětismus. Jeho postoje chápu, ale neměl by je vydávat za fakta.
Sio:
Ešte dodám,že v r.1989 odovzdali tí prekliati komunisti novým mocipánom nezadĺžený štát s aktívnym saldom.Za 26 rokov sa rozpredalo všetko,čo malo nejakú hodnotu a zadĺženosť narástla do neuveriteľných súm miliard dolárov.Prečo nikoho nezaujíma,kam sa podeli tie miliardy – súčet prostriedkov za odpredaný majetok a úverov zo zahraničia?
Sio:
Nechce sa mi oponovať,ale nedá mi to,aby som(v dobrom)nereagoval.A keďže žijem na Slovensku,budem písať o slovenských reáliách.
Dôchodkový systém – Situácia je taká,že väčšine našich dôchodcov nezostane z dôchodku po zaplatení všetkých nevyhnutných a zákonom stanovených poplatkov ani na poriadnu stravu.Nemajú ani na lieky a tak si tabletku ktorú im predpísal lekár lámu na polovičku aby ju mali na dva dni.A už som to sem písal,že len hrdosť im bráni žobrať.
Zdravotná starostlivosť – z roka na rok je nedostupnejšou.Zrušili sa zdravotné strediská ktoré bývali v každej strediskovej obci,rušia sa nemocnice,znižuje sa počet nemocničných lôžok,chýba zdravotný personál,lebo u nás vyštudovaní lekári a zdravotné sestry odchádzajú za lepším.
O bezplatnom štúdiu sa síce hovorí,ale zistite si,koľko stojí rodičov jedno dieťa študujúce na VŠ.Druhé dieťa vydržiavať na VŠ už zvládne len máloktorá rodina.
Zákonník práce – Je nás cca 5,3 miliónov.Polovicu tvoria deti,študujúca mládež a dôchodcovia.Odpočítajte ešte nezamestnaných,sociálne potrebných(len Rómov máme 400 tisíc (oficiálny údaj,neoficiálne okolo 550 tisíc),ľudí pracujúcich v zahraničí a ľudí ktorých platí štát.(štátna a verejná správa,vojsko,bezpečnosť,učitelia,lekári…..a pokojne pripočítajte aj parazitov zo všelijakých mimovládnych neziskoviek a „inštitútov.Okolo 120tisíc ľudí pracuje za minimálnu mzdu.Takže veľa tých zamestnancov ktorým pomáha ZP už nezostáva.
Sio!Chýba perspektíva.Nádej,že bude lepšie.Neexistuje žiadna vízia sľubujúca zlepšenie.
A nikto už ani neočakáva,že sa vráti to,čo pre ľudí robil socializmus.To je realita súčasnosti a akékoľvek porovnávanie socializmu s kapitalizmom kríva na obe nohy.
No, aspoň že nemluvíte o 60 miliónech, ale o „jen“ 1,7 mil. jako Solženicyn a spol. Mohu poprosit o uvedení zdroje? Třeba odkaz? Rád bych se na to podíval podrobněji a v kontextu.
Otrocká nevolnická práce zemědělců byla zcela jistě do roku 1917. Asi nejste tak naivní, abyste si myslel, že se to dalo změnit za dvacet let, ve kterých proběhla intervence „demokratických“ států a občanská válka? Nebo třeba do tří let po 2. světové válce? Tohle že by „svobodná“ práce za kapitalismu zvládla? Mám pocit, že jste tak trochu obětí bludů o realitě v SSSR.
Jo, v Německu bylo taky po válce nějakých 70 milionů lidí, kteří vůbec nic nevěděli o koncentrákách a zahynulých lidech a nevěří tomu snad dodnes. Jenom mi není jasné, proč i oficiální ruská statistika uvádí 1,7 milionů lidí zahynulých v Gulagu.
Máte jistě právo si myslet cokoli, třeba že otrocká práce trestanců a nevolnická práce kolchozníků Rusko pozvedly víc, než by to udělala jakž takž přece jen svobodná práce za kapitalizmu. Já si myslím opak, že totiž donucování a teror jsou vždy kontraproduktivní, a že svobodná práce je vždy výkonnější. A můžu si myslet, že komunizmus byl pro Rusko stejné neštěstí jako pro nás; a že kdyby se bylo po únorové revoluci vyvíjelo svobodně, bylo by dnes nejsilnější mocností světa, na níž by se Amerika netroufla ani škaredě podívat.
Má to jednu argumentační chybu. Kdo nic netušil o tom, co komunisté chystají v květnu roku 1946, tak to netušil ani v únoru 1948. Jen mohlo dojít k tradičnímu zblbnutí lidí pomocí médií, to se za tu dobu stihnout dá.
@Peter, ex-nemo. I po 25 letech tu stále ještě ta lepší část socialismu je. A když něco máme, neumíme si toho vážit.
Máme tu stále (i když dost poničený) solidární důchodový systém. Lepší než pro většinu lidí ve „vyspělejších“ US. Ale to možná nedochází ani důchodcům o dvacetiletých ani nemluvě.
Máme prakticky bezplatné zdravotnictví ve srovnání s většinou občanů US. A pojištěni jsou všichni. Na to většina z nás příjde až po padesátce ale v důchodu už skoro každý. Mladému člověku to pochopitelně příjde jako bezvýznamné.
Máme prakticky bezplatné školství ve srovnání s jinými „vyspělými“ státy a navíc stále ještě o něco kvalitnější.
Má někdo ponětí, kolik peněz to každému člověku za život ušetří?
Máme ve srovnání s US stále ještě poměrně humánní zákoník práce, byť už je také v erozi.
Halt, ta setrvačnost nám zatím přeje. A tak můžeme nadávat na „komunismus“ a užívat si dočasných „výhod“ kapitalismu. Jenže nás to dožene.
V roce 1946 lidé volili programy, které jim politické strany předložily. Málokdo tehdy tušil, co komunisti chtějí doopravdy. Už po necelém roce to ale voličům přece jen začalo docházet. Blížily se další volby, měly být v létě 1948. Průzkum veřejného mínění z prosince 1947 ukazoval pokles komunistických preferencí. Proto nesměl být zveřejněn. Místo toho přišel únorový převrat a žádné svobodné volby už se nekonaly.
Spousta tvrzení postavených na vodě. V SSSR jsem pár let prožil. Asi nejvíce mi vadila byrokracie a bylo tam mnoho příznaků špatného řízení státu, prostě došlo k tomu, čemu se Stalin údajně snažil zabránit – partajnictví prorostlé až příliš do mocenských struktur (zjednodušeně – knížka víc než kvalifikace). Gulagy jsem neviděl a kecům o miliónech v gulazích nevěřím. Viděl jsem ZEKy (Zabajkalskije Komsomolci 🙂 byli to vězni (třeba za zaviněné dopravní nehody) kteří pracovali normálně na stavbách a bydleli v Usť-Ilimsku v bytech. Brali několikanásobek platu dělníka v Leningradě (900 versus 180 rublů měsíčně). Potkal jsem se i s lidmi, kterí začali stavět na Angaře Usť-Ilimskou GES (hydroelektrárnu). Byli to nadšenci, první z nich shazovali do oblasti vrtulníky, protože tam nebyla cesta. Viděl jsem tam spoustu lidí, pro které peníze nebyly na prvním místě i když jich neměli moc, včetně takových, co byli špičkově kvalifikovaní. Byli to naprostí workoholici a vždy komunisté. Ale také jsem viděl i ty, co se jim socík nelíbil a ptali se jak je to u nás „na západě“. Blbé to bylo s potravinami, to je pravda. Tedy ne s chlebem, ale třeba s masem, ovocem a zeleninou.
Jo, diskreditace Lenina je důležitá, stejně jako Stalina. Jejich největším prohřeškem vedle vybudování životaschopného socialistického státu je jejich opravdu hluboká znalost marxismu (to o sobě může říci ne více, než 1% komunistů a nějaké 0,001 promile lidí). Oni totiž nevynikali v citátech, jako většina našich takymarxistů, oni rozuměli podstatě. A lidé, kteří umí pronikat do podstaty věcí jsou vždy velmi nebezpeční, hlavně pokud se jejich ideje rozšíří. Leninovy sebrané spisy mají 55 svazků a nejsou v nich nesmysly. To ke kvalifikace zaprodaného špiona nepatří.
To se pletete, PPK, píšu o osobní zkušenosti.
Co konkrétního vlastně namítáte?
Smrkovský, Hýbl i Mlynář byli opravdu přesvědčeni, že budoucností lidstva je socialismus. Přání zavést kapitalismus namouduši neprojevovali, ani o tom tajně nesnili.
Šik se zřejmě zabýval možností zavést jakýsi ekonomický hybrid, ale ani u něj nebylo stopy po návrzích na majetkové restituce a podobně.
Základ „antisocialistické“ revolty, ze které byl obviňován například Vaculík, spočíval v myšlence sejmutí tíže rozhodování o veškerenstvu z beder komunistické strany. A to se většiny jejích členů stejně netýkalo, protože to bylo mimo jejich představivost.
Pre doplnenie.Ja životnú úroveň nehodnotím ako „lepšiu“len preto,že ľudia majú lepšie autá,kozmetiku alebo módnejší odev.Hodnotím ju z pohľadu sociálnej spravodlivosti,perspektívy ktoré spoločnosť predkladá mládeži a prístupu ľudí k sociálnym a duchovným potrebám ktoré im poskytuje štát.Byty,jasle,škôlky,školy,nemocnice,vytváranie pracovných príležitostí,právo na prácu atď.
ex-nemo:
Hovorí z vás hlboká neznalosť,neinformovanosť a tendenčná zaujatosť.Dnes je to módne..hrubo osočovať minulý socialistický režim a jemne vytýkať chyby súčasnému kapitalizmu.Je to teké moderné a intelektuálne čo?Tak v ZSSR nikdy nebolo spoločenské zriadenie,ktoré by vyhovovalo pojmu „komunizmus“.A ani u nás!Keď už sa chcete hrať na „čo by bolo keby bolo..“Tak si skúste odpovedať na otázku,čo by bolo dnes z Ruska,keby nebolo toho „darebáka „Lenina a Stalina.A ak sa chcete presvedčiť ktorý režim vyhovoval ľuďom u nás viac,či ten minulý alebo ten ktorý práve žijeme tak sa prídite porozprávať s ľuďmi žijúcimi na Slovensku mimo Bratislavy.Ubezpečujem vás,že keby ste im začal vykladať o tom v akom strašnom režime žili do novembra 1989 a ako sa majú dnes v porovnaní s minulosťou dobre,tak by vám rozkopali riť(v tom lepšom prípade).Píšete,že naša republika za socializmu upadla na 40 miesto medzi vyspelými štátmi.Vy dávate rovnítko medzi tzv.“vyspelosťou štátu a životnou úrovňou jeho občanov?Ak áno tak viete o živote ľudí a ich potrebách veľké h…o!
A keby vám ani to čo som napísal nestačilo,tak si láskavo uvedomte,že ten socializmus si zvolili v demokratických voľbách v r.1946 naše národy.Vlastne si ho zvolili Český a moravsko-sliezsky národ,lebo na Slovensku tie voľby vyhrali demokrati a nie komunisti.
Děkuji za reakci, vážený pane, ale bohužel nemohu poskytnout Vámi požadované údaje hned, neb se musím nejprve rozpomenout kde jsem to četl. Budu se snažit Vám jistě později vyhovět. Úroveň vyspělosti státu ovšem definována je, možná někdy zpochybnitelně, ve světových statistikách, na něž Vás odkazuji, jsou vygůglovatelné.
Zdaleka netvrdím že by současný „kapitalizmus“ vedl lidstvo dobře, naopak jsem přesvědčen že tento systém je v hluboké a neřešitelné krizi.
Ale proti sovětskému komunizmu s násilím, nesvobodou, bídou a gulagy byl přece jen lepší. Ostatně – byl to jen produkt toho, už tehdy upadajícího „kapitalizmu“; nebýt vlaku s Uljanovem a jeho bandou podvodníků, vypravených imperialisty proti ruskému národu, nebýt podpory Trockého a dalších židovským kapitálem, ten systém by nikdy nevznikl. Celý komunizmus lze považovat jen za jakousi vedlejší odnož upadajícího západního civilizačního okruhu.
Společnost organizovaná podle Marxe, Nemarxe, a podobně, měla své chyby. Ale krátká poznámka od ex-nemo dělá dojem, že snad současný kapitalismus vede lidstvo výborně, nebo přijatelně?
Vede do zkázy z více důvodů – rozdíly mezi bohatými a nebohatými, plýtvání surovinami, válkychtivost…
https://scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/t31.0-8/13987529_1662296200763488_6251191793485032710_o.jpg
Admirál:
Ja s týmto výrokom nesúhlasím a pokúsim sa vysvetliť prečo.
V auguste 1968 som mal 17 a niečo rokov a chodil som na SVŠ-ku.Tieto školy boli náhradou za gymnáziá.Slovenčinu a literatúru nás učil starý vysokoškolský profesor,ktorý neviem prečo nesmel učiť na VŠ.On nás donútil odoberať časopis „Kultúrny život“(zanikol hneď po obsadení ČSSR vojskami VZ).A museli sme ho aj čítať,lebo p.profesor na tom trval a overoval si to.To,čo sa v tom časopise písalo v r.1967-8 nemožno ani pri najlepšej vôli nazvať prejavmi priateľstva.Pamätám,že sám p.profesor nám raz povedal:“toto nemôže skončiť dobre.Veľmoci sa nesmie pľuť do očí“.Okrem toho som ani v bežnej komunikácii s ľuďmi,ani v masmédiách(U nás v kuchyni sme mali tzv.rozhlas po drôte zapnutý nepretržite)nezaznamenal,žiadne prejavy priateľstva voči ZSSR.Nadávali sme na to,že sme povinne museli(ako trieda)navštíviť „hnusný ruský film“ Hamlet s Inoketijom Smoktunovským v hlavnej úlohe.Ako sme len na tie ruské filmy nadávali.Skôr to bolo povýšenectvo hraničiace s výsmechom a na „Rusákov“sme sa pozerali ako Maďari hovoria -z koňa(z vysoka).
Teda ak tvrdíte,že ZSSR v auguste 1968 stratili v nás priateľov,tak ja to tak necítim.Lebo naše správanie sa k „Rusákom“pred augustom 1968 možno nazvať všelijako,len nie priateľstvom.A tá druhá časť vášho výroku o vazaloch je tiež na vode,ak ho porovnávam so vzťahom aký máme dnes s EÚ a USA.
Inu, milý zavináči, zatím co Vy to všechno máte tak jednoznačně jasné, protože zřejmě jen odněkud vyčtené a vyškolené, tak já si tu dobu osobně PAMATUJI, když mi v to středeční ráno srpna 1968 tanky jely přímo pod oknem. A buďte ujištěn, že v ten den jsem z toho všeho rozhodně vůbec nijak nadšen nebyl, jelikož právě propaganda kamarádů některých mediálně oslavovaných politiků tehdy udělala své. Takže pochopte, politické školení od někoho, kdo o té době možná ví jen zprostředkovaně, to rozhodně nepotřebuji. Mně stačí to, co jsem tehdy viděl, slyšel a osobně prožíval. Také i to, co jsem v roce 68 slyšel např. od Smrkovského na Slovanském ostrově. Jo a také, vyhledejte si například, jakou roli sehrál mladý Smrk za Pražského povstání 1945 a jakou kampaň za zvolení prezidentem mu právě ti zmínění jeho kamarádi vytvořili v 68. No vidíte, a pak to v Moskvě Smrk, na rozdíl od Kriegla, klidně podepsal. Ostatně, vyhledejte si v archivech tehdejší noviny a zejména časopisy, budete se divit. Váš názor, že O.Černík (na rozdíl od svého bratra, pokud vím) byl ryzí pragmatik, to je pravda.
P.S. Víte například, že právě v Mlynářově knize (v australském vydání v angličtině) „Mráz přichází z Kremlu“ je poznámka, že dokonce i Václav Havel byl v jisté době (podobně jako spousta jiných dalších „pokrokových umělců“) členem KSČ? Já to vím, protože to v jisté době bylo oskenováno i na internetu a bylo to i potvrzeno autentickými svědky z řad emigrace … To jsou věci, co?